KSPH 68 INS 20100/2020 29 NSČR 95/2024-B-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice R. A., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 20100/2020, o splnění oddlužení a o osvobození dlužnice od placení pohledávek, o dovolání věřitele č. 3 Chytrý nájem s. r. o., se sídlem v Chotíkově 479, PSČ 330 17, identifikační číslo osoby 29158958, zastoupeného JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. srpna 2024, č. j. KSPH 68 INS 20100/2020, 5 VSPH 855/2024-B-51, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 3. července 2024, č. j. KSPH 68 INS 20100/2020-B-44, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (R. A.) plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod I. výroku). [2] Určil odměnu insolvenční správkyně (Ing. Jany Polachové) ve výši 45 851,40 Kč a přiznal jí náhradu hotových výdajů ve výši 7 986 Kč s tím, že byly uhrazeny již v průběhu oddlužení (body II. a III. výroku). [3] Uložil insolvenční správkyni, aby po právní moci usnesení vrátila případný zůstatek finančních prostředků dlužnici (bod IV. výroku). [4] Osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny (bod. V. výroku). [5] Deklaroval, že se toto osvobození vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak měli učinit, i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu (bod VI. výroku). [6] Zprostil insolvenční správkyni funkce (bod VII. výroku).
2. Insolvenční soud přitom vyšel z následujících zjištění: [1] Usnesením insolvenčního soudu ze dne 12. října 2020, č. j. KSPH 68 INS 20100/2020-A-8, byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno jeho řešení oddlužením. [2] Usnesením ze dne 3. května 2021, č. j. KSPH 68 INS 20100/2020-B-6, bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. [3] Z podání insolvenční správkyně ze dne 27. června 2024 vyplynulo, že dlužnice řádně plnila splátkový kalendář a uhradila 100 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů.
3. Insolvenční soud na tomto základě – vycházeje z ustanovení § 412a odst. 1 a 4, § 413 odst. 1, § 414 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 3 odst. 2 písm. a/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů – vzal na vědomí splnění oddlužení, rozhodl o odměně a hotových výdajích insolvenční správkyně a zprostil ji funkce a přiznal dlužnici osvobození od placení pohledávek.
4. K odvolání věřitele č. 3 (Chytrý nájem s. r. o.) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. srpna 2024, č. j. KSPH 68 INS 20100/2020, 5 VSPH 855/2024-B-51, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadených bodech I., II., III., V. a VII. výroku.
5. Odvolací soud vyšel z výše uvedených skutečností, jež doplnil o následující
zjištění:
[1] Insolvenční správkyně i dlužnice při přezkumném jednání popřely pohledávku P3 věřitele č. 3 v celkové výši 541 941,20 Kč. V incidenčním sporu o pravost a pořadí popřených pohledávek bylo rozsudkem insolvenčního soudu ze dne 14. listopadu 2022, č. j. 77 ICm 1548/2021-87, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 7. února 2024, č. j. 77 ICm 1548/2021, 107 VSPH 159/2023-121 (KSPH 68 INS 20100/2020), který nabyl právní moci dne 23. února 2024, určeno, že věřitel č. 3 nemá za dlužnicí pohledávky přihlášené přihláškou P3 do
insolvenčního řízení dlužnice. Proti rozsudku odvolacího soudu podal věřitel č. 3 dne 16. dubna 2024 dovolání, o němž v řízení vedeném před dovolacím soudem pod sp. zn. (správně sen. zn.) 33 ICdo 92/2024 dosud nebylo rozhodnuto. Věřitel č. 3 nepodal návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
[2] Insolvenční správkyně požádala insolvenční soud o udělení pokynu, zda může vyplatit částku deponovanou na pohledávku P3 ostatním věřitelům. V návaznosti na pokyn insolvenčního soudu ze dne 7. května 2024 vyplatila insolvenční správkyně deponované prostředky ostatním věřitelům, jejichž pohledávky byly zjištěny.
[3] Dne 27. června 2024 podala insolvenční správkyně zprávu o splnění oddlužení, podle níž dlužnice za dobu trvání schváleného oddlužení uhradila svým věřitelům 100 % jejich pohledávek a řádně plnila všechny povinnosti vyplývající ze schváleného způsobu oddlužení. Insolvenční správkyně navrhla, aby insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení a doporučila přiznat dlužnici osvobození od placení pohledávek.
6. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje rovněž z § 412a odst. 1 písm. a/, § 413 odst. 1 a § 414 odst. 1 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
7. Insolvenční soud postupoval správně, jestliže podle § 413 insolvenčního zákona vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice v souladu s § 412a odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, když dlužnice uhradila 100 % zjištěných pohledávek přihlášených věřitelů. V případě věřitele č. 3 bylo pravomocně rozhodnuto, že nemá pohledávku za dlužnicí. Ačkoli věřitel č. 3 podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, nepodal návrh na odklad vykonatelnosti; v okamžiku vydání napadeného usnesení proto nebylo možné přihlížet k pohledávce tohoto věřitele pro účely posouzení, zda dlužnice splnila oddlužení. Zjištěné pohledávky ostatních věřitelů byly zcela uspokojeny až po pravomocném skončení sporu o pohledávce věřitele č. 3 (poté, co bylo postaveno najisto, že věřitel č. 3 není věřitelem dlužnice). K výplatě deponovaných prostředků tudíž nedošlo na jeho úkor.
8. Body II. a III. výroku napadeného usnesení insolvenční soud správně rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů insolvenční správkyně (v souladu s § 413 odst. 1 insolvenčního zákona).
9. Odvolací soud se ztotožnil s insolvenčním soudem i v závěru o splnění podmínek § 414 odst. 1 insolvenčního zákona pro osvobození dlužnice od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém nebyly uspokojeny; dlužnice uspokojila v průběhu trvání schváleného oddlužení 100 % zjištěných pohledávek přihlášených věřitelů, podle vyjádření insolvenční správkyně ve zprávě o splnění oddlužení řádně plnila v průběhu oddlužení své povinnosti a insolvenční správkyně rovněž navrhla přiznání osvobození dlužnici.
10. O zproštění insolvenční správkyně funkce insolvenční soud rozhodl v souladu s § 413 odst. 1 insolvenčního zákona. II. Dovolání a vyjádření k němu
11. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 3 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla v insolvenčních souvislostech vyřešena, a to otázky, zda dovoláním napadené rozhodnutí v incidenčním sporu (sen. zn. 107 VSPH 159/2023) je důvodem či překážkou pro rozhodnutí, kterým insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice v insolvenčním řízení, popřípadě činí takové rozhodnutí nesprávným pro předčasnost.
12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položené otázce následovně:
14. Napadené usnesení je předčasné, jelikož odvolací soud nevyčkal výsledku dovolacího řízení v jeho odporovém sporu, ač nemohl vyloučit jeho úspěch.
15. Usnesení odvolacího soudu je nesprávné pro neúplnost právního posouzení, jelikož nebylo vyloučeno, že věřitel uspěje s dovoláním proti rozsudku odvolacího soudu sen. zn. 107 VSPH 159/2023 a že má pohledávku za dlužnicí. Následně by nebyly dány důvody pro splnění oddlužení, ani pro osvobození dlužnice od placení pohledávek. Kdyby totiž Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání, nastala by – s ohledem na vyplacení ostatních věřitelů – složitá situace a dovolateli by hrozila závažná újma. Zejména by tak ale došlo ke zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí, pročež otázka jeho vykonatelnosti nemůže být rozhodná. Odvolací soud svým výkladem v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení vyjádřenými v § 5 insolvenčního zákona i s ústavním pořádkem České republiky (zejména s právem na soudní ochranu) založil nerovnost mezi věřitelem a dlužnicí.
16. Právní posouzení odvolacího soudu je též (toliko) formální, neboť přisvědčil právnímu posouzení insolvenčního soudu při výkladu § 413 insolvenčního zákona ve spojení s § 412a insolvenčního zákona učiněnému bez zohlednění všech okolností, a to zejména podaného dovolání a jeho možných kasačních důsledků, jež nelze vyloučit.
17. Přes pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu není postaveno najisto, zda dlužnice splnila oddlužení, jelikož přihlášená pohledávka dovolatele (ve výši 541 941,20 Kč) není zanedbatelná. Dokud dovolací řízení v incidenčním sporu nebylo skončeno, nelze uzavřít, že dlužnice dostála zákonným předpokladům pro splnění oddlužení.
18. Návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku sen. zn. 107 VSPH 159/2023 dovolatel nepodal, vykonatelnost rozhodnutí však Nejvyšší soud může odložit i bez návrhu.
19. Soudy měly insolvenční řízení přerušit do rozhodnutí dovolacího soudu ve věci vedené pod sen. zn. 33 ICdo 92/2024, případně rozhodnout o nesplnění oddlužení, jelikož v době rozhodování o splnění oddlužení a o osvobození dlužnice nebyly vyloučeny možné kasační důsledky rozhodnutí dovolacího soudu. III. Přípustnost dovolání
20. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
21. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.
22. S přihlédnutím k části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, se pro dané insolvenční řízení (a spory jím vyvolané) uplatní insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 i v době od 1. října 2024 [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.]. Insolvenční zákon v tomto znění je rozhodný i při zkoumání přípustnosti dovolání.
23. Dovolatel vymezil rozsah dovolání tak, že „směřuje proti celému dovoláním napadenému usnesení“, tedy nejen proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení), nýbrž i proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku (o odměně insolvenční správkyně), v bodě III. výroku (o náhradě hotových výdajů insolvenční správkyně), v bodě V. výroku (o osvobození dlužnice od placení zbytku pohledávek) a v bodě VII. výroku (jímž insolvenční soud zprostil funkce insolvenční správkyni).
24. Dovolací argumentace však žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro určení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenční správkyně (body II. a III. výroku usnesení insolvenčního soudu), ani předpoklady, za kterých lze insolvenční správkyni zprostit funkce (bod V. výroku usnesení insolvenčního soudu). Stejně tak nezpochybňuje dovolání předpoklady pro přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek dlužnici (bod VII. výroku usnesení insolvenčního soudu).
25. Výroky o určení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenční správkyně a o zproštění funkce insolvenční správkyně mají ve smyslu § 413 odst. 1 insolvenčního zákona povahu výroků závislých na výroku, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení. Totéž v poměrech této věci platí ve smyslu § 414 odst. 1 insolvenčního zákona pro výrok o přiznání osvobození od placení zbytku dluhů dlužnici. V režimu ustanovení § 242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy tyto výroky byly automaticky odklizeny (zrušeny), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení). To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti těmto výrokům (proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu též v bodech II., III., V. a VII. výroku), nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by ony výroky nemohly obstát samostatně. Srov. k tomu mutatis mutandis např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněného pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
26. Nejvyšší soud proto dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II., III., V. a VII. výroku, bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
27. Důvod připustit dovolání Nejvyšší soud neshledal (a proto je i potud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.) ani v rozsahu, v němž směřovalo proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení). Učinil tak proto, že v tomto rozsahu je napadené usnesení souladné s (níže označenou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
28. V době vydání napadeného usnesení (i podle toho, co v dovolání uvádí sám dovolatel) byl spor o pravost a výši pohledávky přihlášené dovolatelem do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice ukončen rozsudkem ze dne 7. února 2024, č. j. 77 ICm 1548/2021, 107 VSPH 159/2023-121 (KSPH 62 INS 20100/2020), jímž Vrchní soud v Praze (mimo jiné) změnil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 14. listopadu 2022, č. j. 77 ICm 1548/2021-87, tak, že dovolatel nemá v insolvenčním řízení dílčí pohledávky č. 1 až 3 ve výši 204 591,20 Kč, 75 427 Kč a 261 923 Kč. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 23. února 2024 (kdy byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku). V době vydání napadeného usnesení se předmětná věc nacházela u Nejvyššího soudu, jemuž byla předložena (21. června 2024) s dovoláním dovolatele (tamního žalobce) a u kterého je dosud vedena (jako neskončená) pod sen. zn. 33 ICdo 92/2024.
29. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že účinky právní moci soudního rozhodnutí, jež se projevují tím, že je již nelze napadnout odvoláním jako řádným opravným prostředkem (formální právní moc) a dále závazností výroku rozhodnutí a jeho nezměnitelností (materiální právní moc), zůstávají odkladem vykonatelnosti rozhodnutí nedotčeny; srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
30. Napadené usnesení je s těmito závěry v souladu, když v době jeho vydání (ani později) dovolací soud (ve věci sen. zn. 33 ICdo 92/2024) neodložil právní moc rozsudku odvolacího soudu ze dne 7. února 2024 (a ostatně neodložil ani vykonatelnost onoho rozsudku).
31. Dovolatel tudíž v dovolání v projednávané věci netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se mohl podávat závěr o nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem ve vztahu k podmínkám pro rozhodnutí o vzetí na vědomí splnění oddlužení (dle § 412a insolvenčního zákona – k tomu srov. též například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. července 2024, sen. zn. 29 NSČR 119/2022).
32. Pro založení přípustnosti dovolání je bezcenná i námitka, že insolvenční řízení mělo být přerušeno, jelikož takový postup vylučuje § 84 odst. 1 část věty před středníkem insolvenčního zákona, jenž další výklad nevyžaduje.
33. Zbývá dodat, že samotné skončení insolvenčního řízení (podle § 413 odst. 1 části věty za středníkem insolvenčního zákona právní mocí usnesení, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení) nebrání pokračování odporového sporu (srov. § 159 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona a např. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2024, sen. zn. 29 ICdo 155/2022), ani (podle výsledku odporového sporu) případné reparaci újmy způsobené věřiteli tím, že jeho následně zjištěná pohledávka nebyla ani zčásti uspokojena (jelikož částka na ni připadající byla rozdělena mezi ostatní věřitele), žalobou z lepšího práva; srov. mutatis mutandis např. již důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněného pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2017, sp. zn. 29 Cdo 3318/2016.
34. Vzhledem ke včasnému odmítnutí dovolání odpadl důvod rozhodovat o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, jenž byl ostatně zjevně bezdůvodný (§ 90 insolvenčního zákona to vylučuje).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2024
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu