29 Odo 90/2006

29 Odo 90/2006

29 Odo 1167/2006

29 Odo 1212/2006

29 Odo 1409/2006

29 Odo 1437/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Ing. V. H., zastoupeného JUDr. J. Š., CSc., advokátem, proti žalované I. R. a. s., zastoupené JUDr. R. Ch., Ph.D., advokátem, o zaplacení částek 508.800,- Kč, 2,000.000,- Kč, 2,000.000,- Kč, 2,000.000,- Kč a 1,531.360,- Kč s postižními právy ze směnek, vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 3/2004, 53 Cm 68/2004, 53 Cm 97/2004, 23 Cm 69/2004 a 23 Cm 59/2004, o dovoláních žalované proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2005, č.j. 9 Cmo 47/2005-86, ze dne 27. února 2006, č.j. 6 Cmo 190/2005-67, ze dne 27. února 2006, č.j. 6 Cmo 214/2005-65, ze dne 15. března 2006, č.j. 5 Cmo 432/2005-74 a ze dne 10. dubna 2006, č.j. 12 Cmo 461/2005-85, takto:

Věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Odo 90/2006, 29 Odo 1167/2006, 29 Odo 1212/2006, 29 Odo 1409/2006 a 29 Odo 1437/2006 se spojují ke společnému řízení.

Podle ustanovení § 112 odst. 1 a § 169 odst. 2 občanského soudního řádu usnesení, které se týká vedení řízení, nemusí obsahovat odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2007

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Soud: Nejvyšší soud

Spisová značka: 29 Odo 90/2006

Datum rozhodnutí: 25.04.2007

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Kategorie rozhodnutí: C

29 Odo 90/2006 29 Odo 1167/2006 29 Odo 1212/2006 29 Odo 1409/2006 29 Odo 1437/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Ing. V. H., zastoupeného JUDr. J. Š., CSc., advokátem, proti žalované I. R., a. s., zastoupené JUDr. R. Ch., Ph.D., advokátem, o zaplacení částek 508.800,- Kč, 2,000.000,- Kč, 2,000.000,- Kč, 2,000.000,- Kč a 1,531.360,- Kč s postižními právy ze směnek, vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 3/2004, 53 Cm 68/2004, 53 Cm 97/2004, 23 Cm 69/2004 a 23 Cm 59/2004, o dovoláních žalované proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2005, č.j. 9 Cmo 47/2005-86, ze dne 27. února 2006, č.j. 6 Cmo 190/2005-67, ze dne 27. února 2006, č.j. 6 Cmo 214/2005-65, ze dne 15. března 2006, č.j. 5 Cmo 432/2005-74 a ze dne 10. dubna 2006, č.j. 12 Cmo 461/2005-85, takto:

I. Dovolání se odmítají. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 27.846,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označeným rozsudkům, jimiž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudky ze dne 24. listopadu 2004, č.j. 24 Cm 3/2004-55, ze dne 7. dubna 2005, č.j. 53 Cm 68/2004-28, ze dne 26. dubna 2005, č.j. 53 Cm 97/2004-27, ze dne 19. dubna 2005, č.j. 23 Cm 69/2004-39 a ze dne 19. dubna 2005, č.j. 23 Cm 59/2004-51, kterými Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečné platební rozkazy ze dne 24. listopadu 2003, č.j. 24 Sm 151/2003-7, ze dne 2. července 2004, č.j. 53 Sm 94/2004-7, ze dne 3.

listopadu 2004, č.j. 53 Sm 182/2004-8, ze dne 5. srpna 2004, č.j. 23 Sm 185/2004-8 a ze dne 19. prosince 2003, č.j 23 Sm 252/2003-10. Dovolatelka namítá, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění těchto dovolacích důvodů pak dovolatelka spatřuje v tom, že soudy nižších stupňů neprovedly jí navrhované důkazy a nesprávně vyřešily otázku, zda jí přísluší uplatňovat kauzální námitky, odvolacímu soudu pak vytýká, že nepřihlédl ke zpětvzetí žaloby.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá. Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého na to, zda má napadené rozhodnutí ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.

s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (k tomu srov. shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130). Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o.

s. ř. dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popř. podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dána povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zjevné, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde.

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z pohledu výkladu ustanovení čl. I § 17 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“), pokud jde o možnost směnečného rukojmího uplatňovat kauzální námitky vůči směnečnému platebnímu rozkazu. Nejvyšší soud totiž již v rozhodnutích 2. února 1999, sp. zn. 32 Cdo 519/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 85, ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 810/2003 uveřejněném v témže časopise č. 5, ročník 2004, pod číslem 94 a ze dne 5.

srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 896/2002, formuloval a odůvodnil závěr, jež ostatně bez dalšího vyplývá z ustanovení čl. I § 17 směnečného zákona, podle kterého směnečný rukojmí nemůže uplatnit proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, které se zakládají pouze na vztahu remitenta a akceptanta (popř. výstavce), nýbrž může uplatnit námitky, které se zakládají na jeho vlastním vztahu k remitentovi. V situaci, kdy od závěru formulovaného v citovaných rozhodnutích nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, a kdy není pochyb o tom, že žalobce (remitent) nebyl stranou smluv uzavřených mezi směnečným rukojmím (žalovanou) a výstavcem směnky vlastní, nemohl být uvedenými právními úkony založen ani právní vztah žalované a žalobce a z něho se odvíjející oprávnění žalované vznášet kauzální námitky.

Potud

Nejvyšší soud dále poukazuje na důvody usnesení ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1379/2006, kterým v typově stejné věci týchž účastníků odmítl jako nepřípustné dovolání žalované založené na týchž argumentech jako v projednávané věci. Jelikož dovolání žalované nejsou přípustná ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované byla odmítnuta a žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z paušálních odměn advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určených podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006 (dále jen „vyhláška“), které podle ustanovení § 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky činí 3 x 7.500,- Kč a z paušálních částek hotových výdajů ve výši 3 x 300,- Kč za úkony právní služby (vyjádření k dovolání ve věcech vedených pod sp. zn. 29 Odo 1167/2006, 29 Odo 1212/2006 a 29 Odo 1437/2006) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. září 2006. S připočtením 19% daně z přidané hodnoty činí celková výše nákladů dovolacího řízení 27. 846,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. dubna 2007

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu