3 Ads 7/2026- 38 - text 3 Ads 7/2026 - 39 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína, soudkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudce Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Senior a péče, z.s., se sídlem Švehlova 512/14, Hradec Králové, zastoupený Mgr. Karlem Hunešem, advokátem se sídlem U Trezorky 921/2, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2025, č. j. 31 A 39/2025 - 144, takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 28. 3. 2025, č. j. KUKHK-33526/SV/2024/Lm/SOC/R/15-26, Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odboru sociálních věcí (dále jen „prvostupňový správní orgán“) byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 107 odst. 1 písm. g) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“), kterého se měl dopustit tím, že od března 2023 poskytoval v nemovitosti na adrese Přemyslova 13, Třebechovice pod Orebem, pobytovou sociální službu typu domov pro seniory podle § 49 zákona o sociálních službách, příp. podle § 48 pro osoby se zdravotním postižením, či podle § 50 domov se zvláštním režimem, a to bez oprávnění k poskytování služeb ve smyslu § 78 odst. 1 téhož zákona.
Za shora uvedený přestupek uložil prvostupňový správní orgán žalobci podle § 107 odst. 5 písm. f) zákona o sociálních službách pokutu ve výši 300 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.
[2] Žalobce napadl uvedené rozhodnutí odvoláním. Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/124578-220/1 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného se poté žalobce bránil žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost. Spolu s ní Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby jeho kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Svůj návrh odůvodnil vznikem nenahraditelné újmy; výkon rozsudku krajského soudu by pro stěžovatele podle jeho tvrzení znamenal nutnost okamžité úhrady pokuty ve výši 300.000,- Kč, která představuje 185 % jeho ročního zisku. Upozornil, že krajský soud v usnesení ze dne 19. 8. 2025, č. j. 31 A 39/2025 - 94, konstatoval, že neprodlená úhrada této pokuty by pro stěžovatele mohla být likvidační a bezprostředně by ohrozila jeho schopnost nadále vykonávat činnost poskytovatele sociálních služeb. Újma by vznikla i třetím osobám – desítkám zranitelných klientů (seniorů), pro které by finanční paralýza stěžovatele znamenala ztrátu kontinuity nezbytné péče.
Přiznání odkladného účinku zároveň nebude podle stěžovatele v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Naopak, veřejným zájmem je zachování dostupnosti péče o seniory do doby, než bude o zákonnosti postupu správních orgánů rozhodnuto. S tímto posouzením vyslovil podle stěžovatele v předchozím řízení souhlas i žalovaný.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že proti jeho přiznání nemá námitek.
[5] Z ustanovení § 73 odst. 2 soudního řízení správního (dále jen „s. ř. s.“) vyplývají dvě podmínky pro přiznání odkladného účinku: tou první je existence nepoměrně větší újmy, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Druhou pak je, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Obě tyto podmínky přitom musí být splněny současně, neboť institut odkladného účinku má mimořádnou povahu. Základním pravidlem totiž je, že kasační stížnost odkladný účinek nemá (srov. § 107 s.
ř. s.) a že přiznání odkladného účinku je vyhrazeno pouze ojedinělým případům definovaným v § 73 odst. 2 s. ř. s. Odložit účinky kasační stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu lze proto pouze výjimečně, pokud újma, která stěžovateli hrozí, je reálná, není vzhledem k jeho poměrům bagatelní, je významná a její vznik je v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7.
2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS).
[6] Krajský soud svým usnesením ze dne 19. 8. 2025, č. j. 31 A 39/2025 - 94, přiznal žalobě odkladný účinek. Argumentaci stěžovatele ohledně tvrzené újmy shledal důvodnou. Konstatoval, že úhrada pokuty se vždy promítne do ekonomické situace daného subjektu. Výše pokuty a její neprodlená úhrada by podle krajského soudu mohla být pro stěžovatele likvidační. Krajský soud zároveň neshledal, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, s čímž souhlasil i žalovaný.
[7] Řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je stejně jako řízení o kasační stížnosti ovládáno zásadou dispoziční. To znamená, že soud je při posuzování důvodnosti návrhu oprávněn vycházet pouze z důvodů, které účastník uvede ve svém návrhu. Není jeho úkolem a nemá ani oprávnění dohledávat či domýšlet za účastníka konkrétní okolnosti a důvody, které by měly svědčit jeho návrhu na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel proto musí v prvé řadě dostatečně podrobně uvést, v čem nepoměrně větší újma, která právě jemu hrozí, spočívá, jaký je její rozsah, z jakých konkrétních okolností vyvozuje, že tato hrozba je reálná a nikoli hypotetická. Na podporu svých tvrzení pak musí navrhnout provedení odpovídajících důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32).
[8] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti argumentoval tím, že úhrada pokuty ve výši 300.000,- Kč, představuje 185 % jeho ročního zisku a poukázal na závěry krajského soudu, které tento soud vyslovil v usnesení, kterým přiznal odkladný účinek žalobě.
Uvedl taktéž, že újma by hrozila i jeho klientům, kterým by v důsledku jeho „finanční paralýzy“ hrozila ztráta kontinuity nezbytné péče. Tato tvrzení však stěžovatel nedoložil odpovídajícími důkazy, které by umožnily kasačnímu soudu posoudit intenzitu tvrzené újmy a dosvědčily pravdivost jeho tvrzení. Ačkoliv krajský soud v usnesení, kterým přiznal žalobě odkladný účinek uvedl, že „[s]tanovená výše pokuty a její neprodlená úhrada by skutečně mohla být pro žalobce likvidační“, stěžovatel na tento závěr toliko odkázal a nikterak jej nedoložil. Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítnout.
[9] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že ze shora uvedených důvodů návrh stěžovatele zamítl a kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Zároveň připomíná, že usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 20. března 2026 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu