USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2022 o
dovolání, které podal obviněný V. V., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022 sp. zn. 11 To 198/2022, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T
31/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 4. 2022, sp. zn. 2
T 31/2022, byl obviněný V. V. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §
205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle § 205 odst. 1
trestního zákoníku, § 67 odst. 1 trestního zákoníku a § 68 odst. 1, 2 trestního
zákoníku obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 20 celých denních sazeb po
částkách 700 Kč, tedy celkem 14 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2
trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozené na náhradu škody.
2. O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku
rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2022, sp.
zn. 11 To 198/2022, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl.
Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 28. 7. 2022 [§ 139
odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním,
v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního
řádu. Podle názoru obviněného provedené důkazy neprokazují, že předmětná nafta
vůbec byla odcizena a nejedná se jen o odchylku měření, důsledek drobné poruchy
či spotřeby vedlejších systémů lokomotivy. Závěr o vině soudy dovodily pouze ze
skutečnosti, že v době, kdy systém XY nahlásil úbytek paliva, byl obviněný
přítomen na lokomotivě. Zcela pominuly důkazy, z nichž plyne, že byl málokdy na
lokomotivě sám, nikdy předem nevěděl, na jaké lokomotivě pojede a kdo s ním
pojede (tým posunovačů). Posunovači při tom sdělili, že nikdy na lokomotivě nic
podezřelého nezjistili. Takový postup soudů je minimálně v rozporu s povinností
postupovat v pochybnostech ve prospěch obviněného. Soudy se vůbec nezabývaly
otázkou, jak mělo k odcizení dojít, když znalec pouze nabídl několik
alternativ, jak lze naftu z lokomotivy vyčerpat. Nezabývaly se ani tím, jak měl
dovolatel s odcizenou naftou naložit. Pokud lze prostou odchylkou měření
deklarovanou výrobcem systému XY zcela vyloučit body 1, 2 a 5-9 rozsudku soudu
prvního stupně a ze zbývajících dvou bodech zůstává celkem 70 l nafty, nelze
při ceně nafty vůbec uvažovat o naplnění skutkové podstaty trestného činu.
4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po přezkoumání celé věci zrušil
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. 11 To 198/2022-250,
a přikázal mu věc k novému rozhodnutí.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně
za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu
státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k
dovolání uvedl, že obviněný toliko relativizuje rozhodná skutková zjištění a
hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů. Podle státního zástupce ve
věci neexistuje zjevný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními
Okresního soudu v Kutné Hoře, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil Krajský
soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Skutková
zjištění soudů mají v provedených důkazech potřebnou oporu a logicky z nich
vyplývají. Podle názoru státního zástupce nedošlo ani k porušení zásady in
dubio pro reo, jelikož soud neměl žádné pochybnosti o skutkových okolnostech
věci a vině obviněného.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání
obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e)
trestního řádu.
7. Obviněný V. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou
oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se
ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací
lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2
věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti
předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda
v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a
trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm.
h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně,
jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému
v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a
byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný
dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní
význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k
nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro
naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených
důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k
nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jedná se o takové
vady zjišťování skutkového stavu věci, které bylo s ohledem na právo na
spravedlivý proces možné uplatňovat již před 1. 1. 2022, a to s odkazem na §
265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v tehdejším znění. Nesprávná realizace
důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz,
nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv.
opomenutý důkaz představují jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky
řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení
byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela
opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k
jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná
neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení
provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně
či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je
neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp.
zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS
213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS
219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp.
informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů
(fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem
a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu
věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a
další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy
z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami
při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp.
případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním
nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS
182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
11. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Praze ani
Okresního soudu v Kutné Hoře netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku
s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných
souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a
odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané.
Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke
skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah
provedených důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám
analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci
nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném
případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení
toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
12. Obviněnému nelze přisvědčit, že existuje rozpor mezi skutkovým
stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, natož extrémní.
Stejné výhrady uplatnil obviněný již v předchozích stádiích trestního řízení,
přičemž soudy se s jeho námitkami náležitě vypořádaly, a lze tudíž odkázat na
odůvodnění jejich rozhodnutí. Soudy srozumitelně vysvětlily, proč považovaly
vinu obviněného za prokázanou. Své závěry opřely zejména o výpovědi svědka M.
H., technického ředitele společnosti, která měla na starosti systém sledování
provozních parametrů lokomotiv, svědkyně A. M., zástupkyně zaměstnavatele
obviněného, a znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace
drážní vozidla včetně tramvají a drážních zařízení, Ing. Eduarda Šafáře, a dále
o listinné důkazy poskytnuté společnostmi Č. C. a G. C. Z nich jednoznačně
vyplynulo místo, doba i množství odčerpané motorové nafty. Vyloučena byla
možnost technické závady na lokomotivě. Kromě obviněného neměl nikdo jiný
možnost předmětnou naftu odcizit. Znalec pak podrobně popsal i způsob, jakým
obviněný naftu z lokomotivy odčerpal. Soudy vzaly v úvahu i možné odchylky v
měření množství nafty v nádrži. Přestože obviněný nabízí různé teoretické
výpočty, které by měly zpochybnit jeho vinu, tímto způsobem není ani sám
schopen vysvětlit všechny případy množstevních nesrovnalostí. Soudy proto
neměly žádný relevantní důvod pochybovat o správnosti vyčíslení výše odčerpané
motorové nafty. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu
provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují
zákonné požadavky § 2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn
bez důvodných pochybností v souladu s § 2 odst. 5 trestního řádu, proto není
přiléhavý poukaz obviněné na pravidlo in dubio pro reo. Napadená rozhodnutí
tudíž netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu do
skutkového stavu věci z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
13. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného
nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i
odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek
§ 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v
neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran
[srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 21. prosince 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu