3 Tdo 105/2013-46
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. března 2013 o dovolání podaném J. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 289/2012 ze dne 28. června 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 106/2010, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 289/2012 ze dne 28. června 2012 zrušuje.
II. Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, včetně usnesení Okresního soudu Plzeň- město sp. zn. 3 PP 333/2007 ze dne 13. 9. 2012.
III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle § 265l odst. 4 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. c) trestního řádu se obviněný J. R. bere do vazby.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. února 2012 sp. zn. 5 T 106/2010 byl dovolatel uznán vinným ad 1) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), ad 2) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, který byl spatřován ve skutečnosti, že „1) v blíže nezjištěném období, nejméně však od jara roku 2008 do 29.
10. 2009, na různých místech města O. a okolí, zejména pak v O.-N. V., na ul. Z. č., ve svém bytě, nejprve za použití laboratorní techniky, tvořící provizorní zařízení určené k nedovolené výrobě drogy pervitin a příslušných chemikálií, jakož i z farmaceutických přípravků obsahujících prekurzor pseudoefedrin, které si sám opatřil, opakovaně, přibližně v 10 - 30-ti případech, v četnosti nejméně jednou týdně, neoprávněně vyrobil přesně nezjištěné množství, nejméně však 3 gramy drogy pervitin, kterou z části užil pro vlastní potřebu a z části na různých místech O., zejména pak v O.-M.
H. a v místě svého trvalého bydliště v O.-N. V., na ul. Z. č., s vědomím. že se jedná o drogu pervitin, tuto prodal, nebo bezúplatně poskytl k dalšímu užití jiným osobám, mezi nimi i osobám jménem:
B. Č., kterému po dobu asi 2 let (2008-2009) opakovaně prodával pervitin v blíže nezjištěném množství, za celkovou částku nejméně 5.200,- Kč,
V. E., které v období od měsíce dubna roku 2009 do měsíce října roku 2009, poskytl nejméně v 15-ti případech blíže nezjištěné množství pervitinu za celkovou finanční částku nejméně 15.000,- Kč (za dohodnutou cenu 1.000,- Kč za gram), tedy celkem minimálně 15 gramů, L. J., které v období od května do září roku 2009 opakovaně, nejméně v 8-mi případech, vždy za částku 500,- Kč prodal pervitin za celkovou finanční částku nejméně 4.000,- Kč, tedy minimálně 4 gramy pervitinu, M. L., kterému v období od jara roku 2009, nejméně ve třech případech, poskytl pervitin v celkovém množství minimálně 1,5 gramu, P. M., kterému v období od dubna roku 2008 do října roku 2009, nejméně v 50-ti případech, prodal pervitin v celkovém množství minimálně 50 gramů, O. M., kterému v měsíci srpnu roku 2009 prodal v jednom případě1 gram pervitinu za částku 1.000,- Kč,
R. P., kterému koncem měsíce července 2009, v jenom případě, poskytl celkem 2,8 gramu pervitinu, a to bezprostředně poté, co tuto drogu obviněný ve svém bydlišti vyrobil minimálně z osmnácti balení, tedy 432 tablet léku Modafen s tím, že namísto finanční částky obdržel od jmenovaného R. P. 10 balení uvedeného léku,
Z. S., které v období od jara roku 2008 do října roku 2009 v četnosti 2-3 krát týdně, zčásti zdarma poskytl a zčásti prodal, za celkovou částku nejméně 3.000,- Kč, minimálně 5 gramů pervitinu, P. S., kterému v blíže nezjištěném období od počátku roku 2009 do 29.10.2009 poskytl nejméně v pěti případech, za protislužbu spočívající v odvozu, vždy jednu dávku pervitinu v množství 0,1 – 0,2 gramu, celkem tedy minimálně 0,5 gramu, přičemž droga pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, která je uvedená v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž legální nakládání s touto látkou je vázáno na splnění podmínek uvedených v tomto zákoně, které nesplnil, v důsledku čehož tak s vyjmenovanou látkou nakládal v rozporu s citovaným zákonem, 2) v období od měsíce února 2010 do konce měsíce dubna 2010, v O.-P., dále v O.-Z.
na ulici K. V. i v O.-V., na M. náměstí s vědomím, že se jedná o psychotropní látku pervitin, tuto prodal k dalšímu užití jiným osobám, mezi nimi i osobě jménem P. M., kterému v pěti případech, za celkovou částku 2.400,- Kč, prodal blíže nezjištěné množství pervitinu, přičemž droga pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, která je uvedená v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž legální nakládání s touto látkou je vázáno na splnění podmínek uvedených v tomto zákoně, které nesplnil, v důsledku čehož tak s vyjmenovanou látkou nakládal v rozporu s citovaným zákonem.
Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Současně mu byl uložen trest zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí přesně specifikovaných ve výroku citovaného rozsudku. Dále bylo též rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.
O odvolání J. R. (i spoluobviněného P. S. a příslušného státního zástupce) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 6 To 289/2012 ze dne 28. června 2012 tak, že je podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl, když napadený rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a změněn pouze ve vztahu ke spoluobviněnému P. S.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal J. R. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že má za to, že skutkové závěry ohledně množství pervitinu, který měl dodat svědku M., jsou v příkrém rozporu s provedeným dokazováním a správné hodnocení provedeného dokazování by v tomto směru přivodilo aplikaci pro něj příznivějšího hmotně právního ustanovení v podobě základní skutkové podstaty drogového deliktu podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku. Uvedl, že odvolací soud se nezabýval rozsahem jeho jednání (ačkoli to v podaném odvolání namítal), a proto považuje rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru za nepřezkoumatelné. Co se tedy týká skutku pod bodem 1) citovaného rozsudku soudu prvního stupně, má tedy za to, že provedené dokazování nesvědčí o skutečnosti, že by se vytýkaného jednání dopustil v rozsahu uvedeném ve skutkové větě napadeného rozsudku. Nicméně, i kdyby připustil, že skutkový stav byl zjištěn správně, vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly hmotné právo.
To proto, že se trestné činnosti měl dopustit tím, že distribuoval 79, 8 g pervitinu, avšak dle konstantní judikatury není pro posouzení rozsahu trestné činnosti rozhodující množství samotné drogy, nýbrž množství účinné psychotropní látky v droze obsažené, přičemž v jeho případě nebylo takovéto množství účinné látky ani nikdy zkoumáno. V tomto směru odkázal na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) a přílohu č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., s tím, že v jeho případě měl nakládat s 79,8 gramy pervitinu, což ani zdaleka neodpovídá požadovanému množství účinné látky ve výši 240 gramů.
Dále nebylo přihlédnuto k tomu, že drogu prodával zkušeným dospělým uživatelům ani k výši finanční částky, kterou tímto prodejem získal. Jeho jednání tak mělo být posouzeno pouze v rámci základní skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. V další části dovolání se podrobně věnoval výpovědi svědka P. M., a to zejména s ohledem na věrohodnost tohoto svědka (vzhledem k namítaným rozporům v jeho jednotlivých výpovědích, jeho špatné finanční situaci, trestní minulosti a neshodám mezi tímto svědkem a dovolatelem).
Uvedl, že z jednání pod bodem 2) citovaného rozsudku soudu prvního stupně je usvědčován toliko výpovědí svědka M. Nad rámec uvedeného doplnil, že soudy nebylo při úvahách o trestu zohledněno, že se k trestné činnosti doznal a usvědčil z protiprávního jednání i další osoby. Závěrem zopakoval, že skutkové závěry soudů jsou v příkrém rozporu s provedeným dokazováním a v důsledku toho byla soudy také zvolena nesprávná hmotně právní kvalifikace jeho jednání. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby dovolací soud „napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a tomuto vrátil věc k novému projednání.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. část námitek dovolatele odpovídá. Za relevantní lze dle jeho vyjádření považovat námitku dovolatele spočívající v tom, že jeho jednání mělo být v obou případech posouzeno pouze podle základní skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku. S tímto názorem se však státní zástupce neztotožňuje. To proto, že dovolatel spojuje naplnění znaku „ve značném rozsahu“ se zjištěním, že pachatel neoprávněně nakládá alespoň s 240 gramy účinné látky drogy (tj. v konkrétním případě metamfetaminu báze). S tímto poněkud zjednodušujícím pojetím dovolatele, pokud jde o rozsah neoprávněného nakládání s psychotropní látkou, se však nelze shodnout. Uvedl, že dovolatel v daných souvislostech implicitně pojem značného rozsahu odvíjí pouze od zjištěného množství psychotropní látky, přičemž toto množství hodnotí toliko prizmatem „dvacetinásobku“.
Tento metodický přístup propočítává vzájemné odstupy rozsahů trestné činnosti spojené s nedovoleným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami, jako dvacetinásobky jednotlivých hodnot, přičemž výchozí hodnotou je množství stanovené zvláštním právním předpisem (nařízení vlády č. 467/2009 Sb.). Dovolatel zde však pominul skutečnost, že uvedený propočet dvacetinásobkem nelze považovat za stanovení jakési minimální hranice jednotlivých typů rozsahů trestné činnosti spojené s nedovoleným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, při jejímž dosažení se teprve sekundárně posuzuje naplnění i případných dalších kritérií rozsahu.
Naopak státní zástupce odkázal na nejnovější rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, z níž naopak jednoznačně vyplývá důraz na vícekriteriální posouzení rozsahu distribuce psychotropních látek. Zdůraznil, že je to právě Nejvyšší soud, jenž ve svých rozhodnutích zdůrazňuje, že pojem „rozsah“ nelze ztotožňovat s pojmem „množství“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 463/2010, 3 Tdo 14/2012). Nejvyšší soud tak dovozuje naplnění kvantifikačního znaku „značného rozsahu“ i při řádově nižším množství psychotropní látky, než jaké uvádí dovolatel jako množství minimální.
Zde poukázal zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 945/2011, z něhož naopak vyplývá, že množství distribuované látky může být i několikanásobně menší, než kolik odpovídá pouze mechanickému propočtu. V duchu tohoto vícekriteriálního přístupu pak Nejvyšší soud pokládá za značný rozsah za splnění dalších okolností i případy distribuce psychotropní látky metamfetaminu v množství nad 50 - 60 gramů (k tomu zde lze odkázat na rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 967/2011, 4 Tdo 1164/2011). Pokud jde o posouzení znaku „značného rozsahu“ v případě dovolatele, míra porušení zájmů chráněných ustanovením § 283 tr.
zákoníku je zvyšována tím, že tohoto trestného činu se dopouštěl souběžně více formami jednání, a to jednak výrobou, jednak prodejem, jednak opatřením jinému jiným způsobem. Na základě komplexního posouzení všech skutečností, jak měl na zřeteli i nalézací soud (srov. zejména úvahy na str. 27-29 rozsudku nalézacího soudu), tak lze dle státního zástupce i ve smyslu nejnovější judikatury dospět k závěru, že znak „spáchání činu ve značném“ rozsahu byl jednáním J. R. naplněn. Pokud jde o námitku, že nebyla konkrétně zjištěna koncentrace psychotropní látky metamfetaminu v dovolatelem vyráběné a distribuované droze, jde dle názoru státního zástupce rovněž o námitku zjevně neopodstatněnou.
Je třeba zdůraznit, že i tehdy, pokud by konkrétní objem účinné látky stanoven vůbec nebyl, což je v případě drogy distribuované v minulosti v praxi zcela typické (distribuovaná droga je totiž již konzumována, popřípadě distribuována dalším osobám), posouzení jednání obviněného jako jednání ve značném rozsahu to principiálně nebrání. Opětovně zdůraznil, že pojem rozsah nelze redukovat na množství účinné látky, a to zejména právě v případech, kdy již množství účinné látky vůbec není možné zjistit.
Připustil, že lze do jisté míry akceptovat výhradu dovolatele, že odvolací soud právnímu posouzení jednání obviněného nevěnoval adekvátní pozornost, třebaže tyto námitky uplatňoval již v rámci podaného odvolání. Z výše uvedených důvodů však má státní zástupce za to, že rozhodné skutečnosti pečlivě a správně vyhodnotil soud nalézací. Dle názoru státního zástupce tak soudy nepochybily, pokud jednání obviněného právně posoudily v bodu 1) jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku. Pokud jde o ostatní námitky obviněného, dle názoru státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově vůbec neodpovídají. Námitky zpochybňující věrohodnost svědka M., poukazující na údajné rozpory v jeho výpovědi, popřípadě jeho osobní poměry apod., jsou pouze námitkami skutkové povahy a obviněný jimi pouze polemizuje s hodnocením důkazů, jak je provedly soudy obou stupňů. Je třeba zdůraznit, že nalézací soud vycházel z výpovědi svědka M. pouze v rozsahu, jaký byl pro obviněného nejpříznivější (srov. str.
25-26 rozsudku), přičemž se přiléhavě zabýval i trestní minulostí tohoto svědka. Z dovolání je přitom patrné, že dovolatel kromě výpovědi svědka M. v podstatě opomíjí další provedené důkazy spočívající ve výpovědích dalších svědků, případně tyto bagatelizuje. Dle
názoru státního zástupce lze shrnout, že skutkový stav nalézací soud zjistil bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, tedy v intencích daných § 2 odst. 5 tr. ř. Ve věci přitom nelze shledat žádný podstatný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Za námitku stojící zcela mimo zákonné důvody dovolání pak lze dle státního zástupce považovat výhrady dovolatele směřující proti výroku o trestu, který mu byl uložen. K tomu státní zástupce uvedl, že proti výroku o trestu (nejde-li o trest doživotí), lze námitky uplatňovat toliko prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněné. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Pod takto vymezeným dovolacím důvodem tedy nelze právně relevantně uplatnit námitky, které směřují proti způsobu, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy, či kterými dovolatel zpochybňuje šíři provedeného dokazování, stejně jako námitky, jimiž předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje. Výpovědí svědka M. se soudy pečlivě zabývaly, podrobně zdůvodnily, proč této výpovědi uvěřily a ta se tak stala přirozeným podkladem pro jejich rozhodnutí. Soud prvního stupně přitom vycházel z výpovědi svědka M. z přípravného řízení, která je co do množství prodané drogy pro dovolatele příznivější, a to právě i na základě skutečnosti, že taková výpověď byla učiněna v době, kdy mezi nimi nebyly žádné závažnější rozpory. Dovolatel byl dále usvědčován i listinnými důkazy (protokol o domovní prohlídce, odborná vyjádření z odvětví kriminalistiky).
Pokud by tedy obsahem dovolání byly pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Naopak právně relevantně uplatněnou je námitka dovolatele spočívající v tom, že jeho jednání pod bodem 1) citovaného rozsudku soudu prvního stupně mělo být právně kvalifikováno toliko jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku spáchá trestný čin ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze,vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Zato bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.
Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo spáchá takovýto čin (uvedený v odstavci 1) ve značném rozsahu.
K této dovolatelově námitce je namístě uvést, že v případech, kdy z provedeného dokazování nelze dovodit konkrétní objem účinné látky, což je pro případy obdobného druhu zcela typické, vystupují do popředí judikaturou požadovaná další kritéria pro posouzení rozsahu popsané trestné činnosti. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že pojem rozsah skutečně nelze redukovat na samotné množství drogy, a to tím spíše, pokud konkrétní množství účinné látky vůbec zjistit nelze (tato je již zkonzumována).
Pokud dovolatel namítl, že v jeho případě nebylo množství účinné látky zjištěno, stalo se tak právě z uvedeného důvodu. Lze však přisvědčit dovolateli, že množství pervitinu obsažené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně (tedy 79,8 gramů) a ani finanční prospěch, který dovolatel takovýmto činem získal (nejméně 18.000,- Kč), nelze v daných souvislostech označit za značný rozsah. V tomto směru lze odkázat na (dosud nepublikované) rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 ze dne 27.
února 2013, ve kterém Nejvyšší soud vyjádřil přesvědčení, že „považuje desetinásobek za přiměřený k vyjádření rozdílu mezi uvedenými pojmy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu. Takový násobek zároveň umožní náležitě a s potřebnou mírou individualizace postihnout všechny obvyklé případy, které se v praxi vyskytují, aniž by na straně jedné zbytečně oslaboval trestněprávní ochranu společnosti před rozsáhlejšími trestnými činy (např. požadavkem na tak velké množství drogy, jež nebývá běžné), nebo na straně druhé přepínal trestní represi u méně závažných činů (např. zbytečným zpřísňováním trestní sazby tam, kde by jinak bylo možné využít alternativní řešení trestní věci).
V konkrétní rovině to tedy znamená, že „větším rozsahem“ je desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ pak desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ pak desetinásobek takto určeného značného rozsahu. Uvedený způsob je v souladu i s tím, jak samotný trestní zákoník stanovil relace mezi obdobnými kvantifikačními znaky spočívajícími ve výši škody, prospěchu, hodnoty věci nebo jiné majetkové hodnoty a nákladů na odstranění následků poškození životního prostředí.
I zde totiž zákon používá v ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku – pokud jde o jejich výši – pojmy „nikoli nepatrná“, „větší“, „značná“ a „velkého rozsahu“, přičemž jejich hranice je výslovně vymezena vždy jako desetinásobek výše rozhodné pro naplnění předchozího pojmu (5000 Kč, 50 000 Kč, 500 000 Kč a 5 000 000 Kč).“ S ohledem na výše uvedené, s přihlédnutím k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., podle kterého je za množství větší než malé nutno považovat 2 gramy pervitinu, lze dospět propočtem pomocí desetinásobků k množství 200 gramů stanovujícím značný rozsah distribuce této drogy.
K takto vypočtenému množství se však dovolatel distribucí drogy nepřiblížil ani takovým způsobem, aby mohlo být přihlédnuto k ostatním kritériím případu, jako je počet osob, kterým byla droga distribuována, jeho finanční prospěch (který však nebyl v posuzovaném případě nijak podstatný). S ohledem na výše uvedené proto dovolací soud přisvědčil této námitce dovolatele, neboť se jedná o námitku nejen právně relevantně uplatněnou, ale i důvodnou.
Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil s tím, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí byl dán důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak bylo již uvedeno, k naplnění tohoto dovolacího důvodu došlo způsobem popsaným výše, a proto i tento dovolací důvod byl uplatněn právně relevantně.
Rozhodnutí soudu odvolacího je tedy zatíženo takovou vadou, že dovolací soud musel v rámci rozhodnutí o dovolání toto rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušit. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, s přihlédnutím k závěrům, které učinil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, je soud povinen aplikovat ustanovení § 265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Podle § 265l odst. 4 tr. ř., vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované ustanovení platí i na nyní posuzovaný případ, neboť zrušením napadeného (citovaného) usnesení odvolacího soudu, nelze ve výkonu mu uloženého trestu proto pokračovat. Podle zjištění dovolacího soudu dovolatel vykonává jemu uložený trest v nyní posuzované věci ve Věznici O. Na tento trest navazuje výkon trestu odnětí svobody uloženého v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 36 T 1/2006.
Jak však vyplývá z usnesení Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 3 PP 333/2007 ze dne 13. 9. 2012, dovolatel byl podmíněně propuštěn z výkonu tohoto trestu odnětí svobody dne 13. 12. 2007 se stanovením zkušební doby v trvání tří let. Vzhledem ke skutečnosti, že byl v nyní projednávané věci uznán vinným ze spáchání označené trestné činnosti (rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 106/2010 ze dne 7. 2. 2012 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 289/2012 ze dne 28. 6.
2012) a tedy v době tohoto podmíněného propuštění, bylo (citovaným) usnesením rozhodnuto, že zbytek trestu vykoná. Z výše uvedeného je však zřejmé, že se jedná o výrok na (nyní dovolacím soudem) zrušené rozhodnutí obsahově navazující, proto výkon trestu z toho rozhodnutí pozbyl podkladu. Nejvyšší soud proto s ohledem na uvedené následně rozhodl tak, že se J. R. bere do vazby podle § 67 písm. c) tr. ř., protože z jeho jednání a dalších shora uvedených skutečností (kriminální minulost dovolatele) plyne důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, přičemž dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody, že tento trestný čin spáchal obviněný a s ohledem na jeho osobu, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. března 2013
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka