7 Tdo 945/2011-31
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. ledna 2012 v Brně v neveřejném
zasedání, o dovolání obviněného J. K. , proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 13 To 49/2011, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 T 97/2010, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 17 T
97/2010, byl obviněný J. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2
písm. b), c) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné
době, nejméně od prosince roku 2009 do 3. 5. 2010, na různých předem
domluvených místech okresu Mladá Boleslav, distribuoval zakázanou látku
metamfetamin, tedy psychotropní látku, která je uvedena v příloze č. 5 k zákonu
č. 167/1998 Sb., kterou získával zdarma či za úplatu převážně od
spoluobviněného J. D. , a to:
- M. H. , nejméně ve 3 případech za částku 300,- Kč
- L. Š. , nejméně ve 2 případech zdarma,
- L. V. , nejméně v 15 případech za částku 200,- Kč až 500,- Kč, dále
nejméně v 5 případech zdarma,
- T. P. , nejméně v 10 případech za protislužbu v množství 0,4 gramu,
- M. G. , nejméně v 1 případě zdarma,
- J. H. , nejméně ve 2 případech za částku 200,- Kč,
a dále při zadržení obviněného bylo zajištěno 9 ks igelitových sáčku o váze 6 g
včetně obalu s obsahem 3,109 g metamfetaminu a 1 ks igelitový sáček o váze 38,4
g včetně obalu s obsahem 35, 97 g metamfetaminu. Uvedeného jednání se dopustil,
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 2. 2005, sp.
zn. 1 T 14/2005, odsouzen pro trestný čin podle § 187 odst. 1 tr. zákona a
násl. k trestu odnětí svobody nepodmíněněně v trvání 33 měsíců s výkonem ve
věznici s ostrahou, odkud pak byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního
soudu v České Lípě ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 2 Pp 118/2007, se stanovením
zkušební doby na 5 let a s nabytím právní moci dne 23. 7. 2007.
Za tento trestný čin byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu
odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro
výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 3 tr. zákoníku mu
bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ve formě ambulantní. Podle § 70
odst. 1 písm a), c) tr. zákoníku mu byl také uložen trest propadnutí věci (3
mobilních telefonů a peněz v hotovosti). Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu
spoluobviněného J. D.
Z podnětu odvolání obviněných J. K. a J. D. Krajský soud v Praze rozsudkem
ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 13 To 49/2011, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst.
2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ohledně obou obviněných, a to ve
výrocích o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině
nově rozhodl tak, že obviněného J. K. odsoudil podle § 283 odst. 2 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle § 56 odst. 2 písm. c)
tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl také uložen trest propadnutí věci (3
mobilních telefonů). Rovněž bylo nově rozhodnuto o trestu spoluobviněného J.
D.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný J. K. řádně a včas
dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Namítá, že v usnesení o zahájení trestního stíhaní ze dne 4. 5. 2010 byl
obviněn, že prodával, případně poskytl zdarma zakázanou látku, ale nebyl
obviněn z toho, že by u sebe držel či přechovával pervitin – metamfetamin. V
obžalobě je pak naproti tomu uvedeno, že distribuoval zakázanou látku
metamfetamin, tedy jinému prodal nebo opatřil psychotropní látku. Toto znění
převzal i rozsudek soudu I. stupně, ale opět není nikde uvedeno jednání
spočívající v držení či přechovávání jakékoli zakázané látky. Rovněž je jinak
vymezeno časové období skutku, když v usnesení o zahájení trestního stíhání je
uvedeno, že se dopouštěl trestné činnosti od začátku roku 2010, přičemž v
obžalobě a rozhodnutích soudů je uváděno od měsíce prosince 2009. Podle
obviněného nelze po zahájení trestního stíhání rozšiřovat dobu páchání trestné
činnosti. Také namítá, že jemu prokázané množství metamfetaminu, které prodal
či opatřil jinému, nenaplňuje zákonem předvídané množství značného rozsahu
podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ve výroku o vině rozsudku
prvoinstančního soudu není zmínka o přechovávání pro jiného ani o držení pro
vlastní potřebu. K naplnění znaků skutkové podstaty zločinu podle § 283 odst. 2
písm. c) tr. zákoníku nedošlo, když u osob, kterým měl zakázanou látku
distribuovat, by po sečtení musel i odvolací soud dojít k závěru, že celkem šlo
o 38 případů, a tedy by mohlo jít o cca 3,8 g metamfetaminu. Toto množství však
nelze považovat za značný rozsah podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Obviněný také nespatřuje naplnění uvedené kvalifikované skutkové podstaty v
množství zakázané látky zajištěné při jeho zadržení. Je přesvědčen, že pojem
distribuce svým významem slova nezahrnuje přechovávání pro jiného. Popírá také
distribuci metamfetaminu všem v rozsudku uvedeným osobám, s výjimkou L. V. a
T. P. , když tato skutečnost byla prokazována pouze svědeckými výpověďmi osob,
kterým mělo být distribuováno. Z listinných důkazů mohl orgán činný v trestným
řízení usoudit, že se na základě skutkových okolností dopustil trestného činu
podle § 284 tr. zákoníku, nikoliv podle § 283 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Nakonec
v dovolání uvádí výhrady vůči uložení trestu propadnutí věci, a to tří
mobilních telefonů. Nikdy podle něj nebylo prokázáno, že by zabavené věci
pocházeli z trestné činnosti. Ohledně právního posouzení podle § 283 odst. 2
písm. b) trestního zákoníku pak pouze namítá, že jeho odsouzení není v rozsudku
uvedeno.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená
rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že
námitky, které směřují proti nesprávně vymezenému skutku sice lze pod uplatněný
dovolací důvod podřadit, avšak nelze jim přisvědčit. S ohledem na to, že
obviněný stejné námitky uplatnil již v odvolání, lze odkázat na závěry
odvolacího soudu, který se otázkou zachování totožnosti skutku velmi podrobně
zabýval. Pokud jde o termín „distribuce“, který použil nalézací soud ve výroku
svého rozhodnutí, je skutečností, že ustanovení § 283 trestního zákoníku nezná
tento výraz znamenající rozdělování, rozšiřování nebo šíření. Ze skutkových
zjištění je však bez pochybností zřejmé, že obviněný jiným osobám zakázanou
látku prodával, dával zdarma, či směňoval za protislužby. Prodej i jiné
opatření jinému naplňují znaky skutkové podstaty shora uvedeného trestného
činu. Právní posouzení jednání obviněného tedy není v extrémním rozporu se
skutkovými zjištěními. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že obviněný
přenechal za úplatu, protislužbu nebo zdarma pervitin o celkovém množství
minimálně 10 gramů většímu počtu osob a u sebe disponoval množstvím pervitinu
39,079 gramů. „Značný rozsah“ soud shledal jednak pro celkové množství drogy
kolem 50 gramů, z nichž by bylo možné distribuovat 500 dávek po 0,1 gramu. Dále
proto, že jednáním obviněného byl také zasažen větší počet osob – celkem 6, k
distribuci použil psychotropní látku pervitin, která patří mezi tvrdé, zvláště
nebezpečné drogy a ve svém jednání pokračoval několik měsíců. Odvolací soud pak
k námitce obviněného ohledně „značného rozsahu“ poukázal na Stanovisko Národní
protidrogové centrály a odboru bezpečnostní politiky k pojmům trestního
zákoníku větší, značný a velký rozsah, které za orientační hodnotu „značného
rozsahu“ považuje již 50 gramů zakázané látky, což podle tohoto soudu bylo
množství naplněné již pouhými transakcemi mezi obviněnými navzájem. K
argumentaci obou soudů státní zástupkyně uvedla, že soudní praxe výše uvedené
stanovisko nesdílí. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7
Tdo 1337/2010, a obdobně i usnesení téhož soudu, sp. zn. 6 Tdo 609/2010,
vymezují „značný rozsah“ jako alespoň dvacetinásobek „většího rozsahu“, tedy
vyžaduje přítomnost alespoň 240 gramů zakázané látky. V daném případě obviněný
sám distribuoval a měl u sebe bezmála 50 gramů zakázané látky, kterou získával
především od spoluobviněného J. D. Transakcemi s ním získal nejméně 160 gramů
metamfetaminu. Transakce mezi oběma spoluobviněnými však nelze, z pohledu
obviněného J. K. , podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu podle § 283
trestního zákoníku. Množství zakázané látky podstatné pro posouzení jednání
obviněného je bezmála 50 gramů metamfetaminu, které obviněný distribuoval a měl
u sebe v době zadržení. Takové množství nedosahuje požadované hranice „značného
rozsahu“ a je od této hranice vzdáleno natolik, že ani další okolnosti případu
(doba po kterou tak obviněný jednal, okruh osob jimž látku opatřoval apod.)
nemohou mít význam pro naplnění uvedeného zákonného znaku. Proto státní
zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2
tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal
Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního,
event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením
způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na
zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo
jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7
tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené
důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat
dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného
soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně
právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitkami, kterými obviněný brojí proti hodnocení výpovědí svědků a popírá
distribuci zakázané látky metamfetamin dalším osobám, vybočil z mezí
uplatněného dovolacího důvodu, když tyto námitky směřují proti hodnocení důkazů
a skutkovým zjištěním soudu I. stupně, nikoliv proti jejich právnímu posouzení
nebo jinému hmotně právnímu posouzení. Rovněž námitkou, že jeho jednání by
mohlo být na podkladě listinných důkazů posouzeno podle § 284 tr. zákoníku a
nikoliv podle § 283 odst. 1, 2 tr. zákoníku, se dovolatel domáhá sice jiného
právního posouzení, ke kterému by však mělo dojít výhradně na základě jiného
hodnocení důkazů, čímž opět uvádí námitku, která neodpovídá výše uvedeným
požadavkům
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 g) tr. ř. obviněný nenaplnil ani námitkou
ohledně totožnosti skutku, kterým byl shodně s návrhem obžaloby uznán vinným,
na rozdíl od skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Tuto námitku,
protože se týká samotné důvodnosti odsouzení, sice lze podřadit pod tento důvod
dovolání, i když jde o otázku aplikace procesního práva, tj. trestního řádu
(§ 2 odst. 8 tr. ř., § 220 odst. 1 tr. ř.), zatímco dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v porušení hmotného práva, tj. trestního
zákoníku. Tato námitka byla uplatněna již v odvolacím řízení, a odvolací soud
ji shledal nedůvodnou, přičemž se s ní na str. 7 odůvodnění rozhodnutí správně
vypořádal. Nejvyšší soud při ztotožnění s odůvodněním odvolacího soudu, proto
považuje za postačující na tuto jeho část plně odkázat. Lze pouze dodat, že
totožnost skutku nenarušují změny v jednotlivých okolnostech, které
individualizují skutek mj. i co do doby spáchání, když jinak totožnost jednání
zůstala zachována. Při neshodě mezi jednáním uvedeným v usnesení o zahájení
trestního stíhání, v obžalobě a tím, které vyšlo najevo v hlavním líčení, může
udržovat totožnost skutku totožnost způsobeného následku, a týkají-li se změny
k nimž došlo v důsledku dokazování při hlavním líčení skutečností, které ve
svém souhrnu tvoří jedno jednání, bude zachována totožnost skutku, jestliže
jednání vylíčené v obžalobě nebo v usnesení o zahájení trestního stíhání, a
jednání po změnách k nimž došlo v hlavním líčení, budou alespoň částečně
totožná (tedy i např. v částečné shodě časového vymezení). Totéž platí, pokud
jde o následek. Taková shoda musí být zachována i ve vztahu ke skutku, pro
který bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. (srov. zejména
č. 9/1972 Sb. rozh. tr., č. 52/1979 Sb. rozh. tr., č. 6/1962 Sb. rozh. tr., č. 19/1964 Sb. rozh. tr. a č. 64/1973 Sb. rozh. tr.). Totožnosti skutku se
nedotkne ani to, jestliže přistoupí okolnost podmiňující použití vyšší trestní
sazby (viz rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 143/02). Je tedy
zřejmé, že skutek, o kterém rozhodovaly soudy obou stupňů, je totožný se
skutkem vymezeným v usnesení o zahájení trestního stíhání, protože jednak byla
zachována totožnost následku v rámci téhož skutku a jednak byl skutek v
usnesení o zahájení trestního stíhání popsán tak, že bylo zřejmé, ohledně
jakého konkrétního skutku se vede trestní řízení. Totožnost skutku není dotčena
změnou dílčích okolností posuzovaného případu a je udržována totožností jednání
nebo totožností následku, přičemž postačí i jen částečná shoda (viz č. 1/1996
Sb. rozh. tr.). Proto nelze shledat narušení totožnosti skutku v tom, že oproti
usnesení o zahájení trestního stíhání, je v obžalobě a v rozsudku doplněna
dílčí okolnost, a to další dílčí část pokračujícího jednání, kterého se
obviněný dopustil, přičemž toto spadá pod stejnou právní kvalifikaci, pro
kterou bylo zahájeno trestní stíhání a kterou byl také obviněný uznán vinným
rozsudkem prvoinstančního soudu.
Rovněž změna v popisu skutku, kdy byla doba,
po kterou se obviněný dopouštěl trestné činnosti rozšířena, navíc pouze o 1
měsíc, nezakládá vzhledem k výše uvedené judikatuře pochybnosti o totožnosti
skutku. Vadu pak vůbec nelze spatřovat v tom, že obžaloba (resp. rozsudek) k
jednání obviněného uváděla, že zakázanou látku distribuoval, přičemž usnesení o
zahájení trestního stíhaní, že prodával, případně poskytl zdarma. I když
trestní zákoník nezná pojem distribuce, lze pod ní zahrnout právě jednání
definované ustanovením § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to poskytnutí, prodej nebo
opatření. Tímto tedy nebyla provedena žádna úprava jednání nebo jeho rozšíření
mimo rámec původního skutku, nýbrž pouze bylo jednání obviněného v popisu
skutku v obžalobě a následně v rozsudku zobecněno. Terminologie trestního
zákoníku se přitom musí použít v tzv. právní větě výroku o vině, a nikoliv v
popisu skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině, jako slovní formě vyjádření
skutku, který se objektivně stal.
Proto lze nepřesnost nalézacího soudu spatřovat v tom, že v
právní větě výroku o vině opomněl uvést kromě toho, že obviněný neoprávněně
jinému prodal nebo opatřil psychotropní látku, také to, že pro jiného
přechovával psychotropní látku, což je další z forem jednání podle § 283 odst.
1 tr. zákoníku. To totiž vyplynulo ze skutkových zjištění, ke kterým nalézací
soud dospěl, že při zadržení bylo zajištěno u obviněného celkem 39,079 g
metamfetaminu. Vyplývá to také z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně, kde na
str. 8 uvádí, že obviněný je usvědčován důkazy z přechovávání pervitinu, a to
nikoliv pro své účely. Tato nepřesnost však nemá vliv na právní posouzení
skutku, když obviněný již prodejem a opatřením psychotropní látky naplnil znaky
skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy ani
na správnost rozsudku prvoinstančního soudu.
Odpovídající deklarovanému důvodu dovolání byla také námitka obviněného, kterou
zpochybňuje právní kvalifikaci jeho jednání podle § 283 odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku, když namítá, že na základě celkového množství uvedeného ve skutku
nelze dojít k závěru, že čin spáchal ve značném rozsahu.
Podle ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně vyrobí, doveze,
vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo
pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující
omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím
svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem. Podle § 283 odst. 2
písm. c) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím
majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve značném
rozsahu.
Aktuální judikatura Nejvyššího soudu se opakovaně zabývala otázkou naplnění
značného rozsahu jako kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku a stanovením jejího rozsahu. Z ustanovení § 283 odst. 2 písm.
c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je zřejmé, že rozsah, v němž je
trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy spáchán, je kvalifikační okolností. V tomto ohledu trestní
zákoník rozlišuje spáchání činu „v množství větším než malém“, „ve větším
rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“. Vzájemný vztah a
návaznost citovaných ustanovení svědčí pro závěr, že uvedené pořadí zároveň
vyjadřuje posloupnost od nejmenšího po největší množství drog, které je
východiskem pro posouzení, zda byl naplněn příslušný kvalifikační znak. Sám
trestní zákoník toto množství nijak blíže neupřesňuje. V ustanovení § 289 odst.
2 tr. zákoníku je obsaženo zmocnění, aby vláda nařízením stanovila, jaké je
„množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je
obsahujících a jedů. To bylo stanoveno nařízením vlády č. 467/2009 Sb., v jehož
příloze č. 2 jsou uvedeny obvyklé typy drog, dále jaké množství příslušné drogy
se považuje za „množství větší než malé“, co je účinnou psychotropní látkou a
jaké je její nejmenší množství, jež musí obsahovat látka označená jako droga,
aby bylo její zkoumané množství považováno za „množství větší než malé“. Z
uvedené přílohy citovaného nařízení vlády je patrno, že u metamfetaminu
(pervitinu) se za „množství větší než malé“ považují více než 2 gramy drogy,
přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,6 gramu. Jinak neexistuje žádný
obecně závazný právní předpis, který by upravoval množství drogy potřebné pro
naplnění znaků „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“,
takže význam těchto pojmů musí být stanoven cestou výkladu zákona.
Základní drogový trestný čin, jak je upraven v § 283 odst. 1 tr. zákoníku, není
vázán na nějaké množství drogy či rozsah spáchání. Tato vazba se promítá teprve
do konstrukce okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Podle § 283
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je přísněji trestný pachatel, který spáchá čin
„ve značném rozsahu“, míněno ovšem ve vztahu k dospělým osobám. Stejně je podle
§ 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku trestný pachatel, který spáchá čin „ve
větším rozsahu“, pokud se činu dopustí vůči dítěti (míněna osoba mladší
osmnácti let), resp. „v množství větším než malém“, pokud se činu dopustí vůči
dítěti mladšímu patnácti let. Ještě přísněji trestný je podle § 283 odst. 3
písm. c) tr. zákoníku pachatel, který spáchá čin „ve velkém rozsahu“, míněno
vůči dospělým osobám a dítěti ve věku od patnácti let, a podle § 283 odst. 3
písm. d) tr. zákoníku pachatel, který spáchá čin „ve větším rozsahu“ vůči
dítěti mladšímu patnácti let.
Trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 rovněž nestanovil žádné minimální množství
drogy ani žádný minimální rozsah spáchání v rámci znaků srovnatelného
základního drogového trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zákona. Spáchání
činu „ve větším rozsahu“ bylo okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby
jen podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zákona bez ohledu na to, vůči jakým osobám
byl čin spáchán. Jinak byly okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby
koncipovány bez jakékoli návaznosti na rozsah spáchání činu, a to i v
ustanovení § 187 odst. 2 písm. b) tr. zákona, podle kterého se postihoval čin
spáchaný vůči osobě mladší než osmnáct let, a v ustanovení § 187 odst. 3 písm.
b) tr. zákona, podle něhož se postihoval čin spáchaný vůči osobě mladší
patnácti let.
Výraznější diferenciace okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby,
jak ji stanoví trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, rozhodně není důvodem pro
to, aby se nějak zásadně měnil výklad pojmu „ve větším rozsahu“, tj. výklad
pojmu, jehož v souvislosti s vymezením rozsahu spáchání trestného činu
používají oba kodexy. Tento závěr je evidentně podporován i tím, že pokud bylo
ve vztahu k jednotlivým typům drog nařízením vlády č. 467/2009 Sb. stanoveno,
co je „množství větší než malé“, nedošlo k žádným podstatným změnám oproti
dosavadnímu výkladu, na kterém se soudní praxe ustálila tak, že soudy
akceptovaly postup státních zástupců usměrněný pokyny obecné povahy vydanými
nejvyšší státní zástupkyní. Došlo sice k drobnějším odchylkám, ale ty vyznívají
konkrétně u pervitinu tak, že pokud jde o účinnou látku, je v citovaném
nařízení vlády oproti dosavadní soudní praxi (0,5 gramu) stanovena nepatrně
zvýšená hodnota vymezující „množství větší než malé“ (0,6 gramu). Za účinnosti
nového trestního zákoníku jde tedy o to, aby byly vyloženy nově zavedené pojmy,
které se týkají vymezení rozsahu spáchání trestného činu, tj. pojem „ve značném
rozsahu“ a pojem „ve velkém rozsahu“, a nikoli o to, aby byl nějak korigován
výklad stávajícího pojmu „ve větším rozsahu“.
Při výkladu kvalifikačního znaku „ve značném rozsahu“ podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 1. 2010) lze obdobně
vycházet z kritérií, která se používala při výkladu znaku „ve větším rozsahu“
podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona (ve znění účinném do 31. 12.
2009). Přitom již ovšem nelze řešit otázku míry společenské nebezpečnosti.
Současně je třeba, aby zmíněná kriteria byla naplněna ve zřetelně vyšší
kvantitativní a kvalitativní úrovni. K naplnění znaku „ve značném rozsahu“ se
tak nyní vyžaduje zejména větší množství (v kontextu druhu a kvality) omamné
nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní
látku, prekursoru nebo jedu, delší doba (příp. též kvalifikovanější způsob)
nakládání s ní, a větší počet osob, kterým pachatel tyto látky opatřil, prodal
nebo pro ně přechovával (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2010,
sp. zn. 6 Tdo 609/2010).
Kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena zákonnými znaky
„ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, musí
vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou
škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom jednotlivé znaky vyjadřující
rozsah spáchání trestného činu musí mít ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň
dostatečně citelný odstup, tak aby tím byla vyjádřena typově rozdílná míra, v
níž je dotčen chráněný zájem. Nejvyšší soud považoval za logické, aby určitým
východiskem naznačeného odstupňování byl vzájemný poměr pojmů „množství větší
než malé“ a „ve větším rozsahu“, protože při výkladu těchto pojmů se soudní
praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.
Jestliže u metamfetaminu bylo „množství větší než malé“ vázáno na přítomnost
alespoň 0,5 gramu látky metamfetamin – base ( účinné psychotropní látky ve
směsi ), což reprezentovalo asi 10 dávek po 50 miligramech, a „větší rozsah“
byl podmíněn přítomností alespoň 10 gramů látky metamfetamin – base, což
reprezentovalo asi 200 dávek po 50 miligramech, je zřejmé, že u této drogy
„větší rozsah“ byl v podstatě dvacetinásobkem „množství většího než malého“. Za
přiměřené vyjádření rozdílu mezi spácháním činu „ve větším rozsahu“ a spácháním
činu „ve značném rozsahu“ Nejvyšší soud stanovil takový vztah, při kterém
„značný rozsah“ je alespoň dvacetinásobkem „většího rozsahu“, neboť tím je do
poměru mezi uvedenými pojmy přenesen stávající poměr mezi pojmy „množství větší
než malé“ a „větší rozsah“ a zároveň je plynule, s odpovídajícím odstupem a
dostatečně diferencovaně vystižena gradace jednotlivých znaků vymezujících
rozsah spáchání činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2011, sp.
zn. 7 Tdo 12/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp.
zn. 7 Tdo 1337/2010).
Jestliže se u pervitinu podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb.
vyžaduje 0,6 gramu coby nejmenší množství účinné látky, jež musí obsahovat 2
gramy této drogy, aby bylo její množství považováno za „množství větší než
malé“, pak „větší rozsah“ předpokládá přítomnost alespoň 12 gramů účinné látky,
a „značný rozsah“ vyžaduje přítomnost alespoň 240 gramů účinné látky, jak to
také uvedla státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání.
S tímto závěrem se však nelze pro určení značného rozsahu bezmezně spokojit.
Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahu omamné nebo psychotropní
látky, je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší,
značný, velký) a je možné je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a
společenské škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto
jednotlivých okolností. O naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného,
velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality
omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní
částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil,
anebo utržit chtěl, či mohl, délky doby, po níž pachatel s uvedenými látkami
neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je
však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin
spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal,
případně i jiné skutečnosti. Pojem značného rozsahu proto nelze zužovat toliko
na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné
posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy „ve
značném rozsahu“) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 238 odst. 1 tr.
zákoníku (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné v Souboru trestních
rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2005, seš. 15, č. T-787). Není přitom
vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu může převážit
význam i některého jiného kritéria, například délka doby, po kterou pachatel
uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování určité osoby
těmito látkami (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 7 Tz
154/2005-I). Jak vyplývá z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, za
"značný rozsah" je považováno i množství několikanásobně menší, a to právě s
přihlédnutím ke všem okolnostem případu (viz Sbírka soudních rozhodnutí a
stanovisek NS 3/2011 č. 12). V každém posuzovaném případě se proto individuálně
přihlédne k jeho specifickým okolnostem, zejména k tomu, o jakou z uvedených
látek se jednalo, jaká byla její kvalita, jaké bylo její množství, jaká byla
intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala apod.
Z výše uvedených požadavků pro právní kvalifikaci jednání podle § 283 odst. 2
písm. c) tr. zákoníku, tedy pro naplnění znaku „ve značném rozsahu“ vyplývá, že
aktuální judikatura stanovila množství, které by odpovídalo tomuto znaku u
metamfetaminu na 240 g účinné látky, když logicky vycházela z poměru
stanoveného a uznávaného praxí, mezi množstvím větším než malým a větším
rozsahem. Je však nutné zkoumat také další neméně důležité okolnosti. Zvláště u
drogových deliktů nelze exaktně určit vinu podle této kvalifikované skutkové
podstaty jenom na podkladě množství účinné látky, když není výjimkou, že
prokázání tohoto množství zejména u distribuce není možné. Soud tak musí
uzavřít, že u některých osob nelze toto množství určit a omezí svá skutková
zjištění na „nezjištěné množství“. Mohla by pak nastat situace, kdy při značném
počtu případů distribuce, při značném počtu osob, kterým bylo distribuováno,
při dosažení značných finančních prostředků z této trestné činnosti, nebo při
dalších okolnostech, které by svědčily o značném rozsahu, by byl soud nucen
uzavřít, že se nejedná kvůli nenaplnění stanoveného množství o spáchání skutku
ve značném rozsahu podle kvalifikované skutkové podstaty § 283 odst. 2 písm. c)
tr. zákoníku. Tímto by však došlo k zmaření účelu uvedeného ustanovení, a to
postihu jednání v odstavci 1 § 283 tr. zákoníku, které svým charakterem a
rozsahem značně překračuje meze a jeho postih je podle odstavce 1 zcela
nedostatečný. Je proto zřejmé, že i když je judikaturou stanovené množství pro
kvalifikaci tohoto znaku, nelze k tomu přistupovat striktně, a jeho naplnění
bude možno uznat i při menším množství zakázané látky, když k tomu přistoupí
další okolnosti, které svědčí o spáchání skutku ve značném rozsahu. Soud se
proto nemůže spokojit pouze s prokázaným množstvím, ale je nutné, aby také
zkoumal výše uvedené okolnosti, které můžou zakládat naplnění tohoto znaku.
Jsou-li uvedená obecná východiska aplikována na posuzovaný případ, pak je třeba
dovodit, že obviněný nespáchal předmětný čin „ve značném rozsahu“. Soudy
nižších stupňů zjištěné skutkové okolnosti, že obviněný po dobu 5 měsíců
distribuoval zakázanou látku metamfetamin 6 osobám nejméně ve 38 případech, kdy
pouze u jedné osoby, které obviněný v nejméně 10 případech distribuoval
metamfetamin bylo uvedeno konkrétní množství ( 0,4 gramu), a při zadržení u něj
bylo zajištěno celkem 39,079 g metamfetaminu, nepostačují k naplnění znaku ve
značném rozsahu. Je zřejmé, že na základě tohoto množství, které je více
vzdálené od hranice stanovené judikaturou pro značný rozsah, nelze, ani s
přihlédnutím ke všem okolnostem případu, které z výše uvedených skutkových
zjištění vyplývají, jednání obviněného považovat za spáchané ve značném
rozsahu. Tyto okolnosti ve svém souhrnu nejsou na takové kvantitativní a
kvalitativní úrovní, aby byl přes nedostatečné samotné množství dané účinné
látky, naplněn tento kvalifikační znak. Proto je nutno přisvědčit námitce
obviněného, že soudy nižších stupňů jej nesprávně uznaly vinným také podle §
283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Nelze přitom přisvědčit argumentaci
odvolacího soudu, o naplnění znaku značného rozsahu (50 gramů) „již jen
transakcemi mezi obviněnými navzájem“. Tyto transakce totiž nejsou součástí
skutku, jímž byl obviněný J. K. uznán vinným.
I když Nejvyšší soud přisvědčil námitce obviněného ohledně značného rozsahu,
nelze přehlédnout, že byl uznán vinným také podle § 283 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku, když čin uvedený § 283 odst. 1 tr. zákoníku spáchal, ač byl za
takový čin v posledních třech letech potrestán. Obviněný sice v dovolání také
toto právní posouzení zpochybňuje, ale pouze tvrzením, že podmínky pro
odsouzení nejsou v rozsudku uvedeny. To je ale v přímém rozporu s popisem
skutku v jeho posledním odstavci, z kterého vyplývá, že obviněný byl dne 23. 7.
2007 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody za takový čin. Tento
okamžik podmíněného propuštění je rozhodující pro naplnění znaku potrestání v
posledních třech letech ve smyslu ustanovení § 283 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku. Bez ohledu na nenaplnění znaku spáchání činu ve značném rozsahu, tak
obviněný spáchal daný trestný čin podle § 283 tr. zákoníku v jeho kvalifikované
skutkové podstatě podle odstavce druhého, podle kterého mu také byl správně
ukládán trest v rámci trestní sazby od dvou až do deseti let odnětí svobody. K
osobě obviněného bylo soudy nižších stupňů zjištěno, že v opisu rejstříku
trestů má celkem 13 záznamů, z čehož lze u něj usuzovat pro jeho opakovanou
trestnou činnost o absolutním selhání výchovného účinku uložených trestů, jako
jednoho z hlavních účelů trestu. V případě obviněného se jedná nejen o obecnou,
ale i o speciální recidivu, když se opakovaně dopouští právě drogových deliktů.
Kdyby dovolací soud přistoupil ke zrušení napadených rozhodnutí pouze na
základě nesprávné právní kvalifikace jeho jednání podle § 283 odst. 2 písm. c)
tr. zákoníku, stejně by po uznání viny podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku soudy musely opět přistoupit k ukládání trestu podle § 283 odst. 2
tr. zákoníku. Obviněnému byl přitom, přes jeho bohatou trestní minulost, a
speciální drogovou recidivu, uložen trest odnětí svobody pouze v trvání 4 let,
a tedy toliko v první čtvrtině zákonné trestní sazby uvedené v ustanovení §
283 odst. 2 tr. zákoníku (rozmezí od 2 do 10 let). Vzhledem k okolnostem
posuzovaného případu, k osobě obviněného jako speciálního recidivistu,
neúčinnosti dosud vykonaných trestů odnětí svobody, a tedy k jeho výrazným
sklonům k páchání trestné činnosti, jednoznačně nelze dospět k závěru, že by
projednání dovolání mohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného.
Další námitku dovolatele ohledně uložení trestu propadnutí věci, konkrétně tří
mobilních telefonů, kdy namítal, že nebylo prokázáno, že tyto věci pocházely z
trestné činnosti, rovněž nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud opakovaně ve své judikatuře uvádí,
že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí
svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného
důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy,
jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest
ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán
vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého
trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 39 až 42 tr.
zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného
trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto, ani jiného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení,
na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat
jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou
otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o
tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř.
společný trest za pokračování v trestném činu (srov. R 22/2003 tr. Sbírka
soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2003). Výhrady obviněného, kdy se
domnívá, že nebyly důvody pro uložení trestu propadnutí majetku, tak zcela
vybočují z mezí uvedeného dovolacího důvodu. Nad rámec Nejvyšší soud uvádí, že
na str. 10 odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně je uvedeno, že předmětné tři
mobilní telefony zjevně sloužily k páchání trestné činnosti, zejména ke
kontaktování uživatelů pervitinu, a proto byl uložen podle § 70 odst. 1 písm.
a) tr. zákoníku trest propadnutí těchto mobilních telefonů. Nikoliv tedy, že by
měly pocházet z trestné činnosti, jak namítá obviněný.
Na základě výše uvedených úvah je zjevné, že v případě vyhovění dovolání
obviněného, tedy zrušení napadených rozhodnutí by v rámci nového projednání
soud I. stupně, při respektování závěrů Nejvyššího soudu, nově rozhodl pouze
tak, že by formálně doplnil právní větu výroku o vině o další formu jednání
(přechovávání psychotropní látky pro jiného) korespondující s nezměněným
skutkovým zjištěním, upustil by sice od právní kvalifikace skutku také podle §
283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ale při zachování stejné právní kvalifikace
podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku by jej opět uznal vinným. Je tak
zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení
obviněného, když by toto na konečném výsledku řízení nic nezměnilo. Nejvyšší
soud proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., když je také
zcela zřejmé, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní
stránce zásadního významu, protože byla opakovaně výše uvedenou judikaturou
vyřešena.
Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš