6 Tdo 609/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23.
září 2010 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch
obviněného R. T., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010,
sp. zn. 61 To 42/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 25/2009, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 3 T
25/2009, byl obviněný R. T. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění
pozdějších předpisů (dále též „tr. zákon“), neboť podle skutkových zjištění
jmenovaného soudu „od přesně nezjištěné doby, nejméně od listopadu 2007 do 16.
6. 2008, kdy byl zadržen ve svém vozidle VW Golf, tmavomodré barvy, v P., před
domem ulice M., přechovával ve vozidle drogy určené k další distribuci, a to 8
ks psaníček s hnědou sypkou látkou a 8 ks hrudek hnědé barvy zabalených v
hliníkové folii, kdy provedenou expertizou byl zjištěn heroin o hmotnosti
2,020g s procentickým obsahem heroinu (diacetylmorfinu) 20,9% s 0,422 g base
heroinu a hmotnosti 0,795 g heroinu s procentickým obsahem 21,7% s 0,173 g base
heroinu a dále plastový sáček s bílou krystalickou látkou, v které byl zjištěn
expertízou metamfetamin o objemu 0,361 g, přičemž heroin je uveden v příloze č.
3 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako omamná látka a metamfetamin je uveden v
příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka a obžalovaný v
uvedeném období heroin prodával v P. i jinde, zejména: S. T. v měsíci listopadu
2007, a to nejméně v jednom případě za částku 100,- Kč za jednu dávku, J. Š. od
ledna 2008 do června 2008, nejméně ve 100 případech za částku 500,- Kč a
1.000,- Kč za dávku, R. T. v době od měsíce března 2008 do června 2008, nejméně
v 20-ti případech za částku 500,- Kč za jednu dávku, P. T. v době od března
2008 do června 2008, nejméně v 10-ti případech za částku 500,- Kč za jednu
dávku, a v době zadržení měl při sobě částku 21.300,- Kč, která byla získána
prodejem drog“.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 2 tr.
zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož
výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. b), c) tr. zákona mu byl dále uložen trest
propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 2,43g látky obsahující heroin
a finanční částky 21.300,- Kč, která je zajištěna na účtu Policie ČR č.
6015-3509881/0710. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby
Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 2 Zt
121/2008, pro skutek v rozsudku popsaný, obžalobou společně s dalšími útoky
kvalifikovaný jako pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných
a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce
Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 v neprospěch obviněného, rozhodl
ve druhém stupni Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 61
To 42/2010, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v
odsuzující části a v důsledku toho i ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3
tr. ř. obviněného uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 zákona č.
40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále též „tr. zákoníku“), neboť „od přesně
nezjištěné doby, nejméně od listopadu 2007 do 16. 6. 2008, kdy byl zadržen ve
svém vozidle VW Golf, tmavomodré barvy, v P., před domem ulice M., přechovával
ve vozidle drogy určené k další distribuci, a to 8 ks psaníček s hnědou sypkou
látkou a 8 ks hrudek hnědé barvy zabalených v hliníkové folii, kdy provedenou
expertizou byl zjištěn heroin o hmotnosti 2,020 g s procentickým obsahem
heroinu (diacetylmorfinu) 20,9% s 0,422 g base heroinu a hmotnosti 0,795 g
heroinu s procentickým obsahem 21,7% s 0,173 g base heroinu a dále plastový
sáček s bílou krystalickou látkou, v které byl zjištěn expertízou metamfetamin
o objemu 0,361 g, přičemž heroin je uveden v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998
Sb., jako omamná látka a metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k zákonu č.
167/1998 Sb., jako psychotropní látka a obžalovaný v uvedeném období heroin
prodával v P. i jinde, zejména: S. T. v měsíci listopadu 2007, a to nejméně v
jednom případě za částku 100,- Kč za jednu dávku, J. Š. od ledna 2008 do června
2008, nejméně ve 100 případech za částku 500,- Kč a 1.000,- Kč za dávku, R. T.
v době od měsíce března 2008 do června 2008, nejméně v 20-ti případech za
částku 500,- Kč za jednu dávku, P. T. v době od března 2008 do června 2008,
nejméně v 10-ti případech za částku 500,- Kč za jednu dávku, a v době zadržení
měl při sobě částku 21.300,- Kč, která byla získána prodejem drog“. Podle § 283
odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří
roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařadil do
věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku mu uložil
trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 2,43 g látky obsahující
heroin a finanční částky 21.300,- Kč, která je zajištěna na účtu Policie ČR.
Podle § 258 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž
byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby a podle § 259 odst.
3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se podle § 223 odst. 2 tr. ř. z důvodu podle §
172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro skutek v rozsudku
popsaný zastavuje.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, konkrétně proti výroku
rozsudku, kterým byly podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušeny odsuzující
část výroku o vině a výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze
dne 14. 12. 2009, sp. zn. 3 T 25/2009, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově
rozhodnuto o vině obviněného přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a
nově uložen trest, podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného
dovolání. Uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s
tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V tomto mimořádném opravném prostředku uvedla, že odvolací soud odůvodnil své
rozhodnuti v předmětné části v podstatě tím, že pro obviněného je z hlediska
trestnosti činu příznivější posoudit skutek nikoli podle § 187 odst. 1, 2 písm.
a) tr. zákona, nýbrž jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku,
přičemž sice zmínil i možnost přísnější právní kvalifikace skutku jako zločinu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, dospěl ovšem k závěru, že
jednání obviněného spočívající ve 131 případech prodeje drogy nelze považovat
za jednání spáchané ve značném rozsahu. Přitom pouze připomněl, že značný
rozsah by se odvozoval od počtu ohrožených osob, množství vyrobené omamné či
psychotropní látky, případně její kvality, účinků spojených s dlouhodobým
užíváním drogy apod., akcentoval však především skutečnost, že finanční částky
získané obviněným za prodej drog nelze považovat za značný prospěch ve smyslu
rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) č.
42/2005 Sb. rozh. tr., a proto nepřichází v úvahu právní posouzení skutku podle
kvalifikované skutkové podstaty.
S touto právní úvahou odvolacího soudu vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně
nesouhlas. Jako základní výchozí premisu předeslala, že pokud nová právní
úprava je oproti úpravě účinné do 31. 12. 2009 benevolentnější v otázce
vymezení množství neoprávněně přechovávaných omamných či psychotropních látek
určených pro vlastní potřebu, aniž by takové jednání vykazovalo znaky přečinu
podle § 284 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, nelze z tohoto automaticky dovozovat
úmysl zákonodárce postihovat oproti dosavadní praxi mírněji i neoprávněné
nakládání s omamnými či psychotropními látkami některým ze způsobů uvedených v
§ 283 odst. 1 tr. zákoníku.
Následně nejvyšší státní zástupkyně upozornila, že trestní zákon č. 140/1961
Sb. obsahoval v § 187 odst. 2 písm. a) pouze znak „ve větším rozsahu“, a
připomněla výklad tohoto znaku s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.
3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, publikovaného pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr.,
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1415/2009, a
také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1354/2003,
a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003, která
zmiňují pokyn obecné povahy vydaný nejvyšším státním zástupcem k této
problematice a akceptují jeho význam v rozhodovací praxi. Podotkla, že trestní
zákoník operuje nejen se znakem „ve větším rozsahu“, který se však oproti
předchozí právní úpravě vztahuje pouze na případ páchání tohoto deliktu vůči
dítěti [§ 283 odst. 2 písm. d)] nebo vůči dítěti mladšímu patnácti let [§ 284
odst. 3 písm. d)], ale i se znaky „ve značném rozsahu“ [§ 284 odst. 2 písm. c)]
a „ve velkém rozsahu“ [§ 283 odst. 3 písm. c)], zatímco dřívější právní úprava
vycházela z majetkového vyjádření rozsáhlejší trestné činnosti tohoto druhu v
podobě znaků „značný prospěch“ resp. „prospěch velkého rozsahu“ [§ 187 odst. 3
písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákona], aniž by mezi těmito dřívějšími a nyní
aplikovanými znaky kvalifikovaných skutkových podstat bylo možné spatřovat
nějakou bezprostřední analogii. Podle jejích slov je již z tohoto důvodu
argumentace soudu druhého stupně nedosažením značného prospěchu z trestné
činnosti zavádějící a na podmínky trestního zákoníku nepoužitelná, neboť
měřítko zisku dosaženého pachatelem prodejem drog lze mít při stanovení obsahu
pojmů „značný rozsah“ či „velký rozsah“ pouze za podružné, nikoli rozhodující
kritérium.
Dále nejvyšší státní zástupkyně akcentovala, že v případě prodeje heroinu byl
za jednání naplňující znak většího rozsahu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr.
zákona považován soudní praxí prodej této omamné látky jinému v množství
odpovídajícímu hmotnosti 1,5 g base heroinu, což představuje zhruba 50 běžných
dávek. V daném případě není sice známo přesné množství prodaného heroinu, avšak
z důkazů, zejména svědeckých výpovědí osob, jimž obviněný heroin prodával,
vyplývá, že se tak stalo nejméně ve 131 případech a dalších nejméně 16 dávek
měl obviněný připravených k prodeji. Takové množství podle nejvyšší státní
zástupkyně výrazně překračuje právní praxí dříve uznávanou hranici většího
rozsahu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zákona, přičemž z pohledu nyní
účinné právní úpravy není jisto, zda lze znak „ve větším rozsahu“ chápat
totožně jako v podmínkách předešlé právní úpravy. Bez významu není ani
skutečnost, že „čistota“ heroinu vyjádřená v nařízení vlády č. 467/2009 Sb. v
percentuálním obsahu účinné psychotropní látky v droze činí minimálně 13,3 %
(resp. 14,6 % u hydrochloridu), zatímco v droze zadržené u obviněného bylo
zjištěno 20,9 % (resp. 21,7 %) účinné psychotropní látky, takže se jednalo o
drogu relativně kvalitní.
Nejvyšší státní zástupkyně shledala, že tato zjištění spolu s počtem
realizovaných prodejů, ale i délkou doby, po níž se obviněný trestné činnosti
dopouštěl, tj. období přesahující půl roku, odůvodňují závěr, že jeho jednání
lze posoudit tak, že naplnilo znak „ve značném rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2
písm. c) tr. zákoníku. Dodala, že tento závěr vychází rovněž ze zjevné gradace
znaků charakterizujících rozsah spáchání předmětného deliktu, pokud trestní
zákoník stanoví hranice distribuce drog „v množství větším než malém vůči
dítěti mladšímu patnácti let“ resp. „ve větším rozsahu vůči dítěti“ [§ 283
odst. 1, 2 písm. d)] a „ve značném rozsahu“ vůči ostatním subjektům [§ 283
odst. 1, 2 písm. c)]. Tyto tři stupně rozsahu páchání drogové kriminality by
měly v korelaci s věkem dotčených osob (konzumentů) vykazovat relativně stejnou
míru společenské škodlivosti. Podle přesvědčení nejvyšší státní zástupkyně z
toho plyne úvaha, zda není žádoucí zmírnit aplikační kritéria znaku „ve větším
rozsahu“ oproti způsobu, jímž byl tento znak chápán za účinnosti dřívější
právní úpravy. Jestliže trestní zákoník vztahuje znak „ve větším rozsahu“ vůči
dítěti, ačkoli dřívější právní úprava tento znak vztahovala i k dospělému
konzumentovi (mládí konzumentů mohlo být považováno za obecnou přitěžující
okolnost), mohlo by při mechanickém přejímání a neměnném chápání tohoto znaku
dojít k tomu, že by ochrana dětí ustanovením § 283 odst. 1, 2 písm. d) tr.
zákoníku byla rovna míře ochrany dospělých podle dřívější právní úpravy.
Zvýšením hranice rozsahu trestné činnosti by se pak poněkud paradoxně zmírnily
podmínky trestního postihu pachatelů ohrožujících svou trestnou činností
dospělé konzumenty drog, protože jich by se týkal hierarchicky nadřazený znak
„ve značném rozsahu“, což podle nejvyšší státní zástupkyně nepochybně nebylo
úmyslem zákonodárce.
Nejvyšší státní zástupkyně uzavřela, že právní posouzení skutku v napadeném
rozsudku jako přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku je nesprávné a
že zjištěnému skutkovému stavu věci odpovídá přísnější právní kvalifikace
skutku jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2
tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený
výrok rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 61 To
42/2010, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř.
přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí,
vyslovila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v
neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je
dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny
obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání
napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom
dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné.
Nejvyšší státní zástupkyně je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou
oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí
soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje
náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala ve lhůtě
uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp.
konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá) lze považovat za důvod uvedený v
předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Východiskem pro
existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v
pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu
skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem
(soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z těchto hledisek lze uplatněné dovolací námitky pod zmíněný důvod dovolání
formálně podřadit. Nejvyšší soud však shledal, že jde o námitky (a tedy
dovolání jako takové) zjevně neopodstatněné.
Tyto námitky lze v podstatě rozdělit na dva okruhy, které by měly být předmětem
dovolacího přezkumu.
Předně, zda znaku „ve větším rozsahu“ skutkové podstaty trestného činu
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, odpovídá znak „ve značném rozsahu“ podle
ustanovení § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (účinného od 1. 1. 2010),
resp., zda znak „ve větším rozsahu“ má být vykládán shodně jako za dřívější
právní úpravy, tj. zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění
pozdějších předpisů, nebo zda je na místě zmírnit aplikační kritéria tohoto
znaku.
Za druhé, zda zjištěné okolnosti nasvědčují spáchání činu „ve značném rozsahu“
a skutek tak lze kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c)
tr. zákoníku.
K prvému okruhu se Nejvyšší soud jednoznačně vyjádřil v usnesení ze dne 11. 8.
2010, sp. zn. 7 Tdo 729/2010, v němž k vzájemnému vztahu uvedených zákonných
znaků „ve větším rozsahu“ [§ 187 odst. 2 písm. a) tr. zákona] a „ve značném
rozsahu“ [§ 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] vyslovil názor, že tyto znaky
nejsou totožné, resp. nutné podmínky pro naplnění znaku „ve větším rozsahu“
podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, nenaplňují současně i znak „ve
značném rozsahu“ podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010. Nejvyšší soud
vychází ze skutečnosti, že již pouhé porovnání pojmů „větší“ a „značný“, svědčí
pro závěr o jisté gradaci rozsahu jednání pachatele. Stejný znak „ve větším
rozsahu“ je přitom použit v obou trestních kodexech, byť v trestním zákoníku
pouze ve vztahu k dítěti (i mladšímu 15 let), a Nejvyšší soud neshledává důvod
pro zmírnění aplikačních kritérií znaku „ve větším rozsahu“ oproti výkladu
tohoto znaku za účinnosti dřívější právní úpravy, jak je navrhováno v dovolání.
Je sice skutečností, že trestní zákoník zavedením znaku „ve značném rozsahu“
zmírňuje podmínky trestního postihu pachatelů ohrožujících svou trestnou
činností dospělé konzumenty drog, znění zákona je však vyjádřením vůle
zákonodárce, kterou by Nejvyšší soud zmírněním dosavadního výkladu znaku „ve
větším rozsahu“ v podstatě nepřípustně modifikoval. Z důvodové zprávy k
trestnímu zákoníku totiž vyplývá, že účelem rekodifikace drogových deliktů bylo
také odstranění přepínání trestní represe u některých okolností podmiňujících
použití vyšší trestní sazby, přičemž důraz je kladen zejména na ochranu dětí
před důsledky trestné činnosti tohoto druhu.
Nejvyšší soud k tomu dodává, že pro uvedený závěr svědčí i skutečnost, že v
novém trestním zákoníku nedošlo oproti dosavadní právní úpravě k žádné změně co
do určení kvantitativních kritérií jednotlivých kategorií škody (a od nich
odvozených mj. kategorií prospěchu – srov. ustanovení § 89 odst. 11 tr. zákona
a ustanovení § 138 tr. zákoníku. Byť samozřejmě nelze činit mechanicky přímou
vazbu mezi uvedenými kvantitativní znaky a pojmy „větší rozsah“ a „značný
rozsah“ (obsah těchto pojmů je širší a vychází z větší škály hodnotových
kritérií), není na místě při řešení uvedené problematiky od jejich porovnání
zcela odhlížet. Je totiž zřejmá nejen jejich pojmová příbuznost a obdobné
odstupňování (viz „větší škoda“, „značná škoda“, úměrně tomu určení výše
prospěchu, a „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“), ale zvláště
skutečnost, že kvantita (obecně řečeno drogy) je jedním ze základních kriterií
pro určení, zda byl naplněn znak „větší rozsah“ nebo „značný rozsah“ (či „velký
rozsah“).
Ostatně, podpůrně uvedenému závěru nasvědčuje i dovolatelkou zmíněná
skutečnost, že nová právní úprava je oproti úpravě účinné do 31. 12. 2009
poněkud benevolentnější v otázce vymezení množství neoprávněně přechovávaných
omamných či psychotropních látek určených pro vlastní potřebu, aniž by takové
jednání vykazovalo znaky přečinu podle § 284 odst. 1 a 2 tr. zákoníku. Uvedené
ustanovení totiž používá stejně jako ustanovení § 283 odst. 2 písm. d) tr.
zákoníku („v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let“)
pojmu „množství větší než malé“ a nelze pochybovat o tom, že tento pojem musí
být vykládán totožně. Je-li tedy nová právní úprava poněkud benevolentnější ve
výkladu tohoto pojmu, pak není na místě, aby výklad znaků „větší rozsah“ a
„značný rozsah“ měl zcela opačný charakter.
Nejvyšší soud proto i nyní uzavírá, že není důvodu znak „ve větším rozsahu“
vykládat zásadně jinak, než za dřívější právní úpravy, tj. zákona č. 140/1961
Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů, účinné do 31. 12. 2009.
Pokud nejvyšší státní zástupkyně vzhledem ke skutkovým zjištěním vyslovuje
závěr, že tyto naplňují znak „ve značném rozsahu“ podle § 283 odst. 1, 2 písm.
c) tr. zákoníku, ani v této části se Nejvyšší soud s dovoláním neztotožnil.
V daných souvislostech je na místě především uvést, že ve vztahu k dříve
účinnému ustanovení § 187 tr. zákona Nejvyšší soud uvedl, že kvalifikační znak
prodeje a držení omamných a psychotropních látek „ve větším rozsahu“ ve smyslu
§ 187 odst. 2 písm. a) tr. zákona vyjadřuje jednak kvantitativní a jednak
kvalitativní stránku prodeje a držení takových látek ve svém celku a míru
ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti
je proto zásadní vedle množství též druh účinných látek a četnost osob, jejichž
potřebu mohou potencionálně uspokojit. Musí přitom jít o množství, které značně
přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je
potenciálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob.
Významné však vedle toho je také finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo
držené látky, způsob provedení činu a kvalita takové látky. Zde je namístě
uvést, že při splnění podmínek § 88 odst. 1 tr. zákona postačí k naplnění
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr.
zákona i splnění jen jednoho ze shora uvedených kritérií. Není přitom
vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu může převážit
význam i některého jiného kritéria, například délka doby, po kterou pachatel
uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování určité osoby
těmito látkami (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 7 Tz
154/2005-I).
Závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání předmětného trestného činu „ve
větším rozsahu“ podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zákona je nutné opřít
především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího
omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal
způsobem předpokládaným v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zákona, a to i s ohledem
na druh a kvalitu této látky. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další
okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel
s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je
např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti. Pojem
většího rozsahu proto nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost)
příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo
k rozsáhlejšímu naplnění (tedy „ve větším rozsahu“) skutkové podstaty trestného
činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §
187 odst. 1 tr. zákona (viz rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
V návaznosti na to je třeba zdůraznit, že pro výklad kvalifikačního znaku „ve
značném rozsahu“ podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku lze obdobně
převzít zásadně táž kriteria, ovšem s upřesněním, že se zřetelem k nové
koncepci zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, pochopitelně nelze řešit
otázku míry společenské nebezpečnosti, a dále, a to především, že zmíněná
kriteria musí být naplněna ve zřetelně vyšší kvantitativní, ale i kvalitativní
úrovni. Jinak řečeno, oproti znaku „ve větším rozsahu“ je třeba k naplnění
znaku „ve značném rozsahu“ zejména většího množství (v kontextu druhu a
kvality) omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo
psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, delší doby (příp. též
kvalifikovanějšího způsobu) nakládání, většího počtu osob, jimž tyto látky
pachatel např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně dalších okolností
(výrazná finanční hodnota prodávané nebo držené látky apod.).
Pokud přitom jde o otázku množství drogy, pak není od věci zmínit, že soudní
praxe akceptovala jistý vzájemný poměr mezi znaky „ve větším rozsahu“ a
„množství větší než malé“, kdy „větší rozsah“ je dán např. desetinásobkem
množství „většího než malého“ u heroinu, dvacetinásobkem množství „většího než
malého“ u metamfetamin-base (pervitin) a dvacetipětinásobkem množství „většího
než malého“ u THC (marihuana, hašiš). Jakkoli nelze tuto skutečnost brát
zjednodušeně jako přesné vodítko pro vymezení poměru mezi znaky „ve větším
rozsahu“ a „ve značném rozsahu“, může orientačně přispět k řešení dané
problematiky v tom smyslu, že „značný rozsah“ by měl být co do množství drogy
vícenásobkem spodní hranice „většího rozsahu“.
K uvedenému je pak třeba dodat, že z kvantitativního hlediska lze zásadně
naplnění kvalifikačního znaku „ve větším rozsahu“ dovozovat při nakládání s
nejméně 1,5 g heroinu, což představuje asi 50 dávek běžného konzumenta.
Jsou-li uvedená obecná východiska aplikována na posuzovaný případ, pak je třeba
dovodit, že obviněný spáchal předmětný čin „ve větším rozsahu“ (jak shledal
soud prvního stupně), nikoli však „ve značném rozsahu“. Nutno zdůraznit, že
soudy nižších stupňů zjištěné skutkové okolnosti – obviněný po dobu přesahující
půl roku prodával heroin a takto prodal heroin čtyřem osobám nejméně ve 131
případech a dalších nejméně 16 dávek poměrně kvalitního heroinu (obsahoval 20,9
%, resp. 21,7 % účinné psychotropní látky) a zhruba 7 dávek metamfetaminu měl
připravených k prodeji – nijak nevybočují z mezí pojmu „větší rozsah“ určených
výše zmíněnými kriterii, a to i ve srovnání s jinými případy přechovávání a
distribuce drog, jež byly předmětem předcházejících trestních řízení.
Dodat je na místě, že obsah znaku „ve větším rozsahu“ má určité kvantitativní i
kvalitativní rozpětí a nejde pouze úzce chápané vymezení.
Se zřetelem k výše rozvedeným skutečnostem nelze odvolacímu soudu činit výtek,
dospěl-li k závěru, že v posuzovaném případě nebyl znak „ve značném rozsahu“
naplněn a že skutek má být kvalifikován jako přečin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne,
jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora
uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání
nejvyšší státní zástupkyně odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2010
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý