3 Tdo 1082/2025-267
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o
dovoláních, která podali obvinění R. M. a T. M. proti usnesení Krajského soudu
v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 7. 2025, č. j. 6 To 87/2025-231, jako
soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp.
zn. 3 T 180/2024, takto:
I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné T. M. odmítá.
1. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 5. 3. 2025, č. j. 3 T
180/2024-201, uznal obviněného R. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“)
vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a obviněnou T. M. (dále jen
„obviněná“ nebo „dovolatelka“) vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1,
odst. 3 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, oba ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustili tím, že:
dne 9. 8. 2024 v době kolem 12:00 hodin v XY na ulici XY č. p. XY po
předchozí domluvě v zištném úmyslu společně kontaktovali poškozenou M. G. pod
falešnou záminkou týkající se údajného dluhu syna poškozené D. G. ve výši
nejméně 200 000 Kč, který měl být uhrazen ještě téhož dne, kdy po sdělení
poškozené, že u sebe nemá dostatek hotovosti na vyrovnání dluhu za svého syna,
M. G. přiměli k návštěvě pobočky České spořitelny, a.s. v XY, kde by potřebnou
hotovost získala, přičemž během cesty do XY obžalovaná T. M. poškozenou
neustále utvrzovala v přesvědčení o existenci dluhu D. G. obálkou, která dle
sdělení obžalovaných měla obsahovat dokumenty týkající se dluhu D. G., ačkoliv
ve skutečnosti obžalovaní žádné takové písemnosti nikdy neměli, a současně
poškozenou mylně informovali o tom, že v případě neuhrazení dluhu D. G. jsou
připraveni vůči poškozené zahájit exekuci, během které by tato mohla přijít i o
svůj dům,
kdy na základě shora uvedených nepravdivých informací poškozená M. G.
navštívila téhož dne pobočku České spořitelny, a.s. nacházející se v XY na XY
náměstí č. p. XY se záměrem sjednat si půjčku ve výši nejméně 200 000 Kč,
kteréžto finanční prostředky byla poškozená připravena následně předat
obžalovaným, aby splatila domnělý dluh za syna, avšak díky pohotovému zásahu
zaměstnankyň České spořitelny, a.s., které poškozenou telefonicky spojili s
jejím synem D. G., jenž poškozené potvrdil, že nikomu žádné peníze nedluží, k
uzavření vlastní smlouvy o půjčce a následnému předání peněz obžalovaným
nedošlo, kdy v případě skutečného uzavření smlouvy o půjčce by poškozené M. G.,
narozené XY, byla způsobena škoda ve výši nejméně 200 000 Kč,
přičemž obžalovaný R. M. se popsaného jednání dopustili přesto, že byl trestním
příkazem Okresního soudu v Přerově č. j. 3 T 37/2022-264 ze dne 5. 4. 2022,
jenž nabyl právní moci dne 28. 5. 2022, uznán vinným ze spáchání přečinu
podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem
nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí
svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání 3 let, tedy do 28. 5. 2025.
2. Za to byl obviněný podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu
odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s
ostrahou. Obviněná byla odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku jí
byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen. Podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla
stanovena zkušební doba v trvání 2 (dvou) let.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný i obviněná
odvolání, která Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 29. 7.
2025, č. j. 6 To 87/2025-231, zamítl podle § 256 tr. ř.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Oba obvinění podali prostřednictvím svého společného obhájce dovolání
proti usnesení odvolacího soudu, a to z důvodů, že rozhodná skutková zjištění,
která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu
s obsahem provedených důkazů, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné
důkazy a rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a
nesprávném hmotněprávním posouzení. Obvinění tedy uplatňují dovolací důvody
podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Rovněž mají obvinění za to, že bylo
postupem soudu prvního stupně a později i soudu odvolacího porušeno jejich
ústavní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a
svobod.
5. Úvodem obvinění shrnují průběh řízení u soudu prvního i druhého
stupně. Obvinění nerozumí, proč druhé odlišné výpovědi svědka D. G., kterou
považují za pravdivou, odvolací soud neuvěřil, když jen tento svědek musí
vědět, zda si od obviněných půjčoval peníze na automaty či nikoli. Podle jejich
názoru je výpověď poškozené svědkyně G. a dalších osob zcela irelevantní,
protože jde o to, zda obvinění právem či neprávem vyžadovali po poškozené
svědkyni G. peníze, které jim dlužil její syn, svědek D. G. Existence takového
nároku je podle nich klíčová pro posouzení, zda spáchali trestný čin podvodu či
nikoli, protože pokud byl nárok důvodný, pak jejich žádost o úhradu dluhu
rodinným příslušníkem dlužníka není protizákonná.
6. K nedůvěryhodnosti výpovědi svědka G. obvinění uvádějí, že je
patologický hráč, uživatel omamných a psychotropních látek, a je osobou
simplexní. Z těchto důvodů jsou v jeho výpovědi mezery a rozpory, a naopak
pokud by jeho výpověď byla přesná a úplná, šlo by podle dovolatelů o výpověď
strojenou. Obvinění nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nemohli svědkovi
G. půjčovat peníze, když neměli z čeho, protože soud se nezabýval majetkovou
situací obviněných. Přestože jsou v exekucích, nezaměstnaní a závislí na
sociálních dávkách, nelze je automaticky považovat za nemajetné.
7. Obvinění namítají špatnou interpretaci nově předloženého důkazu v
podobě čestného prohlášení a následného opětovného výslechu svědka G. Ze všech
výše uvedených důvodů vnímají rozhodná skutková zjištění jako rozporná právě s
výslechem svědka G. a jeho čestným prohlášením.
8. Dále obvinění namítají neprovedení navrženého důkazu, konkrétně
výslech svědka P., který by mohl popsat okolnosti vzniku čestného prohlášení a
zásadní změny výpovědi svědka G.
9. V návaznosti na vše uvedené tedy navrhli, aby Nejvyšší soud podle §
265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně
ze dne 29. 7. 2025, č. j. 6 To 87/2025-231, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř.
přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně věc v potřebném rozsahu
projednat a rozhodnout.
10. Dovolání obviněných byla ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
zaslána nejvyšší státní zástupkyni k případnému vyjádření. Státní zástupkyně
působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“)
využila svého práva a reagovala na předložená dovolání. Po stručné rekapitulaci
dosavadního řízení a jeho výsledku shrnula argumentaci dovolatelů a
konstatovala, že obvinění svými dovolacími námitkami naplnili pouze dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř. nenaplnili, neboť pouze polemizovali s hodnocením důkazů ze
strany zejména odvolacího soudu.
11. Státní zástupkyně spatřuje těžiště námitek obviněných ve zpochybnění
hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů, přičemž ona žádný, natož extrémní
rozpor neshledala, ani v radikálně změněné výpovědi svědka G. Následně se
podrobně zabývala důkazní situací a dospěla k závěru, že odvolací soud
postupoval správně, když neuvěřil druhé změněné výpovědi svědka G. a neprovedl
výslech svědka P. z důvodu nadbytečnosti.
12. Na základě shora uvedených skutečností tedy navrhla, aby Nejvyšší
soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako
zjevně neopodstatněná. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby tak Nejvyšší soud
učinil (případně aby rozhodl i jinak) v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r
tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné
lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podaly osoby
oprávněné.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a
odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými
prostřednictvím společného obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a
na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě
podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splnila i obsahové náležitosti
dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §
265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují
jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně
nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
16. Obvinění uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a
h) tr. ř.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy,
jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán
tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
19. Zároveň nelze odhlédnout od skutečnosti, že prostřednictvím shora
uvedeného důvodu obvinění brojili především proti rozsudku soudu prvního
stupně, přičemž odvolací soud jejich námitky nevyslyšel. Tím ovšem nastala
procesní situace předvídaná dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.,
který najde své uplatnění ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v
§ 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Obvinění však
tento důvod výslovně nenamítli. Tento zjevný nedostatek podaných dovolání ale
Nejvyšší soud nevyhodnotil jako překážku provedení dovolacího řízení, neboť se
jednalo o chybu, kterou je možno označit za formální, a tedy nebránící v
rozhodnutí.
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má
zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr.
ř.).
21. Na podkladě obviněnými uplatněných dovolacích důvodů a uvedených
východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k
posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněných.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud z podaných dovolání zjistil, že obvinění napadli
zamítavé usnesení odvolacího soudu a jejich prostřednictvím též rozsudek soudu
prvního stupně v celém jejich rozsahu. Jakkoliv obvinění uplatnili dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., v jejich rámci však uplatňují
námitky, které nikterak nepodřazují pod konkrétní zvolený důvod dovolání. Přes
oba uplatněné dovolací důvody však je také z obsahu dovolání zřejmé, že
obvinění uplatňují pouze námitky skutkové povahy. Rovněž je z obsahu dovolání
zřejmé, že přestože obvinění napadli citovaná rozhodnutí v celém jejich
rozsahu, obsahem dovolání obviněných není argumentace vůči výroku o trestu. Z
tohoto důvodu tak tento výrok předmětem dovolacího přezkumu být nemohl. Tato
zjištění o absenci odpovídajících náležitostí dovolání však ve svém důsledku
Nejvyššímu soudu nebránila v přezkoumání podaných dovolání a rozhodnutí o nich.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postihuje
situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění
znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů,
nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim
nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod
tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají
neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení
vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy
opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s
procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného
bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za
následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné
a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem
relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že
tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro
skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného
jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto,
aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí
obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny
učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto
důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z
ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval
požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je
proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1.
2022 nestal druhým odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
24. Pod tento dovolací důvod obvinění podřazují námitky ohledně druhé
změněné výpovědi svědka D. G. u odvolacího soudu, který ji podle jejich názoru
nesprávně vyhodnotil, a to včetně jeho čestného prohlášení. V důsledku tohoto
nesprávného vyhodnocení pak mají být skutková zjištění soudů ve zjevném rozporu
s obsahem provedených důkazů. Dále lze pod tento dovolací důvod subsumovat
námitku opomenutých důkazů, konkrétně neprovedení navrženého důkazu v podobě
opětovného výslechu svědka P. u odvolacího soudu.
25. K první variantě reklamovaného dovolacího důvodu (zjevný rozpor)
nutno konstatovat, že se tato argumentace svojí povahou zcela minula s
uplatněným dovolacím důvodem a zůstala toliko v rovině prosté polemiky s
hodnocením důkazů, respektive spíše odmítáním výsledků dokazování. Obvinění
totiž svoji argumentaci vystavěli na selektovaných důkazech (druhé výpovědi
svědka G. u odvolacího soudu a jeho čestném prohlášení) s vlastními závěry a
hodnocením z nich vzešlých, aniž by reflektovali, že tyto nenalezly v ostatních
provedených důkazech oporu. Dovolatelé zcela pominuli důkazy, které byly taktéž
provedeny a jsou zcela v rozporu s jejich skutkovými závěry. Soudy ale nemohou
rezignovat na dokazování, respektive ignorovat jeho výsledky, a musí vycházet
ze všech provedených důkazů. Nejvyšší soud se naopak po prostudování
předložených podkladů ztotožnil se závěry soudů nižších instancí, v jejichž
postupu při zjišťovaní skutkového stavu a následném hodnocení neshledal žádných
pochybení. Soud prvního stupně totiž provedl kompletní dokazování ve vztahu ke
všem ve věci potencionálně rozhodným skutečnostem, včetně důkazů svědčících ve
prospěch obviněných (§ 2 odst. 5 tr. ř.), tyto následně hodnotil jednotlivě i
ve vzájemných souvislostech (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a své hodnotící úvahy
explicitně a srozumitelně promítl do odůvodnění svého rozhodnutí (§ 125 tr.
ř.).
26. In concreto, primárním usvědčujícím důkazem je výpověď poškozené
svědkyně, M. G., matky svědka D. G., která u soudu prvního stupně přesvědčivě
popsala protiprávní podvodné jednání obviněných, které bylo zesíleno hrozbou
exekuce jejího domu. Stejně tak výpovědi pracovnic banky, B. F. a V. K.,
korespondují s výpovědí poškozené svědkyně G., přičemž v souladu s těmito
skutkovými závěry jsou i listinné důkazy a kamerové záznamy. Odvolací soud tedy
nepochybil, když uvěřil výpovědi svědka D. G., kterou učinil před soudem
prvního stupně, a naopak jeho výpověď učiněnou před soudem druhého stupně
označil jako nevěrohodnou a lživou. Své závěry ohledně rozporů ve výpovědi
svědka G. pečlivě a přesvědčivě odůvodnil (srov. bod 9. usnesení odvolacího
soudu). Strohé dovolací argumentaci obviněných v tomto ohledu nelze uvěřit,
neboť je patrné, že svědek G. byl ve své výpovědi u veřejného zasedání ovlivněn
v souladu s obhajobou obviněných, a proto následně vypovídal jinak, respektive
zcela opačně a sepsal čestné prohlášení, které však prokazatelně čestné nebylo.
Nejvyšší soud v tomto ohledu beze zbytku odkazuje na odůvodnění soudu prvního
stupně (22. bod odůvodnění rozsudku) a odvolacího soudu (bod 9. odůvodnění
usnesení), se kterými se plně ztotožnil.
27. Se shora uvedeným souvisí další námitka obviněných týkající se
rozsahu provedeného dokazování s tím, že ve věci byl opomenut důkaz. Nejvyšší
soud na tomto místě připomíná, že soudy nejsou povinny vyhovět všem důkazním
návrhům vzneseným obhajobou (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1.
2025, sp. zn. 7 Tdo 1115/2024, nebo též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
14. 9. 2006, sp. zn. 2 To 62/2006-2.). Soud je odpovědný za zjištění skutkového
stavu bez důvodných pochybností a k tomu je povinen provést dokazování v
rozsahu dostatečném pro zjištění všech rozhodných skutečností. Na druhou
stranu, pokud soud důkaznímu návrhu nevyhoví, musí vysvětlit, proč tak učinil.
Zásadně lze zamítavé stanovisko odůvodnit třemi okruhy argumentů – navrhovaný
důkaz nemá relevanci k předmětu řízení, důkaz není způsobilý potvrdit nebo
vyvrátit tvrzení, k němuž byl navržen a konečně je pak důkaz nadbytečný (viz
nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09).
28. Především je nutno konstatovat, že uvedený důkazní návrh nezůstal
zcela opomenut, jak tvrdí dovolatelé, neboť soud ho vypořádal, avšak k
nelibosti obviněných ho zamítl a důvody, které jej k tomu vedly, pak promítl do
odůvodnění svého rozhodnutí (srov. 9. bod usnesení odvolacího soudu). V tomto
směru na něj lze tedy v podrobnostech odkázat.
29. Navíc je třeba upozornit na to, že obvinění svou námitku k
neprovedení opětovného výslechu svědka P. formulovali opět dosti stroze, navíc
s odkazem na důkazní návrh státního zástupce, čímž se pravděpodobně snažili
docílit pocitu důležitosti a významu tohoto důkazu. Bohužel se jim to
nepodařilo, neboť výpověď svědka P. k okolnostem vzniku čestného prohlášení je
pro rozhodné skutkové závěry, ohledně podvodného jednání obviněných, naprosto
irelevantní.
30. S důvody, proč byl uvedený důkazní návrh odmítnut, se Nejvyšší soud
ztotožňuje a jen nad rámec již soudy uvedeného uvádí, že z konfrontace s
ostatními provedenými důkazy je zřejmé, že svědek T. P. vypovídal nevěrohodně,
zřejmě veden snahou pomoci obviněným v jejich trestní věci. Oba soudy nižších
stupňů upozornily na výrazné rozpory mezi jeho výpovědí a výpověďmi svědka G. a
obviněného M., které se týkaly mimo jiné předávání peněž, množství půjček,
seznámení svědka G. s obviněným M., a jiných okolností. Z důvodu nevěrohodnosti
svědka považoval odvolací soud jeho opakovaný výslech za zcela nadbytečný, a
proto jej zamítl. Tento závěr je třeba učinit i proto, že svědek P. měl být
vyslýchán k okolnostem, za nichž mělo dojít ke vzniku čestného prohlášení
svědka G., kterým měla být podpořena jeho nová výpověď u odvolacího soudu. Jak
již Nejvyšší soud konstatoval výše, tyto okolnosti nejsou pro zjištění
rozhodných skutkových závěrů relevantní. Předmětem dokazování soudů bylo
podvodné jednání obviněných, za které byli trestně stíháni. Tedy pokud svědek
G. po jejich odsouzení soudem prvního stupně někde nějak sepsal „čestné“
prohlášení z důvodu svědomí, které koresponduje s jeho lživou výpovědí u
odvolacího soudu, pak jakékoli svědectví k těmto okolnostem je pro zjištění
skutkového stavu nevýznamné. Dovolací soud se proto ztotožňuje se závěrem soudu
odvolacího, tedy že výslech svědka P. u odvolacího soudu by byl zcela
nadbytečným důkazem. Rozhodně tedy ve věci nelze konstatovat existenci tzv.
opomenutých důkazů, potažmo porušení práva na spravedlivý proces.
31. Žádná z námitek směřujících vůči ve věci učiněným skutkovým
zjištěním tak vůbec nedosáhla limitů dovolacího přezkumu a je nutno je hodnotit
jako nedůvodné.
32. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než
kterým byl obviněný uznán vinným. S poukazem na tento dovolací důvod ovšem není
možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené
rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o
dovolání na podkladě tohoto dovolacího důvodu hodnocen pouze z toho hlediska,
zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny,
tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného
práva.
33. Pod tento dovolací důvod nebylo možno subsumovat žádné námitky
dovolatelů, neboť z podaných dovolání žádné explicitně ani implicitně
nevyplývají. Zde je třeba upozornit, že s ohledem na ustanovení § 265f odst. 1
tr. ř. není úkolem Nejvyššího soudu, aby si argumentaci domýšlel a dotvářel.
34. Konečně pak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je
ve věci dán v jeho druhé variantě, jelikož odvolání obviněných bylo zamítnuto,
ačkoliv obvinění vytýkali vady podřaditelné pod důvody podle § 265b odst. 1
písm. g) a h) tr. ř. Jak je shora uvedeno, žádná z obviněnými uplatněných
námitek nedosáhla limitů meritorního dovolacího přezkumu, a proto nemohlo dojít
k naplnění ani tohoto důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
35. Lze tedy shrnout, že dovolací argumentace obviněných se zcela minula
s rozsahem dovolacích důvodů.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
36. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovoláních
obviněných rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť
jimi uplatněné námitky nenaplnily žádný ze zákonných dovolacích důvodů.
37. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o
tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah
odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2
tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud
jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k
zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 12. 2025
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu