3 Tdo 1099/2024

3 Tdo 1099/2024-2180

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání, které podala obviněná A. C., rozená Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. 2 To 86/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 10/2022,

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné A. C. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2023, sp. zn. 54 T 10/2022, byla obviněná A. C. pod bodem 1) výroku o vině uznána vinnou jednak zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v blíže nezjištěné době v průběhu měsíce července či srpna roku 2020 v XY společně s J. K. nabídly nezletilé AAAAA (pseudonym) možnost obstarání finančních prostředků poskytováním sexuálních služeb za úplatu, a v bytě A.

C. na ulici XY v XY společně s J. K. poškozenou několikrát vyfotografovaly ve vyzývavém oblečení a v sexuálně explicitních polohách a tyto fotografie použily k nabízení sexuálních služeb nezletilou za úplatu prostřednictvím internetové inzerce, kterou A. C. uveřejnila na internetových stránkách Avízo s telefonním kontaktem na svou osobu, a následně A. C. prostřednictvím svého telefonu dojednávala v době od července či srpna roku 2020 do ledna roku 2021 s nezjištěnými muži poskytování sexuálních služeb AAAAA formou pohlavních styků zaměřených k pohlavnímu uspokojení druhých osob v uvedeném bytě za částky 1.000 Kč za půl hodiny a 1.500 Kč za hodinu, které stanovila A.

C., a to s frekvencí několikrát týdně, přičemž takto zájemci o placené sexuální služby hrazené finanční prostředky si následně mezi sebou rovným dílem dělily J. K. a A. C. a uvedeného jednání se dopustila s plným vědomím, že je AAAAA dívkou mladší osmnácti let a srozuměna s pravděpodobným negativním dopadem svého jednání na její další vývoj, zejména v oblasti psychické, mravní a sexuální, tímto získala přesně nezjištěnou finanční částku pro svou vlastní potřebu; pod bodem 2) výroku o vině byla shledána vinnou zločinem kuplířství podle § 189 odst. 1, 2 písm. a) tr.

zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že po přesně nezjištěnou dobu nejméně od blíže nezjištěného data roku 2005 do července roku 2011 průběžně pravidelně inzerovala v inzertních médiích, kde nabízela poskytování sexuálních služeb různých žen za úplatu, přičemž zde uváděla různá telefonní čísla vedená na svou osobu, a následně prostřednictvím těchto telefonů dojednávala s nezjištěnými muži poskytování sexuálních služeb různými ženami a tyto ženy v bytě, který měla pronajatý v XY na ulici XY, a na dalších doposud nezjištěných místech, poskytovaly sexuální služby za úplatu, kdy takto opakovaně zjednávala k provozování prostituce nejméně M.

H. a M. K., a další dosud neustanovené ženy, které v inzertních médiích nabízely poskytování sexuálních služeb v bytě A. C. v XY či na jiných místech, a těmto ženám stanovila, jaké částky mají zájemcům o sexuální služby účtovat, a to v rozmezí od 600 do 800 Kč za půl hodiny, v rozmezí od 1.200 do 1.500 Kč za hodinu a 10.000 Kč za celou noc, a specifické částky za tzv.

eskort ve výši cca 2.000 Kč a z takto účtovaných částek za poskytnutí sexuálních služeb si ponechávala polovinu ceny zaplacené zákazníky, kdy výše uvedené ženy jí tuto část peněz odváděly za zprostředkování prostituce a zapůjčení bytu a takto získala částku v celkovém souhrnu převyšující 1.000.000 Kč, kdy tyto prostředky zčásti ukrývala ve svém bytě, používala je na úhradu svých zahraničních dovolených, tyto prostředky průběžně utrácela hrami na výherních hracích automatech a jinak je spotřebovávala; a pod bodem 3) výroku o vině byla shledána vinnou zločinem kuplířství podle § 189 odst. 1, 2 písm. a) tr.

zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že po přesně nezjištěnou dobu nejméně od ledna roku 2014 do března roku 2022 průběžně pravidelně inzerovala na veřejných internetových stránkách, kde nabízela poskytování sexuálních služeb různých žen za úplatu, přičemž zde uváděla různá telefonní čísla vedená na svou osobu, zejména telefonní číslo XY, a následně prostřednictvím těchto telefonů dojednávala s nezjištěnými muži poskytování sexuálních služeb různými ženami a tyto ženy následně nejprve v bytě, který měla pronajatý na ulici XY, a na dalších doposud nezjištěných místech, poskytovaly sexuální služby za úplatu, kdy takto opakovaně zjednávala k provozování prostituce nejméně J.

K., M. H., S. P., D. D., M. K., K. G., E. A., D. K., S. R. a další dosud neustanovené ženy, které na veřejných internetových stránkách nabízely poskytování sexuálních služeb v bytě A. C. v XY či jinde, a těmto ženám stanovila, jaké částky mají zájemcům o sexuální služby účtovat, a to v rozmezí od 600 do 800 Kč za půl hodiny, v rozmezí od 1.200 do 1.500 Kč za hodinu a 10.000 Kč za celou noc, a specifické částky za tzv. eskort ve výši cca 2.000 Kč, a z takto účtovaných částek za poskytnutí sexuálních služeb si ponechávala polovinu ceny zaplacené zákazníky, kdy výše uvedené ženy jí tuto část peněz odváděly za zprostředkování prostituce a zapůjčení bytu a takto získala částku v celkovém souhrnu hrubě převyšující 1.000.000 Kč, kdy tyto prostředky zčásti ukrývala ve svém bytě a zčásti průběžně v hotovosti vkládala na své bankovní účty, používala je na úhradu svých zahraničních dovolených a jinak je spotřebovávala.

2. Za to byla obviněná odsouzena podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon byla v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.

3. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí věci, a to finanční částky 2.220 EURO (slovy dva tisíce dvě stě dvacet euro), a dále jí byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to: - mobilního telefonu zn. Redmi, červené barvy, IMEI 1: XY, IMEI2: XY, s vloženou SIM kartou Vodafone č. XY a plastovým průhledným obalem, - notebooku zn. Acer, model N15W4, černé barvy včetně nabíječky, - osmnácti kusů prezervativů zajištěných jako stopy č. 2 a 8, při domovní prohlídce v bydlišti obviněné.

4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené AAAAA k rukám jejího zmocněnce P. L. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 500.000 Kč, přičemž co do částky ve výši 300.000 Kč tuto byla obviněná povinna plnit společně a nerozdílně s již odsouzenou J. K., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody, které byla povinnost plnit uložena rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2022, č. j. 30 T 3/2022-1382, který nabyl právní moci co do výroku o vině dne 12. 9. 2022, a co do výroku o náhradě nemajetkové újmy, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 1. 2023, č. j. 3 To 86/2022-1419, dne 11. 1. 2023 (nesprávně uvedeno „2013“).

5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2023, sp. zn. 54 T 10/2022, podala obviněná A. C. odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolání podal rovněž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, a to v neprospěch obviněné do výroku o zařazení obviněné do příslušné věznice pro výkon uloženého trestu odnětí svobody.

6. O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. 2 To 86/2023, a to tak, že pod bodem I. z podnětu odvolání obviněné A. C. podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, a pod bodem II. za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněné nově uložil podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon byla obviněná v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn (výrok pod bodem III.), kdy odvolání státního zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto (výrok pod bodem IV.).

II.

7. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. 2 To 86/2023, podala obviněná A. C. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 2084–2090), v rámci něhož uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Obviněná uvedla, že nezpochybňuje, že by se skutky, pro které bylo řízení vedeno, staly, pouze tvrdí, že není pravdou, že by znala skutečný věk poškozené AAAAA, a rovněž, že není pravdivá výše finančních prostředků, které měla trestnou činností získat.

8. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině namítla, že v celém řízení nebylo dostatečně prokázáno, resp. nebyl proveden žádný důkaz, který by přímo dokládal, že by si byla vědoma věku poškozené AAAAA. Přitom právě „vědomí“ o skutečném věku „dítěte“ je nezbytně nutno prokázat, aby mohla být shledána vinnou trestným činem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V řízení byly toliko prezentovány domněnky vyslýchaných osob. Soud prvního stupně dovodil povědomí o věku poškozené z toho, že se znala dobře s její rodinou, z výpovědi poškozené a z výpovědí její matky J.

K. a svědkyně S. P. Rovněž pak ze skutečnosti, že měla nabízet prostituci dívkám ve věku 18– 19 let. Přitom J. K. ve výslechu ze dne 17. 3. 2022 uvedla, že o věku poškozené AAAAA dovolatelce sama neřekla. Poškozená pak toliko vypověděla, že byla přítomna tomu, že její matka před dovolatelkou o jejím věku mluvila. Tato část výpovědi je však časově neukotvená, neboť není zřejmé, kdy to měla matka poškozené AAAAA J. K. dovolatelce sdělit, resp. zda se tak stalo v době, kdy ji oslovila s tím, že by poškozená mohla v jejím privátě provozovat prostituci.

S ohledem na skutečnost, že je poškozená uživatelkou návykových látek, nelze brát za důvěryhodné její tvrzení, že se dovolatelka účastnila oslavy jejích šestnáctých narozenin. Tuto skutečnost poškozená ve svém výslechu dne 17. 3. 2022 neuvedla, a navíc není potvrzována žádným jiným důkazem. Obviněná zpochybňuje věrohodnost poškozené AAAAA nejen s odkazem na její závislost na drogách a alkoholu, ale i s odkazem na závěry znaleckého posudku z odvětví psychiatrie a psychologie, kdy má za to, že soud prvního stupně pochybil, když její výpověď vyhodnotil jako pravdivou ve všech detailech.

Na straně druhé uvádí, že pokud se v různých fázích řízení sama vyjadřovala ke způsobu, jak si ověřovala věk poškozené, odlišně, pak má za to, že se jedná o drobnosti, u nichž je pochopitelné, že si je po třech letech nevybaví přesně. Za podstatné považuje to, že její tvrzení je jednotné v tom, že byla v době spáchání skutku vnitřně přesvědčena o tom, že poškozená AAAAA nebyla mladší 18 let. Dále uvedla, že výpověď J. K. má prakticky nulovou hodnotu, neboť tato se zcela zjevně snaží přenést vinu za celou vzniklou situaci na dovolatelku, aby se co nejvíce vyvinila z toho, co své dceři způsobila.

Pokud jde o výpověď S. P., i tato je časově neukotvena a nadto není zjevné, zda jí popisované gesto učiněné obviněnou v podobě mávnutí ruky vůbec bylo odpovědí na tvrzené sdělení o věku poškozené. Jde-li o výpověď T. W., tak ten jen opakuje, co se dozvěděl od poškozené AAAAA, a to pravděpodobně po zahájení trestního stíhání, tedy se jedná nejen o výpověď reprodukovanou, ale i pravděpodobně zkreslenou průběhem trestního řízení ve věci. Jediným usvědčujícím důkazem tak podle obviněné zůstává výpověď poškozené AAAAA, jejíž věrohodností se však soudy dostatečně nezaobíraly.

Soud prvního stupně se pak dopouští zcela zásadního pochybení, pokud z toho, že oslovovala mladé dívky ve věku 18–19 let s nabídkou prostituce, dovozuje, že by umožnila vykonávání prostituce dívkám mladším 18 let. Ostatně úvaha nemá žádnou hodnotu ve vztahu k tomu, zda věděla o tom, že je poškozená AAAAA mladší 18 let. Naopak je zjevné, že žádné ženy mladší 18 let s ní nespolupracovaly, kdy poškozená AAAAA je prostou výjimkou zapříčiněnou tím, že ji k prostituci donutila J. K. Obviněná uvádí, že vycházela ze skutečnosti, že poškozenou AAAAA za ní dovedla její matka, a proto věřila, že je plnoletá, když ji vůbec nenapadlo, že by J.

K. k prostituci přivedla svou vlastní dceru před dosažením plnoletosti, když navíc neměla žádné indicie, které by ji vedly k tomu, aby si její věk ověřovala. Povědomí o věku nezletilé nelze dovodit ani ze skutečnosti, že obviněná vezla poškozenou do léčebny a že tuto doprovázela její matka J. K. Není nic zvláštního na tom, když rodič doprovází své dospělé dítě při nástupu do léčebny či jiného zdravotnického zařízení, resp. nelze z toho nic dovozovat ve vztahu k povědomí třetí osoby (řidiče) o věku potomka.

Je tak přesvědčena, že jednala ve skutkovém omylu negativním o věku poškozené AAAAA. Dále pak obviněná uvedla, že byla kontaktována J. K., která jí sdělila, že je připravena uvést na pravou míru svou svědeckou výpověď a potvrdit, že jí nikdy nesdělila věk poškozené AAAAA, stejně jako potvrdit skutečnost, že se dovolatelka nikdy neúčastnila narozeninové oslavy její dcery. Za tímto účelem přiložila čestné prohlášení J. K.

9. Ve vztahu ke skutkům uvedeným pod body 2) a 3) výroku o vině obviněná namítla, že nezískala a ani neměla v úmyslu získat značný prospěch. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) rovněž uvedla, že s ohledem na značnou časovou vzdálenost od uvedeného období ji není možno shledat z uvedeného skutku vinnou, když není v řízení prokázáno, že se dopouštěla kuplířství po celou uvedenou dobu, ani jak velký příjem z něj měla. Trvá na tom, že v řízení nebyly tyto skutečnosti řádně prokázány, resp. závěry soudů v této části nejsou podloženy důkazními prostředky a nemají oporu ve spisovém materiálu.

10. Závěrem uvedla, že odsuzující výrok může mít zákonný podklad toliko tehdy, je-li v důkazním řízení dosaženo nejvyššího možného stupně jistoty ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“. Tento požadavek nebyl v projednávané věci splněn. Soudy rovněž v projednávané věci nedodržely pravidlo in dubio pro reo, neboť při každém hodnocení rozporů mezi výpověďmi svědků se vždy přiklonily k verzi pro ni přitěžující. Odvolací soud se pak nijak hlouběji nezaobíral její argumentací, jak je naznačena výše, a pouze konstatoval, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Obviněná je proto přesvědčena, že odvolací soud (stejně jako soud nalézací) svým rozhodnutím porušil ustanovení § 125 tr. ř., stejně tak jako čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 Ústavy.

11. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. v součinnosti s § 265l tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 To 86/2023-2029 a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 54 T 10/2022-1879 zrušil v celém rozsahu a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265h odst. 3 tr. ř. rozhodl o odložení či přerušení výkonu uloženého trestu.

12. K dovolání obviněné se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 16. 9. 2024, sp. zn. 1 NZO 652/2024.

13. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedla, že dovolání obviněné je opakováním námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se soudy již vypořádaly, přičemž na tyto závěry lze zcela odkázat. Obviněnou přednesené výhrady sice pod jí uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné. Obhajoba obviněné, že nevěděla, kolik bylo poškozené AAAAA let, byla zcela vyvrácena výpovědí poškozené, která podrobně popsala, že se obviněná blíže znala i stýkala s její rodinou, zejména matkou již obviněnou J. K., která se rovněž zapojila do činnosti obviněné v rámci organizování prostituce. Sama obviněná již v dřívější době rodinu poškozené navštěvovala a sama přála poškozené k narozeninám. Obdobné údaje vyplývají z výpovědi matky poškozené, jakož i z výpovědi dalších svědkyň. Rovněž z výpovědi samotné obviněné vyplynulo, že s ohledem na zneužívání drog poškozenou, tuto sama vezla v několika případech do léčebny, přičemž těchto cest se účastnila i matka poškozené, a to právě proto, že v té době poškozené AAAAA nebylo ještě osmnáct let. Pokud jde o zisk obviněné z kuplířství, které provozovala, pak zde je podle státní zástupkyně možno odkázat na výpověď poškozené AAAAA, přičemž je možno souhlasit s názorem prvoinstančního soudu, že se zde jedná o jakýsi modelový případ jedné ženy, která provozovala prostituci a odváděla obviněné určitý podíl ze své odměny. V tomto ohledu je možno se ztotožnit s uvedeným příkladem, když navíc je třeba zdůraznit, že se na odvodech pro obviněnou podílela celá řada dalších žen a v podstatě všechny svědkyně, které se na prostituci podílely a hovořily o částkách, které byly inkasovány od zákazníků, i o částkách, které musely odvádět obviněné. Z provedeného dokazování je tedy zcela zřejmé, že minimálně značný prospěch za celé období jednotlivých jednání v bodech 2) a 3) rozhodnutí soudu prvého stupně obviněná musela získat a také získala. Jednání obviněné tak bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá.

14. Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání, a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

16. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. 2 To 86/2023, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněné zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl, kdy současně odvolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

17. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou A. C. vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

19. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

20. Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů ani námitku tzv. opomenutých důkazů obviněná nevznáší. Je však přesvědčena o tom, že ve věci je dán zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy provedené dokazování shledává nedostatečným, závěry soudů nepřesvědčivými a důkazně nepodloženými. Námitky obviněné se v drtivé většině vztahují k jednání popsanému pod bodem 1) výroku o vině, které bylo kvalifikováno jednak jako zločin obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, jednak jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, kdy namítá, že z provedeného dokazování nelze vyvodit závěr, že si byla vědoma věku poškozené AAAAA, resp. že věděla, že poškozená byla osobou mladší 18 let. Ve vztahu k jednání popsanému pod body 2) a 3) výroku o vině, které bylo kvalifikováno jako zločin kuplířství podle § 189 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, pak namítá, že nebylo prokázáno, že by se kuplířství dopouštěla po celou uvedenou dobu a ani jak velký příjem z něj měla, resp. že by měla v úmyslu svým jednáním získat značný prospěch. Námitky obviněné svým obsahem uplatněnému důvodu dovolání formálně odpovídají.

21. Je nicméně třeba připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního rozporu. Takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy tedy nelze shledávat například v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu pak nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozených, se soudy přikloní k verzi uvedené poškozenými, popř. obžalobou. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Stručně řečeno, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocení soudy, ale cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů.

22. Nejvyšší soud v projednávané věci žádný takový zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, která se stala podkladem napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy, a to jak svědecké výpovědi, tak listinné důkazy. Obviněná v podstatě namítá, že provedené dokazování nebylo dostačující pro vyslovení závěru o její vině. V tomto směru napadá způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, zejména svědecké výpovědi, a poukazuje na rozpory mezi skutkovými zjištěními, na jejichž podkladě byla uznána vinnou, a provedenými důkazy. Námitky obviněné přitom nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje, přičemž obsahově totožné námitky obviněná uplatňuje již od samotného počátku trestního řízení. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem prvního stupně hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., jak naznačuje obviněná.

23. Nejvyšší soud doplňuje, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Rozhodování o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence nalézacího, potažmo odvolacího soudu. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. Shromážděné důkazy soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam.

24. Pokud se týká procesu dokazování, je možno uvést, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé a pečlivé dokazování, kdy vyslechl celou řadu svědků a provedl rovněž řadu listinných důkazů. Lze odkázat na vyčerpávající shrnutí svědeckých výpovědí v bodech 14. až 88. odůvodnění rozsudku, kdy v téměř všech případech bylo soudem prvního stupně rovněž přistoupeno ke čtení výpovědí svědků z přípravného řízení k odstranění rozporů, kdy svědci byli k těmto rozporům přímo dotazováni [za podmínek § 211 odst. 3 písm. a) tr.

ř.]. V bodech 89. až 112. odůvodnění rozsudku byly soudem prvního stupně shrnuty a posouzeny listinné důkazy včetně záznamů telefonické komunikace obviněné či vyslechnutých svědků, uveřejněné inzerce, zpráv týkajících se provozu bytů využívaných k provozování prostituce, zpráv týkajících se bankovních účtů obviněné a zpráv orgánů státní správy a samosprávy (např. OSPODu, úřadu práce, ČSSZ, školských zařízeních). Rovněž byly k důkazu provedeny trestní spisy Okresního soudu v Karviné (sp. zn. 9 T 51/2020, sp. zn. 4 T 78/2019) a Krajského soudu v Ostravě (sp. zn. 30 T 3/2022), a rovněž další spisové materiály (body 113.

až 118. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž byl proveden znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace dětská a dorostová psychiatrie MUDr. Kateřiny Černekové a z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, specializace dětská psychologie PhDr. Petra Štěpaníka, vypracovaný na poškozenou AAAAA.

25. Pokud se týká námitek obviněné, jimiž zpochybňuje závěry soudů, že si byla vědoma toho, že poškozená AAAAA je osobou mladší 18 let, tedy osobou nezletilou, tyto Nejvyšší soud shledává neopodstatněnými. Soud prvního stupně stran závěru, že obviněná věděla o skutečném věku poškozené AAAAA, odkázal zejména na výpověď samotné poškozené, která vypověděla, že obviněná byla přítelkyní její matky, často k nim docházela do domácnosti, kde se seznámila jak s ní, tak s jejími sourozenci, věděla, kolik je každému z nich let a jakou navštěvují školu, dokonce se účastnila i narozeninové oslavy jejích šestnáctých narozenin.

„Poškozená si skutečnost, že obžalovaná znala její biologický věk spojila s jinou, pro ni osobně významnou, událostí sociálního charakteru, kterým byly oslava jejich narozenin a dokázala soudu sdělit i další okolnosti k této události, konkr. charakter dárku od obžalované“ (bod 126. rozsudku soudu prvního stupně). O tom, že obviněná často docházela do domácnosti J. K., matky poškozené, vypovídala i samotná obviněná, resp. tato sama potvrdila četnost takovýchto návštěv. O přátelském vztahu mezi matkou poškozené J.

K. a obviněnou vypovídali i další svědci (R. E. H., S. E. H., Š. J.). I skutečnost, že obviněná osobně jako řidička vezla J. K. a poškozenou AAAAA do léčebny, kde měla poškozená nastoupit léčbu, ukazuje na osobnější ráz jejich vztahu. Poškozená rovněž vypověděla, že byla jak ze strany své matky, tak ze strany obviněné upozorňována, že musí klientům tvrdit, že je jí více než 18 let. Ačkoli obviněná vypověděla, že poprvé se jí informace o tom, že poškozená není zletilá, dostalo od jednoho z klientů (K.

S.), na což reagovala tím, že poškozené nadále zakázala vstup do bytů pronajímaných za účelem provozování prostituce, provedeným dokazováním bylo zjištěno, že toto její tvrzení neobstojí. Soud prvního stupně v bodě 127. odůvodnění rozsudku uvedl, že poškozená vypověděla, že výkon prostituce ukončila sama, neboť nebyla nadále ochotná k obviněné docházet, přičemž v roce 2021 odcestovala do XY, což potvrdili svědci M. H. a T. W. Výpověď poškozené AAAAA tedy nestojí osamoceně, jak se snaží naznačit v rámci dovolací argumentace obviněná, ale jedná se o výpověď „konzistentní a komplementárními s dalšími ve věci provedenými důkazy, především pak výpověďmi svědků, ale i listinnými důkazy, zajištěnou komunikaci různých osob a dalšími“ (bod 131.

rozsudku soudu prvního stupně). Samotná výpověď poškozené byla soudy vyhodnocena jako věrohodná. Jak se podává z odůvodnění v bodě 131. rozsudku, soud prvního stupně tento svůj závěr opřel nejen o bezprostřední dojem, který si mohl učinit přímo v soudní síni, ale rovněž o samotný obsah výpovědi poškozené a závěry znaleckého posudku (viz bod 24. výše tohoto usnesení). Znalci konstatovali, že poškozená netrpí žádnou duševní poruchou či onemocněním, je schopna správně vnímat prožitky, pamatovat si a reprodukovat prožité události, a to jak obecně, tak vzhledem k projednávané věci, jsou u ní naplněna kritéria dostatečného intelektu a neporušené paměti.

U poškozené nebyla zjištěna patologická lhavost, ani záměrné účelové blokování informací či zkreslování skutečností, rovněž u ní nebyla zjištěna motivace ke mstě či snaha podáním trestního oznámení docílit zadostiučinění. Znalci neopomněli ani tu skutečnost, že poškozená byla v době stíhaného jednání uživatelkou návykových látek, kdy dospěli k závěru, že je tímto sice snižována obecná věrohodnost poškozené, nicméně to automaticky neznamená, že není schopna podat věrohodnou výpověď k projednávanému skutku, jak naznačuje obviněná.

Konstatovali, že poškozenou podávaný popis událostí odpovídá skutečně prožitému. Nelze opomenout, že v případě poškozené AAAAA se jednalo o dívku mladší 18 let, která se nacházela v nesmírně složité životní a osobní situaci, kdy jí osoba nejbližší, kterážto ji měla z pozice rodiče chránit a opatrovat, v této roli zcela evidentně selhala, a namísto ochrany a podpory ji vystavila dehonestující a fyzicky i morálně devastující zkušenosti, kterou provozování prostituce zcela jistě pro poškozenou, i dle jejích vlastních slov, bylo.

V takovéto zranitelné situaci je pak snaha o vytěsnění prožitého zcela běžným obranným mechanismem. Soud prvního stupně nijak nepochybil, pokud některé, nutno však dodat, že ne nijak zvlášť významné, rozpory připsal prostému procesu zapomínání. Sama obviněná v rámci své výpovědi mnohokrát měnila tu její část, v rámci níž se vyjadřovala k tomu, kdy a jak se údajně dozvěděla o skutečném věku poškozené. Na rozdíl od poškozené AAAAA, jejíž výpověď byla však jak v základní linii, tak i v mnoha detailech v podstatě shodná v přípravném řízení i v rámci hlavního líčení, obviněná zcela zjevně reagovala svou výpovědí na měnící se důkazní situaci.

Soud prvního stupně dále ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině vycházel z výpovědi svědkyně K. S., u níž poškozená na dobu jednoho týdne pobývala poté, co utekla od matky, a které se svěřila s tím, že je matkou nucena k prostituci, kdy soud vycházel z její výpovědi učiněné v přípravném řízení, neboť tato byla detailnější v rozhodných skutečnostech a s přesnějšími časovými údaji. Výpověď této svědkyně je pak konzistentní jak s výpovědí poškozené AAAAA, tak s výpovědí svědkyně A. W., sociální pracovnice, která byla svědkyní kontaktována, a spisovým materiálem OSPODu (body 136.

až 138. rozsudku soudu prvního stupně). Útěk z domova nicméně potvrdila i matka poškozené J. K. Obviněná v rámci svým námitek rozporuje rovněž obsah výpovědi svědkyně S. P., soudy však shledaly svědkyni i její výpověď věrohodnými (viz body 139. a 140. rozsudku soudu prvního stupně), kdy svědkyně byla schopna objektivizovat dobu, resp. potvrdit dobu, kdy poškozená AAAAA vykonávala v bytě obviněné prostituci. Rovněž uvěřil jejímu tvrzení, že po nějaké době obviněnou upozornila na skutečný věk poškozené, na což měla obviněná reagovat gestem, které svědkyně chápala tak, že obviněná si je skutečného věku poškozené vědoma.

Nutno uvést, že se jedná o jeden z řady důkazů potvrzujících skutečnost, že obviněná si byla skutečného věku poškozené AAAAA vědoma, nejedná se však o důkaz k této skutečnosti jediný, resp.

rozhodný. I pokud by snad svědkyní popsané gesto mělo mít i jiný, než jí dovozený význam, pak to na závěru o vědomosti obviněné o skutečném věku poškozené AAAAA ničeho nemění, neboť uvedený závěr je podložen řadou jiných, výše rozvedených důkazů. Poněkud kriticky se stavěl soud prvního stupně k výpovědi matky poškozené J. K., která byla pro skutek popsaný pod bodem 1) výroku o vině rovněž trestně stíhána, uzavřela však se stáním zástupcem dohodu o vině a trestu, která byla následně schválena rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 30 T 3/2022.

Soud vyhodnotil jako věrohodnou toliko tu část výpovědi svědkyně, která byla konzistentní a v souladu s dalšími provedenými důkazy, kdy se stran skutku pod bodem 1) výroku o vině jednalo zejména o popis vztahu, který měla svědkyně s obviněnou, a zejména pak časové souvislosti vypovídající o tom, že obviněná začala její domácnost navštěvovat od jara 2020, kdy se rovněž seznámila i s poškozenou AAAAA a dalšími dětmi svědkyně, s těmito se sblížila a bezpečně věděla jejich věk i jakou navštěvují školu.

Tvrzení obviněné, doplněné o „čestné prohlášení“ J. K., že svědkyně nikdy obviněnou neinformovala o věku své nejstarší dcery, resp. že obviněná vůbec tuto informaci neměla, bylo vyvráceno provedeným dokazováním. Jeví se až absurdním, aby měla obviněná povědomí o věku všech ostatních dětí v rodině, dokonce věděla, na jakou školu chodí, ale zrovna u nejstarší dívky se jí takové informace nedostalo nebo se o její věk sama nezajímala, zejména pak za situace, kdy každý měsíc podávala inzeráty, jejichž prostřednictvím hledala zejména mladé dívky k provozování prostituce, neboť pro ni měly největší obchodní potenciál.

Nelze přehlédnout, že obviněná na jedné straně uvádí, že svědectví J. K. má „nulovou hodnotu“, jelikož se toliko snaží přenést veškerou vinu na dovolatelku, na straně druhé se zaštiťuje „čestným prohlášením“ této svědkyně. Takový přístup je poněkud matoucí.

26. Pokud se týká skutků popsaných pod body 2) a 3) výroku o vině, zejména pak skutkových zjištění týkajících se rozhodné doby páchání skutku pod bodem 2) a zisků obviněné, je možno odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodech 163. až 197. Pokud se jedná o časové vymezení skutku popsaném pod bodem 2) výroku o vině, soud prvního stupně vycházel zejména z výpovědi M. H., která se s obviněnou seznámila před cca 15 lety, a nejdříve vykonávala prostituci v privátě obviněné na ul. XY v XY.

Vypověděla, že se tak stalo v roce 2005, kdy jí bylo 32 let, byla rozvedená a potřebovala splatit dluhy. Uvedla, že obviněná jí možnost přivýdělku provozováním prostituce nabídla již v době, kdy jí bylo 26 let, tedy v roce 1999, nicméně s ohledem na skutečnost, že svědkyně začala u obviněné vykonávat prostituci technicky vzato až v roce 2005, byl počátek páchání skutku stanoven na rok 2005 (zejména body 167. až 168. rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně vyhodnotil výpověď této svědkyně jako věrohodnou.

Ostatně o skutečnosti, že provozovala nejdříve privát na ul. XY, vypovídala sama obviněná, přičemž osobu svědkyně M. H. uvedla jako jednu z žen, které v jejím privátě provozovaly prostituci a dokonce zde v některých případech i bydlely (bod 166. rozsudku soudu prvního stupně). O skutečnosti, že se na této adrese obviněná zdržovala, resp. měla zde hlášen trvalý pobyt či sídlo pro účely živnostenského rejstříku, vypovídaly provedené listinné důkazy (bod 172. rozsudku soudu prvního stupně).

27. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) výroku o vině svědkyně M. H. rovněž velmi detailně popsala, jaká byla pozice obviněné v privátě, jakým způsobem byl privát a služby organizovány, jakým způsobem bylo klientům účtováno, v jaké měně a jakým způsobem byly takto získané finanční prostředky rozdělovány mezi obviněnou a ženy vykonávající v jejím privátě prostituci. Svědkyně uvedla, jaký měla průměrný počet klientů a kolik si provozováním prostituce průměrně měsíčně vydělala s tím, že mladší dívky dosahovaly i větších výdělků než ona.

Na podkladě jí uváděných čísel a částek, kdy soud prvního stupně striktně v souladu se zásadou in dubio pro reo vycházel z údajů pro obviněnou výhodnějších, dospěl k závěru, že obviněná si během 13 měsíců, kdy u ní svědkyně provozovala prostituci, mohla přijít na částku 572.000 Kč. Nutno uvést, že v privátě obviněné provozovala prostituci řada dalších žen, a to až do roku 2011, tedy částka by byla samozřejmě mnohonásobně vyšší. Nicméně výdělky těchto dalších žen nebyly zjišťovány. Zcela zjevně si však obviněná přišla přinejmenším na částku převyšující 1.000.000 Kč (bod 173.

rozsudku soudu prvního stupně). Zcela stejný způsob zjištění výše zisků získaných obviněnou organizováním a provozováním prostituce jiných žen byl uplatněn i ve vztahu ke skutku popsaném pod bodem 3) výroku o vině. Zde však měl již soud k dispozici výpovědi více žen, které popsaly poměry v privátě na ulici XY v XY, uvedly konkrétní částky a počty klientů, které měly (AAAAA, J. K., M. H., S. P., E. A., S. R., D. D.). Na uvedené adrese pak obviněná provozovala svůj privát od ledna 2014 do března 2022, tedy po dobu více než 8 let.

Závěr, že si během této doby přišla na částku převyšující 1.000.000 Kč, je zcela logický a podávající se z provedeného dokazování, resp. ze svědeckých výpovědí žen, které v jejím privátě provozovaly prostituci. Lze odkázat na bod 196. rozsudku soudu prvního stupně, v rámci něhož soud popsal způsob, jakým byly dovozeny výdělky obviněné v tomto období.

28. Odvolací soud, poté co přezkoumal závěry nalézacího soudu, uvedl, že soud prvního stupně provedl ve věci dostatečně obsáhlé dokazování, důkazy byly vyhodnoceny řádně, jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, a v souladu s pravidly formální logiky. Odvolací soud vyzdvihl, že se soud prvního stupně velmi pečlivě zabýval i otázkou hodnocení věrohodnosti vyslýchaných osob. „Dle názoru odvolacího soudu tak soud prvního stupně dostál všem svým povinnostem vyplývajících z § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a dospěl k objektivním skutkovým závěrům, které v plném rozsahu akceptuje i odvolací soud“ (bod 6. napadeného rozsudku odvolacího soudu). Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině se odvolací soud zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, s tím, že obhajobu obviněné, že nevěděla o tom, že poškozená AAAAA je osobou mladší 18 let, nelze v uvedeném směru akceptovat. Ve vztahu ke skutkům pod body 2) a 3) výroku o vině se odvolací soud zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, ke kterým dospěl v otázce množství prospěchu, který obviněná trestnou činností získala. Uvedl, že obviněná trestnou činnost páchala po řadu let, bylo do ní zapojeno množství žen, z nichž každá, jak se podává z provedeného dokazování, obviněné odváděla určitou konkrétní částku. Uvedl dále, že soud prvního stupně na příkladě svědkyně M. H. v podstatě vytvořil modelový případ jedné z takových žen.

29. Přestože tedy obviněná považuje skutková zjištění za nesprávná, resp. neúplná a proces dokazování za nedostatečný, skutková zjištění obsahově navazují na provedené důkazy a jsou z nich logickým způsobem vyvozovány. V dané věci hodnocení učiněné nalézacím soudem a aprobované soudem odvolacím splňuje zákonné požadavky na dokazování ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tyto závěry jsou pak zcela vyhovující a neumožňují shledat mezi nimi a provedeným dokazováním zjevný rozpor.

30. S ohledem na výše uvedené závěry tedy neobstojí námitky uplatněné obviněnou v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

31. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též

jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud přitom vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02).

32. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti.

33. Zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje, přijme nebo vydá dítě, aby ho bylo užito jiným k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání, nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, kořistí z takového jednání a spáchá takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci.

34. Objektem tohoto trestného činu je osobní svoboda (tzv. status libertatis, postavení svobodného člověka v tom nejširším slova smyslu), která zahrnuje volnost pohybu i sebeurčení v dalších sférách lidského života, tedy rozhodování prakticky ve všech sférách života. Předmětem ochrany tu je i lidská důstojnost, čest, nedotknutelnost osoby a další základní lidská práva, která jsou porušována praktikami podobnými otroctví. Chrání se zde i morální zásady, s nimiž je obchodování s lidmi v příkrém rozporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1438/2016). Úprava pak implementuje závazky, které pro Českou republiku vyplývají jak z mezinárodního, tak unijního práva.

35. Odstavec 1 se týká obchodování s dětmi. To je trestné, dopustí-li se ho pachatel způsobem a za účelem uvedeným v tomto ustanovení. Na rozdíl od odstavce 2 (obchodování s dospělými) není zapotřebí, aby bylo vůči dítěti použito násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy, použito lsti, zneužito omylu, tísně nebo závislosti. Dítětem se pak rozumí osoba mladší osmnácti let, tedy člověk jen do dne předcházejícího jeho osmnáctým narozeninám (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1691–1692). Dítě coby osoba nedospělá požívá zvýšené ochrany, neboť se jedná o oběť zvlášť zranitelnou.

36. Z ustáleného skutkového stavu, k němuž dospěly soudy v projednávané věci na podkladě provedeného dokazování, jak rozvedeno výše, a jímž je Nejvyšší soud vázán, se podává, že poškozená AAAAA byla v době spáchání skutku popsaným pod bodem 1) výroku o vině osobou mladší 18 let, resp. bylo jí v předmětné době pouze 17 let, přičemž této skutečnosti si byla obviněná A. C. vědoma a s tímto vědomím poškozenou využila k provozování prostituce. Svým jednáním se tak dopustila trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku.

37. Zločinu kuplířství podle § 189 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, a takový čin spáchá v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

38. Objektem trestného činu kuplířství podle § 189 tr. zákoníku je ochrana mravnosti a svobodného rozhodování člověka v sexuální oblasti. Ochrana zde zásadně směřuje vůči všem dospělým osobám (starším 18 let). Na rozdíl od trestního činu obchodování s lidmi podle § 168 tr. zákoníku, u kuplířství osoba (oběť) dobrovolně přistoupí na nabídku pachatele provozovat prostituci, která může být i nereálná či nepravdivá, jde však o svobodné rozhodnutí takové osoby. Kuplířství, které postihuje jednak přimění, zjednání, najmutí, zlákání a svedení jiného k provozování prostituce a jednak kořistění z prostituce provozované jinými, vždy směřuje v konečném důsledku k přijímání úplaty pachatelem či jinými osobami za poskytování sexuálních služeb ve formě pohlavního styku osobami, které jsou k prostituci uvedenými způsoby přivedeny nebo se z vlastního rozhodnutí prostituují. Trestná je tedy participace na prostituci, nikoli prostituce samotná (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1871–1872).

39. Značný prospěch vyplývá z § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020 (srov. zákon č. 333/2020 Sb.) a činí nejméně 1.000.000? Kč (a méně než 10.000.000 Kč), poněvadž se na jeho určení vztahuje obdobně výkladové pravidlo pro určení výše škody. Značný prospěch může mít pachatel v úmyslu získat jak „pro sebe“, tak i „pro jiného“.

40. V projednávané věci bylo provedeným dokazováním postaveno najisto, že obviněná svým jednáním popsaným pod body 2) a 3) výroku o vině získala částku převyšující v celkovém souhrnu (u každého ze skutků) částku 1.000.000 Kč, čímž naplnila znak značného prospěchu předmětné skutkové podstaty podle § 189 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

41. Nejvyšší soud tedy na podkladě výše uvedených závěrů dospěl k závěru, že námitkám obviněné uplatněným v dovolání není možno přiznat jakékoli opodstatnění.

42. Obviněná navíc uplatnila námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) trestního ř.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 – uvedeno v Souboru rozh. NS č. 408, sv. 17).

43. Vzhledem ke skutečnosti, že předseda senátu soudu prvního stupně nepodal návrh na odklad výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř. a Nejvyšší soud rozhodl, jak výše uvedeno, nerozhodoval o takto vzneseném návrhu, a to ani ve smyslu § 265o tr. ř., jak navrhovala obviněná.

IV.

44. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné A. C. odmítl.

45. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 1. 2025

JUDr. Petr Šabata předseda senátu