3 Tdo 113/2025

3 Tdo 113/2025-921

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný F. L. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 10 To 212/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 74/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného F. L. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 8. 2024, sp. zn. 6 T 74/2024, byl obviněný F. L. pod body I.1) až I.6), I.8) výroku o vině uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem formou ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem I.3) výroku o vině přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 tr. zákoníku, pod bodem I.5) výroku o vině přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, a pod body I.6) až I.8) výroku o vině rovněž přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:

I.1) v době od 20. 1. 2024 od 19:00 hodin do 21. 1. 2024 do 10:30 hodin v Hradci Králové, XY, přesně nezjištěným způsobem, bez viditelného poškození, překonal uzamčené zadní dveře do provozovny kavárny XY, do které vnikl a kde odcizil pár reproduktoru značky URBANEARS STAMMEN WIRELESS MULTIROOM v hodnotě 2.000 Kč, tablet značky Lenovo M10 v hodnotě 1.000 Kč, projektor s projekčním plátnem značky Benq v hodnotě 500 Kč, 2x sáček zrnkové kávy značky Square Mile v celkové hodnotě 700 Kč, kapesní váhu v hodnotě 100 Kč, pánskou mikinu s kapucí a potiskem na zádech v hodnotě 500 Kč, pánskou mikinu s kapucí v hodnotě 1.300 Kč, klíče od zámku do cylindrické vložky značky Titan v hodnotě 100 Kč, audio mixážní pult v hodnotě 1.500 Kč, sadu šroubováku s bity značky Black Decker v hodnotě 100 Kč, společenskou hru poker v hodnotě 200 Kč, finanční hotovost ve výši 7.100 Kč, příruční pokladnu na zámek nezjištěné značky v hodnotě 400 Kč a plátěnou tašku v hodnotě 10 Kč, kdy část z těchto odcizených věcí předal D.

G., který čekal u provozovny kavárny XY a poté z místa i s odcizenými věcmi odešli, čímž poškozenému J. K., nar. XY, IČO XY, se sídlem XY, způsobili škodu ve výši 15.510 Kč,

I.2) v přesně nezjištěné době od konce října roku 2023 do 21. 2. 2024 do 12:00 hodin v Hradci Králové, třída XY č. p. XY, v krytém garážovém stání č. XY, ze zaparkovaného motocyklu Yamaha FZS, registrační značky XY odcizil přídavný kufr značky Kappa K42, černo-červené barvy v hodnotě 2.000 Kč, který obsahoval ochrannou helmu na motocykl značky Airoh PR2000, stříbrné barvy v hodnotě 3.000 Kč a kožené rukavice na motocykl značky Motero, černé barvy v hodnotě 100 Kč, a poškozením zámku úložného prostoru výše uvedeného motocyklu způsobil škodu ve výši 300 Kč, čímž poškozenému R. Š., nar. XY, způsobil odcizením věcí škodu v celkové výši 5.100 Kč. a na poškozeném zámku škodu ve výši 300 Kč, I.3) v přesně nezjištěné době od 3. 2. 2024 od 22:00 hodin do dne 29. 2. 2024 do 14:30 hodin v Hradci Králové, na XY ulici poblíž domu č. p. XY, na veřejném parkovišti, s pomocí kancelářských nůžek, které strčil do zámku dveří odstaveného karavanu zn.

Cosalt Abbey Lancaster, registrační značky XY, otevřel dveře a vniknul dovnitř, kde na vnitřní straně dveří karavanu fixem černé a modré barvy vytvořil několik obrazců s nápisem „SMOKE WS SCAM“ , fixem černé a modré barvy pokreslil dřevěnou desku stolu uvnitř karavanu, poškodil strop karavanu, do kterého našrouboval dva vruty a z karavanu odcizil batoh o objemu 80 l, nezjištěné značky, červeno-šedé barvy v hodnotě 800 Kč, sportovní tašku přes rameno, nezjištěné značky, černé barvy v hodnotě 50 Kč, kufřík s ručním nářadím, nezjištěné značky a typu v hodnotě 100 Kč, plastové schůdky nezjištěné značky a typu v hodnotě 200 Kč a pracovní boty nezjištěné značky velikost 44, černé barvy v hodnotě 200 Kč, čímž poškozené H. H., nar. XY, způsobil odcizením věcí škodu ve výši 1.350 Kč a poškozením vnitřního vybavení karavanu škodu ve výši 2.500 Kč,

I.4) v době od 6. 2. 2024 od 20:00 hodin do 7. 2. 2024 do 06:00 hodin v Hradci Králové, ul. XY, ze společné garáže domu odcizil jízdní kolo zn. Mercedes, barva bílá, nezj. výr. čísla v hodnotě 8.000 Kč a 2 lankové zámky v hodnotě á 50 Kč, čímž poškozenému Z. D., nar. XY, způsobil škodu v celkové výši 8.100 Kč, I.5) v době od 7. 2. 2024 od 20:15 hodin do 8. 2. 2024 do 06:50 hodin, v Hradci Králové, na třídě XY č. p. XY, přesně nezjištěným způsobem překonal uzavřené dveře v přízemí provozovny XY, provozované společností M.-C.

s.r.o., IČO: XY, do které následně vnikl, a kde odcizil finanční hotovost ve výši 285.000 Kč, notebook značky HP černo-stříbrné barvy v hodnotě 2.000 Kč, notebook značky Dell černé barvy v hodnotě 1.000 Kč, tablet značky Lenovo černé barvy v hodnotě 700 Kč, hodinky značky Apple watch SE s nabíjecí stanicí sériové číslo: G99FKD13Q07V, černé barvy v hodnotě 4.000 Kč, telefon značky LG bez sim karty v hodnotě 100 Kč, telefon značky Sony Xperia Z1 bez sim karty, šedé barvy, v hodnotě 100 Kč, telefon značky Cat S30 bez sim karty, černé barvy v hodnotě 100 Kč, externí disk 500 GB v hodnotě 400 Kč, látkovou tašku s dokumenty, osobní doklady na jméno V.

K. – povolení pobytu, kartička VZP, platební kartu banky Moneta Money Bank, čímž poškozené společnosti M.-C. s.r.o., IČO XY způsobil škodu v celkové výši 4.400 Kč a poškozené V. K., nar. XY, způsobil škodu ve výši 289.000 Kč,

I.6) dne 20. 2. 2024 v době od 00:01 hodin do 07:30 hodin v Hradci Králové, ul. XY č. p. XY, blíže nezjištěným způsobem překonal oplocení o výšce 150 cm, vnikl na soukromý pozemek rodinného domu, kde z neuzamčené kůlny odcizil vrtačku zn. Bosch, nezjištěného výrobního čísla v hodnotě 550 Kč a plechovku oleje ve spreji zn. W5 o objemu 330 ml v hodnotě 100 Kč, čímž poškozené D. P., nar. XY, způsobil škodu ve výši 650 Kč,

I.7) dne 21. 2. 2024 v 03:59 hodin v Hradci Králové, ul. XY č. p. XY, blíže nezjištěným způsobem překonal oplocení pozemku ve výšce 1,5m a neoprávněně vnikl na pozemek rodinného domu č. p. XY majitelů M. P., nar. XY, a K. P., nar. XY, kde se následně pohyboval u pergoly umístěné u domu a poté odešel, I.8) v době od 20. 2. 2024 od 18:00 hodin do 21. 2.

2024 do 23:00 hodin v

Hradci Králové, ulice XY, překonal oplocení pozemku rodinného domu o výšce 160– 180 cm, vnikl na pozemek, kde vnikl do neuzamčeného zahradního domku, ze kterého odcizil volně odloženou freestylovou koloběžku v hodnotě 2.000 Kč, ke škodě V. B., nar. XY.

2. Za tyto přečiny a dále za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 1 T 6/2024, který mu byl doručen dne 4.

3. 2024 a nabyl právní moci dne 13. 3. 2024, byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 1 T 6/2024, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

3. Pod body II.1) až II.5) výroku o vině byl obviněný F. L. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a pod bodem II.1) výroku o vině rovněž přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku formou spolupachatelství, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:

II.1) dne 20. 3. 2024 v době od 04:43 hodin do 04:51 hodin v Hradci Králové, v XY ulici č. p. XY, společně se spolupachatelem, jehož trestní řízení je vedeno samostatně pod č. j. KRPH-52038/TČ-2024-050271, po přelezení oplocení o výšce 1,7 metrů, se neoprávněné pohybovali po pozemku, kde z volně přístupné pergoly odcizili sekeru značky Fiskars v hodnotě 750 Kč a z terasy domu odcizili 6 ks plechovek piva značky Staropramen v hodnotě á 24 Kč a 5 ks džusů o objemu 1 litr v hodnotě á 30 Kč, čímž poškozené A. A., nar. XY, způsobil škodu ve výši 1.044 Kč,

II.2) dne 28. 3. 2024 ve 12:18 hodin v Hradci Králové, na XY č. p. XY, v prostoru recepce společnosti P. p. s.r.o., z věšáku na oblečení odcizil volně odloženou pánskou péřovou bundu zn. Tommy Jeans, černé barvy v hodnotě 4.000 Kč, čímž poškozenému T. H., nar. XY, způsobil škodu ve výši 4.000 Kč, II.3) dne 20. 4. 2024 v 09:55 hodin v Hradci Králové, ul. XY č. p. XY, v OC XY v prodejně Intersport ČR s.r.o. odcizil 3 páry ponožek značky Nike v celkové hodnotě 399 Kč a pánské tepláky značky Nike Cargo, velikost M, bílé barvy v hodnotě 1.899 Kč, kdy uvedené zboží si uschoval pod bundu a takto prošel přes pokladní zónu bez zaplacení, čímž poškozené společnosti Intersport ČR s.r.o.,

IČO: 25670816 způsobil škodu ve výši 2.298 Kč, II.4) dne 30. 4. 2024 v době od 17:30 hodin do 17:37 hodin v Hradci Králové, ul. XY, č. p. XY, v OC XY v prodejně Sport Vision Czechia s.r.o. odcizil tašku přes rameno zn. Jorda Alpha Camera Black v hodnotě 989 Kč ke škodě společnosti Sport Vision Czechia s.r.o., IČO: 26350823 a v prodejně NEW YORKER CZ s.r.o. odcizil chlapecké tričko zn. Chest Teddy v hodnotě 179 Kč, ke škodě společnosti NEW YORKER CZ s.r.o., IČO: 25318381, II.5) dne 1. 5. 2024 v době od 14:20 hodin do 14:25 hodin v Hradci Králové, na XY třídě č. p.

XY, v OC XY v prodejně Billa, odcizil 2 ks nápoje zn. Red Bull, objem 0,25 l v celkové hodnotě 59,80 Kč a balení sušenek zn. Happy Hippo v hodnotě 59,90 Kč, čímž společnosti BILLA, spol. s r. o., IČO: 00685976, způsobil škodu ve výši 119,70 Kč, přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 6/2024 ze dne 29. 1. 2024, jenž nabyl právní moci dne 13. 3. 2024, odsouzen mimo jiné i pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr.

zákoníku ukončený ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků.

4. Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně s D. G., nar. XY, poškozenému J. K., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 15.510 Kč za odcizené věci.

6. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. K. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

7. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit: poškozené H. H., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 3.850 Kč za odcizené věci a poškození věci, poškozenému Z. D., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 8.100 Kč za odcizené věci, poškozené M.-C. s.r.o., se sídlem XY, škodu ve výši 4.400 Kč za odcizené věci, poškozeným V. K., nar. XY, V. K., a I. K., všichni bytem XY škodu ve výši 270.000 Kč za odcizenou finanční hotovost, poškozenému T. H., nar. XY, bytem XY škodu ve výši 4.000 Kč za odcizenou bundu, poškozené Intersport ČR s.r.o., se sídlem Praha 4 Nusle, Na Strži 1702/65, škodu ve výši 390 Kč za odcizené zboží, poškozené NEW YORKER CZ, s.r.o., se sídlem Brno, Lidická 1023/63a, škodu ve výši 170 Kč za odcizené zboží, poškozené Sport Vision Czechia s.r.o., se sídlem Praha 8 Karlín, Sokolovská 100/94, škodu ve výši 989 Kč za odcizené zboží, poškozené BILLA, spol. s r. o., se sídlem Modletice čp. 67, škodu ve výši 119,70 Kč za odcizené zboží.

8. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození M.-C. s.r.o., T. H. a V. K. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

9. Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 8. 2024, sp. zn. 6 T 74/2024, podal obviněný odvolání, a to do všech výroků napadeného rozsudku.

10. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 10 To 212/2024, a to tak, že z podnětu odvolání obviněného byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výrocích o náhradě škody týkající se poškozených V. K. a I. K. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

II.

11. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný F. L. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 899–902 spisu), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. Dále uvedl, že trestní řízení je stiženo vadou ve formě porušení nebo zásahu do lidských práv a svobod, kdy bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

12. Obviněný zejména napadá způsob, jakým soudy hodnotily důkazy vztahující se k trestné činnosti popsané pod bodem I.5) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně. Je přesvědčen, že v „návaznosti na to byla pak užita i nesprávná právní kvalifikace a uložen trest v rámci sazby, která je chybná“. Obviněný nerozporuje, že by se v provozovně XY dopustil krádeže notebooků, tabletu, telefonů, externího disku a látkové tašky obsahující dokumenty a rovněž platební karty, rozporuje však, že by odcizil hotovost ve výši 285.000 Kč, natož v ukrajinských hřivnách nebo eurech.

Má za to, že z obsahu spisu nevyplývají žádné důkazy, ze kterých by bylo možno dovodit, že se v provozovně nacházela takto vysoká částka. Orgány činné v trestním řízení vycházely toliko z tvrzení poškozené a jejích synů. Podle obviněného jsou však poškození povinni důvod a výši škody doložit a prokázat. Pokud se jedná o rodinné úspory, pak podle obviněného musí soud zkoumat majetkové poměry všech členů domácnosti, nejen příjmy, ale i výdaje, běžné i nenadálé, a zejména pak konfrontovat každého člena domácnosti, který do tvrzených úspor přispíval, po jakou dobu, jakou částkou, a zda takové finanční prostředky mít mohl či ne.

Okresní soud se však omezil na tvrzení poškozené a přiznání k dani z příjmů právnických osob a dani k příjmu fyzických osob za rok 2023. Takové dokazování shledává nedostatečným. Obviněný uvedl, že z daňových přiznání se podle něho podává, že poškozená nemohla předmětnou částku naspořit, přičemž soudy se nijak nezabývaly jejími výdaji, stejně jako výplatami, výdaji a příjmy ostatních rodinných příslušníků či zaměstnanců provozovny. Obviněný poukazuje na to, že poškozená nebyla při podání vysvětlení schopna přesně konkretizovat částku v eurech ani v hřivnách.

Uvádí, že kdyby se v provozovně nacházela takto vysoká částka, neobtěžoval by se krádeží jiných věcí. Trvá na tom, že z provozovny odcizil částku do 20.000 Kč, zřejmě tržbu provozovny. Je nelogické, aby sporoval bezdůvodně část jednoho skutku, zatímco se k veškeré další trestné činnosti doznal. Dále obviněný uvádí, že uvedená částka u něho nebyla nalezena, nebylo prokázáno, že by si za ni něco hodnotnějšího koupil, nebo že by se snažil ukrajinské hřivny směnit ve směnárně. Poškozená a její synové se pak neshodli na tom, jaká částka se v krabičce nacházela, v jakých měnách a kdo měl do krabičky přispívat.

Pouze poškozený V. K. uvedl, že v krabičce byl papírek se záznamy o výši úspor. Obviněný poukázal na to, že tento svědek po poučení soudu nejprve odmítl ve věci vypovídat. Považuje za nepravděpodobné, aby všichni dospělí členové rodiny tvořili úspory společně, tyto pak uschovávali v provozovně a nikoli v bezpečí svého domova, případně v bance. Tvrzení poškozených proto obviněný shledává zcela neprokazatelnými a závěry soudů ve vztahu k prokázání vzniku a výše škody za absurdní, v rozporu s ustálenou judikaturou a popírající principy adhezního řízení.

Konstatování soudu prvního stupně, že „Nic pak nenasvědčuje tomu, že by předmětnou finanční hotovost odcizit nemohl“, jde zcela proti základním zásadám trestního řízení, stejně tak jako závěr odvolacího soudu, že s „odcizenou částkou mohl odsouzený naložit prakticky jakkoliv, aniž by to bylo odhaleno.“ Pokud by předmětnou hotovost odcizil, bez váhání by se k tomu přiznal, jako ke všem dalším skutkům. Je přesvědčen, že škoda byla prokázána pouze v rozsahu jeho doznání, kdy ve zbytku měla být poškozená V. K. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Jeho jednání tak mělo být posouzeno pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Postupem soudu prvního stupně tak byla porušena jedna ze základních zásad trestního řízení, a to zásada in dubio pro reo.

13. S ohledem na uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2024, č. j. 10 To 212/2024-849, stejně tak jako rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 8. 2024, č. j. 6 T 74/2024-816, zrušil a věc vrátil k novému projednání.

14. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 29. 1. 2025, sp. zn. 1 NZO 20/2025.

15. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že nastíněné výtky nejsou opodstatněné. Obviněnému jde primárně o nesouhlas s tím, jak byly hodnoceny důkazy; především výpovědi svědků, resp. poškozených, které jsou ke zjištění jeho viny klíčové. Uvedl, že zásah dovolacího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 1368/2021), ve vztahu k projednávané věci by se muselo jednat o konstatování zjevného rozporu. Státní zástupce připomněl, že zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu). O takový případ se však podle státního zástupce v posuzované věci nejedná. Existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není v řešeném případě dána. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Není chybou, pokud soudy pracují s výpověďmi svědků jako se spolehlivými usvědčujícími důkazy. Platí totiž, že citované důkazy nestojí osamoceně, ale naopak v podstatných bodech vzájemně korespondují a odpovídají provedeným důkazům listinným. Ve svém souhrnu pak provedené důkazy vytvářejí důkazní komplex, který netrpí žádnými podstatnými rozpory, a tedy umožňuje učinit závěr o vině bez důvodných pochybností, a to včetně obviněným zpochybňované otázky výše škody. Soudy se krom toho vypořádaly s otázkou věrohodnosti svědků. Zejména přijatelným způsobem vysvětlily, proč případné nesrovnalosti v jejich výpovědích nejsou podstatné a neznamenají reálný rozpor ve výpovědích a proč možné drobné nesrovnalosti nenasvědčují záměrnému zkreslení výpovědí, resp. že výpovědi krom vzájemného podstatného souladu odpovídají též ostatním provedeným důkazům.

16. K obviněným namítanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení jsou zásadně jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Argumentace obviněného v zásadě neobsahuje výtky, které by byly pod dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přiřaditelné. Pokud totiž obviněný pochybuje o správnosti právní kvalifikace deliktu, činí tak na podkladě polemiky se skutkovými zjištěními soudů.

17. V podstatě totéž lze podle státního zástupce konstatovat i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Obviněný jeho naplnění totiž namítá až sekundárně poté, co nedůvodně odmítá skutková zjištění soudů a soudy užitou právní kvalifikaci. K argumentaci tohoto typu ovšem nelze v dovolacím řízení zásadně přihlížet.

18. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

20. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 10 To 212/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, kdy došlo pouze ke změně části výroku o náhradě škody. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

21. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným F. L. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř.

22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

23. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

24. Nejvyšší soud uvádí, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné, a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

25. Námitku existence procesně nepoužitelných důkazů ani námitku tzv. opomenutých důkazů obviněný nevznáší. Zpochybnil toliko hodnocení důkazů ze strany soudů nižších stupňů ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem I.5) výroku o vině, konkrétně k odcizení částky 285.000 Kč v hotovosti. V tomto směru rozporuje provedené důkazy, zejména svědecké výpovědi, s tím, že nebylo prokázáno, že by se hotovost v uvedené výši v provozovně vůbec nacházela a že ji odcizil. V obecné rovině lze takto formulovanou námitku podřadit pod první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

26. Předně je třeba poukázat na to, že samotný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. zjevného (extrémního) rozporu. Takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy tedy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

27. Z předchozího odstavce tedy vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocení soudy, ale cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů. V projednávané věci Nejvyšší soud žádný takový zjevný rozpor neshledal, neboť skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy.

28. Je nutno uvést, že obviněný v rámci hlavního líčení před Okresním soudem v Hradci Králové učinil prohlášení viny ohledně všech dílčích skutků s výjimkou skutku popsaného pod bodem I.5) výroku o vině, resp. ohledně tohoto skutku učinil nesporými všechna skutková tvrzení vyjma tvrzené skutečnosti, že měl odcizit hotovost ve výši 285.000 Kč ke škodě V. K. (§ 206a odst. 1 tr. ř.). Soud jeho prohlášení viny podle § 206c odst. 4 tr. ř. přijal, čímž byl vymezen rozsah dokazování provedeného v hlavním líčení pouze k otázce způsobené škody (protokol na č. l.

773–780 spisu). Soud prvního stupně měl obhajobu obviněného, že finanční hotovost neodcizil, za vyvrácenou provedeným dokazováním. Vycházel z výpovědi poškozené V. K., a jejích synů V. K. a I. K., kteří popsali, jak krabička od čaje obsahující hotovost vypadala, kdo do ní přispíval, a o jakých měnách měli přehled. Svědek V. K. v rámci výpovědi uvedl, že měl přehled o částkách uložených v krabičce, neboť do ní předchozího dne nějaké peníze vkládal a každý vklad byl zapisován na papírek, který byl v krabičce uložen.

Policii sdělil přibližnou celkovou částku v českých korunách. Dále bylo provedeno přiznání k dani z příjmů právnických osob a rozvahy společnosti M.-C. s.r.o., a přiznání k dani z příjmů fyzických osob V. K. Soud prvního stupně uvedl, že poškození se shodli na tom, jak přibližně velká plechová krabička byla a kde byla umístěna. Svědek V. K. byl podle soudu prvního stupně jediný, kdo měl informaci o výši naspořených částek, neboť den před krádeží do krabičky nějaké peníze ukládal a zapisoval na papírek.

Tomu odpovídá, že jeho matka a bratr částku nedokázali konkretizovat, kdy svědkyně V. K. vypověděla, že o sumě by měl přehled spíše její syn V., a svědek I. K. vypověděl, že krabičku sice viděl několik dní před krádeží, nikoli však její obsah. Ani jeden z nich tedy ve dnech před krádeží peníze do plechové krabičky neukládal. Určité nesrovnalosti se objevily ve výpovědích stran měn, kdy svědkyně V. K. uvedla, že se zde měly nacházet i dolary, což však její synové nepotvrdili, ostatně to neodpovídá ani jejímu dříve podanému vysvětlení.

Podle soudu prvního stupně „nelze její tvrzení v tomto směru považovat za směrodatné“ (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně). Soud výpovědi poškozené a svědků V. a I. K. vyhodnotil jako věrohodné, kdy poukázal rovněž na to, že zejména poškozená V. K. více než odcizenou hotovost požadovala vrácení odcizených listin a dokladů, přičemž „taková skutečnost zvyšuje v očích soudu věrohodnost výpovědí poškozených“ (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně). Vycházel přitom i z hodnocení předložených listinných důkazů, zejména pak daňových přiznání.

Dospěl k závěru, že poškozená a její rodina mohly uvedenou částku v hotovosti naspořit. Předně poukázal na to, že se jednalo o naspořenou hotovost všech rodinných příslušníků za období 4 roků. Společnost podle daňových přiznání vynakládala ročně zaměstnancům, kterými byli V. a V. K., částku 227.000 Kč, což by odpovídalo daňovému přiznání V. K., které deklarovalo příjem poškozené ve výši 139.321 Kč. Poukázal dále na to, že svědek I. K.

po většinu doby sice nepřispíval do společných peněz, neboť byl studentem, nicméně i tak by byl roční příspěvek každého ze členů rodiny přibližně 24.000 Kč, tedy 2.000 Kč měsíčně. Taková částka je zcela reálná. Soud prvního stupně rovněž poukázal na to, že poškozená s rodinou provozovala gastro služby a taxi službu, což jsou služby spojené s určitými dalšími nezdaněnými příjmy z tzv. spropitného. Soud prvního stupně se vyjádřil i k námitce, kterou obviněný uplatnil i v rámci dovolání, spočívající v tvrzení, že nebylo jakkoli důkazně podloženo, že by obviněný hotovost jakkoli směnil či že by u něho byla zajištěna jakákoli částka v ukrajinských hřivnách.

Na str. 8 odůvodnění rozsudku uvedl, že od krádeže do zadržení obviněného uběhla doba téměř tří měsíců, tedy obviněný měl poměrně dlouhou dobu na to s odcizenými prostředky různě naložit. Obhajobu obviněného vyhodnotil soud prvního stupně jako účelovou, vedenou snahou výrazně zmírnit rozsah své trestné činnosti. Pokud by totiž byla rozporová skutečnost ze skutkové věty vypuštěna, škoda, kterou obviněný způsobil svým zbývajícím jednáním, by nepřekročila hranici škody nikoli malé [§ 138 odst. 1 písm. b) tr.

zákoníku], což by mělo zásadní vliv na právní kvalifikaci jeho jednání.

29. Odvolací soud se s postupem soudu prvního stupně při dokazování ztotožnil, stejně jako s na podkladě provedeného dokazování učiněnými skutkovými zjištěními. Uvedl, že soud prvního stupně přehledným a přesvědčivým způsobem vysvětlil, jakým způsobem hodnotil věrohodnost a pravdivost provedených důkazů, a jak vyhodnotil zjištěný skutkový stav věci. Hodnocení důkazů považoval za komplexní, logické a řádně se vypořádající se všemi významnými aspekty případu. Poukázal na to, že obviněným namítané rozpory ve výpovědích svědků, jsou vysvětlitelné limity lidské paměti, což nesnižuje věrohodnost tvrzení poškozených. „Naopak stav, kdy by všechny výpovědi byly zcela shodné bez jakýchkoli rozporů, byť marginální povahy, by bylo třeba považovat za varovný signál jejich neautentičnosti“ (bod 9. usnesení odvolacího soudu). S tímto závěrem se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje. Odvolací soud se vypořádal i s námitkou poukazující na skutečnost, že svědek V. K. vyjádřil před výslechem nejistotu, zda má ve věci vypovídat (bod 9. usnesení odvolacího soudu).

30. Nejvyšší soud v projednávané věci žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hradci Králové, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy, a to jak svědecké výpovědi, tak listinné důkazy. Obviněný v podstatě namítá, že provedené dokazování nebylo dostačující pro vyslovení závěru o jeho vině. V tomto směru napadal způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, zejména svědecké výpovědi, a poukazoval na rozpory mezi skutkovými zjištěními, na jejichž podkladě byl uznán vinným, a provedenými důkazy. Námitky obviněného nicméně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje, přičemž obsahově totožné námitky obviněný uplatňuje již od samotného počátku trestního řízení. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem prvního stupně hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., jak namítá dovolatel.

31. Přestože tedy obviněný považuje skutková zjištění za nesprávná, resp. neúplná a proces dokazování za nedostatečný, skutková zjištění obsahově navazují na provedené důkazy a jsou z nich logickým způsobem vyvozovány. V dané věci hodnocení učiněné soudem prvního stupně a aprobované soudem odvolacím splňuje zákonné požadavky na dokazování ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tyto závěry jsou pak zcela vyhovující a neumožňují shledat mezi nimi a provedeným dokazováním zjevný rozpor.

32. Pokud pak obviněný namítá, že k prokázání skutečností týkajících se existence hotovosti a její výše měly být provedeny další důkazy, že dokazování bylo nedostatečné, pak je třeba uvést, že z protokolů o hlavním líčení (č. l. 773–783, 812–815 spisu) se podává, že vyjma návrhu na výslech I. a P. K. nebyly žádné návrhy na doplnění dokazování vzneseny, stejně tak v rámci podaného odvolání (č. l. 829–831 spisu) či u veřejného zasedání (protokol na č. l. 844– 846 spisu). Z obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, a potažmo usnesení odvolacího soudu se přitom podává, že o skutečnostech, které obviněný v rámci dovolání rozporuje, neměly soudy po provedeném dokazování pochybnosti.

33. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

34. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též

jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Jinými slovy, není-li shledáno naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. právě v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

35. S ohledem na výše uvedená východiska lze konstatovat, že obviněný nevznáší námitky, které by bylo možno pod předmětný dovolací důvod podřadit. Pokud namítá nesprávné hmotněprávní posouzení skutku pod bodem I.5) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně s odkazem na nesprávné hodnocení provedených důkazů (výpovědi poškozené, svědků, listinné důkazy) a z nich se podávající vadná skutková zjištění (existence hotovosti a její výše), stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a překládá vlastní verzi skutkového stavu věci založenou na jeho vlastním hodnocení důkazů (námitka, že se jednání nedopustil, resp. krádeže hotovosti ve výši 285.000 Kč), pak se takto uplatněné námitky ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých soud prvního stupně, a potažmo odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházely. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto část námitek, jak již uvedeno výše v předcházejícím odstavci, pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze.

36. V projednávané věci bylo provedeným dokazováním zjištěno, že obviněný dne 7. 2. 2024 v provozovně společnosti M.-C. s.r.o., odcizil finanční hotovost ve výši 285.000 Kč a další věci, čímž způsobil škodu v celkové výši 289.000 Kč. Tím naplnil skutkovou podstatu přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, tedy i znak podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve způsobení větší škody podle § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Právní kvalifikaci dovolatelova jednání nelze ničeho vytknout.

37. Stejně tak nelze přisvědčit obviněnému, že by mu byl vlivem nesprávné právní kvalifikace uložen trest mimo trestní sazbu, jak namítal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. O takový případ se však s ohledem na výše uvedené závěry nejedná.

38. Závěrem Nejvyšší soud podotýká, že obviněný uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) trestního ř.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 – uvedeno v Souboru rozh. NS č. 408, sv. 17).

IV.

39. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný F. L., odmítl.

40. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. 3. 2025

JUDr. Petr Šabata předseda senátu