3 Tdo 1369/2013-14
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2013 o
dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného Bc. J.
H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. 8.
2013, sp. zn. 68 To 217/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 60/2013, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce
odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. 4 T 60/2013,
byl obviněný Bc. J. H. uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle § 205
odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, na tom skutkovém základě, že
„1) dne 16. 11. 2012 v době okolo 16:55 hod. v O., H. L. v areálu spol.
Autocentrum Olomouc, s. r. o., O., H. L., IČ: 40317307, poté, co opakovaně ve
dnech 14. 11. 2012 a 15. 11. 2012 vždy v době okolo 17.00 hod. projevil osobní
návštěvou uvedeného prodejce zájem o koupi ojetého osobního mot. vozidla tov.
zn. Audi A6 AllRoad Quattro, šedé metalické barvy, majitele Ing. M. P., IČ
75782944, pod nepravdivou záminkou předvedení vozidla zkušební jízdou získal k
vozidlu přístup a v okamžiku, kdy zaměstnanec prodejce Mgr. P. T. vozidlo
nastartoval, aby se prohřál motor, a od nastartovaného vozidla odešel do
kanceláře, ujel s vozidlem neznámo kam a naložil s ním nezjištěným způsobem,
čímž majiteli Ing. M. P., IČ 75782944 způsobil škodu odcizením ve výši 559 00,-
Kč,
2) dne 5. 1. 2013 v době okolo 09:30 hod. v L. na čerpací stanici pohonných
hmot L.– N., u silnice ve směru na obec M. poté, co již dne 4. 1. 2013 v době
okolo 16.55 hod. projevil osobní návštěvou Autobazaru M. T., S., L., IČ:
40317307 zájem o koupi osobního mot. vozidla tov. zn. Audi A6 AllRoad Quattro,
šedé metalické barvy, bez reg. zn., pod nepravdivou záminkou předvedení vozidla
zkušební jízdou získal k vozidlu přístup a v okamžiku, kdy předal prodejci M.
T. 200,- Kč na dotankování pohonných hmot do tohoto vozidla a jmenovaný odešel
zaplatit natankované pohonné hmoty a přitom nechal klíče v zapalování, ujel s
vozidlem neznámo kam a naložil s ním nezjištěným způsobem, čímž Autobazaru M.
T., S., L., IČ: 40317307 způsobil škodu odcizením ve výši 780 000,- Kč“.
Za to byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v
trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c)
tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na
náhradě škody poškozenému Autobazaru M. T., IČ 40317307, se sídlem Svatoplukova
950, Litovel, částku 670.000 Kč a poškozenému Ing. M. P., IČ 75782944, se
sídlem Rajhradice, U Sýpky 419, částku 510.996,- Kč.
O odvolání státního zástupce proti výroku o náhradě škody ve vztahu k
poškozenému Ing. M. P. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka
v Olomouci, usnesením ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. 68 To 217/2013, tak, že podle
§ 258 odst. 1 písm. f) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o náhradě
škody ve vztahu k poškozenému Ing. M. P., IČ 75782944, bytem M., sídlo
podnikání Rajhradice, U Sýpky 419, PSČ 664 61, zrušil.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl v neprospěch obviněného Bc.
J. H. nejvyšší státní zástupce dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod
uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. V odůvodnění tohoto svého mimořádného
opravného prostředku nejvyšší státní zástupce uvedl, že odvolací soud při
odůvodnění svého kasačního postupu správně odkázal na dohodu o narovnání ze dne
14. 12. 2012, uzavřenou mezi AUTOCENTRUM OLOMOUC, s. r. o. a Ing. M. P., neboť
na jejím základě došlo ve vztahu k posuzovanému nároku poškozeného na náhradu
škody způsobené trestným činem k právnímu nástupnictví a poškozeným ve vztahu k
bodu 1) výroku o vině se stala společnost AUTOCENTRUM OLOMOUC, s. r. o. Podle
nejvyššího státního zástupce však nelze akceptovat způsob odůvodnění nesplnění
podmínek pro rozhodnutí o řádně a včasně uplatněném nároku poškozeného
AUTOCENTRUM OLOMOUC, s. r. o., vycházející z toho, že závažné pochybení
nalézacího soudu spočívající v tom, že porušil § 206 odst. 2 tr. ř., když před
začátkem dokazování v hlavním líčení nepřečetl návrh poškozené společnosti na
náhradu škody, způsobilo, že tato společnost se nestala účastníkem adhezního
řízení před soudem, a náprava takového stavu již v odvolacím řízení nebyla
možná. Nejvyšší státní zástupce k tomu uvedl, že adhezní řízení netvoří žádnou
samostatnou časově či jinak formálně oddělenou část trestního řízení, ale
splývá s ním ve stadiu dokazování. Pokud tedy poškozená společnost splnila
řádně a včas všechny zákonné požadavky pro uplatnění svého nároku na náhradu
škody, pak bylo namístě, aby jí takový nárok byl za podmínek § 228 odst. 1 tr.
ř. také přisouzen. Takovému způsobu adhezního rozhodnutí přitom nebránilo ani
jinak důvodně vytýkané porušení § 206 odst. 2 tr. ř., v důsledku kterého nebyla
tomuto poškozenému umožněna realizace jeho procesních práv v řízení před
soudem. V této souvislosti odkázal nejvyšší státní zástupce na rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 11 Tdo 93/2013. Usnesení Krajského
soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, tak trpí podle nejvyššího státního
zástupce vadou, na níž je založen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k)
tr. ř., neboť v napadeném rozhodnutí chybí především ten adhezní výrok, kterým
se poškozené společnosti AUTOCENTRUM OLOMOUC, s. r. o. přiznává nárok na
náhradu škody ve výši 408.525,- Kč. Dále lze postrádat i výrok, kterým se
poškozený Ing. M. P. podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkazuje na řízení ve věcech
občanskoprávních. V době adhezního rozhodování mu totiž zřejmě nepříslušelo
právo poškozeného, neboť na podkladě výsledků dokazování před odvolacím soudem
nebyly splněny podmínky pro vyslovení povinnosti obviněného k náhradě škody
vůči němu. Takový způsob rozhodnutí pak byl na místě zvláště za stavu, že o
nepřipuštění tohoto poškozeného k hlavnímu líčení nebylo rozhodnuto, ale naopak
bylo vůči němu postupováno podle § 206 odst. 2 tr. ř., čímž byly splněny
formální podmínky k tomu, aby o jím uplatněném nároku na náhradu škody bylo
zahájeno adhezní řízení před soudem.
Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil
usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. 8. 2013, sp.
zn. 68 To 217/2013, a dále zrušil i případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému
soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném
zasedání i pro případ jiného rozhodnutí, než předpokládaného v § 265r odst. 1
písm. b) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního
stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obhájci obviněného
a obviněnému s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit
s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud
neobdržel vyjádření obviněného ani jeho obhájce k dovolání nejvyššího státního
zástupce, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklarovali zájem tohoto svého
práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.,
využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání
nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k
dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v
tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud
byl povinen vyčkat.
Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou
oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí
soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v
zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje
formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci
jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Dovolání je
mimořádný opravný prostředek, kterým mohou hlavní proti sobě stojící strany
trestního řízení samy dosáhnout z určitých kvalifikovaných důvodů přezkoumání
některých pravomocných meritorních rozhodnutí soudu Nejvyšším soudem. Smyslem
právní úpravy dovolání není nahrazovat řádné opravné prostředky, a jeho podání
proto není přípustné ve stejně širokém rozsahu (co do důvodů, okruhu
napadnutelných rozhodnutí, oprávněných osob atd.), jaký je charakteristický pro
řádné opravné prostředky (srov. Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3139 a násl.).
Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu
ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Podle § 265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí [písm. a)]
rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné
opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, [písm. b)] rozsudek, jímž byl
obviněný obžaloby zproštěn, [písm. c)] usnesení o zastavení trestního stíhání,
[písm. d)] usnesení o postoupení věci jinému orgánu, [písm. e)] usnesení, jímž
bylo uloženo ochranné opatření, [písm. f)] usnesení o podmíněném zastavení
trestního stíhání, [písm. g)] usnesení o schválení narovnání, nebo [písm. h)]
rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
V předmětné věci Nejvyšší soud zjistil, že nejvyšší státní zástupce dovoláním
napadl pravomocné usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze
dne 6. 8. 2013, sp. zn. 68 To 217/2013. Tímto usnesením zrušil odvolací soud z
podnětu odvolání státního zástupce v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. f),
odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody. Odvoláním státního
zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného jen proti výroku o náhradě
škody, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu
přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na výrok o náhradě
škody. Odvolací soud proto nepřezkoumával a ani podle § 254 odst. 2 tr. ř.
nebyl povinen přezkoumávat výrok o vině a trestu. Tyto výroky proto nabyly
právní moci již dne 25. 6. 2013 (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne
5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003).
Pokud by k podanému odvolání výlučně do výroku o náhradě škody odvolací soud
učinil širší přezkum napadeného rozhodnutí podle § 254 odst. 2 tr.ř., tedy
shledal-li by, že vytýkané vady mají původ v jiném výroku než v tom, proti
němuž bylo podáno odvolání, jeho rozhodnutí by pak ovšem vyústilo pouze do
změny napadeného adhézního výroku, mohlo by jít po obsahové stránce o
rozhodnutí ve věci samé, proti němuž by dovolání bylo přípustné podle § 265a
odst. 1, 2 tr.ř.
O takový případ však nešlo. Pokud za této situace rozhodl soud druhého stupně
k podanému odvolání do výroku o náhradě škody pouze o tomto výroku, aniž byl
povinen přezkoumat i ostatní výroky napadeného rozhodnutí podle § 254 odst. 2
tr. ř., nelze jeho usnesení považovat za žádné z rozhodnutí uvedených v § 265a
odst. 2 tr. ř. Jelikož v případě napadeného rozhodnutí nejde o rozhodnutí ve
věci samé podle § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., není proti němu dovolání
přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo
489/2006).
Protože dovolání nejvyššího státního zástupce bylo shledáno jako nepřípustné,
rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. o jeho
odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií
uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval
souhlasu stran [265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký