3 Tdo 150/2024-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný K. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 7 To 126/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 126/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného K. V. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. 29 T 126/2022, byl obviněný K. V. uznán vinným jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 3. 5. 2022 v 12:00 hodin, v Praze měl u sebe bez svolení oprávněné osoby platební kartu UniCredit bank Czech Republic and Slovakia, a. s. číslo XY vystavenou na jméno O. M., platební kartu UniCredit bank Czech Republic and Slovakia, a. s. číslo XY vystavenou na jméno O. M., platební kartu Air Bank, a. s. číslo XY vystavenou na jméno J. W., a ačkoliv není držitelem zbrojního průkazu dle zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraní a střelivu, měl u sebe funkční a střelby schopnou pistoli ASTRA, model 1915, výrobní číslo XY, samonabíjecí, stříbrné barvy s hnědou střenkou, se zásobníkem se 7 kusy střeliva Sellier & Bellot, 7,65 Browning.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu v počtu 100 (sto) denních sazeb ve výši 500 (pět set) Kč, tj. celkem ve výši 50.000 (padesát tisíc) Kč.
3. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci, a to pistole ASTRA model 1915, výr. č. XY, samonabíjecí, stříbrné barvy s hnědou střenkou a zásobníkem.
4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. 29 T 126/2022, podal v neprospěch obviněného odvolání státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, a to do výroku o trestu.
5. O podaném odvolání státního zástupce rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 7 To 126/2023, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině přečiny neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
6. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci, a to pistole ASTRA model 1915, výr. č. XY, samonabíjecí, stříbrné barvy s hnědou střenkou a zásobníkem.
7. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
8. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný K. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 222-233 spisu včetně příloh), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
9. Obviněný namítá, že u veřejného zasedání konaném dne 22. 9. 2023 neměl obhájce, neboť stávajícímu obhájci vypověděl plnou moc pro ztrátu důvěry a výslovně uvedl, že nechce, aby se obhájce zúčastnil tohoto veřejného zasedání. Protože se v té době nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, byl zde dán důvod nutné obhajoby. Plnou moc svému obhájci Mgr. Janu Vargovi vypověděl dne 17. 9. 2023, obhájce si výpověď převzal dne 21. 9. 2023. Ještě téhož dne obhájce zaslal odvolacímu soudu oznámení o ukončení obhajoby výpovědí z důvodu ztráty důvěry a současně zaslal odvolacímu soudu i samotnou výpověď. Do datové schránky soudu byly dokumenty doručeny dne 21. 9. 2023 v 10:24 hodin.
10. Na nařízené veřejné zasedání se v substituci za obhájce dostavila Ing. Mgr. Markéta Heflerová, která soudu sdělila stanovisko dovolatele, že tento vypověděl svému obhájci plnou moc a ona tak není oprávněna se veřejného zasedání v roli obhájkyně účastnit. Senát odvolacího soudu však na uvedené nebral zřetel, resp. jí oznámil, že se jedná o případ nutné obhajoby, a proto s ní bude jako s obhájcem jednat a veřejné zasedání se bude konat. Obviněný cituje vyjádření Ing. Mgr. Markéty Heflerové učiněné u veřejného zasedání tak, jak se podává ze zvukového záznamu, s tím, že její vyjádření není v protokolu o veřejném zasedání žádným způsobem reflektováno. Ze zvukového záznamu se rovněž podává, že předsedkyně senátu nebyla o výpovědi plné moci vyrozuměna.
11. Obviněný je přesvědčen, že senát odvolacího soudu nepostupoval správně, pokud pokračoval v zasedání, přestože dovolatel v době konání veřejného zasedání neměl obhájce, neboť tomuto byla pro ztrátu důvěry vypovězena plná moc s tím, že si výslovně nepřál účast tohoto obhájce u veřejného zasedání. Jelikož se jednalo o případ nutné obhajoby, mělo být veřejné zasedání odročeno a měl mu být ustanoven nový obhájce. Postupem odvolacího soudu byl dovolatel významným způsobem zkrácen na svých právech vyplývajících z ustanovení § 36 tr. ř. a svém právu na obhajobu.
12. Dále obviněný uvádí, že shledává průběh celého veřejného zasedání nestandardním, kdy poukazuje na nepřesnou protokolaci závěrečné řeči (závěrečného návrhu) právní zástupkyně.
13. S ohledem na uvedené proto obviněný K. V. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 7 To 126/2023, a věc vrátil k novému projednání.
14. Obviněný současně podal návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to do doby rozhodnutí o dovolání.
15. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručenému Nejvyššímu soudu dne 8. 2. 2024, sp. zn. 1 NZO 1013/2023.
16. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že námitky obviněného nejsou opodstatněné, neboť k porušení práva na obhajobu na straně obviněného vůbec nedošlo po materiální stránce. Poukázal na ustanovení § 37 odst. 2 věta druhá a třetí tr. ř. s tím, že k veřejnému zasedání se dostavila v substituci za obhájce Ing. Mgr. Markéta Heflerová, advokátka, jež ve výkonu obhajovacích práv, jak sám připouští i obviněný, v průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem pokračovala, a u níž nebyl dán důvod pro vyloučení z obhajování obviněného. Nelze proto dospět k závěru, že by došlo k jakémukoli materiálnímu porušení práva na obhajobu ani šířeji práva na spravedlivý proces. Rovněž další výhrady týkající se především protokolace průběhu veřejného zasedání nevypovídají podle státního zástupce o porušení práva na spravedlivý proces.
17. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
19. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). S ohledem na obsah dovolání a procesní vývoj před nalézacím a odvolacím soudem se rovněž zabýval tím, zda je dovolání obviněného přípustné podle § 265a odst. 1 tr. ř., přičemž dospěl k závěru, že přípustné je.
20. Obviněný totiž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
21. Jedná se v obecné rovině o postup, který je porušením ustanovení o nutné obhajobě, a to bez ohledu na důvody, pro které měl obviněný obhájce mít. Nejvyšší soud nicméně v rámci své rozhodovací činnosti opakovaně poukázal na to, že by bylo proti smyslu a účelu důvodu dovolání vymezenému v citovaném ustanovení, pokud by jeho naplnění bylo omezeno jen na ty případy, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, tj. na případy porušení ustanovení o nutné obhajobě, poněvadž prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je poskytována ochrana a garance jednomu z nejdůležitějších procesních práv, totiž právu na obhajobu, které je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, tak na ústavní úrovni Listinou základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jako „Úmluva“) a také čl. 37 odst. 2, případně čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jako „Listina“). >1< Podle čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy má každý, kdo je obviněn z trestného činu, právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru, nebo pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl obhájce poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; podle čl. 37 odst. 2 Listiny má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení; podle čl. 40 odst. 3 Listiny má obviněný právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
22. Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl, že právo na spravedlivý proces je nutno považovat za stěžejní při zajišťování fungování demokratické společnosti. >2< Jak ostatně vyplývá již ze starší judikatury ESLP, právo na spravedlivý proces je nutno interpretovat extenzivně, neboť jeho restriktivní interpretace neodpovídá účelu a cíli ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy zakotvujícího právo na spravedlivé řízení. >3< Nicméně je třeba mít na paměti, že spravedlivý proces nelze posuzovat na základě jednoho neměnného pravidla, ale v zavilosti na okolnostech každého jednotlivého případu. ESLP přitom posuzuje spravedlivost trestního řízení jako celku. >4< Právo každého, kdo je obviněn z trestného činu, na obhajobu za pomoci obhájce garantované v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy je jedním z hlavních znaků spravedlivého procesu. >5< Porušení ustanovení čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy tak představuje porušení práva obviněného na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
23. V projednávané věci se ze spisového materiálu podává, že obviněný v rámci hlavního líčení dne 15. 3. 2023 (protokol na č. l. 115-116 spisu), poté, co byl řádně poučen ve smyslu ustanovení § 206a odst. 1 tr. ř., prohlásil svou vinu ve smyslu ustanovení § 206c odst. 1 tr. ř. Obviněný výslovně uvedl, že se cítí vinen ze spáchání vytýkaného jednání a souhlasí i s užitou právní kvalifikací. Státní zástupce prohlášení viny obviněného plně akceptoval a následně bylo podle § 206c odst. 4 tr. ř. vyhlášeno usnesení, jímž bylo Obvodním soudem pro Prahu 10 přijato prohlášení viny obviněného K. V. ze spáchání skutků popsaných v obžalobě státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 1 ZT 66/2022, s tím, že dokazování nebude v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil vinu provedeno a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu. Vyhlášené usnesení bylo odůvodněno a bylo dáno poučení o opravném prostředku (viz. protokol z hlavního líčení č. l. 115 spisu). Nejvyšší soud v uvedeném postupu neshledává žádné pochybení, přičemž nic nenaznačuje, že by obviněný nebyl dostatečně seznámen s institutem prohlášení viny a jeho možných následcích. Obviněný nebyl v hlavním líčení zastoupen advokátem, neboť nevyužil svého práva zvolit si obhájce (§ 37 odst. 1 tr. ř.), současně nebyly v dané fázi trestního řízení splněny podmínky nutné obhajoby (§ 36 tr. ř.).
24. Státní zástupce následně podal v neprospěch obviněného odvolání směřující do výroku o trestu, neboť shledal uložený trest nepřiměřeně mírným. >6< Po předložení věci odvolacímu soudu bylo zjištěno, že v mezidobí byly u obviněného naplněny podmínky nutné obhajoby, neboť tento se nacházel ve výkonu vazby (č. l. 129 spisu). Za tímto účelem byl obviněný vyrozuměn o možnosti zvolit si obhájce (č. l. 132-133 spisu). Obviněný následně informoval soud o tom, že si zvolil obhájce Mgr. Jana Vargu, zvolený obhájce nato informoval soud o převzetí obhajoby (plná moc obhájce ze dne 6. 8. 2023 založena na č. l. 143 spisu, doručeno do datové schránky soudu dne 23. 8. 2023, č. l. 141 spisu).
25. Veřejné zasedání bylo nařízeno na 22. 9. 2023 (č. l. 187 spisu). Dne 20. 9. 2023 byla do datové schránky soudu doručena žádost obhájce obviněného o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného a zrušení již nařízené eskorty (č. l. 172-173 spisu). Dne 21. 9. 2023 v 10:24 hodin bylo do datové schránky soudu doručeno oznámení obhájce obviněného o vypovězení plné moci ze strany jeho klienta, tj. obviněného K. V. z důvodu ztráty důvěry s tím, že tento výslovně nesouhlasí s tím, aby se obhájce zúčastnil veřejného zasedání (č. l. 178-180 spisu).
26. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 22. 9. 2023 (č. l. 188-190 spisu) se podává, že obviněný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, kdy soudu byla doručena jeho žádost o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Bylo vyhlášeno usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného. U obviněného trvaly nadále důvody nutné obhajoby ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. V substituci za obhájce Mgr. Jana Vargu se k veřejnému zasedání dostavila advokátka Ing. Mgr. Markéta Heflerová >7< (substituční plná moc ze dne 21. 9. 2023 založena ve spise na č. l. 171). V rámci veřejného zasedání jmenovaná advokátka pokračovala ve výkonu obhajovacích práv obviněného.
27. Nejprve je třeba uvést, že podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. je dovolání nepřípustné za situace, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací soud. Pokud tedy bylo odvolání podáno výlučně proti výroku o trestu odsuzujícího rozsudku a z důvodů, které neopodstatňovaly, aby odvolací soud přezkoumával postupem podle § 254 odst. 2 tr. ř. i výrok o vině, jako je tomu v projednávané věci, kdy soud prvního stupně přijal prohlášení viny obviněného, nelze dovoláním napadat správnost výroku o vině, a pokud by tak dovolatel učinil, Nejvyšší soud by jeho dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3242). Jinými slovy, obviněný
jako dovolatel může svým dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, tedy vztaženo na projednávaný případ podle tohoto pravidla pouze v rozsahu výroku o trestu. Nicméně jak bylo rozvedeno výše v bodech 21. až 22. tohoto usnesení, s ohledem na námitky obviněného, prostřednictvím nichž namítá porušení práva na obhajobu zakotveného v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy a čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny, s tím, že byla porušena ustanovení o nutné obhajobě ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr.
ř., neboť neměl u veřejného zasedání obhájce, ač ho podle zákona mít měl, je třeba přípustnost dovolání dovodit. Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti totiž musí respektovat závazky, které pro něho plynou z norem vyšší právní síly, resp. je jeho povinností reagovat na garance poskytované obviněnému Listinou, stejně jako Úmluvou. Jak uvedeno výše, právo na obhajobu je jedním z hlavních znaků spravedlivého procesu a Nejvyšší soud je jako článek soudní soustavy zavázán k ochraně základních práv a jedním z garantů spravedlivého procesu (čl.
4 a 95 Ústavy České republiky).
28. Ačkoli je dovolání obviněného přípustné a námitky jím vznesené lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., Nejvyšší soud shledal námitky obviněného neopodstatněnými.
29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je svým vymezením užší, než je obecné právo obviněného na obhajobu, neboť jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu. Pokud např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním. Pokud se orgány činné v trestním řízení takových úkonů zdržely a vůbec je neprováděly, není uvažovaný dovolací důvod naplněn (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 7 Tdo 870/2006, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/2007, věta II.; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2002, svazek 17, č. T 413, věta 2, a též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2003, svazek 19, č. T 455, věta 1; dále též rozsudek ESLP ze dne 23. 5. 2019 ve věci Doyle proti Irsku, stížnost č. 51979/2017, § 79 až 103.). Současně má Nejvyšší soud za to, že výklad tohoto dovolacího důvodu nelze pojímat čistě restriktivně, a že tedy pokrývá i případy, kdy sice obviněný obhájce má (ať již zvoleného nebo ustanoveného soudem), ale orgány činnými v trestním řízení nejsou splněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002). Naplnění tohoto dovolacího důvodu nelze spatřovat ani ve vlastním způsobu výkonu obhajoby obviněného ustanoveným obhájcem, např. v tom, že obhájce se v rozporu s ustanovením § 35 odst. 1 tr. ř. nechal zastoupit advokátním koncipientem pro všechny úkony obhajoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2005, sešit 17, č. T 806, věta 1.a TR NS 17/2005-T 806).
30. V rámci veřejného zasedání konaném dne 22. 9. 2023 odvolací soud vyhověl odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obviněného do výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a z podnětu tohoto odvolání zrušil soudem prvního stupně uložený peněžitý trest a nově obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody. Obviněný se na svou žádost veřejného zasedání neúčastnil. V době konání veřejného zasedání se však nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, a byly tak u něho dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr.
ř. Pokud obviněný namítá, že přestože se k veřejnému zasedání dostavila advokátka Ing. Mgr. Markéta Heflerová, z důvodu vypovězení plné moci zvolenému obhájci pro ztrátu důvěry, kdy si výslovně nepřál jeho účast u veřejného zasedání, nebyl ve skutečnosti zastoupen obhájcem, je třeba připomenout, že podle ustanovení § 37 odst. 2 věta třetí tr. ř. není-li předtím ustanovený či zvolený obhájce z obhajování vyloučen, je povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.
Věta druhá citovaného ustanovení trestního řádu pak uvádí, že oznámí- li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. Z uvedeného lze beze sporu dovodit, že nepostačí toliko oznámení o vypovězení plné moci, ale musí zde být splněna i podmínka včasnosti takového oznámení, aby uvedená skutečnost nenarušila výkon obhajovacích práv obviněného, u něhož jsou splněny podmínky nutné obhajoby, tedy, aby nový obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě.
Podle komentářové literatury se jedná o lhůty stanovené zejména v řízení před soudem – lhůtu pro přípravu k hlavnímu líčení podle § 198 odst. 1 tr. ř., lhůtu pro přípravu k veřejnému zasedání podle § 233 odst. 2 tr. ř., v přípravném řízení by se mohlo jednat např. o lhůtu nejméně tří dnů podle § 166 odst. 1 tr. ř., v níž musí být obviněný a jeho obhájce upozorněni na možnost prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Pro případ, že takto stanovená lhůta není dodržena, resp. není-li oznámení učiněno před uplynutím takto stanovené lhůty, je v zájmu nerušeného průběhu trestního řízení a náležitého výkonu obhajoby v takovém případě uloženo předchozímu obhájci provádět úkony obhajoby do té doby, než nově zvolený obhájce začne obhajobu osobně vykonávat, byť zmocnění původního obhájce již zaniklo (§ 37 odst. 2 věta třetí tr.
ř.) (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 470-471).
31. Lhůta pro přípravu k veřejnému zasedání je pět dní (§ 233 odst. 2 tr. ř.). Z obsahu spisu se podává, že obviněným vypovězená plná moc obhájci Mgr. Janu Vargovi byla jmenovanému doručena dne 21. 9. 2023, téhož dne byl zasláním oznámení do datové schránky vyrozuměn odvolací soud. Veřejné zasedání přitom bylo nařízeno na následující den, tj. 22. 9. 2023. Obviněný současně neuvedl, že by si zvolil jiného obhájce, který by se mohl k veřejnému zasedání přímo dostavit a obhajobu začít vykonávat, tedy v plném rozsahu vstoupit do obhajovacích práv a plynule na výkon předchozí obhajoby navázat. Změna obhájce přitom zásadně není důvodem pro odvolání již nařízených úkonů, o kterých jsou řádně vyrozuměni obviněný i dosavadní obhájce, pro odročení hlavního líčení nebo veřejného zasedání z hlediska nutnosti seznamovat se s projednávanou věcí apod. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996. sp. zn. III. ÚS 83/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 87/1996). Odvolací soud u dostavivší se advokátky Ing. Mgr. Markéty Heflerové neshledal žádný důvod, proč by měla být vyloučena z obhajoby obviněného. Substituční plná moc byla založena do spisu (č. l. 171 spisu), přičemž z obsahu plné moci udělené obviněným Mgr. Janu Vargovi (č. l. 143 spisu) se podává, že obviněný vzal na vědomí, že jím zmocněný advokát je oprávněn za sebe ustanovit zástupce a pokud zástupců ustanoví více, obviněný souhlasil, aby každý z nich jednal samostatně. >8<
32. Pokud obviněný vypověděl plnou moc svému zvolenému obhájci Mgr. Janu Vargovi, přičemž o této skutečnosti nebyl odvolací soud s dostatečným předstihem informován (aby mohl být obviněnému případně ustanoven obhájce ex offo) a obviněný současně neuvedl, že by si zvolil nového obhájce, Mgr. Jan Varga se přitom dostavil k veřejnému zasedání (resp. v substituci se dostavila Ing. Mgr. Markéta Heflerová) a pokračoval v obhajobě obviněného, přičemž u něho nebyl shledán žádný důvod pro jeho vyloučení z obhajoby obviněného, a odvolací soud za této situace pokračoval ve veřejném zasedání, pak nelze dovodit porušení práva obviněného na obhajobu, a tedy ani naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Postup obviněného by mohl být naopak vnímán jako obstrukční snaha, jejímž cílem bylo zmařit konání veřejného zasedání, kterého se obviněný na vlastní žádost nechtěl osobně účastnit. Nad rámec uvedeného je vhodné zmínit, že dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Vargy, kterému udělil plnou moc dne 12. 12. 2023, tedy prostřednictvím obhájce, kterému dne 21. 9. 2023 vypověděl plnou moc z důvodu ztráty důvěry.
33. Část argumentace obviněného směřovala k tomu, že odvolací soud neprovedl řádnou protokolaci veřejného zasedání ze dne 22. 9. 2023. Jedná se o námitku ryze procesního charakteru, nepodřaditelnou pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., resp. žádný z dovolacích důvodů, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř.
34. Pokud obviněný v dovolání navrhl, aby byl dovolání přiznán odkladný účinek, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat podle § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
IV.
35. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného K. V. odmítl.
36. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 3. 2024
JUDr. Petr Šabata předseda senátu
_______________________________________________________ Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 8 Tdo 721/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 123/2020. 2) Např. rozsudek ESLP ve věci Campbell a Fell proti Spojenému království ze dne 28. 6. 1984, stížnost č. 7819/77 a 7878/77, nebo rozsudek ESLP ve věci Golder proti Spojenému království ze dne 21. 2. 1975, stížnost č . 4451/70. 3) Např. rozsudek ESLP ve věci Delcourt proti Belgii ze dne 17. 1. 1970, stížnost. č. 2689/65. 4) Např. rozsudek ESLP ve věci Ibrahim a ostatní proti Spojenému království ze dne 16. 12. 2014, stížnost č. 50541/08, 50571/08, 50573/08 a 40351/09, nebo rozsudek ESLP ve věci Taxquet proti Belgii ze dne 13. 1. 2009, stížnost č. 926/05 (§ 93-100). 5) Viz. rozsudek ESLP ve věci Ibrahim a ostatní proti Spojenému království. 6) Je možno připomenout, že podle § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. může rozsudek odvoláním napadnout obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. Obviněný za situace, kdy ve smyslu ustanovení § 206c odst. 1 tr. ř. prohlásil svou vinu a soud jeho prohlášení viny přijal v souladu s ustanovením § 206c odst. 4 tr. ř., nebyl osobou oprávněnou podat odvolání proti výroku o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. 7) Nesprávně v protokolu uvedeno Helerová, průkaz ČAK č. 20810 však odpovídá. 8) Obsahuje-li plná moc udělená zvolenému obhájci podle ustanovení § 37 tr. ř. oprávnění, že se tento obhájce může v trestním řízení vedeném proti obviněnému dát zastoupit jiným advokátem (tzv. substitutem), je takový projev vůle v souladu s ustanovením § 26 zákona o advokacii.