3 Tdo 1564/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 o
dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného R. O.,
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2017, sp. zn. 6 To
277/2017, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu ve
Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 87/2017, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1
trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8.
2017, sp. zn. 6 To 277/2017, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve
Frýdku-Místku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 80 T 87/2017.
II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna
další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 80 T
87/2017, bylo rozhodnuto podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 188
odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 171 odst. 1 tr. ř. o postoupení trestní věci
obviněného R. O. pro skutek v návrhu na potrestání právně kvalifikovaný jako
přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009
Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spočívajícím v tom, že dne
22. 03. 2017 kolem 14:00 hodin řídil ovlivněn omamnou a psychotropní látkou v
obci F. n. O., okr. F.-M., po silnici I. třídy osobní motorové vozidlo tov.
značky Audi A4, kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR a byla zjištěna v jeho
krvi hladina 35 ng/ml metamfetaminu a 7 ng/ml amfetaminu, Městskému úřadu ve
Frýdlantu nad Ostravicí, neboť nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by
mohl být uvedeným orgánem posouzen jako přestupek.
Proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 80
T 87/2017, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-
Místku stížnost.
O stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-
Místku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 8. 2017, sp. zn. 6
To 277/2017, a to tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Nalézací soud v rámci svého odůvodnění uvedl, že při dosažení hodnoty stanovené
právním předpisem, tedy minimálně hodnoty 25 ng/ml metamfetaminu v krevním
vzorku může být řidič postižen za přestupek. Aby se jednalo o trestný čin, musí
být koncentrace návykové látky logicky podstatně vyšší, než je uvedena limitní
hodnota. V soudní praxi se za takovou koncentraci podle nalézacího soudu
zpravidla považuje nejméně trojnásobek hodnoty stanovené nařízením vlády. Dále
konstatoval, že u obviněného koncentrace dané návykové látky jen nepatrně
přesáhla limitní hodnotu stanovenou právním předpisem a zdaleka nedosahuje ani
jejího dvojnásobku. Při hodnocení, zda byl obviněný ve stavu vylučujícím
bezpečné řízení motorového vozidla, nalézací soud konstatoval, že z výpovědi
policistů ani jimi sepsaného záznamu o kontrole nevyplývá, že by jízda
obžalovaného vozidlem byla jakkoli nestandardní, způsob jízdy nebyl důvodem k
jeho kontrole. Ani při samotné kontrole nepozorovali policisté na obviněném
známky ovlivnění návykovou látkou, kromě únavy, která může mít řadu jiných
příčin. Při následném lékařském vyšetření nebyly zjištěny žádné známky
ovlivnění návykovou látkou. V souhrnu těchto skutečnosti dospěl nalézací soud k
závěru, že v rámci dosavadního trestního řízení bylo jednoznačně prokázáno, že
obžalovaný řídil pod vlivem návykové látky, toto ovlivnění však bylo jen mírné
a nevylučovalo schopnost obžalovaného bezpečně řídit motorové vozidlo. Ve
výroku popsaný skutek proto nenaplnil znaky přečinu ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.
Stížnostní soud se v odůvodnění svého rozhodnutí v podstatě ztotožnil se
závěrem nalézacího soudu, když shodně s nalézacím soudem vyhodnotil stav
obviněného tak, že tento nebyl natolik ovlivněn návykovou látkou, aby to zcela
vylučovalo bezpečné řízení motorového vozidla. Rovněž konstatoval, že podstatou
trestného činu je, že škodlivost jednání musí být podstatně vyšší než u
přestupku, což při hladině metamfetaminu v krvi, která jen mírně převyšuje
stanovenou hladinu návykové látky pro přestupek a u amfetaminu je dokonce pod
touto hladinou, nelze dovodit. Podle názoru stížnostního soudu se musí jednat
minimálně o trojnásobek hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb., o
stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž
dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou
návykovou látkou (dále jen „nařízení vlády č. 41/2014 Sb.“, o stanovení jiných
návykových látek a jejich limitních hodnot). Znalecký posudek z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, je pouze jedním z důkazů a je nutno
hodnotit i další důkazy, jež však v dané věci nepostačují k závěru, že obviněný
byl ovlivněn návykovou látkou natolik, že nebyl schopen bezpečně řídit a
ovládat vozidlo, kdy bylo pouze prokázáno, že byl ovlivněn návykovou látkou.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal nejvyšší státní zástupce
dovolání (č. l. 70–76) opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
l), f), g) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného
prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm.
d) tr. ř. a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu
druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr.
ř., jelikož bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny
zákonné podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí soudu prvního stupně
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že není možno souhlasit se závěry soudů stran
nenaplnění znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky
podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, s tím, že se jedná pouze o přestupek. Podle
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 765/2014, které
zahrnulo a do svého rozhodnutí promítlo další předchozí rozhodnutí, týkající se
tzv. „drogové problematiky“ při řízení motorových vozidel, platí, že pro stav
vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé
návykové látky působí na každého člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se
zřetelem k provozované činnosti a proto je pro účely trestního řízení nutné v
každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla užitou návykovou látkou
ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. S ohledem na
skutečnost, že přímo zákon nestanoví jaké množství návykových látek je
způsobilé řidiči motorového vozidla vyvolat stav vylučující vozidlo bezpečně
řídit, je nezbytné při zjištění, že pachatel motorové vozidlo řídil pod vlivem
některé z návykových látek, v každém jednotlivém případě všechny rozhodné
skutečnosti zkoumat a posuzovat na základě výsledků dokazování. Vždy je nutné
zajistit dostatek podkladů nejenom o tom, o jakou látku se jedná, ale i v jakém
množství byla v krvi či moči obsažena, což v případě obviněného R. O. splněno
bylo.
Z relevantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že však ani tato skutečnost
nestačí pro to, aby bylo možno dostatečně objektivně posoudit, zda obviněný i
přesto naplnil znaky dané skutkové podstaty, kdy v takovém případě se posouzení
dané věci neobejde bez přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie. U trestných činů daného charakteru může pouze znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určit jak dalece je řidič schopen či
neschopen řídit motorové vozidlo, tedy, zda vykonává činnost ve stavu
vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil vlivem návykové látky. U obviněného
R. O. byl vypracován znalecký posudek znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví
toxikologie, a to RNDr. Marií Staňkovou, Ph.D., která podle zjištěných hodnot
posoudila, jaké množství předmětných omamných látek měl obviněný v době řízení
motorového vozidla v těle. Dále byl rovněž přibrán znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Milan Karas, který podle zjištěného
množství látek a jejich koncentrace, doby po kterou měl obviněný předmětnou
látku v těle, reakcí, které byly jinými důkazy zjištěny, jimiž se jednání
obviněného projevovalo, určil, jak dalece byl obviněný R. O. v době jízdy
zjištěným druhem a množstvím návykové látky ovlivněn. V této souvislosti
nejvyšší státní zástupce poukázal na závěry daných znaleckých posudků, jimiž
bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný se v době řízení motorového vozidla
nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil užitím návykové
látky. Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na výpovědi obou zasahujících
policistů Adama Bojko a Jiřího Prokeše, jež shodně vypověděli, že obviněný při
prováděné kontrole působil značně unaveným dojmem. Obviněný při kontrole
policistům uvedl, že drogu užil před deseti dny, což ovšem vyvrátily závěry
znaleckých posudků, ze kterých vyplynulo, že se nacházel v době akutního
ovlivnění drogou. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak nalézací
soud i odvolací soud pominuly důkaz, který jednoznačně prokázal, že obviněný
R. O. byl v době řízení motorového vozidla ovlivněn návykovou látkou a tedy
vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil vlivem návykové
látky, činnost, konkrétně řízení motorového vozidla, při které mohl ohrozit
život nebo zdraví lidí, nebo způsobit škodu na majetku.
Nad to soudy vyložily v rozporu se stávající rozhodovací praxí, množství drogy
potřebné pro naplnění zákonných znaků dané skutkové podstaty s tím, že je
třeba, aby pachatel měl v krvi minimálně trojnásobek hodnoty stanovené
nařízením vlády. Tento postup je neakceptovatelný jednak vzhledem ke znaleckým
posudkům, ale taktéž i z hlediska analogické aplikace na případ ovlivnění
alkoholem. Závěrem nejvyšší státní zástupce uvedl, že v daném případě došlo k
nesprávnému právnímu posouzení skutku, kdy existuje extrémní nesoulad mezi
důkazy a skutkovými zjištěními. Zjištěný skutkový stav věci neumožňoval
vyslovit konečný závěr, že skutek, kterého se obviněný dopustil, není trestným
činem a že je tedy namístě věc postoupit k dalšímu řízení před přestupkovým
orgánem.
Na základě výše uvedených námitek nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší
soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř.
zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2017, sp. zn. 6 To
277/2017, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne
19. 7. 2017, sp. zn. 80 T 87/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené
usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal věc
Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního
stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému, který
jej obdržel dne 24. 11. 2017 (č. l. 77). Ke dni rozhodnutí dovolací soud
neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž
by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího
státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c)
tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání
nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k
dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v
tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud
byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem
uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím
uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l), f),
g) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání
podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) –
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První
alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a), g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení
mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo
pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného
přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V dané trestní věci je
však zřejmé, že Krajský soud v Ostravě stížnost státního zástupce Okresního
státního zastupitelství ve Frýdku-Místku projednal a také z podnětu této
stížnosti rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v
úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě,
tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů
dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.,
kdy nejvyšší státní zástupce poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g) a
f) tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že bylo
rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o
podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání [§ 265a odst. 2
písm. c), d), f) a g) tr. ř.], aniž byly splněny podmínky pro takové
rozhodnutí.
V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak možno
namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně
kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo
o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení
skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí
právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného
práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve
vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní
(srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03,
sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že
východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se
dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil
vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl
ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť
různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se
zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě
zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost
vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného
činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není
schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických
schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání
nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo
způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v
každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu R 54/1968 a R
23/2011). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké
zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srovnej
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2012, str. 2788–2791).
Je zcela nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné
návykové látky než alkoholu, a to metamfetaminu a amfetaminu, kteréžto jsou
zařazeny mezi psychotropní látky v příloze 5 zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon č. 167/1998 Sb.“), podle seznamu II. Úmluvy o
psychotropních látkách.
Vzhledem k tomu, že zákon ani žádný jiný právní předpis nestanoví, jaké
množství jiných návykových látek než alkohol, na něž dopadá ustanovení § 274
tr. zákoníku, zakládá u řidiče motorového vozidla stav vylučující jeho
způsobilost motorové vozidlo řídit, je nezbytné při zjištění, že pachatel
motorové vozidlo řídil pod vlivem některé z jiných návykových látek, v každém
jednotlivém případě všechny rozhodné skutečnosti, na něž je nutné brát zřetel,
zkoumat a posuzovat na základě výsledků dokazování provedeného v konkrétní
věci. Nejvyšší soud stanovil v rozhodnutí č. 23/2011 Sb. rozh. tr., že když
pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu,
musí být zjištěno nejen, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná,
ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového
vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o
sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím
způsobilost k výkonu této činnosti dosahujícím nebezpečnosti trestného činu
podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Nelze-li stanovit druh, množství a míru
ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k
tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno
obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich
zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství
návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství
a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl
pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn
návykovou látkou v době řízení (srov. rozhodnutí č. 60/2001 nebo č. 23/2011 Sb.
rozh. tr.).
Podle této judikatury je zřejmé, že pro stanovení „jak byl
pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení“, je to znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kdo učiní takový závěr, na jehož podkladě
soud stanoví, zda jde o stav vylučující způsobilost vykonávat činnost, při
které by obviněný mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou
škodu na majetku. Bez náležitého zjištění a objasnění všech těchto skutečností
jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný
naplnil znaky trestného činu podle § 274 tr. zákoníku, anebo méně závažného
jednání srovnatelného s přestupkem např. podle § 30 odst. 1 písm. g), h), příp.
ch) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. V
každém konkrétním případě je to právě množství drogy a jeho dopad v podobě
ovlivnění psychiky obviněného, který činí hranici mezi přestupkem a přečinem,
neboť zejména přestupek podle § 30 písm. ch) zákona č. 200/1990 Sb., o
přestupcích, předpokládá „stav vylučující způsobilost, který si přivodil
požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky“. Uvedený znak je
tedy shodný se znakem přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, a proto je v
případech, kde jde o menší množství návykové látky, nutné zjišťovat míru, v
jaké byla vyloučena způsobilost pachatele vykonávat konkrétní činnost. Právě
pro stanovení této hranice u návykových látek, kde nebyly doposud určeny žádné
hraniční hodnoty ani obecným právním předpisem ani žádným jiným objektivním
způsobem (jako je tomu např. u ovlivnění alkoholickými nápoji), je potřeba vždy
takové ovlivnění pachatele zkoumat podle konkrétních podmínek projednávaného
trestného činu. Odpověď na otázku, jak byl v konkrétním případě řidič
motorového vozidla ovlivněn, mohou stanovit jedině znalci psychiatři, jejichž
závěry jsou obzvláště nezbytné v neurčitých nebo hraničních případech, ve
kterých je sice ovlivnění návykovou látkou patrné, leč její množství vykazuje
pochybnosti o tom, zda jde o stav vylučující způsobilost a schopnost řídit
motorové vozidlo jen v míře přestupku nebo trestného činu (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 Tdo 358/2015).
V dané věci byl vypracován znalecký posudek znalkyně z oboru zdravotnictví,
odvětví toxikologie, RNDr. Marie Staňkové, Ph.D., (č. l. 26–28), z nějž
jednoznačně vyplynulo, že v séru obviněného R. O. byla stanovena přítomnost
metamfetaminu a jeho metabolitu amfetaminu. V séru byla stanovena koncentrace
metamfetaminu ve výši 35 ng/ml a amfetaminu ve výši 7 ng/ml.
Na základě tohoto znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
toxikologie, pak byl rovněž přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, MUDr. Milan Karas, který podle zjištěného množství látek a jejich
koncentrace, doby po kterou měl obviněný předmětnou látku v těle, reakcí, které
byly jinými důkazy zjištěny, jimiž se jednání obviněného projevovalo, určil,
jak dalece byl obviněný R. O. v době jízdy zjištěným druhem a množstvím
návykové látky ovlivněn. Ze znaleckého posudku oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, (č. l. 32–35) se podává, že obviněný byl při zjištěné koncentraci
metamfetaminu a amfetaminu ve stavu akutního působení této látky a byly tak
rozvinuty níže popsané negativní účinky na schopnosti bezpečného řízení
motorových vozidel.
Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, rovněž
vyplynulo, že pervitin (metamfetamin) je syntetickou drogou získávanou z
ephedrinu, podmiňující závislost amfetaminového typu, tento působí dvoufázově,
v první fázi aktivuje, v druhé fázi nastává hluboký útlum, kdy může řidič
usnout za volantem nebo reagovat opožděně. V případě užití pervitinu u řidiče
motorového vozidla lze v akutní a postakutní fázi účinku očekávat rizikovou
jízdu bez zábran s přeceňováním schopností k jízdě, překročení sebekritičnosti,
časté dělání chyb, rychlou jízdu, agresivní styl jízdy a další projevy jako
neklid, roztěkanost, nervozita, zvýšená citlivost na světlo, podrážděnost,
agresivita. Fáze odeznívání účinku u drogy metamfetaminu se pak projevuje
dramatickým poklesem výkonu, vyčerpáním, únavou a depresivními stavy, kdy je
výrazně snížena schopnost koncentrace, snížená pozornost, dochází až ke ztrátě
orientace, zmatenosti, dezorientaci. Užití metamfetaminu zhoršuje schopnosti
řídit motorové vozidlo.
Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Milan Karas v závěru
posudku konstatoval, že zjištěná koncentrace překračovala hranici 25 ng/ml v
krvi, od které je osoba považována ve vztahu k řízení motorového vozidla za
ovlivněnou, v době kontroly vykazoval unavené a zpomalené chování. Nedošlo sice
k ovlivnění pohybové koordinace, ale při prokázané hladině metamfetaminu byly z
objektivního hlediska narušeny schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně
reagovat na situaci a koordinovat tak své chování. Znalec shrnul, že v době
řízení motorového vozidla byl jmenovaný ve stavu vylučujícím způsobilost řídit
bezpečně motorové vozidlo.
Z uvedených posudků tedy jednoznačně vyplynulo, že obviněný R. O. se v době
řízení motorového vozidla při zjištěné koncentraci metamfetaminu a amfetaminu v
krevním séru nacházel ve stavu akutního ovlivnění těmito látkami, kdy nebyl
způsobilý k bezpečnému řízení motorového vozidla. Z objektivního hlediska však
u obviněného došlo k narušení schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně
reagovat na situaci a koordinovat tak své jednání. Ačkoli nalézací soud
předmětný znalecký posudek jako důkaz v řízení před soudem neprovedl, tak jej
přesto podrobně hodnotil. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že
hodnocení, zda se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím schopnost bezpečně
řídit motorové vozidlo, přísluší pouze soudu. V odůvodnění svého rozhodnutí pak
konstatoval, že bylo jednoznačně prokázáno, že obžalovaný řídil pod vlivem
návykové látky, toto ovlivnění však bylo jen mírné a nevylučovalo schopnost
obžalovaného bezpečně řídit motorové vozidlo.
Nalézací soud odkázal na výslech zasahujících policistů, znalecké posudky a
další důkazy, pro posouzení věci rozhodné. Avšak, ze všech výše uvedených
důvodů soudy dostatečně neposoudily všechny skutečnosti významné pro závěr, že
obviněný činem, který mu je kladen za vinu, nenaplnil po všech stránkách znaky
trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku. Je třeba zdůraznit, že z povahy věci je schopnost řidiče bezpečně
ovládat motorové vozidlo základním a zásadním předpokladem k výkonu této
činnosti. Ve své podstatě se jedná o spojité nádoby, kdy na stav vylučující
způsobilost k řízení motorového vozidla lze usuzovat právě v závislosti na
zjištění, do jaké míry u něj byly sníženy schopnosti k jeho bezpečnému ovládání
v silničním provozu a naopak. Pokud tedy bylo zjištěno, že z objektivního
hlediska u obviněného došlo k narušení schopnosti racionálně vnímat realitu,
adekvátně reagovat na situaci a koordinovat tak své jednání a obviněný nebyl
způsobilý k bezpečnému řízení motorového vozidla, lze jen stěží uvažovat o tom,
že by byl přesto (byť i jen částečně) způsobilý k výkonu této činnosti, jak
dovodily soudy obou stupňů. K tomu je potřeba podotknout, že jestliže se v
případech ovlivnění řidiče motorového vozidla jinou návykovou látkou nežli
alkoholem soudní praxe dosud neustálila na obecně akceptovatelné hranici
množství jednotlivých druhů těchto látek v tělních tekutinách pachatele, při
kterém by již žádný řidič bez ohledu na individuální vlastnosti a schopnosti
nebyl schopen motorové vozidlo bezpečně ovládat, nemá ve stávající judikatuře
logicky žádnou oporu ani argument ve věci činných soudů, podle něhož vymezuje
hranici mezi přestupkem a trestným činem podle § 274 tr. zákoníku až
trojnásobek koncentrace té které návykové látky naměřené v krvi pachatele, než
je hodnota, při níž podle nařízení vlády č. 41/2014 Sb. se považuje člověk za
ovlivněného touto látkou.
Stížnostní soud pak nedostál své povinnosti uložené mu § 147 tr. ř.,
pokud stížnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-
Místku podle § 148 odst. 1 písm. c) jako nedůvodnou zamítl.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je
důvodné. Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu
podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v ustanovení
§ 265p odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2017,
sp. zn. 6 To 277/2017, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Frýdku-
Místku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 80 T 87/2017, zrušil. Současně podle § 265k
odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak nařídil Okresnímu soudu ve Frýdku-
Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení, aniž by dovolací soud předvídal výsledek řízení, bude nalézací
soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu
zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným
právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Je třeba se znovu
zabývat obsahem opatřeného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, vypracovaného MUDr. Milanem Karasem, a důsledněji se vypořádat s
tam obsaženými závěry. Uvedené je však možné pouze za předpokladu, že znalecký
posudek bude proveden jako důkaz ve veřejném zasedání, případně bude rovněž
předvolán jmenovaný znalec, aby jasně a srozumitelně vysvětlil v něm obsažené
závěry (§ 109 tr. ř.), a to zejména tvrzení o stavu akutního ovlivnění
obviněného návykovou látkou v době řízení motorového vozidla a stavu jeho
schopností potřebných k bezpečnému ovládání motorového vozidla. Je třeba
připomenout, že znalec ke svým závěrům dospěl, aniž by obviněného osobně
vyšetřil. Své závěry předestřel pouze na základě obsahu trestního spisu, bez
podrobnější znalosti osoby obviněného, tedy především jeho psychických dispozic
a zejména pak i intenzity jeho návyku na dané látky. Pouze tehdy, tj. poté co
důkazy budou v dostatečném rozsahu a způsobem zákonem upraveným provedeny, lze
oprávněně dospět k závěru, jenž soud ve věci posuzované bez provedení důkazů
dovodil, tj. že aktuální stav ovlivnění obviněného návykovými látkami v době
činu skutečně neodůvodňuje závěr, že motorové vozidlo řídil ve stavu
vylučujícím způsobilost ve smyslu zákonného znaku přečinu ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního
zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném
zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr.
ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu