3 Tdo 202/2022-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 3. 2022 o dovolání, které podala obviněná R. P., nar. XY ve Slovenské republice, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 7 To 261/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 63 T 30/2021, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněné R. P. odmítá.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2021, sp. zn. 63 T 30/2021, byla obviněná R. P. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustila společně se spoluobviněnou A. P., nar. XY v Ústí nad Labem, jednáním spočívajícím v tom, že dne 9. 1. 2021 v 18.00 hodin v Ústí nad Labem, ul. XY č. XY v prodejním centru TESCO-supermarket provozovaném obchodní společností Tesco Stores ČR, a.s., IČ: 45308314, společně po předchozí vzájemné domluvě odcizily ke škodě jmenované obchodní společnosti 2ks tyčinky zn. Milky Way, 2ks tyčinky zn. Snickers, 4ks tyčinky zn. Kinder Choco Maxi, tyčinku zn. Deli, 2ks tyčinky zn. Pedro, 2ks marcipánu v mléčné čokoládě, tyčinku zn. Flint, oříšky kešu v mléčné čokoládě a 2 balení chipsů zn. Bohemia Chips, tedy zboží v celkové hodnotě 427 Kč, tím způsobem, že se společně pohybovaly po nákupní ploše a přitom výše uvedené zboží vyjmuly z prodejních regálů a ukryly si je pod své oděvy a do kabelky obžalované A. P., potom přišly k pokladně, kde zaplatily za nákup v košíku, a výše uvedené zboží v celkové hodnotě 427 Kč ukryté pod svými oděvy a v kabelce obžalované A. P. vynesly bez zaplacení mimo pokladní prostor, přičemž obžalovaná A. P. se tohoto jednání dopustila přes skutečnost, že byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2019 sp. zn. 32 T 111/2017, jenž nabyl právní moci dne 13. 5. 2019, pro spáchání mimo jiné přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byla podmíněně propuštěna dne 10. 6. 2020, a obžalovaná R. P. se tohoto jednání dopustila přes skutečnost, že byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2018 sp. zn. 27 T 103/2018, jenž nabyl právní moci téhož dne, pro spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byla podmíněně propuštěna dne 14. 10. 2019.
Za to byla odsouzena podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
Rozsudkem dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné A. P.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2021, sp. zn. 63 T 30/2021, podala obviněná odvolání směřující do výroku o trestu. Odvolání podala rovněž spoluobviněná A. P.
O odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 7 To 261/2021, a to tak, že odvolání obviněné R. P. i spoluobviněné A. P. podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 7 To 261/2021, podala obviněná prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 211-223 včetně příloh), v rámci něhož uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněná shledává jí uložený trest jako nepřiměřeně přísný. Uvedla, že svého činu hluboce litovala, dokonce prohlásila svou vinu, souhlasila s právní kvalifikací skutku, označila veškeré podstatné okolnosti za nesporné a netrvala na provádění dokazování. Soud toto doznání a prohlášení přijal, nemuselo tak být dále provedeno dokazování a jednání bylo podstatným způsobem urychleno a zjednodušeno. Podle obviněné soudy tyto skutečnosti dostatečně nezohlednily v rámci svých úvah o druhu a výši ukládaného trestu. Dále uvedla, že skutková zjištění nebyla soudy správně právně zhodnocena a kvalifikována. Poukázala na to, že se dopustila krádeže několika cukrovinek v marginální hodnotě, přičemž reálná škoda poškozené společnosti ani nevznikla, neboť odcizené a nepoškozené zboží bylo vráceno zpět do prodeje. Jediné, co jí jde k tíži, je ta skutečnost, že se vytýkané činnosti dopustila v době podmíněného propuštění z výkonu trestu pro obdobnou trestnou činnost. Má za to, že soud věc nedostatečně hmotně a následně i právně posoudil, když prakticky věc neposuzoval podle ustanovení § 38 tr. zákoníku a 39 tr. zákoníku, tedy že při svých úvahách o výši trestu nepřihlédl dostatečně k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k jejím osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům (je osobu nemocnou, která je povinna k vyživovací povinnosti ke svým nezletilým vnoučatům), k možnosti její nápravy (spolupracuje s Probační a mediační službou), a též i k jejímu postoji k trestnému činu v trestním řízení (tj. že prohlásila svou vinu, svého jednání hluboce litovala a označila rozhodné skutečnosti za nesporné).
Na základě výše uvedených námitek proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 19. 1. 2022, sp. zn. 1 NZO 20/2022.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněné a obecná východiska pro uplatněný dovolací důvod ve vztahu k námitce nepřiměřeně přísného trestu, uvedl, že předmětnou výtku týkající se trestu uplatnila obviněná mimo rámec zákonných dovolacích důvodů (srov. dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 11 Tdo 817/2014 či sp. zn. 5 Tdo 149/2003). Trest uložený obviněné v zásadě odpovídá všem zákonným kritériím týkajícím se trestu a jeho výměry – trest je učiněnými skutkovými zjištěními dostatečně odůvodněn a je zcela namístě; zejména jej však nelze s ohledem na soudy zjištěné okolnosti označit za excesivní či zcela zjevně nespravedlivý atd. Trest byl vyměřen výrazně pod polovinou relevantní trestní sazby, což s ohledem na soudy učiněná skutková zjištění vylučuje závěr o jeho extrémní přísnosti. Soudy přitom zohlednily též obviněnou zmiňované polehčující okolnosti, přičemž právě díky jejich zohlednění byl obviněné uložen trest v dolní polovině zákonné trestní sazby, nikoliv přísnější, který by jinak přicházel v úvahu vzhledem k osobě obviněné. Zároveň ani nelze hovořit o tom, že by byly úvahy soudů týkající se trestu nepřezkoumatelné.
S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání obviněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 7 To 261/2021, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou R. P. vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 /nyní § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř./.
V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky pak (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [který byl novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, bez obsahových změn nově podřazen pod písm. i)] a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dospět k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu. Předmětný dovolací důvod však nebyl obviněnou uplatněn. S ohledem na jí přednesenou argumentaci je však možno konstatovat, že by k naplnění tohoto dovolacího důvodu nedošlo.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, který obviněná uplatnila, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Takovýto druh námitek však obviněná nevznáší.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný.
Z obsahu dovolání obviněné je zřejmé, že její výtky vůči uloženému nepodmíněnému trestu odnětí jsou zaměřeny co do jeho výše, kdy uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši 14 měsíců shledává nepřiměřeně přísným. Obviněná v podstatě argumentuje tím, že soudy nesprávně posoudily polehčující okolnosti ve smyslu ustanovení § 41 tr. zákoníku, kdy poukazuje zejména na to, že trestným činem způsobila nižší škodu nebo jiný menší škodlivý následek (§ 41 písm. i/ tr. zákoníku), na skutečnost, že se ke spáchání trestné činnosti doznala (§ 41 písm. l/ tr. zákoníku) a napomáhala tak i jejímu objasnění (§ 41 písm. m/ tr. zákoníku) a trestného činu upřímně lituje (§ 41 písm. o/ tr. zákoníku). Svou námitkou tak nenamítá jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle § 39 odst. 3 tr. zákoníku (námitky stran polehčujících a přitěžujících okolnost), čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že v postupu nalézacího soudu, potažmo soudu odvolacího neshledává žádné vady. K otázce polehčujících i přitěžujících okolností se nalézací soud vyjádřil v bodě 8. rozsudku, kde zohlednil ve prospěch obviněné skutečnost, že se ke svému jednání doznala a nedošlo ke způsobení škody. Nelze však opomenout, že spoluobviněné byly při páchání trestné činnosti zadrženy, tedy byly chyceny přímo při činu. Obviněná R. P. pak byla v minulosti za majetkovou trestnou činnost opakovaně odsouzena. Trestného jednání se dopustila přesto, že byla pravomocně odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2018 sp. zn. 27 T 103/2018, jenž nabyl právní moci téhož dne, pro spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byla podmíněně propuštěna rozhodnutím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 10. 2019 sp. zn. 12 PP 294/2019, za současného stanovení zkušební doby v délce 1,5 roku a vyslovení dohledu (č. l. 66-67 spisu). Obviněná se tak vytýkaného jednání dopustila v době, kdy neuplynuly tři roky od jejího odsouzení pro druhově totožnou trestnou činnost. Obviněné byl uložen trest ve výši 14 měsíců, tedy výrazně pod polovinou zákonné trestní sazby § 205 odst. 2 tr. zákoníku činící 6 měsíců až 3 léta. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody odůvodnil nalézací soud zejména tím, že „předchozí odsouzení se zcela minula účinkem a neměla na obžalované patřičný výchovný vliv“ (bod 9. rozsudku). Odvolací soud se s postupem nalézacího soudu zcela ztotožnil. Uvedl, že obviněné byla v minulosti opakovaně dána šance prokázat snahu o nápravu v podobě podmíněného odsouzení, následně v podobě prodloužení zkušební doby podmíněného odsouzení a rovněž podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. „Je tedy zjevné, že ve smyslu § 55 odst. 2 tr. zákoníku ani u jedné z obžalovaných nelze předpokládat, že uložení jiného, než nepodmíněného trestu odnětí svobody by mohlo přispět k jejich nápravě, když takové možnosti v minulosti opakovaně selhaly“ (bod 9. napadeného usnesení).
Soudy při ukládání trestu dostály všem povinnostem a podmínkách trestního řízení, jejich závěr je učiněnými skutkovými zjištěními dostatečně odůvodněn. Uložený trest uložený nelze shledat jako nepřiměřeně přísný či zjevně nespravedlivý.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 3. 2022
JUDr. Petr Šabata předseda senátu