3 Tdo 229/2023

3 Tdo 229/2023-480

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2023 o dovolání, které podala obviněná J. Š., dříve S., nar. XY, trvale bytem XY , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 3 To 188/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 21/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné J. Š. odmítá.

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 11 T 21/2022, byla obviněná J. Š. uznána vinnou přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 9. 7. 2021 v 08:18 hodin v Brně na ulici Příční č. 31, na Policii ČR, Městské ředitelství Brno, 3. oddělení obecné kriminality podala nepravdivé trestní oznámení na svého bývalého přítele D. L., nar. XY, kde ho obvinila ze sexuálního násilí vůči jejich společné nezletilé dceři AAAAA (pseudonym), nar.

XY, kdy tato věc byla na policii zaevidována pod č. j. KRPB-123829/ČJ-2021-060273, a ihned z důvodu věcné příslušnosti předána na Policii ČR, Krajské ředitelství Brno, 3. oddělení obecné kriminality v Brně, ul. Kounicova č. 24, kde byla zaevidována pod č. j. KRPB-123829/TČ-2021-060073, následně téhož dne v 15:35 hodin byla na uvedeném oddělení policie vyslechnuta podle § 158 odst. 6 tr. ř., kdy po řádně provedeném poučení mj. o následcích křivého obvinění podle § 345 tr. zákoníku, opětovně uvedla nepravdivé informace o tom, že D.

L. v blíže nezjištěném období od února 2020 do 10. 6. 2021 v místě svého bydliště na adrese Brno, XY, opakovaně zneužil bezbrannosti jejich společné nezletilé dcery AAAAA a v době, kdy ji měl na základě rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 84 P 116/2017-101 ze dne 20. 11. 2019, v právní moci dne 2. 12. 2019, ve své péči, ji opakovaně osahával v oblasti zevního genitálu, tento jí hladil nebo třel, což se projevovalo tak, že po návštěvách u něj měla nezletilá údajně silně zarudlý zevní genitál, trpěla bolestmi břicha, střevními a zažívacími potížemi, přičemž na základě jejího trestního oznámení a její výpovědi byly policií dne 9.

7. 2021 zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř., pro podezření ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kdy jako podezřelý byl prověřován D. L., v průběhu prováděného šetření oznámené skutečnosti znovu zopakovala na Policii ČR, Krajské ředitelství Brno, 3. oddělení obecné kriminality v Brně na ulici Kounicova č. 24, při doplnění výpovědi podle § 158 odst. 6 tr. ř. dne 19. 10. 2021, avšak po shromáždění a vyhodnocení důkazů bylo uvedenou policejní součástí dne 22.

11. 2021 vydáno usnesení č. j. KRPB-123829/TČ-2021-060073, kterým bylo trestní řízení podle § 159a odst. 1 tr. ř. ukončeno, neboť podezření ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ani jiného trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebylo prokázáno a naopak bylo zjištěno, že sexuální násilí na nezletilé AAAAA si její matka J. Š.

vymyslela proto, aby dceru AAAAA nemusela předávat jejímu otci, kdy její jednání bylo shledáno jako cílené, směřující k obvinění otce jejich společného dítěte z trestného činu a k jeho odloučení od dcery, nikoliv vedené obavou o její bezpečí, přičemž její jednání mělo vliv i na rozhodování v civilní oblasti, neboť rovněž podala k Městskému soudu v Brně návrh na úplný zákaz styku otce s dcerou, kdy na základě tohoto návrhu a z důvodu shora uvedeného trestního řízení Městský soud v Brně vydal dne 30. 7. 2021 pod č. j. 84 P 116/2017-123 předběžné opatření, kterým styk otce s dcerou AAAAA omezil, avšak následně dne 30. 11. 2021, po odložení trestní věci policií, bylo toto předběžné opatření Městským soudem v Brně zrušeno, přičemž popsaným jednáním způsobila poškozenému D. L., nar. XY, vážnou újmu na jeho právech spočívající zejména v poškození jeho dobré pověsti a v dočasném omezení jeho práva na styky s dcerou.

Za to byla obviněná odsouzena podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, který byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozenému D. L., nar. XY, částku ve výši 10.000 Kč.

Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 11 T 21/2022, podala obviněná J. Š. odvolání. Odvolání podala rovněž státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, a to v neprospěch obviněné do výroku o trestu.

O odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 3 To 188/2022, a to tak, že pod bodem I. z podnětu odvolání státní zástupkyně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku výrok o trestu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou J. Š. odsoudil podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, který byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků. Pod bodem II. zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné J. Š.. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (výrok pod bodem III.).

II.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 3 To 188/2022, podala obviněná J. Š. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 453-454), v rámci něhož uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny obhajobou navrhované podstatné důkazy, a současně napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněná soudům vytýká, že nesprávně vyhodnotily zprávu Úřadu Městské části XY, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, oddělení sociálně právní ochrany dětí ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. Om 102/21 (dále jen „zpráva OSPODu ze dne 4. 8. 2021“), jíž bylo prokázáno, že ke vzniku podezření na otce z možného sexuálního zneužívání nezletilé AAAAA došlo na počátku července 2021 proto, že až poté, co nebyla nezletilá pro nemoc po delší dobu u svého otce a nepřespávala tam, ustaly její zdravotní problémy, zejména přestala mít zarudlé genitálie.

Odvolací soud rovněž nepřihlédl k tomu, že otec nezletilé pořizoval fotografie, na nichž byla nezletilá nahá, tedy nevhodné fotografie, které posílal dovolatelce a zřejmě i jiným ženám. Existenci takových fotografií potvrdil referentce OSPODu paní Z. T. i sám otec nezletilé, ačkoli uváděl, že vznikly jen proto, že „v té době bylo horko“. Skutkové zjištění v odst. 10 napadeného rozsudku, že zpráva OSPODu ze dne 4. 8. 2021 vycházela toliko z informací sdělených matkou, je tedy v rozporu s obsahem tohoto provedeného důkazu.

Dále obviněná namítá, že přečtením úředního záznamu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 3. oddělení ze dne 30. 9. 2021 (dále jen „úřední záznam ze dne 30. 9. 2021“), o vysvětlení podaném J. K., bylo prokázáno, že otec nezletilé psal různým ženám erotické SMS, tedy se dopouštěl nevhodného, nestandardního a obtěžujícího chování vůči ženám. Uvedla rovněž, že pokud by opravdu měla snahu zabránit otci nezletilé v kontaktu s jejich společnou nezletilou dcerou AAAAA, učinila by to poté, co jejich společnou dceru, ji a její nezletilou dceru BBBBB (pseudonym) dne 30.

5. 2019 bezdůvodně a neoprávněně vyhodil ze svého domu. Toto protiprávní jednání bylo prokázáno SMS zprávami z července 2019, SMS zprávy ze dne 10. 7. 2019 pak potvrdily, že

otec nezletilé dovolatelku fyzicky napadl. Odvolací soud nesprávně a nezákonně nepřihlédl k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že i přes protiprávní jednání otce nezletilé, došlo k uzavření dohody o výživném a úpravě styku s nezletilou AAAAA. Stejně tak skutečnost, že dovolatelka otci nezletilé umožnila styk s dcerou ve větším rozsahu, než byl dohodou schválen. Bylo prokázáno, že jednala v zájmu nezletilé dcery a jejího zdraví, nikoli ve snaze omezit styk otce s nezletilou dcerou. Soudy rovněž podle obviněné nevzaly v úvahu, že otec nezletilé nebyl nařízením o omezení styku nijak poškozen, neboť se jedná o obvyklý postup v případech, kdy je účastí odborného pracovníka zajištěna potřebná ochrana nezletilé, která je v jejím zájmu, a zároveň se tak zajistí udržení vazeb nezletilé na jejího otce. Obviněná dále namítla, že odvolací soud nevyhověl návrhu obhájce na zajištění pracovních smluv a výplatnic otce nezletilé a rovněž F. N. a A. Ř., a to za účelem prokázání toho, že k podání výpovědi u společnosti K. nedošlo v souvislosti s poškozením pověsti jako následku vedení trestního řízení, ale proto, že u nového zaměstnavatele získali všichni tři vyšší platy.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná namítla, že soudy nesprávně posoudily protokol o trestním oznámení ze dne 9. 7. 2021, č. j. KRPB-123829-1/ČJ-2021-060273 Policie ČR, Městské ředitelství Brno, 3. odd. obecné kriminality (dále jen „trestní oznámení“) a úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 9. 7. 2021, č. j. KRPB-12 3829-5/Tč-2021-060073ŠEV Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, odbor obecné kriminality (dále jen „úřední záznam o podaném vysvětlení“), když nevzaly v úvahu, že dovolatelka toliko vyslovila podezření, že se otec nezletilé mohl dopustit pohlavního zneužití nezletilé dcery, což mohlo být příčinou opakovaného pálení a svědění genitálu nezletilé AAAAA. S odkazem na komentář k trestnímu zákoníku a judikaturu (R 44/1965) uvedla, že vyslovení pouhého podezření nelze považovat za vědomě lživé, tedy křivé obvinění. Na polici se obrátila jako matka na základě poučení pracovnice OSPODu paní Z. T., což bylo prokázáno přečtením úředního záznamu Policie ČR ze dne 11. 8. 2021. Nejednala tedy v úmyslu otce nezletilé jakkoli poškodit, ale v zájmu nezletilé dcery, což bylo podle jejího přesvědčení spolehlivě prokázáno. Dovolatelka tak měla být zproštěna obžaloby.

Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 3 To 188/2022, zrušil a podle § 265l tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněné se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 14. 3. 2023, sp. zn. 1 NZO 188/2023.

Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedl, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněná v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělila je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Obviněná přitom netvrdí, že by mezi důkazy a skutkovými zjištěními soudů existoval zjevný (extrémní) rozpor, tedy že by skutkové závěry soudů z důkazů vůbec nevyplývaly. Nabízí jen vlastní verzi výkladu důkazů založenou na jejich účelové dezinterpretaci a trvá na tom, že právě její verze je kvalitativně vyšší než interpretace důkazů oběma soudy. Kromě jiného vyvozuje skutečnosti, které z nich vůbec nevyplývají. Markantní je to kupříkladu u jejího lživého tvrzení o pořizování nevhodných fotografií nezletilé jejím otcem D. L.. Takto koncipované námitky pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani pod dovolací důvod jiný) podřadit nelze. Stran námitky neprovedených důkazů státní zástupce uvedl, že neprovedení nadbytečného důkazu vadu opomenutých důkazu založit nemůže. V posuzované trestní věci byl skutkový stav v míře více než dostatečné objasněn na podkladě důkazů ostatních a další doplňování dokazování bylo zcela bezpředmětné. Důvod, pro který poškozený D. L. opustil původní zaměstnání, byl z hlediska podstaty věci zcela bezpředmětný, což platí tím spíš v situaci, kdy obviněná v případě kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ani nebyla uznána vinnou, tedy, že by jednala v úmyslu poškodit D. L. v zaměstnání.

Námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledal státní zástupce neopodstatněnými. Obviněná neměla podle skutkových zjištění žádné faktické informace zavdávající podezření, že by se poškozený na nezletilé dopouštěl jakéhokoli závadového chování. Pokud se u nezletilé vyskytly jisté zdravotní problémy, jednalo se o běžné obtíže dětí jejího věku. Obviněná o nepravdivosti svých tvrzení věděla, tyto nicméně opakovaně sdělila před policejním orgánem. Soudem zjištěná motivace – tedy snaha získat pro sebe výhodné postavení v opatrovnickém řízení, a naopak zhoršit pozici poškozeného v něm – odůvodňuje závěr soudů, že dovolatelka jednala dokonce v úmyslu přímém (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 3 Tdo 1023/2015), přestože postačuje i jen eventuální úmysl přivodit trestní stíhání a (kromě jiného) narušit rodinné vztahy lživě obviněné osoby. Současně státní zástupce připomněl, že trestný čin křivého obvinění je deliktem ohrožovacím, u kterého ke škodlivému následku vůbec nemusí dojít. Jednání obviněné však takový potenciál zjevně mělo, kdy omezený zprostředkovaný styk s dcerou skrze organizaci M. vztah poškozeného s dcerou podstatným způsobem omezil a ohrozil. Dovolatelka zjevně přehlíží, že poškozený je rodičem stejně jako ona, přičemž výlučně v důsledku lži, kterou o něm rozšířila, nemohl realizovat styk s dcerou v takové míře, k jaké byl oprávněn.

Opodstatnění pak podle státního zástupce postrádá i jakási snaha dovolatelky o vyvinění s poukazem na skutečnost, že vyslovila pouhé podezření ze závadového jednání. Přestože svá tvrzení skutečně uvedla slovy o „podezření“, nemění to nic na tom, že se z její strany jednalo o faktické předestření lživých skutečností jako pravdivých a nastalých. Poškozeného tedy bez toho, že by měla jakékoli indicie, vědomě obvinila ze spáchání těch nejzávažnějších a pro společnost nejodpudivějších trestných činů. Takové obvinění bylo dostatečně konkrétní pro to, aby ohrozilo vztah poškozeného s dcerou a aby policejní orgán zrealizoval trestní řízení a poškozeného (v pozici podezřelého) podrobil ponižujícím úkonům. Dovolatelka se nemůže zbavit trestní odpovědnosti s poukazem na to, že své lživé průpovídky doplnila slůvkem o pouhém podezření, případně, že poté, co tato lživá tvrzení sdělila pracovnici OSPODu, bylo ji doporučeno podat trestní oznámení. Nemůže obstát ani její poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 44/1965 Sb. rozh. tr., neboť soudy v této starší trestní věci rozhodovaly na diametrálně odlišných skutkových základech.

Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání, a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Dne 23. 3. 2023 byla Nejvyššímu soudu doručena replika obviněné k vyjádření státního zástupce, v rámci něhož obviněná vyslovila nesouhlas s postojem státního zástupce a zopakovala svá tvrzení stran zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů a své přesvědčení, že bylo prokázáno, že se nedopustila lživého obvinění, ale vyslovila toliko podezření. Doplnila nově, že podala trestní oznámení na základě doporučení R., která ji odkázala na OSPOD, a že nebylo prokázáno, že by R. a pracovnici OSPODu Z. T. podala vědomě nesprávné informace. Rozporuje rovněž tvrzení státního zástupce, že se u nezletilé jednalo o běžné zdravotní obtíže. Obviněná trvá na petitu svého dovolání.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 3 To 188/2022, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání státní zástupkyně zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl, kdy současně odvolání obviněné zamítl jako nedůvodné. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou J. Š. vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

Uvedený dovolací důvod byl do ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. zařazen novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, vycházeje z dosavadní soudní praxe, která rozšířila dovolací důvod podle písm. g) ve znění do 31. 12. 2021 (a který byl novelou bez obsahových změn nově zařazen pod písm. h/) i na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. K takovému porušení docházelo podle soudní praxe i prostřednictvím nesprávné aplikace práva procesního, konkrétně nesprávnou realizací důkazního řízení, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů obviněná nevznáší. Poukazuje však na to, že nebyl proveden jí navrhovaný důkaz, a to pracovní smlouvy a výplatnice poškozeného D. L. a rovněž F. N. a A. Ř., a to k prokázání skutečnosti, že k podání výpovědi těchto osob společnosti K. nedošlo z důvodu poškození pověsti poškozeného, ale z důvodu lepšího mzdového ohodnocení v novém zaměstnání.

Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

Obecně lze uvést, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval. Uvedený postup by téměř vždy založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost, neboť podle Ústavního soudu je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s článkem 95 odst. 1 Ústavy České republiky (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 8/57, dále nález Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. II. ÚS 402/05, nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 802/02). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08). >1<

V projednávané věci se však o takovýto případ nejedná. Ze spisového materiálu se podává, že návrh na provedení důkazů (pracovní smlouvy a výplatnice poškozeného) nebyl v rámci hlavního líčení vznesen. V rámci řádného opravného prostředku obhájce obviněného toliko rozporoval tvrzení poškozeného, že kvůli poškození své pověsti dal výpověď ze svého dosavadního zaměstnání, kdy uvedl, že poškozený zaměstnání změnil kvůli vyššímu platovému ohodnocení, přičemž „tuto skutečnost si může odvolací soud ověřit vyžádáním zprávy od tohoto zaměstnavatele“ (č. l. 399pv spisu). Uvedené nelze vyhodnotit jako řádný návrh na provedení důkazu. V rámci veřejného zasedání dne 23. 11. 2022 nebyl ze strany obviněné vznesen jiný návrh na doplnění dokazování než screening telefonátů a zpráv R. Návrh na provedení důkazů pracovní smlouvou a výplatnicí poškozeného tedy nebyl řádně vznesen, proto o něm ani soudy nemohly jakkoli rozhodnout.

Nad rámec uvedeného možno doplnit, že uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Stěžejní je zde slovo podstatné, tedy takové, které se jeví nezbytnými k ustálení skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Jedná se tak o důkazy, jejichž neprovedení by mělo za následek závažný deficit z hlediska zjištěného skutkového stavu. V projednávané věci nebyla obviněná shledána vinnou, že by jednala v úmyslu poškodit otce nezletilé v zaměstnání, neboť z právní věty se jasně podává, že z uvedených variant ustanovení § 345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je jí za vinu kladeno jednání spočívající v tom, že jednala v úmyslu narušit jeho rodinné vztahy. Ačkoli poškozený opakovaně zmiňoval, že následkem jednání obviněné byla mimo jiného i skutečnost, že podal v práci výpověď a našel si jiné zaměstnání, kdy tuto skutečnost zmiňují i soudy v rámci odůvodnění svých rozhodnutí, jedná se toliko o dokreslení celé situace, resp. dopadů, které se projevily v osobní i pracovní sféře poškozeného. Pokud obviněné nebylo kladeno za vinu, že by poškozeného svým jednáním vážně poškodila v zaměstnání, nebylo třeba v tomto směru provádět jakékoli bližší dokazování.

V projednávané věci se rovněž nejedná o případ zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a provedenými důkazy. Obviněná výslovně uvedenou námitku nevznáší. Ostatně její argumentace tomu ani neodpovídá. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.

Takovýto nesoulad spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Na existenci extrémního nesouladu, resp. zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněné a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou.

Námitky obviněné přitom nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje, přičemž obsahově totožné námitky obviněná uplatňuje již od samotného počátku trestního řízení.

Pokud namítá, že soudy nesprávně vyhodnotily zprávu OSPODu ze dne 4. 8. 2021, zejména stran pořízení nahých fotografií nezletilé AAAAA, úřední záznam ze dne 30. 9. 2021 týkající se svědkyně J. K., záznamy SMS zpráv z července 2019 stran opuštění domácnosti poškozeného, SMS zprávy ze dne 7. 10. 2019 týkající se údajného fyzického napadení dovolatelky poškozeným, dohodu o úpravě styku ze dne 20. 11. 2019 potvrzující, že obviněná otci nezletilé umožňovala styk s jeho dcerou, jedná se o situaci, kdy obviněná předkládá vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k uvedeným důkazům s tím, že tyto prokazují jinou skutkovou verzi událostí, než tu, ke které na podkladě provedeného dokazování dospěly soudy. Takové námitky však pod uvedený, a ani žádný jiný, dovolací důvod podřadit nelze. Lze odkázat na odůvodnění odvolacího soudu, zejména pak bod 10. napadeného rozsudku, kdy odvolací soud ve vztahu ke zprávě OSPODu ze dne 4. 8. 2021 uvedl, že i tato zpráva hovořila o údajných nevhodných fotografiích nezletilé AAAAA tak, že se jednalo o informaci uvedenou obviněnou, nikoli přímo zjištěnou pracovníky OSPODu. Pokud poškozený v rámci setkání u OSPODu přiznal, že fotografie nahé dcery pořídil v době, kdy bylo v bytě horko, aby ukázal, že se dceři daří dobře (č. l. 200 spisu), pak podle Nejvyššího soudu takové sdělení nelze bez dalšího chápat tak, že by se mělo jednat o opakující se jednání či snad jednání závadové. Žádné závadové fotografie nahé nezletilé AAAAA obviněná soudu nepředložila, přestože opakovaně uváděla, že jí byly takové fotografie poškozeným zasílány v rámci facebookové komunikace a dokonce měly být údajně zasílány i jiným ženám. Na zajištěných zařízeních poškozeného rovněž nebyly zajištěny žádné závadové materiály týkající se nezletilé AAAAA, ani samotné obviněné.

Nejvyšší soud uvádí, že stěžejní tu není skutečnost, zda otec nezletilé někdy pořídil nějaké fotografie nahé nezletilé dcery, ale zda pořídil fotografie, které byly nějakým způsobem závadové, případně byly poškozeným jakkoli šířeny. Nic takového však nebylo v rámci řízení zjištěno. Opakované poukazování na to, jak poškozený komunikuje s ženami na seznamkách, jaký vede intimní život či jaký incident vedl k tomu, že obviněná opustila společnou domácnost, nevypovídá nic o tom, zda se poškozený dopustil sexuálního jednání na nezletilém dítěti, z čehož byl obviněnou nařčen. Uvedené skutečnosti mohou nanejvýše pomoci zmapovat rodinnou situaci či osvětlit motiv obviněné. Nelze rovněž nezmínit, že sexuální orientace poškozeného, jeho komunikace s jinými ženami či jeho intimní život, pokud se nějakým způsobem nedotýkají nezletilé AAAAA a projednávané situace, nejsou předmětem zkoumání soudu, stejně jako stranou stojí neurovnané spory či incidenty mezi poškozeným a obviněnou.

Na uvedené navazuje námitka obviněné, že poškozeného ze spáchání sexuálně závadového jednání, kterého se měl dopustit na jejich společné nezletilé dceři, nenařkla, ale toliko vyslovila v tomto směru podezření, tedy nedošlo ke spáchání trestného činu. Současně tím zpochybnila i subjektivní stránku jí za vinu kladeného jednání. Rovněž rozporuje závěr, že by svým jednáním jakkoli narušila rodinné vztahy poškozeného, tedy znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění ve smyslu ustanovení § 345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedené námitky jsou námitkami hmotněprávního charakteru, přičemž obviněná tyto správně podřadila pod dovolací důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné

nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Nejvyšší soud přitom vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti.

Přečinu křivé výpovědi podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného křivě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, a spáchá-li takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.

Objektem trestného činu křivého obvinění podle odstavce 2 ustanovení § 345 tr. zákoníku je zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů a zájem na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu směřujícího k trestnímu stíhání obviněného. Lživě obvinit znamená nepravdivě tvrdit, že jiný se dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, tj. vědomě objektivně nepravdivě informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem. Z hlediska naplnění formálních znaků základní skutkové podstaty je nevýznamný záměr, resp. motiv jednání pachatele a rovněž způsob provedení činu. V zákonem předpokládaných případech však mohou být tyto skutečnosti okolnostmi podmiňujícími použití vyšší trestní sazby podle odstavce 3 § 345 tr. zákoníku.

Obviněním se tu rozumí činnost, která může být podnětem k trestnímu stíhání konkrétní nevinné osoby. Může se jednat o oznámení učiněné některému orgánu činnému v trestním řízení, přičemž forma tohoto oznámení není rozhodná. Vyslovení pouhého podezření nelze považovat za vědomě lživé obvinění (srov. R 44/1965). Lživé obvinění se musí týkat trestného činu (srov. § 14 tr. zákoníku), nikoliv však přestupku. Jestliže pachatel jiného lživě obviní z jednání, které nezakládá zákonné znaky některého trestného činu podle zvláštní části trestního zákoníku, nedopustí se trestného činu křivého obvinění. Je bez významu, zda osobě lživě obviněné bylo sděleno obvinění, nebo dokonce došlo k jejímu odsouzení, nebo věc byla orgánem trestního řízení odložena, protože křivému obvinění neuvěřil. Stačí, že pachatel jiného lživě obvinil v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Trestním stíháním je pak řízení podle trestního řádu, jehož účelem je náležitě zjistit trestné činy a jejich pachatele podle zákona spravedlivě potrestat. Začíná vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. a končí právní mocí rozsudku nebo jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé (srov. §12 odst. 10 tr. ř.).

Ustanovení § 345 odst. 2 tr. zákoníku předpokládá úmysl, a to úmysl přímý, pachatel si musel být nepravdivosti obvinění vědom, a proto chce jiného lživě obvinit [15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Navíc je zde vyžadován i specifický úmysl, a to úmysl přivodit trestní stíhání, u kterého však postačuje i srozumění s tímto následkem, tj. i úmysl eventuální [15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku] (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 3236-3239).

Obviněná trvá na tom, že se z její strany jednalo o pouhé podezření, že poškozený se dopustil sexuálně motivovaného násilí vůči jejich společné nezletilé dceři AAAAA, které v době, kdy započalo údajného jednání poškozeného, byly teprve 3 roky, přičemž její snahou nebylo poškozeného jakkoli poškodit, ale ochránit svou dceru a její zdraví. Na policii se obrátila na základě poučení pracovnice OSPODu. Uvedené argumentaci nelze přisvědčit.

Obviněná podle skutkových zjištění svoje „podezření“ vyslovila nejprve před dětskou lékařskou nezletilé AAAAA M. R., se kterou opakovaně řešila gynekologické problémy dcery, s nimiž se nezletilá potýkala. Lékařská vyšetření však neodhalila nic neobvyklého. Svědkyně ji poté odkázala na OSPOD, přičemž obviněná dne 2. 7. 2021 telefonicky kontaktovala pracovnici OSPODu s tím, že má podezření na sexuální úchylku otce, na podkladě čehož byla dne 7. 7. 2021 uskutečněna schůzka rodičů, kdy uvedené zopakovala a po poučení pracovnicí OSPODu, že se jedná o závažné obvinění, které je třeba řešit s Policií ČR a případnou úpravou styku, kdy vědomé uvedení nepravdivých informací by mohlo mít za následek obvinění z trestného činu křivého obvinění, na svých tvrzením setrvala s tím, že pokud se její podezření nepotvrdí, otci nezletilé se omluví a vynahradí mu veškerý čas s dcerou, o který by během vyšetřování přišel (č. l.

199-200 spisu). Dne 9. 7. 2021 (č. l. 95-99, 102-108 spisu) pak podala trestní oznámení na poškozeného, kdy uvedla, že u nezletilé se vždy poté, co se vracela od otce, kde přespávala, objevily gynekologické potíže, bolesti břicha, nechutenství, což následně blíže specifikovala, dále podrobně rozvedla intimní život, který s poškozeným vedla, včetně sexuálních praktik, s tím, že poškozený má problémy v sexuální oblasti, vyhledává partnerky, které jsou matkami malých holčiček, zatímco nejeví žádný zájem o svého syna, je bisexuál, v práci sexuálně obtěžuje ženy a s nezletilou dcerou se hodně mazlí.

Dále, že jeho byt je napaden plísní a dcera se proto vracela nasáklá zatuchlinou, někdy s vyrážkami. Uvedla, že se domnívá, že poškozený nezletilou hladí na vagíně, či jí něčím tře pysky vagíny, že jí u toho fotí, a že se u toho ukájí. Současně uvedla, že zdravotní problémy se objevily vždy poté, co se nezletilá vracela od otce, přičemž si nebyla vědoma, že by se objevily v nějaké jiné souvislosti, vyjma období, kdy nezletilá ještě nosila pleny. Rovněž uvedla, že se původně domnívala, že nezletilá může mít jen opakované zdravotní potíže, že patří mezi ty dívky, které je mají, ale „nyní vidím, že to tak není“.

Zmínila rovněž, že kontaktovala i bývalou přítelkyni poškozeného, která byla rovněž matkou malé dcery. Uvedená tvrzení zcela jistě nelze vnímat jen jako jakési vyslovení podezření, ačkoli uvedené slovo obviněná použila, neboť Policii ČR předestřela zcela jasná a konkrétní fakta s celou řadou detailů, které prezentovala jako pravdivé a nastalé, kdy poškozeného popsala jako osobu s disfunkční sexualitou a jako jedince s vadnou až patologickou morálkou. Lze odkázat na odůvodnění odvolacího soudu v bodě 10.

napadeného rozsudku, kde se odvolací soud k uvedené námitce zcela vyčerpávajícím způsobem vyjádřil. Pokud pak obviněná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 44/1965 Sb., je nutno uvést, že citovaná věc se týkala skutkově velmi odlišné situace. >2<

Obviněná se zcela jistě nemohla domnívat, že takováto závažná obvinění policie přejde a nebude se jimi zabývat. Přestože byla upozorněna na závažnost obvinění a důsledky, které by pro ni mělo křivé obvinění, rozhodla se podat trestní oznámení. Obviněná tak poškozeného obvinila z jednoho z nejzávažnějších a morálně zcela nepřijatelných trestných činů, a to bez toho, aby měla jakékoli hmatatelné důkazy či alespoň indicie, které mohly její údajné podezření podpořit. Jediným vodítkem byly zdravotní komplikace, které jak později sama uvedla, se u nezletilé objevovaly už od jejího útlého dětství, což bylo rovněž potvrzeno zdravotními záznamy nezletilé a výslechem svědkyně R., kdy nezletilá s nimi byla opakovaně léčena a opakovaně byla i vyšetřena, aniž by bylo zjištěno cokoli neobvyklého, co by neodpovídalo věku dítěte.

Poněkud zarážející se zde jeví některá vyjádření a jednání svědkyně R., která sice reagovala správně, pokud poté, co jí bylo ze strany matky dítěte sděleno podezření na sexuální násilí, odkázala obviněnou na OSPOD, neboť v rámci poskytnuté zdravotnické péče sama neshledala na zdravotním stavu nezletilé nic neobvyklého, nicméně zprávu zaslanou na OSPOD ÚMČ XY dne 23. 7. 2021 s obviněnou před jejích odesláním konzultovala a zcela bezdůvodně uváděla skutečnost, že podle sdělení matky je otec nezletilé bisexuál.

V rámci výpovědi přitom uvedla, že nic z lékařského hlediska nenasvědčovalo tomu, že by byla nezletilá AAAAA obětí sexuální násilí. Obviněná již v rámci své komunikace s OSPODem popisovala veškeré jednání poškozeného jako sexuálně motivované, kdy dávala do souvislosti skutečnost, že poškozený pořizoval nevhodné fotografie nezletilé, s tím, že sexuálně obtěžuje kolegyně v práci, má nevhodné chování vůči ženám obecně, je promiskuitní, kdy rovněž poukazovala na jeho údajně problematickou sexuální orientaci („podezření na sexuální úchylku otce“) a že se domnívá, že nahé fotografie nezletilé AAAAA zasílá i jiným ženám.

Taková tvrzení nelze vnímat jinak, než že obviněná prostřednictvím těchto tvrzení vykreslovala poškozeného jako predátora a morálně zvrhlého jedince. Nebylo však zjištěno nic, co by mohlo nasvědčovat předchozímu dlouhodobému sexuálnímu zneužívání nezletilé AAAAA. Provedeným dokazováním (zdravotní dokumentace nezletilé, lékařské zprávy a vyjádření M. R., lékařské zprávy a vyjádření M. Z., lékařská zpráva Gynekologicko – porodnické kliniky nemocnice XY a Porodnice, zprávy OSPOD ÚMČ XY, úřední záznam z mateřské školky nezletilé, zprávy centra M., protokol o vyhodnocení obsahu elektronických zařízení poškozeného, protokol o vyhodnocení zajištěných dat facebookového profilu poškozeného, protokol o ohledání bytu poškozeného) nebyly zjištěny jakékoli skutečnosti naznačující, že obviněnou vznesená závažná obvinění mají jakýkoli reálný podklad.

Nalézací soud v bodě 60. odůvodnění rozsudku uvedl, že „vzhledem k absenci jakýchkoliv negativních skutečností obžalovanou deklarovaných (zejm. opakované opruzení genitálií dcery AAAAA v přímé souvislosti časové a zejm.

věcné s návraty dcery od otce), je nesporné, že obžalovaná věděla, že při opakovaném podání vysvětlení u PČR dne 9. 7. 2021, nepravdivě obviňuje jinou osobu (D. L.), přičemž (uvedení neexistujících zdravotních potíží dcery, viz obsah lékařských záznamů R., lékařské zprávy Z. a lékařské zprávy o gynekologickém vyšetření z 9. 7. 2021) se současným uvedením těchto nepravdivých informací do kontextu o údajném bisexuálním chování D. L., o údajném jeho agresivním či sexuálním chování vůči ní v době jejich vztahu či označením sex.

komunikace poškozeného s jinými osobami přes el. komunikaci, dle soudu jednoznačně prokazuje úmysl obžalované přivodit D. L. trestní stíhání“. Obviněná tedy opakovaně sdělila polici nepravdivá tvrzení, na jejichž podkladě došlo k zahájení trestního stíhání poškozeného, v rámci něhož byl poškozený podroben opakovaným výslechům, dotazován na intimní detaily ze svého života a zejména pak v důsledku realizovaného trestního řízení omezen na svých rodičovských právech, neboť mu byl citelně omezen kontakt s jeho dcerou.

Neobstojí zde námitka obviněné, že jednala na základě doporučení pracovnice OSPODu, neboť s ohledem na tvrzení, která uvedla a na nichž i po poučení o důsledcích vznesení lživých obvinění, setrvala, neměla pracovnice OSPODu jinou možnost, než obviněné doporučit, aby se obrátila na Policii ČR, resp. aby podala trestní oznámení. Pracovnice OSPODu vycházela toliko z informací, které ji podala obviněná a následně z lékařské zprávy R., která však měla uvedené informace, vyjma těch týkajících se lékařských vyšetření, rovněž toliko od obviněné.

Jako orgán sociálněprávní ochrany dětí musela pracovnice OSPODu jednat v zájmu dítěte.

Obviněná přitom jednala v úmyslu co nejvíce omezit, případně zcela zamezit styku otce s nezletilou dcerou. Jak uvedeno výše, obviněné bylo kladeno za vinu, že jednala v úmyslu narušit rodinné vztahy poškozeného. Narušení rodinných vztahů ve smyslu ustanovení § 345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je vyvolání vážných rozporů mezi manžely, které mohou vyústit až v rozvrat manželství, závažné narušení vztahu mezi rodiči a dětmi nebo mezi dalšími příbuznými. V projednávané věci obviněná ihned po podání trestního oznámení podala dne 23.

7. 2021 návrh na vydání předběžného opatření ve věci zákazu styku otce s nezletilou dcerou, o němž bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Brně dne 30. 7. 2021, č. j. 84 P 116/2017-123, tak, že návrh matky na úplný zákaz styku byl zamítnut a bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byl upraven asistovaný styk otce s nezletilou AAAAA v M. Ten probíhal pod dohledem a kontrolou psychologa v rozsahu jedné hodiny týdně. Pokud obviněná uvádí, že tímto nebyl otec nijak poškozen, resp. nebylo nijak zasaženo do jeho rodinných vztahů s dcerou, protože mu bylo umožněno dceru i nadále vídat, pak nelze takové tvrzení obviněné vyhodnotit jinak, než jako zcela sebereflexi postrádající.

Poškozený byl takto omezen po dobu několika měsíců na svých rodičovských právech, oproti předcházející úpravě styku, kdy dcera u něho trávila v některých případech i tři až čtyři dny v týdnu. Naprosto tristní bagatelizace dopadů, které uvedené omezení mělo na rodinný život poškozeného a jeho vztah s dcerou ve věku 4 let, ze strany obviněné jen ukazuje na to, že obviněná si ve skutečnosti vůbec nepřipouští, že svým jednáním poškozenému ublížila a že „tato situace nastala v důsledku smyšleného a nepravdivého trestního oznámení“, které na poškozeného podala (bod 12.

napadeného rozsudku). Odvolací soud konstatoval, že obviněná jednala v úmyslu narušit rodinné vztahy poškozeného, „k čemuž v konečném důsledku na dobu několika měsíců i reálně došlo, s tím, že jednání mělo bezprostřední dopad na četnost kontaktů s dcerou, na jeho zaměstnání, vztahy na pracovišti a vztahy v běžném občanském životě“. Že vedle narušení vztahů s dcerou byly následkem jednání obviněné i nucené změny stran zaměstnání poškozeného jen dokresluje závažnost jejího jednání.

Stran subjektivní stránky lze uvést, že nalézací soud shledal jednání obviněné jako jednání v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy uvedl, že „cílem jednání obžalované bylo zavdat záminku a důvod pro to, aby bezprostředně znemožnila poškozenému stýkat se s jejich dcerou; současně (vzhledem ke svému věku, středoškolskému vzdělání i životním zkušenostem) J. Š. nesporně věděla, že sdělením nepravdivých a zavádějících informací o údajném chování a jednání tehdejšího partnera policii, budou zahájeny úkony jeho trestního stíhání pro podezření ze spáchání sex. motivovaného trestného činu, a tento následek docílit také chtěla“ (bod 63. rozsudku nalézacího soudu). Rovněž uvedl, že u obviněné neshledal žádné skutečnosti, které by jí bránily rozpoznat škodlivost svého jednání pro společnost a schopnost své jednání ovládat. Z obhajoby obviněné lze dovodit, že přestože byla upozorněna na to, že se uvedením lživých tvrzení sama vystavuje trestnímu stíhání pro trestný čin křivého obvinění, nejspíše se domnívala, že policie její tvrzení toliko prošetří, a pokud se nepotvrdí, prostě se věc odloží, aniž by to pro ni mělo jakékoli následky. Odvolací soud se s posouzením subjektivní stránky jednání obviněné zcela ztotožnil s tím, že „s ohledem na způsob provedení činu a prokázanou jednoznačnou motivaci obžalované lze z hlediska subjektivní stránky dovodit jedině přímý úmysl ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku“ (bod 13. napadeného rozsudku). S uvedenými závěry se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje.

Obviněná navíc uplatnila námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) trestního ř.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).

IV.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné J. Š. odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. 4. 2023

JUDr. Petr Šabata předseda senátu

_______________________________________________________ Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<

1) Je třeba mít na paměti, že ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nevedlo k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku, č. 66802/01). K porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. 2) Obviněná v citované věci zjistila, že jí byly odcizeny peníze, přičemž se domnívala, že tyto jí byly odcizeny poškozeným, v jehož bytě přespala, což se následně ukázalo jako liché. Soud dospěl k závěru, že pokud zjistila ztrátu peněz ihned poté, co u poškozeného přespala, bylo její podezření z odcizení peněz poškozeným důvodné, byť se následně ukázalo jako liché.