3 Tdo 290/2024

3 Tdo 290/2024-6888

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 4. 2024 o dovolání, které podal obviněný Denis Vinček, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici a ÚPVZD Opava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 2 To 3/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 6/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Denise Vinčeka odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2021, sp. zn. 35 T 6/2019, byl obviněný Denis Vinček a obviněná právnická osoba TRUXA GROUP s.r.o. uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustili tím, že

obžalovaný Denis Vinček, využívajíce špatných možností pracovního uplatnění některých skupin osob, při slibu zajištění jednoduché nekvalifikované práce, kterou je možno vykonávat z domova a za současného slibu dobrého finančního ohodnocení za takovouto práci, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch pro sebe a společnost TRUXA GROUP s.r.o., IČ: 29382441, se sídlem Staroměstská 534, 739 61 Třinec – Staré Město, ačkoli si byl vědom, že slibovanou práci, ani výdělek za ni, nikomu nezajistí a peníze zaslané ze strany zájemců o práci použije pro svou potřebu,

intenzivní inzercí v tisku a inzertních časopisech např. BLESK, ŠÍP, METRO, INZERT EXPRES, ANONCE a na internetových portálech např. www.jobs.cz, www.avizo.cz, www.anonce.cz, www.pepabazar.cz, v období minimálně od 2. 11. 2009 do 15. 9. 2015 v Ostravě a jinde pod svým jménem a od 28. 3. 2012 také jménem společnosti TRUXA GROUP s.r.o., v níž od 28. 3. 2012 vykonával funkci jednatele, vyhledával zájemce o práci na doma,

přičemž takovíto zájemci reagující na jeho inzerci, jej nejprve prvotně kontaktovali písemně na adrese Denis Vinček, XY,

a poté, co si pro větší flexibilitu i lepší zajištění anonymity své osoby, zřídil službu prémiových telefonních čísel, jej v období nejméně od 30. 12. 2010 do 26. 5. 2015 kontaktovalo minimálně 17.171 uživatelů mobilních telefonních stanic uvedených níže v tabulkách číslo 1 až číslo 6, kteří dle textu inzerátu zasílali prvotní zpoplatněný kontakt – SMS zprávy s uvedením svých jmen a adres na prémiová telefonní čísla XY, XY, XY a XY zpoplatněná částkami ve výši 30 a 99 Kč za jednu SMS zprávu, čímž v daném období takto zaplatili v souhrnné částce 1.000.131 Kč, když poskytování interaktivních služeb k odesílání a příjmu textových zpráv na uvedené linky jmenovaný využíval se zištným úmyslem na základě Smlouvy o spolupráci, kterou uzavřel dne 28. 7. 2010 svým jménem se společností MobilBonus, s. r. o., IČ: 26935830, se sídlem Úvoz 18, 586 01 Jihlava, a také na základě Smlouvy o spolupráci, kterou uzavřel dne 27. 11. 2012 jménem společnosti TRUXA GROUP s.r.o., s uvedenou společností MobilBonus, s. r. o.,

následně zájemcům o práci, kteří jej takto kontaktovali, zasílal písemné materiály obsahující nepodstatné všeobecné informace o práci na doma pod příslibem výdělku ve výši 30 Kč za každou naplněnou obálku, což však bylo podmíněno dalšími jednorázovými poplatky ve výši 660 Kč nebo 680 Kč zaslanými v jeho prospěch, popř. ve prospěch společnosti TRUXA GROUP s.r.o., a dále jim pod podmínkou platby dalšího poplatku minimálně ve výši 200 Kč nabízel možnost získání dalšího výdělku za práci, a to výrobu skleněných korálkových náušnic, skládání vinných prstenců, výrobu korálových záložek, kompletaci kuličkových per a dalších prací, přičemž se jednalo o bezcenné a pro slibovanou práci i výdělek nevyužitelné informace jejichž jediným cílem bylo podnítit zájem a vylákat od zájemců o práci další peníze,

na základě čehož někteří z takovýchto zájemců o práci, kteří jej kontaktovali v prvním kroku, ve víře, že jim budou zajištěny nabízené výdělečné činnosti, uhradili ve prospěch Denise Vinčeka následně požadované poplatky v celkové výši 3.926.799 Kč a ve prospěch společnosti TRUXA GROUP s.r.o. pak v celkové výši 1.158.251 Kč, přičemž tak učinili

- v období minimálně od 2. 11. 2009 do 20. 10. 2012 bankovním převodem, klientským vkladem a vkladem na poště ve prospěch účtu č. XY vedeného u Raiffeisenbank a.s. na jméno Denis Vinček, kdy proběhlo celkem 5585 transakcí v celkovém součtu 3.167.669 Kč uvedených v tabulce číslo 7,

- v období minimálně od 1. 3. 2013 do 23. 3. 2015 bankovním převodem, klientským vkladem a vkladem na poště ve prospěch účtu č. XY vedeného u GE Money Bank, a.s., na společnost TRUXA GROUP s.r.o., kdy proběhlo celkem 993 transakcí v celkovém součtu 630.250 Kč uvedených v tabulce číslo 8,

- v období minimálně od 4. 2. 2015 do 15. 9. 2015 bankovním převodem, klientským vkladem a vkladem na poště ve prospěch účtu č. XY vedeného u GE Money Bank, a.s., na jméno Denis Vinček, kdy proběhlo celkem 277 transakcí v celkovém součtu 107.057 Kč uvedených v tabulce číslo 9,

- v období minimálně od 17. 4. 2012 do 23. 10. 2013 bankovním převodem, klientským vkladem a vkladem na poště ve prospěch účtu č. XY vedeného u společnosti FIO banka, a.s., na společnost TRUXA GROUP s.r.o. kdy proběhlo celkem 860 transakcí v celkovém součtu 530.730 Kč uvedených v tabulce číslo 10,

- v období minimálně od 17. 6. 2010 do 18. 6. 2013 poštovními poukázkami typu C na adresáta Denis Vinček, XY, kdy proběhlo celkem 1158 transakcí v celkovém součtu 652.073 Kč uvedených v tabulce číslo 11,

ovšem Denis Vinček ani po úhradě těchto poplatků zájemcům o práci inzerovanou práci na doma nezajistil, ale naopak tyto použil pro svou vlastní potřebu a částečně jako prostředek pro získání dalšího neoprávněného finančního prospěchu tím, že zájemcům nabízel, aby svým jménem za pomoci nepravdivých údajů v inzerci pro něj a pro společnost TRUXA GROUP s.r.o. vyhledávali další zájemce o práci, a to za odměnu ve výši 10 Kč, 20 Kč nebo 30 Kč za každou obálku s dalším zájemcem, na což v období od 10. 3. 2010 do 19. 4. 2012 přistoupilo minimálně 56 osob, čímž svou činnost dále řetězil a svůj neoprávněný majetkový prospěch si tak zvyšoval,

přičemž shora popisovaným samostatným jednáním Denis Vinček v období od 2. 11. 2009 do 15. 9. 2015 získal minimálně od 7.020 osob uvedených v tabulkách číslo 7, 9 a 11 finanční prostředky v celkové výši 3.926.799 Kč a od 10.429 uživatelů mobilních telefonních stanic uvedených v tabulkách číslo 1, 2, 5 a 6 vylákal finanční prostředky v celkové výši 658.077 Kč,

a přes účet právnické osoby TRUXA GROUP s.r.o. za období od 17. 4. 2012 do 23. 3. 2015 získal minimálně od 1.853 osob uvedených v tabulkách číslo 8 a číslo 10 finanční prostředky ve výši 1.158.251 Kč a od 6.742 uživatelů mobilních telefonních stanic uvedených v tabulkách číslo 3 a číslo 4 vylákal finanční prostředky v celkové výši 342.054 Kč,

přičemž takto získané finanční prostředky použil výhradně pro sebe a z finančních prostředků získaných od uživatelů mobilních telefonních stanic ve prospěch společnosti Mobil Bonus s.r.o. získal pro sebe a pro společnost TRUXA GROUP s.r.o. provize v celkové výši 237.295,15 Kč, které rovněž použil pro svou osobní potřebu,

čímž způsobil minimálně 19.360 poškozeným osobám, které jsou podle jednotlivých typů a výše plateb specifikovány ve tabulkách číslo 1 až číslo 11 a také v tabulkových přílohách, které tvoří nedílnou součást usnesení o zahájení trestního stíhání, celkovou škodu nejméně ve výši 6.085.181 Kč, přičemž z toho jednající za právnickou osobou TRUXA GROUP s.r.o. způsobil minimálně 6.742 poškozeným celkovou škodu minimálně ve výši 1.500.305 Kč.

2. Za tuto trestnou činnost byl obviněný Denis Vinček odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu, obchodních korporacích na dobu 5 roků a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí v rozsudku specifikovaných věcí. Obviněné právnické osobě TRUXA GROUP s.r.o. byl podle § 16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, uložen trest zrušení právnické osoby.

3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný Denis Vinček odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 2 To 3/2023, tak, že je podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.

4. Jednalo se již o druhé rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci v této trestní věci, kdy napoprvé usnesením ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 3 To 37/2017, zrušil z podnětu odvolání obou obviněných první odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2016, sp. zn. 33 T 4/2016, a věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Je možno uvést, že proti tomuto zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti v neprospěch obou obviněných stížnost pro porušení zákona, o které rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 7 Tz 17/2019, přičemž vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 3 To 37/2017, byl porušen zákon v ustanovení § 260 tr. ř. ve prospěch obou obviněných.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 2 To 3/2023, podal obviněný Denis Vinček prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř., neboť má za to, že nebyly dány důvody pro zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, neboť v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Podle obviněného došlo i k porušení zásady in dubio pro reo.

6. Obviněný nesouhlasí se závěry soudů, že nabízel zajištění jednoduché nekvalifikované práce za současného slibu dobrého finančního ohodnocení za takovou práci v úmyslu získat pro sebe nebo pro společnost TRUXA GROUP s.r.o. neoprávněný majetkový prospěch. Tato skutečnost podle něj z provedených důkazů nevyplývá a rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Z žádných listinných materiálů, které obviněný rozesílal, se nepodává, že by vyjma „programu plnění obálek“ nabízel přímé zajištění práce. Obviněný nabízel toliko zprostředkování, reklamu a propagaci nabídek výdělků od jiné firmy, přičemž tato skutečnost byla vždy výslovně uvedena a zvýrazněna, což soudy obou stupňů přehlížely a slib zprostředkování nabídky zaměnily za slib práce. Závěr soudů o tom, že prostřednictvím nabídek zprostředkovávaných obviněným nebylo možno práci získat, je podle obviněného spekulativní a není ničím podložen. Soudy přehlíží a zpochybňují výpověď svědka S., který uvedl, že pokud lidé zprostředkovávané nabídky využili, měli možnost získat v nabídce propagovaný výdělek, a to aniž by z velkého počtu osob, které na nabídku reagovaly, někoho vyslechly. Přesto učinily ničím nepodložený závěr, že žádná z osob, která využila nabídky zprostředkování, práci nezískala. Z provedených důkazů přitom vyplývá, že vedle zprostředkování nabídek výdělků od jiné firmy obviněný též nabízel výdělečnou činnost spočívající v plnění obálek. Některé z osob, které projevily zájem o plnění obálek, byly vyslechnuty, přičemž uvedly, že se necítily být podvedeny, nikomu z nich žádná škoda nevznikla a obdržely, co jim bylo slíbeno. Tyto výpovědi soudy zcela přehlédly.

7. V další části dovolání obviněný vyjádřil nesouhlas s tím, že několika desítkám zájemců vrátil zaplacené poplatky až na základě stížností. Obviněný uvedl, že nereagoval na stížnosti, ale na řádné odstoupení od smlouvy ve čtrnáctidenní lhůtě. Soudy rovněž zcela ignorovaly, že obviněný si plnil veškeré povinnosti související s jeho podnikáním, což potvrdily různé státní instituce, které obviněného prověřovaly a které se shodly na tom, že obviněný nikoho nepodváděl a neporušoval zákon o ochraně spotřebitele. Obviněný nesouhlasí s tím, jak se s těmito rozhodnutími správních orgánů vypořádaly trestní soudy. Rovněž poukázal na to, že prověřování svědků T. a D. V. skončilo odložením věci, čímž došlo k porušení rovnosti před zákonem. Je podle něj zřejmé, že ze strany soudů nebyla snaha objektivně objasnit jednání obviněného ve všech souvislostech. Soudy hodnotily jednotlivé důkazy svévolně a v rozporu s jejich obsahem, další důkazy neprovedly a učinily závěry na základě vlastních spekulativních úvah.

8. Obviněný konečně napadl postup soudů při zjišťování výše škody. Poukázal na to, že nalézací soud v podstatě sečetl všechny příjmové položky na účtu obviněného bez toho, aby zkoumal relevantní právní důvod připsání každé položky na účet. Do výše škody tak byly zahrnuty částky, které byly ze strany osob, které s obviněným spolupracovaly, zasílány opakovaně, popř. byly zaplaceny právnickými osobami, u kterých je možnost hledání výdělku vyloučená. Odvolací soud připustil, že je pravdou, že u některých částek není možné přesně dovodit, z jakého důvodu a proč byly zaplaceny, nicméně toto zjištění do svého rozhodnutí nijak nepromítl.

9. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů nižších stupňů zrušil a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).

11. Státní zástupce má za to, že námitky obviněného proti správnosti skutkových zjištění a rozsahu provedeného dokazování dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Svými námitkami totiž obviněný ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, nýbrž pouze zpochybňoval výsledky provedeného dokazování, aniž by konkrétně uvedl, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Obviněný založil své námitky pouze na polemice s rozhodnými skutkovými zjištěními. K tomu státní zástupce doplnil, že rozhodný skutkový závěr soudů nižších stupňů, který je určující pro naplnění znaků zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a který se týkal podvodných nabídek práce a příslibu výdělku z takové práce, přičemž v příčinné souvislosti s tímto podvodným jednáním došlo ke vzniku značné škody na cizím majetku, je podložen konkrétními důkazními prostředky (zejména listinnými důkazními prostředky a výpověďmi svědků), které jsou označeny a hodnoceny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

12. Pokud jde o námitku obviněného, kterou soudům vytkl porušení pravidla in dubio pro reo, státní zástupce nejprve uvedl, že tato námitka může být za splnění zákonných podmínek podřaditelná pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zpochybnění správného použití zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo v řízení o dovolání se totiž vztahuje toliko k otázce zjišťování skutkových okolností za situace, pokud by porušení této zásady zakládalo existenci zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními. Jinak není zmíněná námitka obecně způsobilá založit dovolací přezkum. Na těchto závěrech nic nezměnil ani nově formulovaný důvod dovolání obsažený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jeho zákonné znění navázalo na soudní praxí vymezená pochybení. Nutným předpokladem použití uvedené zásady (resp. z ní vyplývajícího zmiňovaného pravidla) je existence důvodných pochybností ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, které nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu. Za této situace je nutné rozhodnout ve prospěch obviněného, neboť ani vysoký stupeň podezření není bez dalšího zákonným podkladem pro odsuzující výrok. V trestním řízení je třeba vycházet z nejvyššího možného stupně jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“. Důvodné pochybnosti by se tak měly vztahovat ke skutkovým zjištěním, a nikoliv k hodnocení jednotlivého důkazu. Důkazy je totiž nezbytné hodnotit v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. ve vzájemných souvislostech, což je postup, kterým lze odstranit případné pochybnosti. Pravidlo in dubio pro reo je tudíž namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších či vyhodnocením stávajících důkazů. Podaří-li se pochybnosti odstranit, není důvod rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory.

13. Státní zástupce je nicméně toho názoru, že v posuzované věci nevznikly důvodné pochybnosti o vině obviněného Denise Vinčeka, neboť provedené a vyhodnocené důkazy svědčí o tom, že posuzovaný skutek se stal, spáchal jej obviněný a tento skutek naplňuje zákonné znaky zločinu podvodu podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Nemohlo tedy dojít k namítanému porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo. Lze tedy konstatovat, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, nejsou ve zjevném rozporu mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními.

14. Stran námitky chybného výpočtu výše způsobené škody státní zástupce uvedl, že dovolací námitky, které zpochybňují způsob vyčíslení výše škody, nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K výhradám obviněného proti způsobu, jakým se nalézací soud vypořádal v odůvodnění svého rozsudku s výpověďmi svědků, státní zástupce uvedl, že námitky proti důvodům rozhodnutí nejsou v řízení o dovolání přípustné. Na existenci zjevného či extrémního nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, pravidla in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

15. Jelikož námitky obviněného podle státního zástupce neodpovídají důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není dán ani obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Denise Vinčeka odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

17. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

19. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř.

20. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

21. O dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak jde tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

23. Na podkladě obviněným uplatněných důvodů dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV. Důvodnost dovolání

24. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný Denis Vinček jím brojí proti výroku o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, resp. proti usnesením odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Má za to, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž rozporuje závěry soudů o povaze jím nabízených služeb. Soudy podle něj v této souvislosti nedostatečně zohlednily výpověď svědka S., se kterým měl uzavřenou komisionářskou smlouvu týkající se zprostředkování pracovních nabídek, a rovněž nesprávně vyhodnotily povahu reklamací, na základě kterých byly některým zájemcům vráceny peníze. Upozornil dále na to, že jiné státní orgány shledaly jeho činnost legální a že s ním spolupracující osoby nebyly trestně postiženy, a vyjádřil nesouhlas s tím, jaké částky byly zahrnuty do rozsahu způsobené škody.

25. Po takto stručně shrnutém a výše podrobně rekapitulovaném obsahu dovolání obviněného Denise Vinčeka Nejvyšší soud konstatuje, že uplatněná dovolací argumentace je ryze skutkové povahy. Obviněný totiž v podaném dovolání prosazuje výlučně jiný způsob hodnocení provedených důkazů, zejména pokud jde o povahu činnosti, která je mu kladena za vinu, a některých dalších souvisejících skutkových okolností.

26. Nejvyšší soud nicméně uvádí, že takové námitky obviněného pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit. Je tomu tak proto, že zakotvením tohoto dovolacího důvodu nedošlo ani po 1. 1. 2022 k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestal jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“.

Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr.

ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.

1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).

27. Pokud obviněný učinil obsahem nyní projednávaného dovolání toliko nesouhlas se způsobem hodnocení provedených důkazů a vyjádřil přesvědčení, že skutková zjištění soudů jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že došlo k porušení zásady in dubio pro reo, takové námitky není možné podřadit pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ta spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

Dovolání obviněného totiž, ačkoliv je tento formálně deklarován, ve skutečnosti neobsahuje žádnou kvalifikovanou argumentaci týkající se zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů, ve smyslu výše uvedených východisek dovolacího přezkumu, ale jedná se pouze o prostou polemiku se způsobem hodnocení důkazů. Ta se ovšem, stejně jako námitka porušení zásady in dubio pro reo, předmětem dovolacího přezkumu zásadně stát nemůže. Je navíc nutno konstatovat, že s nyní opakovaně uplatňovanými námitkami se již podrobně a zcela správně vypořádaly oba soudy nižších stupňů, přičemž tato skutečnost zpravidla značí zjevnou neopodstatněnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.

6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).

28. Z rozsudku soudu prvního stupně, jakož i z napadeného usnesení soudu odvolacího je zřejmé, že oba nižší soudy věnovaly otázce skutečné povahy „podnikatelské činnosti“ obviněného náležitou pozornost. Jelikož odůvodnění jejich rozhodnutí lze označit za zcela vyčerpávající, není nutné v rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu rekapitulovat konkrétní obsah provedených důkazů a jednotlivá skutková zjištění, tím spíš za situace, kdy uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů (viz výše). Je možno pouze konstatovat, že se všemi námitkami, které obviněný v nyní projednávaném dovolání opakovaně uplatnil, se soudy pečlivě vypořádaly, přičemž jejich logicky odůvodněné a důkazně podložené závěry shledal Nejvyšší soud zcela správnými a přiléhavými. Trestní soudy, na rozdíl od jiných státních institucí, vyhodnotily skutečnou povahu „podnikání“ obviněného komplexně, přičemž na podkladě množství provedených důkazů učinily spolehlivý závěr o tom, že nabídky práce (či jejího zprostředkování), které obviněný inzeroval, byly zcela fiktivní a neměly žádný reálný základ, např. v podobě reálných dohod se subjekty, které by poptávaly pracovníky. Podnikatelský model obviněného zcela správně vyhodnotily jako tzv. letadlo, které nemělo žádný reálný hospodářský základ a jehož jediným smyslem bylo rozšiřování okruhu dalších a dalších poškozených (mj. i za pomoci tzv. programu plnění obálek). Soudy se zabývaly i povahou komisionářské smlouvy, na kterou se obviněný odkazuje, a zcela správně v této souvislosti posoudily roli svědka S. Nejvyšší soud nemá rovněž žádné výhrady k úvahám nižších soudů týkajícím se stížností některých poškozených, na jejichž základě jim byly vráceny zaplacené peníze, ani ke způsobu stanovení výše škody a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění jak rozsudku soudu prvního stupně (zejména body 14. až 25.), tak napadeného usnesení soudu odvolacího (body 6. až 10.). Ve vztahu k rozsahu způsobené škody lze dále odkázat na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 7 Tz 17/2019.

29. Nejvyšší soud uzavírá, že vzhledem k tomu, že dovolací námitky obviněného nebylo možno podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohlo dojít ani k naplnění souvisejícího dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

30. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného Denise Vinčeka rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

31. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. 4. 2024

JUDr. Aleš Kolář předseda senátu