3 Tdo 356/2012-27
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18.
dubna 2012 o dovolání obviněného P. K., nar., proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 5 To 458/2011, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 70/2010,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá.
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 44 T 70/2010,
byl obviněný P. K. uznán vinným pokračujícím trestným činem pojistného podvodu
podle § 250a odst. 1, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona,
účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dle skutkových
zjištění dopustil tím, že:
1. „dne 12. 04. 2006 v P., ul. S., v Klientském servisu Č. p., a. s., v
souvislosti s uplatněním neoprávněného nároku na pojistné plnění plynoucí z
pojistné smlouvy č. o sdruženém pojištění vozidla Ford Sierra, rz:, v
souvislosti s fiktivní dopravní nehodou uplatnil nárok na pojistné plnění a v
souvislosti s uplatněním nároku na plnění z této pojistné smlouvy vědomě uvedl
nepravdivé údaje o průběhu dopravní nehody, ke které údajně mělo dojít dne 12.
04. 2006 v obci P. mezi motorovým vozidlem Ford Mondeo, rz:, jehož majitelem a
řidičem v době dopravní nehody měl být obžalovaný P. K. a motorovým vozidlem
Ford Sierra, rz:, jehož majitelem a řidičem v době dopravní nehody měl být P.
C., kdy řidič vozidla Ford Sierra, rz:, měl při parkovacím manévru couvání
narazit zadní částí vozidla do přední části vozidla Ford Mondeo, rz:, a
poškodit tak přední nárazník, masku chladiče, levý a pravý přední světlomet a
držáky masky, a ačkoliv věděl, že k předmětné dopravní nehodě nedošlo, po
prohlídce vozidla při likvidaci škody předal poškozené Č. p., a. s., tiskopis
Zápis o poškození vozidla I. ze dne 12. 04. 2006 a Zápis o poškození vozidla
II. ze dne 20. 04. 2006, které podepsal a na základě uplatnění a předložených
dokumentů poškozená Č. p., a. s., vyplatila z pojistné smlouvy č. obžalovanému
P. K. za škodu na vozidle Ford Mondeo, rz:, která měla vzniknout při dopravní
nehodě dne 12. 04. 2006, přičemž z následně provedeného znaleckého posudku z
oboru dopravy vyplynulo, že všechna uplatňovaná a dokumentovaná poškození
nemohla vzniknout v místě dopravní nehody a podle popisu nehodového děje při
posuzování ve všech souvislostech a také, že P. C., nar. zcela popírá účast na
předmětné dopravní nehodě ze dne 12. 04. 2006, čímž obžalovaný P. K. způsobil
poškozené společnosti Č. p., a.s., IČ:, se sídlem P., ul. S., škodu na
vyplaceném plnění ve výši 18.221,- Kč“;
2. „dne 08. 06. 2006 v P., ul. S., v Klientském servisu Č. p. a. s. v
souvislosti s uplatněním neoprávněného nároku na pojistné plnění plynoucí z
pojistné smlouvy č. o sdruženém pojištění vozidla Škoda Favorit 135L, rz:, v
souvislosti s fiktivní dopravní nehodou uplatnil nárok na pojistné plnění a v
souvislosti s uplatněním nároku na plnění z této pojistné smlouvy vědomě uvedl
nepravdivé údaje o průběhu dopravní nehody, ke které údajně mělo dojít dne 07.
06. 2006 na parkovišti u obchodního centra O., P. mezi motorovým vozidlem Ford
Mondeo, rz:, jehož majitelem a řidičem v době dopravní nehody měl být
obžalovaný P. K. a motorovým vozidlem Škoda Favorit 135L, rz: , jehož řidičkou
a majitelkou v době dopravní nehody měla být A. P., nar., kdy řidička vozidla
Škoda Favorit 135L, rz:, měla při parkování nacouvat do vozidla Ford Mondeo,
rz:, a poškodit tak zadní spoiler odřením, zadní nárazník, zadní čelo a
deformovat páté dveře a ačkoliv věděl, že k předmětné dopravní nehodě nedošlo,
po prohlídce vozidla při likvidaci škody předal poškozené Č. p., a. s. tiskopis
Zápis o poškození vozidla ze dne 08. 06. 2006, který podepsal a na základě
uplatnění a předložených dokumentů poškozená Č. p. a. s. vyplatila z pojistné
smlouvy č. obžalovanému P. K. za škodu na vozidle Ford Mondeo, rz:, která měla
vzniknout při dopravní nehodě dne 07. 06. 2006, přičemž z následně provedeného
znaleckého posudku z oboru dopravy vyplynulo, že všechna uplatňovaná a
dokumentovaná poškození nemohla vzniknout v místě dopravní nehody a podle
popisu nehodového děje při posuzování ve všech souvislostech, čímž obžalovaný
P. K. způsobil poškozené společnosti Č. p. a. s., IČ:, se sídlem P., ul. S.,
škodu na vyplaceném plnění ve výši 31.300,Kč“;
3. „dne 17. 08. 2006 v P., ul. T., na klientském servisu pojišťovny K., a. s. v
souvislosti s uplatněním neoprávněného nároku na pojistné plnění plynoucí z
pojistné smlouvy č. o pojištění vozidla Renault Master, rz:, v souvislosti s
fiktivní dopravní nehodou uplatnil nárok na pojistné plnění a v souvislosti s
uplatněním nároku na plnění z této pojistné smlouvy vědomě uvedl nepravdivé
údaje o průběhu dopravní nehody, ke které údajně mělo dojít dne 16. 08. 2006 v
P., ul. F.. K., před číslem popisným, mezi motorovým vozidlem Renault Master,
rz:, jehož majitelem a řidičem v době dopravní nehody měl být F. N., nar., a
motorovým vozidlem Ford Mondeo, rz:, jehož majitelem a řidičem v době dopravní
nehody měl být obžalovaný P. K. , kdy řidič vozidla Renault Master, rz:, se měl
při projíždění ulicí otřít o zaparkované vozidlo Ford Mondeo, rz:, a poškodit
mu tak dveře a levý bok, a ačkoliv věděl, že k předmětné dopravní nehodě
nedošlo, po prohlídce vozidla při likvidaci škody předal poškozené pojišťovně
K. a.s. tiskopis Zápis o poškození vozidla ze dne 22. 08. 2006, který podepsal
a na základě uplatnění a předložených dokumentů poškozená pojišťovna K. a. s.
vyplatila z pojistné smlouvy č. obžalovanému P. K. za škodu na vozidle Ford
Mondeo, rz: , která měla vzniknout při dopravní nehodě dne 16. 08. 2006 přičemž
z následně provedeného znaleckého posudku z oboru dopravy vyplynulo, že vozidlo
Ford Mondeo, rz:, bylo již před předmětnou dopravní nehodou poškozeno a střet
stojícího vozidla Ford Mondeo s míjejícím se protijedoucím vozidlem Renault
Master levými boky je pro daný rozsah poškození vozidla z technického hlediska
nepřijatelný, čímž obžalovaný P. K. způsobil poškozené K. p., a. s., IČ:, se
sídlem P., T., škodu na vyplaceném plnění ve výši 24.478,- Kč,
přičemž tímto jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 73.999,- Kč“.
Za to byl obviněný P. K. odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu
odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst.
1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání
24 měsíců. Současně byla obviněnému podle § 59 odst. 2 tr. zák., věta za
středníkem, uložena povinnost ve lhůtě podmíněného odsouzení podle svých sil
nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. je
obviněný povinen nahradit škodu ve výši 49.521,- Kč poškozené Č. p., a. s., se
sídlem P., ul. S., a částku 24.478,- Kč poškozené K. p., a. s., se sídlem P.,
T.. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Č. p., a. s., odkázána se zbytkem
svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 44 T
70/2010, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením
ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 5 To 458/2011, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř.
zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 511 – 512), v
němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to,
že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že byla nesprávně určena výše způsobené škody, kdy v případě
trestného činu pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. je škodou částka, která
se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a
pojistným plněním, které by náleželo v případě, kdyby pachatel tohoto trestného
činu neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo nezamlčel podstatné
údaje při uplatnění nároku na pojistné plnění, na straně druhé. Celková škoda
ve všech třech případech tedy byla soudem nesprávně vyčíslena ve výši 73.999,-
Kč, ovšem skutečná škoda vůbec nebyla předmětem dokazování. Dále namítl, že
závěr odvolacího soudu o fingovanosti nehod, jež byl podkladem pro uplatnění
pojistného plnění, nemá žádné opodstatnění v provedeném dokazování v nalézacím
řízení. Z výpovědí předvolaných svědků vyplynulo, že o průběhu nehod neměli
detailní povědomí, z čehož lze vyvodit jediný závěr, a to ten, že je vyloučena
jakákoliv domluva. Rovněž ze znaleckých posudků nevyplynulo, že by k uvedeným
dopravním nehodám nedošlo, pouze byl diskutován rozsah škod, které při těchto
nehodách vznikly a výše uplatněného pojistného plnění. Znalec v nalézacím
řízení uvedl, že kontakt vozidel nelze vyloučit. Z provedeného dokazování
nevyplývá úmysl fingovat nehody. Je přesvědčen, že tímto postupem nalézacího i
odvolacího soudu byla porušena zásada in dubio pro reo, neboť nebyl prokázán
jeho úmysl vylákat na pojišťovně pojistné plnění z fingované dopravní nehody,
maximálně lze uvažovat o úmyslu vylákat vyšší než skutečné pojistné plnění, ani
toto však nebylo dle jeho názoru prokázáno. Vzhledem k výše uvedeným
skutečnostem má za to, že byl nalézacím i odvolacím soudem nesprávně
kvalifikován zjištěný skutkový stav, když za škodu pokládaly částku v celkové
výši 73.999,- Kč, neboť v řízení nevyplynulo, že k žádné pojistné události
nedošlo a že pojistné plnění bylo v celém rozsahu neoprávněné. S ohledem na to
nemůže obstát ani stávající právní kvalifikace skutku dle § 250a odst. 3 tr.
zákona a v důsledku toho ani výrok trestu o náhradě škody.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu
v Praze podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř.
přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky
obviněného, uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění. V
předmětné věci učinily soudy jednoznačné skutkové zjištění, podle kterého
dopravní nehody, na jejichž základě požadoval obviněný pojistné plnění, byly
fingované, tedy k nim vůbec nedošlo. V takovém případě je škodou celé vyplacené
pojistné plnění. Obviněným citované závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve
věci sp. zn. 7 Tdo 580/2002, jsou platné pouze v případě, kdy skutečně došlo k
pojistné události a pachatel „pouze“ při uplatnění nároku na pojistné plnění
uvedl nepravdivé údaje v úmyslu dosáhnout výplaty vyššího pojistného. Obviněný
sice formálně namítá nesprávnost právní kvalifikace skutku, fakticky však na
základě vlastního hodnocení důkazů polemizuje se skutkovým zjištěním soudů,
podle kterého jednotlivé dopravní nehody byly fingované.
Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z
jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 5
To 458/2011, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm.
h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl
zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán
vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu,
který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu
dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy
v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst.
1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným uplatněné námitky naplňují jím uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody.
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný
trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní
posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z
dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např.
názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím
řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení
důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy
nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje
správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže
změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti
na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v
řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav
věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního
stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud
odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že
východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ze shora uvedeného je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné
hodnocení důkazů (především vypracovaných znaleckých posudků a výpovědí
předvolaných svědků, které však blíže nespecifikoval) a poukazoval na
nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (zejména námitky nedostatečného
objasnění průběhu nehod, resp. otázky, zda k nehodám došlo či nikoli, a s tím
související možné dohody mezi ním a majiteli – řidiči zúčastněných vozidel),
kdy tak prosazoval vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům
(obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp.
že závěr odvolacího soudu o fingování nehod nemá žádné opodstatnění v
provedeném dokazování).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci
(provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi
skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení
skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti
nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných -
důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal
přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto část jeho námitek proto
pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
však lze podřadit námitku týkající se nesprávného posouzení výše způsobené
škody, kdy obviněný namítl, že za škodu nelze bez dalšího považovat celou výši
poskytnutého pojistného plnění, tak jak učinil nalézací soud k jeho újmě v
napadeném rozsudku, kdy skutečná škoda vůbec nebyla předmětem dokazování.
Trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. se
dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na
plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo
podstatné údaje zamlčí, způsobí-li takovým činem na cizím majetku škodu nikoliv
malou.
Škodou nikoli malou se má podle § 89 odst. 11 tr. zák. na mysli škoda
dosahující částky nejméně 25.000 Kč.
Pojistná smlouva neboli smlouva o pojištění je právní skutečností, na jejímž
základě vzniká, trvá i zaniká, tedy existuje smluvní pojištění. Pojistnou
smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění,
nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická
osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit
pojistné. Pojištěnému přísluší ze zákona právo na plnění, což je třeba vykládat
tak, že jde o pojistné plnění z pojistné události. Za nepravdivé se považují
údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána
informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření pojistné
smlouvy. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin (srov. § 4
tr. zák.).
K trestní odpovědnosti za trestný čin podle § 250a odst. 1, na rozdíl od
obecného trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., není třeba vznik škody, a
to jak majetkové, tak případně nemajetkové povahy. Proto ani úmysl pachatele
nemusí k takové škodě spočívající zejména ve vylákání pojistného plnění
směřovat, i když zpravidla tomu tak bude (srovnej Šámal, P., Púry, F., Rizman,
S. Trestní zákon – komentář – díl II., 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str.
1488 – 1492).
Obviněný danou námitku vznesl s poukazem na vlastní hodnocení provedených
důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, kdy uvedl, že nebylo prokázáno,
že by se jednalo o fiktivní dopravní nehody, tedy dopravní nehody, ke kterým ve
skutečnosti nedošlo, resp. vycházel z toho, že k daným dopravním nehodám
skutečně došlo. Nejvyšší soud však je při rozhodování vázán stabilizovanými
skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě
rozsudku. V projednávaném případě bylo prokázáno, že předmětné dopravní nehody
byly fiktivní.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 5. 2. 2007, sp. zn. 10 To 7/2007 (publikované
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2009) konstatoval, že
ustanovení § 250a odst. 1 tr. zák. dopadá (mimo jiné) na případy, kdy pachatel
při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě
zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Jako pomocného prostředku k tomuto
jednání může použít to, že v rozporu se skutečností předstírá, že v určité době
a na určitém místě došlo k pojistné události, případně usiluje o podepření
tohoto nepravdivého tvrzení získáním určitých dokladů či svědectví o takto
předstírané pojistné události, například zdokumentováním ve skutečnosti
neproběhlé, fiktivní dopravní nehody policejními orgány. A to je právě
podstatou toho, co bylo ve zde posuzované věci v průběhu celého trestního
stíhání obviněnému kladeno za vinu s odvoláním na znalecký posudek, podle něhož
se deklarované dopravní nehody vůbec nestaly. Podobné případy jsou i v
judikatuře soudů řešeny jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst.
1 tr. zák., event. podle odst. 3 a násl. tohoto ustanovení (viz např.
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 6/2006, 8 Tdo 664/2006, 8 Tdo
925/2006, 6 Tdo 895/2006).
Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 580/2002
(publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29/2003), je
škodou způsobenou trestným činem pojistného podvodu podle § 250a tr. zák.
částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním a
pojistným plněním, které by náleželo, kdyby pachatel neuvedl nepravdivé nebo
hrubě zkreslené údaje nebo nezamlčel podstatné údaje při uplatnění nároku na
pojistné plnění. Za škodu nelze bez dalšího považovat celou výši poskytnutého
pojistného plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo a že nárok na
pojistné plnění vznikl, byť v nižší částce, než jakou pachatel vylákal. Samotné
zjištění, že pachatel uvedl nepravdivé údaje o době, místě a průběhu pojistné
události ještě nemusí znamenat, že k pojistné události nedošlo a že pojistné
plnění bylo v celém rozsahu neoprávněné.
V projednávané trestní věci však obviněnému v prvé řadě vůbec nárok na pojistné
plnění nevznikl, neboť k žádné dopravní nehodě nedošlo (k tomu blíže str. 10
odůvodnění rozsudku a zejména pak str. 4 až 5 napadeného usnesení). Nejednalo
se o tzv. „zinscenované“ dopravní nehody, ale o nehody zcela fiktivní, tedy
neexistující. Nedošlo-li tedy k pojistné události, představuje obviněnému
vyplacené celé plnění, poskytnuté mu na základě jím uvedených nepravdivých
údajů, výši škody, která byla způsobena.
Nejvyšší soud tedy shledal námitku obviněného neopodstatněnou. S ohledem na
výše uvedené nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že nebyl prokázán úmysl
vylákat na pojišťovně pojistné plnění z fingované dopravní nehody.
IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr.
ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona
dovolání obviněného P. K. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a