U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. září 2013 o
dovoláních podaných obviněnými Doc. Ing. P. W., CSc., a Ing. H. W., roz. U.,
proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 34/2012 ze dne 16. 10.
2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 32 T 5/2010, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítají.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 32 T 5/2010 ze dne 27. 1. 2012 byl
Doc. Ing. P. W., CSc., uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212
odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a Ing. H.
W. pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku
k § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je
podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl
Doc. Ing. P. W., CSc., odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro
jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu, jakož i
statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstev na dobu pěti let.
Současně mu byl uložen i peněžitý trest ve výši jednoho milionu korun českých a
pro případ, že by takto uložený peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl
vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
Ing. H. W. byla za pomoc k označenému zločinu odsouzena k trestu odnětí svobody
v trvání dvou let s tím, že výkon takto uloženého trestu jí byl podmíněně
odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu, jakož i
statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstev na dobu tří let.
Současně jí byl uložen peněžitý trest ve výši dvěstě tisíc korun českých a pro
případ, že by takto uložený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, jí byl
stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
V předmětné věci podali Doc. Ing. P. W., CSc., Ing. H. W. i příslušný státní
zástupce odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 4
To 34/2012 ze dne 16. 10. 2012 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d)
trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek z podnětu odvolání státního
zástupce zrušil v celém rozsahu a dále podle § 259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově
rozhodl tak, že Doc. Ing. P. W., Csc., uznal vinným zločinem dotačního podvodu
podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem
nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a Ing. H. W.
uznal vinnou zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c)
tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části
citovaného rozsudku. Za uvedený zločin Doc. Ing. P. W., CSc., odsoudil k trestu
odnětí svobody v trvání šesti let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s
ostrahou. Dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu
funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy
obchodních společností a družstev na dobu osmi let. Současně mu uložil peněžitý
trest 500 celých denních sazeb po 10.000,- Kč, což představuje celkem pět
milionů korun českých a pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě
nebyl vykonán, mu stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou roků.
Ing. H. W. potom za označený zločin odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání
tří roků, který jí podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let za současného
vyslovení dohledu. Dále jí uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy
obchodních společností a družstev na čtyři roky. Konečně jí uložil peněžitý
trest, a to 200 celých denních sazeb po 5.000,- Kč, což představuje celkem
jeden milion korun českých a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve
stanovené lhůtě vykonán, jí stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání
jednoho roku. Odvolání podaná Doc. Ing. P. W., CSc., a Ing. H. W. potom podle §
256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podali Doc. Ing. P. W., CSc.,
i Ing. H. W. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svého
obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných
náležitostí, když za dovolací důvod shodně označili ten, který je uveden v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného
opravného prostředku Doc. Ing. P. W., CSc. (dále jen dovolatel) uvedl, že soudy
nesprávně posoudily předmětné skutky, které také nepřípustně dotvořily, když
postupovaly výběrem tezí vhodných k podpoře předem stanoveného tvrzení. Poukázal na konzistentnost své obhajoby a zmínil to, že je namístě zdůraznit
zejména realitu vědeckého výzkumu (a tedy primárně svobodnou volbu řešitele
ohledně svých spolupracovníků a subjektů, které na základě svého rozhodnutí
osloví ke spolupráci) a nikoliv formalistické vykládání textu zákona v
neprospěch dovolatele a dovozování jeho trestněprávní odpovědnosti tam, kde
není, přičemž soudy nemají plný vhled do problematiky vysoce specializovaného
vědeckého výzkumu. S ohledem na to, že vědecký výzkum je dlouhodobá činnost, je
zcela běžné, že v průběhu řešení výzkumu se dospívá k potřebě zainteresování
dalších osob nebo k rozhodnutí o nespolupráci s původně plánovanými osobami. Zákon přitom nekladl stran institucionálního zabezpečení žádné požadavky
ohledně smluvního podchycení spolupráce s případnými osobami ještě před podáním
žádosti. Předložil časové osy obou předmětných projektů, a to ad 1) vyhlášení
veřejné soutěže Ministerstvem životního prostředí ČR dne 30. 6. 2004, ad 2)
podání návrhu projektu dne 8. 9. 2004, ad 3) rozhodnutí Ministerstva životního
prostředí ČR o přijetí projektu č. j. 521/312/0 dne 4. 4. 2005, ad 4) podpis
smlouvy o poskytnutí účelové podpory dne 19. 4. 2005 a ad 5) podpis dodatku č. 1 smlouvy o poskytnutí účelové podpory dne 9. 2. 2006 s tím, že je zřejmé, že
jediným momentem způsobilým k považování za „žádost o dotaci“ je podání návrhů
projektů do veřejné soutěže dne 8. 9. 2004. Takto má především za to, že soudy
nesprávně právně hodnotily jeho jednání, pokud jej shledaly vinným označeným
zločinem, když postupovaly svévolně při hodnocení důkazů a nikoliv v souladu se
zásadou in dubio pro reo, nepřípustně dotvářely skutkový stav a v konečném
důsledku tak porušily jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 39 Listiny, jakož i
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen Úmluva). Podle
jeho přesvědčení není totiž zřejmé, v čem konkrétně spočívá skutek, který
naplňuje skutkovou podstatu trestného činu dotačního podvodu. Dotačním podvodem
je totiž uvedení nepravdivých údajů, hrubě zkreslených údajů a zamlčení
podstatných údajů až v žádosti o dotaci. Dovolatel v obou zmíněných projektech
uvedl v části nazvané institucionální a personální zabezpečení, že „na projektu
budou spolupracovat vybraní pracovníci příslušných kateder (označil je stejně
jako jména spolupracovníků) s tím, že jejich potřebnost se projeví v průběhu
řešení.
Tím měl na mysli to, že má v úmyslu s těmito osobami spolupracovat a
potřeba takové spolupráce se ukáže až v průběhu řešení projektů. Větu, že na
projektu budou spolupracovat (následuje výčet kateder a osob), nelze brát jako
tezi, že se jedná o úmyslné poskytnutí nepravdivých údajů. Jde takto o údaje
vyjadřující záměr, resp. údaje dobrovolné. Dovolatel přitom odkázal na expertní
stanovisko Doc. JUDr. H., který v něm uvedl, že „využití dalších osob…jejich
specifikace je na rozhodnutí žadatele a ten je nemusí znát, resp. může o jejich
využití rozhodnout až v průběhu realizace projektu. Jde tak i o formaci
dobrovolnou, která může podléhat v čase a v době plnění projektu změnám, což
předvídali také v čl. 5, 8 v obou smlouvách“. Z hlediska ust. § 9 odst. 8 zák. č. 130/2002 Sb. se tak nejedná o údaje způsobilé ohrozit právní subjektivitu
příjemce, způsobilost či údaje, které by mohly ohrozit řešení projektu či
výzkumného záměru, když za projekt odpovídá řešitel a způsobilost řešit projekt
není ohrožena tím, že spolupracovníci (osoby principiálně zaměnitelné) jsou
vyměněni, nahrazeni nebo se výzkumu neúčastní. Příslušným výkladem tak lze
připustit, že dovolatel nemusel poskytovat označené údaje s úmyslem vylákat
dotaci. Namítl, že spíše se jednalo o dobrovolně poskytnutou deklaraci zájmu o
spolupráci s označenými osobami a jejich potřebnost se projeví v průběhu řešení
projektu. Dále poukázal na to, zda vůbec existovaly nepravdivé a hrubě
zkreslené údaje, které uvedl v žádosti o dotaci a zda měl povinnost v žádosti
(v dodatku) určité údaje uvést, když neexistuje žádný důkaz k uvedeným Smlouvám
a dodatkům, jaké údaje měl povinně uvést a neuvedl či zatajil. Přitom se
jednalo o formuláře Ministerstva, a tudíž potřebné informace byly uvedeny ve
Smlouvách a Dodatcích, protože musely splňovat náležitosti zák. č. 130/2002 Sb. Není stanoveno, jaké údaje byl dovolatel povinen uvést, a proto nemohlo být ani
shledáno, jaké údaje jsou způsobilé k pohnutce neposkytnout dotace. Soud si v
tomto směru pomohl neurčitým tvrzením o „závažných skutečnostech“, které nadto
datuje do doby po podání žádosti o dotace. Ty byly přiděleny rozhodnutím
Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 4. 4. 2005, přičemž smlouva či
dodatek není žádost a soud nikde nespecifikuje, proč a jaké údaje měly být v
žádosti uvedeny. Dále uvedl, že žádost o dotaci je jednostranným aktem a v
uvedených případech byla na podkladě zák. č.130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a
vývoje, vyhlášena veřejná soutěž dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Zmíněná žádost (návrh) je aktem soukromého práva, přičemž Smlouva o poskytnutí
účelové podpory je dvoustranným úkonem, kdy Ministerstvo životního prostředí
vybralo nejvhodnější návrh s přidělením dotace. O vybrání projektů (poskytnutí
dotace) a takto o způsobilosti uzavřít smlouvu jako nástroje k poskytnutí
dotace bylo rozhodnuto uvedeným ministerstvem dne 4. 4. 2005.
Soudy však za
žádost o dotaci považují jak uzavření Smlouvy o poskytnutí účelové dotace, tak
uzavření dodatku k existující smlouvě, kdy pouze Smlouva je instrument k
proplacení finančních prostředků, které byly přiděleny jako dotace při
posuzování návrhů projektů, kdy dodatky z této skutečnosti vycházejí a
technicky upřesňují příslušné částky. Přitom soud povinnosti, které zákon váže
k podání žádosti, aplikuje i na Smlouvu. Relevantním jednáním je to, které
předchází podání žádosti a jakékoliv další z hlediska označené trestné činnosti
přičítané dovolateli je již irelevantní. Nelze přitom zaměňovat povinnosti
plynoucí z pravidel celé veřejné soutěže s povinnostmi plynoucími ze žádosti o
dotaci. V důsledku uvedeného má za to, že jak Smlouvy o poskytování účelové
dotace, tak dodatky k nim nejsou způsobilé být žádostí o dotaci, když údaje o
institucionálním a personálním zajištění (argumentace soudu) obsahem dodatků
nejsou. K výši způsobené (shledané) škody dovolatel uvedl, že jakoukoliv škodu
nelze vázat na pouhé podepsání Dodatků, nýbrž na protiprávní čin, v jehož
důsledku škoda vznikla. Uvedeným se soudy v potřebné míře nezabývaly, a to ani
tím, že nevzaly v potaz (citovaná) rozhodnutí správce daně a jeho nadřízeného
orgánu, a to označenými Platebními výměry spolu s rozhodnutím Ministerstva
financí a Ústředního finančního a daňového ředitelství, kdy takto shledané
finanční částky byly společností UT 2002 s. r. o., vráceny do státního rozpočtu
České republiky. Poukázal dále i na to, že i v případě vzniku škody jednal
nedbale i poškozený, který neprofesionálním postupem vznik škody umožnil a jemu
tak nezabránil. Stran naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu
uvedl, že soudem označený skutek není vázán pouze na žádost o poskytnutí
dotace, ale i na další skutečnosti, přičemž soud chybně posoudil pravdivost
nebo hrubé zkreslení či zamlčení oněch podstatných údajů z hlediska § 12 odst. 1 tr. zákoníku, a proto postupoval svévolně se snahou dotvořit skutek tak, aby
jej mohl podřadit pod označený trestný čin (dotační podvod). Zmíněné „další
skutečnosti“ se přitom netýkají podané žádosti, přičemž informace uvedené v
kolonce pro institucionální a personální zabezpečení projektů nejsou stěžejní,
pouze deklarující zájem spolupracovat s tím, že pokud se tato potřeba naskytne,
bude těmto osobám nabídnuta konkrétní práce. Stran podepsání Smluv o poskytnutí
účelové podpory a Dodatků má dovolatel za to, že nejde o žádost o dotace, nýbrž
o dvoustranné smlouvy upravující obchodní vztahy, přičemž pro jejich vznik byl
podmínkou výběr projektů a přidělení dotace v rámci veřejné soutěže. Přitom
případné porušení ustanovení § 9 odst. 8 zák. č. 130/2002 Sb. nezakládá rovinu
trestního práva, když údaje o spolupracovnících nejsou způsobilé ovlivnit ani
subjektivitu příjemce, ani způsobilost a řešení výzkumného záměru je v
kompetenci řešitele. Právě dovolatel byl řešitelem obou projektů a bylo jeho
volbou, které osoby se na nich budou podílet, přičemž neměl povinnost uzavřít s
takovými osobami smluvní vztahy přede dnem podání žádosti do projektů.
V další části podaného dovolání dovolatel namítl, že pokud se vyskytly
pochybnosti o korektnosti v žádosti předložených údajů, bylo namístě zkoumat,
zda bylo nezbytné užít prostředky trestního práva, a to s ohledem na zásadu
subsidiarity trestní represe a z ní plynoucího principu ultima ratio. V
předmětné věci šlo přitom o soukromoprávní vztah (mezi společností UT 2002, s. r. o., a Ministerstvem životního prostředí ČR) s tím, že o ochranu svých
majetkových zájmů primárně dbají především samotné strany takového vztahu, když
především úředníci označeného ministerstva neplnili své prevenční povinnosti. Dovolatel také namítl, že soudy bez bližšího v posuzované věci aplikovaly
trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb.), ačkoliv předmětný skutek se stal za
účinnosti trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb.), když trestní zákon
nepostihoval v rámci samostatné skutkové podstaty jako trestný čin ve výroku
příslušného rozhodnutí popsané jednání a není tedy možné dovodit, že by
pozdější zákon byl pro dovolatele příznivější. Při hodnocení trestnosti činu
nelze konstatovat jeho škodlivost, když nejsou ani naplněny znaky skutkové
podstaty trestného činu dotačního podvodu. Poukázal i na to, že příslušné
ministerstvo ani neshledalo vznik škody s tím, že projekt byl řádně ukončen
Smlouvou o využití výsledků výzkumu a vývoje ze dne 29. 6. 2009 a jeho
výsledkem je užitný vzor vydaný Úřadem průmyslového vlastnictví a tím je
škodlivost činu vyloučena. Projekt byl sice ukončen odstoupením od smlouvy ze
dne 20. 12. 2007 a následně smluvní strany zjistily (čl. 4 odst. 2 Smlouvy o
narovnání ze dne 26. 1. 2009), že nebyly naplněny důvody pro odstoupení od
Smlouvy ze dne 19. 4. 2005 a své vztahy napravily. Závěrem dovolatel svou
argumentaci shrnul s tím, že ad 1) skutky popsané soudy nejsou odděleny z
časového hlediska ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu dotačního
podvodu údajně spáchaného dovolatelem, kdy zákon uvádí, že se tak děje při
podání žádosti o dotaci a jde tak o tzv. předčasně dokonaný trestný čin, který
je spáchán okamžikem předložení nepravdivých údajů, hrubě zkreslených údajů
nebo zamlčujíce podstatné údaje při žádosti o poskytnutí dotace, ad 2)
dovolatel jako jednatel a společník společnosti UT 2002, s. r. o., podepsal
ohledně předmětných projektů příslušné Smlouvy o poskytnutí účelové dotace a
označené dodatky k nim, které nepředstavují „žádost“, ale pouhou úpravu
soukromoprávních vztahů mezi příjemcem a poskytovatelem dotace, ad 3) ani
uvedené Žádosti ze dne 8. 9. 2004, Smlouvy ze dne 19. 4. 2005, resp. 15. 4. 2005 a Dodatky ze dne 9. 2. 2006 a 14. 2.
2006 neobsahují žádné nepravdivé
informace, když dovolatel neměl povinnost jakékoliv údaje nad rámec těch, které
jsou uvedeny ve formulářových standardizovaných smlouvách Ministerstva
životního prostředí ČR uvádět před uzavřením Smluv a Dodatků, ad 4) v případě
uvedení osob, pro které se řešitel nakonec nerozhodl, či které se rozhodly
nespolupracovat, se jedná o běžnou praxi, protože potřeba smluvních
spolupracovníků se ukazuje teprve v průběhu řešení projektu a nemohlo tak jít
takto o údaje nepravdivé či hrubě zkreslené, ad 5) na přímý úmysl dovolatele
nezákonně vylákat finanční prostředky nelze usuzovat z toho, že podal žádost o
dotaci s tím, že v ní byly uvedeny i osoby, se kterými později nespolupracoval,
a ad 6) pokud někde bylo shledáno pochybení, je namístě poukázat na to, že
všechny soukromoprávní a správní konsekvence projektu byly vyřešeny, není
namístě na popsaný skutek aplikovat trestní právo jako prostředek ultima ratio. Dovolatel uzavřel s tím, že s ohledem na uvedené se zločinu dotačního podvodu
podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem
nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku nedopustil, a
proto navrhl, aby „Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek zrušil“.
Dovolatelka Ing. H. W. ve svém mimořádném opravném prostředku uvedla,
že neobstojí tvrzení soudu, že jednala v úmyslu přímém a tedy věděla, že páchá
dotační podvod a chtěla tak činit. To proto, že nebylo nade vší pochybnost
zjištěno, že jako manažerka byla informována o podvodném jednání Doc. Ing. W. a
takto uzavřela Dodatek č. 2 ke Smlouvě o poskytnutí účelové podpory k projektu,
když samotný Dodatek č. 2 nelze označit za žádost. Její povědomost o tom, že
Doc. W. údajně při podávání žádosti úmyslně předkládal nepravdivé a hrubě
zkreslené informace a ty zatajoval, je pouze v rovině domněnky, kdy soud takto
svévolně dotváří skutkový stav a následně jej (vadně) hodnotí. Chybí tak zjevně
subjektivní stránka skutkové podstaty označeného trestného činu. Dále poukázala
na to, že je nutné odlišit žádost o dotaci, která se podává Ministerstvu
životního prostředí ČR ve veřejné soutěži (jako akt soukromého práva na
podkladě zmocnění ve správním aktu) od Smlouvy o poskytnutí účelové podpory
(následný akt soukromého práva, dvoustranný úkon). O vybrání projektu a
přidělení dotace bylo již rozhodnuto označeným ministerstvem a v dodatcích se
pak řešily parametry finančních prostředků. Právě z časového hlediska je tak
jediné relevantní jednání dovolatelky do podání „žádosti“. Dále co se týče
Dodatku č. 2, tak údaje o institucionálním a personálním zajištění označeného
projektu jeho obsahem nejsou a ve zmíněném Dodatku není ani žádný projev vůle s
odkazem na přílohu, který by ji činil součástí smlouvy. Ke způsobení značné
škody dovolatelka uvedla, že pouze podepsala formální dodatek předpokládaný ve
Smlouvě o poskytnutí účelové podpory ze dne 15. 4. 2005, který přepokládal
čerpání částky dotace na rok 2007 stran uvedeného projektu. V soudem popsaném
skutku v rámci jeho (citovaného) rozhodnutí potom nelze shledat naplnění
objektivní ani subjektivní stránky skutkové podstaty označeného trestného činu. Dovolatelce totiž nelze přičítat úmysl spočívající v předkládání nepravdivých
či hrubě zkreslených údajů či zamlčení podstatných údajů ve snaze vylákat z
rozpočtu České republiky finanční prostředky, neboť se nejednalo o žádost a
dodatek byl formulář označeného ministerstva, dovolatelka žádné nepravdivé ani
hrubě zkreslené údaje neuvedla, protože jde o pouhý rozpis finančních částek
tak, jak měly být dle původní „Smlouvy“ upřesněny. K odbornému zajištění
projektu uvedla, že to je zcela v kompetenci ředitele projektu (Doc. W.) a
domněnka, že se podílela na podání žádosti o dotaci, je nepřijatelná poukazem
na to, že uplatnila svou mzdu atd. jako manažerka. Stran jejího podílu na
podpisu Smlouvy o poskytnutí účelové podpory a jejího Dodatku č. 1 má za to, že
se nejedná o žádost o dotace (s následnou argumentací, která je totožná s
argumentací již shora zmíněnou v souvislosti s dovoláním Doc. W.). Pro
stručnost a nadbytečné opakování stejné argumentace je namístě odkázat na
tvrzení dovolatele Doc. W. uvedené shora, a to stran ustanovení § 12 odst. 2
tr. ř.
v rámci zásady subsidiarity trestní represe při právním hodnocení
předmětného skutku i plnění prevenční povinnosti ze strany označeného
ministerstva. Ze stejných důvodů je třeba odkázat i na tvrzení, že se v zásadě
jednalo o soukromoprávní vztah, který soudy nesprávně posunuly na úroveň již
trestně právní. V závěru podaného dovolání potom poukázala na to, že dotační
podvod, jako tzv. předčasně dokonaný trestný čin, lze spáchat v rámci podání
žádosti o dotaci, když ona sama pouze podepsala jako jednatelka společnosti UT
2002, s. r. o., Dodatek č. 2 ke Smlouvě o poskytnutí účelové podpory ze dne 15. 4. 2005 a tedy soukromoprávní upřesnění částky na rok 2007, přičemž uvedený
Dodatek neobsahuje žádné nepravdivé informace. Dále uvedla, že pokud byly v
žádosti ohledně institucionálního a personálního zajištění uvedeny osoby, pro
které se nakonec řešitel nerozhodl, jde o běžnou praxi. Na přímý úmysl
dovolatelky spáchat dotační podvod nelze usuzovat z prosté skutečnosti, že jako
projektová manažerka uplatňovala výplatu a hotové výdaje na základě pracovní
smlouvy, když podepsání Dodatku č. 2 nepředstavuje žádost o dotaci. Přitom
všechny soukromoprávní a správní konsekvence projektu byly vyřešeny, absentuje
také zákonem vyžadovaná škodlivost jejího jednání. Označeného trestného činu se
tak nedopustila, a proto navrhla, „aby Nejvyšší soud České republiky napadený
rozsudek zrušil“.
K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřila příslušná státní
zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. K dovolání podanému Doc. Ing. P. W., CSc., uvedla, že ten (jsa uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle §
212 odst. 1, odst. 6 písm. a/ tr. zákoníku) vidí problém v tom, že popis jemu
přisouzeného skutku obsahuje i jednání, které je nezpůsobilé k posouzení podle
uvedeného ustanovení trestního zákoníku. Namítl, že soud jeho jednání popsal
široce, a to i s ohledem na to, že dotačním podvodem je uvedení nepravdivých
nebo hrubě zkreslených údajů a zamlčení podstatných údajů v žádosti o dotaci. Pokud poukázal na to, že žádost o dotaci má povahu jednostranného právního
úkonu na rozdíl od Smlouvy o poskytnutí účelové podpory, jakož i jejich
Dodatků, které jsou dvoustrannými právními úkony s tím, že jde o nesouměřitelné
pojmy, pak takový odkaz z hlediska jemu přisouzené právní kvalifikace trestného
činu dotačního podvodu ztrácí na své právní relevanci. To proto, že dovolatel
přehlédl, že byl uznán vinným trestným činem dotačního podvodu ve smyslu § 212
tr. zákoníku nejen v jeho základní skutkové podstatě, ale také za existence
přitěžující okolnosti způsobení škody velkého rozsahu z hlediska § 212 odst. 6
písm. a) tr. zákoníku. Proto je také popis označeného skutkového děje zaměřen
na podrobné vylíčení skutkových okolností, za kterých k uvedenému
(kvalifikovanému) trestnému následku došlo (případně z popsané části jeho
způsobení hrozilo). Proto také obsahuje výčet všech právních úkonů
uskutečněných mezi úspěšným žadatelem o poskytnutí dotace a jejím
poskytovatelem, tedy těch, které byly nezbytné k tomu, aby právě na jejich
podkladě mohly být finanční prostředky na dotovaný účel vyplaceny. Připomněla,
že stejnou námitkou se zabýval i odvolací soud, který odmítl její důvodnost s
poukazem na sofistikovanou povahu předmětné trestné činnosti i na celou řadu
dílčích kroků nezbytných k její realizaci tak, aby v něm po stránce skutkové
byly vyjádřeny všechny znaky trestného činu dotačního podvodu. Dále poukázala
na tvrzení dovolatele stran jednotlivých znaků skutkové podstaty uvedeného
trestného činu s tím, že se vztahují pouze na tu část dotačního řízení, která
spočívá v podání žádosti o poskytnutí dotace s poukazem na Smlouvy o poskytnutí
účelové podpory mezi společností UT 2002, s. r. o., a Ministerstvem životního
prostředí ČR ze 14. 5. a 19. 5. 2005 s tím, že na jejich základě vznikl
obligační závazek České republiky poskytnout uvedené společnosti finanční
částky se závěrem, že výběr projektů pro přidělení dotace a tím i způsobilost
jejich předkladatelů k uzavření Smluv, které jsou nástrojem k vyplacení dotace,
když ty se staly předmětem rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR ze
dne 4. 4. 2005 a v Dodatcích uvedených smluvních jednání se řešily pouze
parametry poskytnutých finančních prostředků. K tomu uvedla, že soud prvního
stupně správně poukázal na dostupnou judikaturu, a to jak soudu Nejvyššího, tak
i Ústavního (sp. zn. 6 Tdo 859/2008, 7 Tdo 312/2004 i II.
ÚS 1748/08), která má
sice svůj základ z doby předcházející trestně právní úpravy (trestní zákon ve
svém § 250b), ale je plně využitelná k výkladu znaků plně srovnatelné skutkové
podstaty právě v případě skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu
podle § 212 trestního zákoníku. To s tím, že uvedení nepravdivých nebo hrubě
zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů v žádosti o poskytnutí dotace
je třeba vykládat tak, že jde o všechny údaje, na jejichž podkladě je o dotaci
rozhodováno a tedy včetně těch, které jsou nezbytné k jejímu vyplacení. Proto
také je trestný čin podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku v tomto rozsahu dokonán
již samotným předložením žádosti o úvěr, pokud je v ní zatajena nějaká
podstatná skutečnost či přímo uveden nepravdivý či hrubě zkreslený údaj v téže
míře právního významu, určujícího pro rozhodnutí jak o udělení dotace, tak i
pro její vyplacení. Je třeba zdůraznit právní relevanci těch údajů, kterými se
subjekt v uvedeném směru nadaný rozhodovací pravomocí řídí, přičemž však nelze
dovodit závěr, že soudy za žádost o dotaci považují vedle žádosti samotné i
uzavření Smlouvy o poskytnutí účelové dotace a uzavření Dodatku k takové (již
existující) smlouvě. Soudy tak při posuzování předmětného jednání dovolatele
jednotlivé právní kroky (z hlediska předepsaného zákonného postupu při
rozhodování o přidělení dotace) důsledně rozlišovaly, nemohly však přehlédnout,
že v daném případě nezůstalo pouze u tzv. předčasně dokonaného deliktu dle §
212 odst. 1 tr. zákoníku, ale došlo i ke způsobení kvalifikovaného poruchového
jevu ve smyslu § 212 odst. 6 písm. a.) tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem ve
stadiu pokusu a v případě dovolatelky ve smyslu § 212 odst. 5 písm. c) tr. zákoníku zcela dokonaným. Přitom nelze ani u jednoho z dovolatelů úspěšně
dovodit, že za jedině právně relevantní jednání lze považovat jednání
dovolatele do podání žádosti o poskytnutí dotace s tím, že jakékoliv další
časově navazující jednání je z hlediska přisouzené právní kvalifikace (§ 212
odst. 1, odst. 6 písm.a/ tr. zákoníku) zcela irelevantní. Otázkou vyhodnocení
nepravdivosti či hrubého zkreslení údajů nebo zamlčením uváděných podstatných
údajů (v části „při podání žádosti o poskytnutí dotace“) se pak po stránce
objektivní i subjektivní zabýval důsledně soud prvního stupně, a to natolik
podrobně, že soud odvolací neměl potřebu popsané úvahy nijak doplnit a právem
podpořil stanovisko, že veřejná soutěž vyhlášená ministerstvem životního
prostředí ČR dne 30. 6. 2004 zavazovala všechny subjekty (uchazeče), a tedy i
dovolatelem zastupovanou společnost UT 2002, s. r. o., z hlediska zadávacích
dokumentů nezbytných pro zpracování a podání návrhu projektu, který je třeba
považovat z hlediska zák. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, za
předmětnou žádost uchazeče o poskytnutí účelových finančních prostředků ze
státního rozpočtu. Uvedené plyne i z odpovídající právní úpravy (§ 17 odst. 7
zák. č. 130/2002 Sb. ve znění do 12. 9.
2005), podle které návrh projektu je
žádostí uchazeče o poskytnutí účelové podpory formou dotace podle zvláštního
právního předpisu, kterým je právě uvedený zákon č. 218/2000 Sb. Přitom soud
prvního stupně důsledně vyložil stěžejní podmínky, za splnění kterých se lze do
veřejné soutěže v oblasti výzkumu a vývoje přihlásit a následně i čerpat
účelovou finanční podporu, a zabýval se i obsahem jednotlivých bodů takto
vyhlášené veřejné soutěže, a to především z hlediska dodržení tomu odpovídající
a v uvedeném směru závazné právní úpravy, kterou takto představoval zák. č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Proto také
pod dovolatelem poukázaným bodem II. 1. písm. a) uvedené veřejné soutěže (stran
„prokazování kvalifikace a formy prokazování kvalifikace“) ve smyslu a způsobem
uvedeným v § 18 odst. 2, 4 cit. zákona vztaženým ke kvalifikačním předpokladům
na straně uchazeče, se z hlediska toho, který vyhlásil onu veřejnou soutěž,
vyžadovalo i uvedení informací zahrnujících mimo jiné technické a materiální
vybavení pro řešení programů/projektů i jmenný seznam všech tvůrčích pracovníků
účastnících se na řešení, včetně jejich odborného životopisu, vymezení
problémů, na kterých budou pracovat, objemu jejich pracovní účasti atd., což ve
smyslu § 18 odst. 3 cit. zákona odpovídá oprávnění vyhlašovatele veřejné
soutěže v intencích jejího charakteru a finančního rozsahu předpokládaných
řešitelských projektů. Pokud je v bodě II. 3. předmětné veřejné soutěže
uvedeno, že uchazeč je povinen poskytovatele písemně informovat o změnách,
které nastaly v době od podání návrhu jeho projektu do případného uzavření
smlouvy nebo vydání rozhodnutí o poskytnutí podpory a které se také týkají
údajů požadovaných pro prokázání způsobilosti a které by tak mohly mít vliv na
rozhodování poskytovatele o udělení dotace (do sedmi kalendářních dnů ode dne,
kdy se o takové skutečnosti dozvěděl), tak potom je seznam takových údajů z
hlediska vyhlašovatele veřejné soutěže udělit účelové dotační prostředky
příslušnému žadateli dostatečně transparentně vyjádřen v bodě II. 5. označené
veřejné soutěže. Podle něj totiž v případě nesplněných podmínek uvedených v čl. II. 1. písm. a), čl. II. 3. je nutno přistoupit k vyloučení návrhu projektu z
veřejné soutěže ve výzkumu a vývoji. V uvedeném směru je proto správný
hodnotící závěr nalézacího soudu s tím, že povinnosti uchazeče uvedené v bodě
II. předmětné veřejné soutěže byly srozumitelným a současně zákonu
odpovídajícím způsobem formulovány jako závazné podmínky jeho úspěšné účasti. Dále se státní zástupkyně vyjádřila k tomu, že dovolatel v části předmětného
projektu nazvané „Personální a institucionální zabezpečení“ sice uvedl, že na
projektech budou spolupracovat vybraní pracovníci příslušných kateder s tím, že
popř. i další, jejichž potřebnost se projeví v průběhu řešení. Uvedla, že s
ohledem na výše uvedené konkretizované podmínky kvalifikačních předpokladů
žadatele (v postavení tzv.
řešitele) i jeho tvůrčích spolupracovníků, účastných
na řešení projektu, však nelze vycházet z „prostého gramatického výkladu takové
formulace“ a na uvedeném podkladě důvodně dovozovat, že se jedná pouze o
zamýšlenou spolupráci s tam uvedenými odborníky, ke které případně dojde až v
souvislosti s aktuální potřebou s tím, že se tak může jednat „o neuzavřenou
množinou všech myslitelných subjektů, jež by mohly na projektu spolupracovat“. Poukázala i na to, že postavení žadatele o dotaci a potažmo úspěšného řešitele
v intencích veřejné soutěže je zásadní. Význam řešitele prioritně spočívá v
jeho výlučné odpovědnosti za všechny rozhodné údaje, které si vyhlašovatel
veřejné soutěže vymínil a bez kterých by podané žádosti o dotaci nemohlo být
vyhověno. Mezi takové rozhodné údaje přitom nesporně patří i otázky
„Personálního a institucionálního zabezpečení“ projektu a nelze je vnímat jako
dobrovolné, a to ani s odkazem na závěry expertního stanoviska Doc. JUDr. B. H., Ph.D., které ostatně nevycházejí ani z rozhodného textu vyhlášené
(předmětné) veřejné soutěže ani ze znění odpovídající právní úpravy. Z ní totiž
plyne, že poukazované a objektivně nevyloučené možnosti personálních změn v
době realizace projektu podléhají ohlašovací povinnosti dle § 9 odst. 8 zák. č. 130/2002 Sb. S ohledem na uvedené má státní zástupkyně za to, že dovolateli byl
nepochybně dostatečně znám význam údajů v části týkající se „Personálního a
institucionálního zabezpečení projektu“, stejně jako rozpor v ní uváděných
údajů (personálií) s objektivitou tvrzení o jejich budoucí spolupráci, stejně
mu byla známa povinnost uvádět tyto údaje na pravou míru při všech
příležitostech, a tedy od rozhodnutí o udělení dotačních prostředků přes
smluvní úpravu jejich poskytnutí ve znění příslušných smluvních dodatků až po
kontrolu pracovníků poskytovatele dotace v průběhu realizace projektu. K
namítané absenci škody velkého rozsahu uvedla, že pokud označil za vadnou úvahu
soudu spočívající v tom, že pokud by nebyly „Smlouvy a Dodatky“ uzavřeny,
nebyla by vyplacena přisouzená částka, nelze mu přisvědčit. Pokud dovolatel
poukázal na plánovanost dotací na rok 2005-7 a na povinnost dvoustranná jednání
uzavřít, pak takto nejde o trestný čin. Nelze však současně přehlédnout, že
taková povinnost se opírala v dané věci o protiprávní podklad spočívající právě
v nepravdivosti, hrubé zkreslenosti či zatajení podstatných údajů v žádosti o
dotaci a takto absentoval právní nárok plynoucí z navazujících právních úkonů,
na jejichž podkladě došlo k vyplacení dotace. Na výši škody přitom nemá vliv
ani případné zohlednění finančních prostředků vložených do projektů společností
UT 2002, s. r. o., neboť ať již tvrzené nebo skutečně vynaložené náklady se
totiž při nesplněných podmínkách právního režimu řízení ve smyslu zák. č. 218/2000 Sb., a zák. č. 130/2002 Sb., neopírají o žádný právní titul tak, aby
je bylo možné vůbec zohlednit z hledisek již uvedených.
K otázce namítané
spoluviny poškozeného potom státní zástupkyně uvedla, že i ve smyslu ustálené
judikatury se příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem
nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež
spolupůsobí při vzniku následku, pokud jednání pachatele zůstává takovým, bez
kterého by k následku nedošlo. Pokud tedy dovolatel uvedl, že se nemohl
obohatit, pokud příjemcem byla společnost UT 2002, s. r. o., pak bez ohledu na
jeho nezmenšenou odpovědnost statutárního orgánu za následky jeho jednání,
uskutečněnou jménem právnické osoby, zůstává z hlediska předmětné skutkové
podstaty trestného činu dotačního podvodu (jejího kvalifikovaného následku)
podstatným to, že znak vlastního či cizího obohacení není (na rozdíl od tzv. obecného podvodu) zákonem předepsán. K jeho námitce stran absence úmyslného
jednání ve snaze způsobit kvalifikovaný škodlivý následek (dotace vyplacené na
rok 2007 po podpisu Dodatku č. 2 ze 13. 2. 2007 ke Smlouvě o poskytnutí účelové
podpory z 15. 4. 2005) s tím, že v té době byla v postavení statutárního
zástupce označené společnosti dovolatelka Ing. H. W., lze uvést, že z učiněných
skutkových zjištění plyne, že oba dovolatelé jednali ve spolupachatelské formě
trestné součinnosti, což v rámci svého rozhodnutí přiléhavě vysvětlil odvolací
soud. Nedůvodné je i tvrzení dovolatele spočívající v tom, že škoda nevznikla,
případně byla menší, než bylo shledáno, a to ať již z hlediska vynaložených
nákladů v souvislosti s projektem, spoluzavinění poškozeného či případné její
vrácení do státního rozpočtu ve správním řízení, kdy takto by se jednalo pouze
o skutečnosti potřebné pro posuzování adhezního nároku státu, který se však
nestal předmětem rozhodování v předmětné věci. K namítané absenci společenské
škodlivosti jednání dovolatelů státní zástupkyně uvedla, že soukromoprávní
základ věci i předmětné smluvní vztahy nelze akceptovat ani při zdůraznění
principu subsidiarity trestní represe, když k přidělení dotace a jejího čerpání
došlo zjevně při naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu dotačního
podvodu z hlediska § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. K tomu, že v
předmětné věci byla aplikována nová úprava formálního pojetí trestného činu v
rámci trestního zákoníku, ačkoli skutek se stal za účinnosti předchozí právní
úpravy uvedla, že to, že byl trestný čin dotačního podvodu zahrnut do
samostatné skutkové podstaty (§ 212 tr. zákoníku), není rozhodné proto, že
takové jednání bylo již trestné i za dřívější právní úpravy a ta jako trestný
čin úvěrového podvodu ve smyslu § 250b trestního zákona. Příznivost pozdější
právní úpravy je jednoznačně dána porovnáním zákonného rozpětí příslušných
trestních sazeb obou uvedených trestných činů, jak také uvádějí oba soudy v
důvodech svých rozhodnutí. S ohledem na uvedené proto, státní zástupkyně
navrhla, aby takto dovolání podaná Doc. Ing. P. W. a Ing. H. W. byla podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v § 265b
tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které
věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném
ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum
napadeného rozhodnutí. Přitom důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se tak nelze v zásadě domáhat přezkoumání
učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu,
že na jejich základě lze přijmout jim odpovídající právní závěry. Skutkový stav
je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek
nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti
s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. xxx
V posuzované věci je především nezbytné poukázat na to, že v rozhodné době
Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo podle zák. č. 130/2002 Sb., o
podpoře výzkumu a vývoje, veřejnou soutěž (dne 30. 6. 2004) na řešení programů
působnosti poskytovatele, ta byla uveřejněna v obchodním věstníku a upravovala
řešení programů „Krajina a sídla budoucnosti“, „Životní prostředí a ochrana
přírodních zdrojů“. Přitom společnost UT 2002, s. r. o., předložila právě na
základě vyhlášené (zmíněné) veřejné soutěže programové projekty „Relace mezi
politikou životního prostředí a ekonomickým rozvojem“ (datovaný dne 3. 9. 2004)
a „Výzkum, zpracování a možného následného industriálního využití primárního a
sekundárního odpadu segmentu pryže, pneumatik aj. pryžového odpadu“ (datovaný
téhož dne). Dne 4. 4. 2005 pak bylo ministerstvem životního prostředí
rozhodnuto o přidělení požadované dotace (po schválení stanoviska odborného
poradního orgánu). Následně potom dovolatel uzavřel jako jednatel obchodní
společnosti UT 2002, s. r. o., v postavení příjemce dotace „Smlouvu o
poskytnutí účelové podpory na řešení programového projektu formou dotace z
výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj podle zák. č.130/2002 Sb., o podpoře
výzkumu a vývoje, s přiděleným evidenčním označením projektu “ (dále jen
Smlouva). Na tomto místě je potom nezbytným uvést, že na základě učiněných
skutkových zjištění v rámci shora uvedeného (jím předloženého) projektu a ani
následně dne 19. 4. 2005 uzavřené Smlouvy v části nazvané Institucionální a
personální zabezpečení (jako její neoddělitelné součásti) nepravdivě uvedl, že
na projektu budou spolupracovat osoby, které přesně označil. Za těchto
okolností mu byla následně vyplacena zmíněným ministerstvem příslušná dotace a
po uzavření Dodatku č. 1 ze dne 9. 2. 2006 dotace další. Prokázáno bylo i to,
že předkládal průběžné zprávy o finančním čerpání dotace, v rámci kterých
uváděl nepravdivé (soudy podrobně popsané) údaje. Na základě kontroly Smlouvy
ze dne 19. 4.
2005 provedené označeným ministerstvem již k uzavření dalšího
Dodatku nedošlo. Z učiněných skutkových zjištění lze již shora uvedené ve
stejném rozsahu vztáhnout i na dovolatelem předložený projekt i na další (shora
uvedený) projekt a v souvislosti s ním na uzavřenou Smlouvu (pod evidenčním
označením projektu ze dne 15. 4. 2005 a s ní spojené Dodatky č. 1 a č. 2, v
důsledku kterých pak došlo k vyplacení dotací v uvedené výši. Přitom je zjevné,
že vyhlášená veřejná soutěž, následně předložené programové projekty a v
důsledku toho uzavřené Smlouvy i se svými Dodatky jsou jediným a spolu
souvisejícím celkem, v rámci kterého musely být splněny jednotlivě stanovené
podmínky proto, aby mohla být příslušná dotace v souladu se zákonem také
poskytnuta. Za daného stavu tak nemohlo zůstat u tzv. předčasně dokonaného
zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku, ale došlo již k
trestně právnímu následku (poruchového jevu) z hlediska § 212 odst. 6 písm. a)
tr. zákoníku. Pokud tedy dovolatel prokazatelně (v rozporu s vymezenými
podmínkami) nepravdivě uvedl řadu lidí (soudy přesně označených osob), kteří
budou závazně spolupracovat na příslušných projektech a současně soudy
prokázaly, že tito lidé takový souhlas nedali (případně nebyli ani osloveni),
postupoval protiprávně a svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty
zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku,
dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jak
ve svém rozhodnutí přiléhavě vysvětlil odvolací soud, když v tomto směru
korigoval (citované) rozhodnutí soudu prvního stupně. V uvedeném směru potom
zejména soud prvního stupně podrobně a detailně vyložil zásadní podmínky, za
splnění kterých bylo možné se do zmíněné veřejné soutěže vůbec přihlásit a po
jejich splnění také čerpat účelově stanovenou finanční podporu (dotaci), když
správně vycházel z obsahu k tomu určené právní úpravy v podobě podmínek
stanovených zák. č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a
inovací. Z hlediska uvedeného zákona tak jde o splnění kvalifikačních
předpokladů uchazeče, zajištění technického a materiálního vybavení pro řešení
projektu a také jmenný seznam všech tvůrčích pracovníků, účastných na řešení
projektu, včetně jejich odborného životopisu, vymezení problémů, na kterých
budou participovat, objem jejich účasti atd. Stejně tak je citovaným zákonem
stanovena povinnost písemně informovat o případných změnách projektu ve lhůtě
tam stanovené. Soudy nepochybily, pokud uvedené povinnosti označily jako
závazné. Shora uvedeným způsobem proto měly být jednotlivé osoby v rámci
projektů zřetelným způsobem označeny z hlediska všech zákonem stanovených
náležitostí, z hlediska jejich postavení při provádění předložených projektů,
když za uvedené je nepochybně odpovědný řešitel. Tvrzení, že může jít o
pracovníky (obecně), jejichž potřeba se projeví v průběhu řešení projektu, není
udržitelné.
K námitce stran výše způsobené škody je pouze namístě stručně
poukázat na argumentaci obsaženou v napadených (citovaných rozhodnutí), kdy z
hlediska prostředků, které měla společnost UT 2002, s. r. o., do předmětných
projektů vložit, je uvedená skutečnost nerozhodná, když (případně) takto
vynaložené prostředky se při nesplnění uvedených podmínek ve smyslu zák. č. 218/2000 Sb. a zák. č. 130/2002 Sb. nejsou těmi, které představují v rámci
dotačního řízení jakýkoli právní nárok. Případné spoluzavinění druhé smluvní
strany pro její neopatrnost je potom v uvedených souvislostech irelevantní (tak
i R 37/1975). Další úvahy v tomto směru (stran vzniku škody, spoluzavinění
poškozeného, vrácení finanční částky do státního rozpočtu v rámci správního
řízení) by měly význam pouze z hlediska případného uplatnění nároku na náhradu
škody. K namítané absenci společenské škodlivosti (ultima ratio) nelze mít za
to, že popsané jednání (obou dovolatelů) nelze vnímat jako trestný čin, když
(jak již uvedeno) naplnili všechny znaky skutkové podstaty zločinu dotačního
podvodu způsobem a v rozsahu soudy označeným. Konečně k otázce časové
působnosti trestního zákona a trestního zákoníku je namístě připomenout, že
popsané jednání bylo trestné i za účinnosti trestního zákona jako trestný čin
úvěrového podvodu (§ 250b trestního zákona), přičemž příznivější pro dovolatele
je nepochybně užití pozdější právní úpravy, jak plyne z porovnání zákonných
sazeb obou označených trestných činů. Shora uvedené námitky byly vzneseny v
zásadě oběma dovolateli, když dovolatelka Ing. H. W. samostatně zdůraznila, že
v jejím (soud popsaném) jednání nutno spatřovat absenci jejího zavinění. K tomu
je nutno uvést, že z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že dovolatelka
byla manažerkou, která nepochybně věděla o předchozím jednání svého manžela,
byla o něm informována, stejně tak i o způsobu personálního a institucionálního
zabezpečení projektů, kdy v tomto směru i jednala s pedagogickými pracovníky
popsaným způsobem. Komunikovala s ministerstvem životního prostředí ohledně
zmíněných projektů a své (finančně ohodnocené) aktivity nemohla bez znalosti
věci provádět, když se prokazatelně starala o zajišťování organizačních a
administrativních úkonů z hlediska uváděných projektů. Její tvrzení, že v
uvedeném směru neměla žádné znalosti tak neodpovídá učiněným skutkovým
zjištěním a nelze tak mít ani za to, že neměla úmysl počínat si způsobem, který
je jí kladen za vinu. Jeví se potřebným znovu připomenout, že v rámci zmíněných
projektů nebyl tým potřebných spolupracovníků vůbec ustaven a takto zásadní
údaj v žádosti o dotaci navazujícím předloženým projektům a s tím souvisejícími
Smlouvami a jejich Dodatky nebyl uveden pravdivě a takto nebyla ani zajištěna
potřebná záruka kvality odborných vědeckých pracovníků zásadně potřebná pro
odpovídající řešení projektů, když taková záruka měla zásadní význam právě pro
rozhodování vyhlašovatele veřejné soutěže a na to navazující případné oprávněné
poskytnutí účelové dotace.
Je namístě uzavřít s tím, že shora uvedené námitky stran nesprávného právního
posouzení jejich jednání, zavinění, výše (existence) způsobené škody i
nerespektování principu ultima ratio byly vzneseny právně relevantně, jsou však
z důvodů již shora zmíněných zjevně neopodstatněné. K ve věci učiněným
skutkovým zjištěním pak lze v souhrnu (s odkazem na jejich podrobný popis
obsažený v důvodech napadených a citovaných rozhodnutích) uvést, že ta mají v
provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi
případně v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Takto učiněná skutková
zjištění pak co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci
přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé
a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podaná dovolání
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněná. Za
podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka