USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. V., nar. XY, trvale bytem XY, korespondenční adresa XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2022, č. j. 10 To 252/2022-1867, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 61/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21. 6. 2022, č. j. 6 T 61/2021-1824, byl obviněný J. W. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustil tím, že: jménem osoby samostatně výdělečně činné I. J., IČ: XY, uzavřel v dubnu roku 2016 se společností B. - K., IČ: XY ústní dohodu o skladování slunečnicových pelet ve skladovém areálu, tzv. XY, v Kutné Hoře, ul.
XY, která byla stvrzena smlouvou o skladování, uzavřenou dne 1. 12. 2016 mezi osobou samostatně výdělečně činnou I. J., IČ: XY, jako skladovatelem, a společností B. – K., IČ: XY, jako ukladatelem, k níž přistoupil obžalovaný uzavřením ručitelského prohlášení dne 17. 2. 2017, kdy v době od 6. 4. 2016 do 31. 8. 2017 přebíral od společnosti B.-K.. k uskladnění slunečnicové pelety, přičemž v rozporu se smlouvou o skladování, kdy byl povinen převzaté slunečnicové pelety uskladnit ve skladovném areálu, tzv. XY, v Kutné Hoře, ul.
XY, parc. č. XY v k.ú. XY, a posléze je dle požadavku společnosti B. – K. dopravit do sídla společností B. - K. na adresu XY, toto úmyslně v době od 31. 7. 2017 do 23. 8. 2017 neprovedl, neoprávněně ze skladového areálu odvezl 1 766,65 t uskladněných slunečnicových pelet v hodnotě 3 404 917,54 Kč, které použil blíže nezjištěným způsobem pro svoji potřebu, čímž způsobil společnosti B. - K., IČ: XY, se sídlem XY škodu ve výši 3 404 917,54 Kč.
2. Za to byl obviněný podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud Praze usnesením ze dne 22. 11. 2022, č. j. 10 To 252/2022-1867, tak, že odvolání obviněného podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Argumentace obviněného směřuje výlučně proti výroku o vině.
5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že provedené důkazy jsou důkazy nepřímými, které neumožňují učinit nezpochybnitelný závěr o jeho vině. Obviněný své námitky proti skutkovým zjištěním shrnul do 4 okruhů: - „váha“ zboží - objem zboží - časové možnosti - motiv
6. Pokud jde o „váhu“ zboží, obviněný v dovolání předkládá své úvahy týkající se umělého navyšování hmotnosti zboží proléváním vodou a polemizuje s hodnocením důkazů, které provedly nižší soudy. Pokud jde o objem zboží, obviněný poukazuje na nedostatečnou kapacitu haly, do níž se nemohlo příslušné množství zboží vejít. Soud vyšel jen z tvrzení svědka, faktické ověření provedeno nebylo. Ohledně časových možností obviněný namítá, že naložení a vyvezení 78 kamionů za období tří týdnů, které je mu kladeno za vinu, je pro svou časovou náročnost prakticky neproveditelné, obzvláště, pokud by zamýšlel údajně zpronevěřené zboží nahradit zbožím jiným. Konečně obviněný namítá, že jeho údajný motiv nedává smysl.
7. Obviněný namítá, že nebyla vyčerpána důkazní situace – soudy neprovedly obhajobou navržené důkazy, konkrétně výslechy svědků a fotografie měření vlhkosti. Svědci, kteří ve věci vypovídali, jsou podle obviněného „na věci závislí“, neboť se podíleli na ledabylé evidenci inventurních stavů. Obviněný uzavírá, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s důkazy.
8. Obviněný je dále přesvědčen, že v proběhlém řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Namítá, že v rozporu s článkem 3. odst. 5. a 6. Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se v průběhu trestního řízení změnil rozsahu skutku, jeho časové určení, okruh osob, které by se měly na skutku podílet, i další okolnosti skutku. Tyto změny přitom podle obviněného vyplývají až z rozsudku odvolacího soudu. Obviněný s uvedenými změnami nebyl náležitě seznámen a nemohl se jim tak účinně bránit. Konkrétně obviněný argumentuje pasážemi odůvodnění napadeného usnesení, podle nichž zboží mohlo chybět už dříve, skutku se obviněný nemusel dopustit sám, ale prostřednictvím nezjištěných třetích osob. Obviněný není spokojen také s tím, že ve vztahu k údajnému zapojení třetích osob do odvozu zboží nebylo prováděno žádné dokazování. Podle obviněného byly porušeny zásady in dubio pro reo a zásada presumpce neviny.
9. V části dovolání, která se má vztahovat k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný opakuje a rozvíjí některé již výše uvedené námitky proti zjištěnému skutkovému stavu. Nebylo podle něj prokázáno, že by si chybějící pelety přisvojil. Namítá, že část zboží zničil (rozjezdil) při snaze toto mokré zboží usušit, soudy měly jeho jednání kvalifikovat maximálně jako poškození cizí věci.
10. Konečně obviněný namítá, že ve věci nebyl a nemohl být prokázán jeho přímý úmysl, úvahy soudů o naplnění subjektivní stránky jsou nepodložené a nesprávné.
11. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dovolací argumentaci obviněného a následně se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
13. Podle státní zástupkyně jsou dovolací námitky formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejsou však opodstatněné.
14. K námitkám obviněného proti skutkovým zjištěním státní zástupkyně uvedla, že těžiště dokazování leží v řízení před nalézacím soudem. Odvolacímu ani dovolacímu soudu nepřísluší hodnotit důkazy odlišným způsobem, pokud nalézací soud závažně nevybočil z logiky projednávané věci. O takový případ se přitom v posuzované věci nejedná. Body 8. - 11. usnesení odvolacího soudu se obhajobě obviněného věnují vyčerpávajícím způsobem.
15. Kamiony s dodávkami naskladňované komodity se vážily, obviněný byl o výsledku pravidelně informován. V případě nesrovnalostí či pochybností měl možnost dodávky reklamovat. Z provedeného dokazování vyplývá, že poškozená společnost vlhkost pelet kontrolovala, přičemž k reklamaci ze strany dovolatele došlo zhruba ve třech případech, respektive byl již předem upozorněn na nekvalitní zboží před naskladněním. Z tohoto důvodu je zřejmé, že nalézací soud odmítl výslechy svědků k této otázce pro jejich nadbytečnost, aniž by tak zatížil důkazní řízení vadou opomenutých důkazů.
16. K námitce obviněného, že nebylo v jeho časových možnostech, aby takové množství zboží odvezl, podle státní zástupkyně není vyloučeno, že tak obviněný učinil prostřednictvím třetích osob. To se nemohlo stát bez jeho vědomí a ani aktivní účasti na takovém jednání.
17. Pokud se jedná o motivaci obviněného, lze podpůrně poukázat na jeho dluhy plynoucí z centrální evidence exekucí, na obsah „Zápisu z jednání dne 31. 8. 2017“ mezi obviněným a poškozenou společností a na notářský zápis ze dne 18. 12. 2017, sp. zn. N 1284/2017, NZ 1149/2017. Nalézací soud k závěru o vině obviněného dospěl na základě hodnotících závěrů, které nelze označit za jakkoli excesivní a vymykající se logice racionálního úsudku.
18. Výhrady uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tomuto dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Dovolatel se nedomáhá odlišného právního posouzení skutku, nýbrž revize skutkových zjištění.
19. Pokud jde o námitku nedodržení zásady totožnosti skutku (a souvisejícího porušení práva na obhajobu), zde je podle státní zástupkyně třeba rozlišovat mezi skutkem a popisem skutku. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu je totožnost skutku zachována tehdy, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku – jednání ani následek přitom nemusí být popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí i shoda částečná. V projednávané věci je zjištěný následek oproti usnesení o zahájení trestního stíhání a podané obžalobě odlišný pouze ve výši škody, jež byla po provedeném dokazování zjištěna jako nižší. Pokud se jedná o povahu vytýkaného jednání, pak se od samého počátku předmětného trestního řízení podává, že se jedná o zpronevěru slunečnicových pelet uskladněných na základě konkrétního smluvního vztahu ve skladovém areálu na adrese XY, k němuž došlo v období mezi 31. 7. 2017 a 23. 8. 2017. V trestním řízení tak nedošlo k žádným změnám, jež by byly způsobilé negativně ovlivnit výkon práva obviněného na obhajobu k tomu, co mu bylo vytýkáno a následně i přisouzeno.
20. Státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupkyně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. III. Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
22. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
24. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
27. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
28. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání
29. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný jím na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. brojí proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
30. Obsah podaného dovolání lze (zjednodušeně) shrnout tak, že obviněný v něm Nejvyššímu soudu předkládá alternativní skutkovou verzi, kterou prosazoval již v předchozích fázích trestního řízení a podle níž rozdíl mezi deklarovaným a skutečným množstvím skladovaných pelet vznikl postupně a z řady důvodů (viz bod II. tohoto rozhodnutí). K této skutkové verzi by soudy došly, pokud by důkazy hodnotily způsobem, který prezentuje obviněný, respektive dokazovaní doplnily obviněným požadovaným způsobem. Namísto toho však soudy podle obviněného učinily skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
31. Podanému dovolání je nejprve nutno vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
32. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na podkladě dovolání přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
33. Dále musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněný v podaném dovolání pouze opakuje námitky, které již uplatňoval v předchozích fázích trestního řízení a s nimiž se již soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly. V tomto ohledu je zjevné, že dovolání obviněného se dokonce z velké části formálně i obsahově shoduje s jeho odvoláním. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit již z tohoto důvodu za zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
34. Obviněný v rámci svého dovolání namítá zejména to, že soudy učiněná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že soudy neprovedly některé navrhované důkazy. V této souvislosti je třeba uvést, že do skutkových zjištění učiněných nižšími soudy může Nejvyšší soud zasáhnout pouze tehdy, je-li řízení stiženo některou z nejzásadnějších vad důkazního řízení, tak jak jsou vymezeny v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod (zavedený do trestního řádu s účinností od 1. 1. 2022) je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
35. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu však ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily.
36. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 3 Tdo 824/2022).
37. Pokud jde o námitku obviněného, že nebyly provedeny obviněným navrhované důkazy, kterou lze podřadit pod námitku tzv. opominutých důkazů, pak k této námitce lze nejprve v obecné rovině zmínit, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr ostatně vyplývá z čl. 82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu lze dovodit mj. to, že obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení – a to i bez případných návrhů stran – zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost případných návrhů na doplnění dokazování. Rozhodně není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Odmítne-li nicméně provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.
38. V aktuálně řešené trestní věci je přitom očividné, že pokud dovolatel vznesl požadavek na provedení nového důkazu, soudy takový návrh nepominuly a posoudily ho z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci a tento svůj postoj k zamítnutí takového návrhu z důvodu jeho nadbytečnosti vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí, a to nalézací soud zejména na straně 13 svého rozsudku, odvolací soud v bodu 11. svého usnesení.
39. Dále lze po prostudování rozhodnutí obou nižších soudů a předloženého spisového materiálu uvést, že nalézací soud provedl dokazování v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. a náležitě se vypořádal se všemi provedenými důkazy včetně všech námitek obviněného, a to v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Podrobné úvahy nalézacího soudu vyjádřené v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku, které bezpochyby odpovídá požadavkům uvedeným v § 125 odst. 1 tr. ř., následně přezkoumal soud odvolací, který se s nimi ztotožnil, a ještě je dále rozvedl (blíže viz body 8. až 14. odůvodnění napadeného usnesení). Nejvyšší soud coby soud dovolací tak i s ohledem na omezený rozsah přezkumu skutkových zjištění do těchto pečlivě odůvodněných a důkazně podložených úvah a závěrů zejména nalézacího soudu nemůže, a ani nemá důvod, jakkoliv zasahovat.
40. Konfrontuje-li Nejvyšší soud dovolací argumentaci obviněného se shora uvedenými východisky, pak musí konstatovat, že argumentace obviněného nepřekračuje meze prosté polemiky s hodnocením důkazů, jak jej provedly nižší soudy. Obviněný v dovolání neoznačil žádná konkrétní skutková zjištění, která by z provedených důkazů nevyplývala při žádném z logicky přijatelných způsobů výkladu. Jakkoliv tedy jeho námitky formálně lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétní dovolací argumentace citovaný dovolací důvod nenaplňuje. Rozhodně pak nelze v projednávané věci hovořit o žádném, natož zjevném (extrémním) rozporu jeho závěrů s provedeným dokazováním ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by jako jediný opodstatňoval zásah Nejvyššího soudu do oblasti stabilizovaných skutkových zjištění.
41. Proto v zásadě toliko nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že obviněný je na straně jedné usvědčován podrobnými a shodnými výpověďmi svědků Ž., P., F. a H. ve spojení s celou řadou listinných důkazů. Současně je pak verze prezentovaná obviněným provedeným dokazováním spolehlivě vyvrácena. Jak příhodně shrnul odvolací soud v bodě 10. odůvodnění napadeného usnesení, množství pelet, které ve skladu chybělo, je takového rozsahu (cca 80 z 267 kamionů, tedy téměř třetina všech do skladu navezených pelet), že je absolutně vyloučeno, že by takovéto množství chybějících pelet mohlo být způsobeno špatně vykázanou hmotností dovážených pelet, ztrátou při manipulaci, špatnou kvalitou pelet, či rozdílem v jejich vlhkosti, a zároveň, že by se takovéto množství pelet mohlo ze skladu ztratit bez vědomí obžalovaného a bez jeho aktivní účasti na tomto jednání. Obviněným prezentovaná verze nadto zcela odporuje skutečnosti, že obviněný za účasti svého obhájce dne 6. 9. 2017 podepsal notářský zápis, v němž uznal svůj dluh vzniklý zjištěným rozdílem ve stavu pelet.
42. S námitkami, že pelety se do skladu nemohly v deklarovaném množství vejít, se oba soudy dostatečně vypořádaly (viz str. 12 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, bod 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Soudy se náležitě vypořádaly také s obviněným rozporovaným množstvím zpronevěřených pelet z důvodu inventur prováděných odhadem (viz zejm. str. 12-13 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Za podstatné považuje Nejvyšší soud zejména to, že obviněný, který nebyl v obchodování s peletami žádným nováčkem, i poslední inventuru před zjištěním schodku bez připomínek podepsal (a následně vzniklý dluh opakovaně písemně uznal). Kamiony se navíc vážily při proclení, vážily se v B. – K. a nezanedbatelnou část kamionů nechával převažovat také obviněný. Pokud soudy za této situace vyšly z účetních a skladových dokladů, nelze v žádném případě říci, že by takto zjištěné množství pelet bylo v rozporu s provedenými důkazy, natož v rozporu extrémním.
43. Úvahám odvolacího soudu, že určité množství pelet mohlo chybět již před inventurou provedenou dne 31. 7. 2017, podle Nejvyššího soud s ohledem na právě uvedené proto příliš přisvědčit nelze. I pokud by bylo možno připustit, že již v době poslední prováděné inventury se ve skladu nemuselo deklarované množství pelet nacházet, jedná se o skutečnost, která by rozhodně nevyznívala ve prospěch obviněného. Celkové množství zboží je totiž dáno zcela jednoznačnými důkazy (účetními a skladovými doklady za období leden 2017 až srpen 2017), a pokud zboží ve skladu chybělo již před touto poslední inventurou provedenou k 31. 7. 2017, bylo by možné tak jako tak chybějící zboží klást obviněnému za vinu. Z těchto důvodů je nalézacím soudem učiněný závěr o zpronevěře 1 766,65 t pelet v období od 31. 7. 2017 do 23. 8. 2017 správný.
44. Konečně je třeba uvést, že obviněnému je v souladu se zásadou in dubio pro reo kladena za vinu zpronevěra množství pelet až po odečtení přípustné odchylky 1 %, která je přípustná podle smlouvy o skladování (srov. bod 8. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
45. Pokud nalézací soud odmítl důkazní návrhy obhajoby (k prokázání vytíženosti obviněného v předmětném časovém období), pak svůj postup náležitě odůvodnil (str. 13 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). O opomenutý důkaz ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se tedy nejedná.
46. Lze tedy shrnout, že námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné.
47. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uplatnil námitky, že vytýkaným jednáním nenaplnil subjektivní ani objektivní stránku zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Takovéto námitky jsou sice pod uplatněný dovolací důvod formálně podřaditelné, Nejvyšší soud jim však po věcné stránce nepřisvědčil, to zejména při zjištění toho, že i v rámci tohoto dovolacího důvodu se obviněný snaží o určitou revizi skutkových zjištění.
48. Lze připustit, že odůvodnění naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestního činu v rozhodnutích obou nižších soudů jsou poměrně stručná. Zároveň je však skutečnosti, že vzhledem k množství pelet, které byly ze skladu v předmětném poměrně krátkém období odvezeny (byla vyprázdněna téměř třetina skladu, cca 78 kamionů), je zcela vyloučeno, aby pelety byly odvezeny bez vědomí a bez aktivního přičinění obviněného. Závěr o naplnění subjektivní stránky zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve formě úmyslu je proto správný.
49. Obviněný dále ve svém dovolání zpochybnil naplnění objektivní stránky přisouzeného trestního činu, neboť podle něj nebylo prokázáno, že by si (cizí) věc přisvojil, a to s odůvodněním, že soudy jednak nezkoumaly, co se s peletami stalo, jednak podle obviněného neobstojí tvrzení o úmyslném přisvojení pelet „nezjištěným způsobem“. Obviněný poukázal v tomto směru na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž ne každá dispozice s věcí nebo s jinou majetkovou hodnotou proti příkazu svěřitele je považována za zpronevěru.
50. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že pro učinění závěru o přisvojení si svěřené věci podle § 206 tr. zákoníku není podstatný konkrétní způsob naložení se zpronevěřenou věcí (poté, což již bylo zjištěno, že pachatel se svěřenou věcí naložil v rozporu s účelem jejího svěření), tj. není podstatné zjištění, zda si pachatel ponechá zpronevěřenou věc pro sebe nebo komu konkrétně a za jakou cenu ji prodá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1279/2015-33; shodně KANDOVÁ, Katarína, ČEP, David. § 206 [Zpronevěra]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 20.). Judikatura, na niž obviněný odkazuje, se týká specifických případů a není proto pro projednávanou věc přiléhavá.
51. V projednávané věci bylo prokázáno, že ze skladu spravovaného obviněným byla v rozporu se smlouvou o skladování v krátkém období asi tří týdnů odvezena téměř třetina tam uskladněných slunečnicových pelet, k jejímž odvezení bylo zapotřebí alespoň 78 kamionů, přičemž k odvezení nemohlo dojít bez vědomí a aktivní účasti obviněného. Bylo tedy spolehlivě prokázáno, že obviněný se svěřenou věcí naložil v rozporu s účelem jejího svěření. Skutečnost, že se nepodařilo jednoznačně prokázat, jakým způsobem obviněný se zpronevěřenými peletami naložil, v kontextu shora uvedeného nebrání tomu, aby mohlo být jednání obviněného právně kvalifikováno jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
52. Pokud obviněný spekuluje o možnosti posouzení svého jednání jako trestný čin poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku, pak je třeba konstatovat, že tento jeho návrh opět vychází z jiného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn provedeným dokazováním, a proto dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnit nemůže, stejně jako nemůže naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
53. Pokud se jedná o námitky nedodržení zásady totožnosti skutku a s tím související námitky porušení práva obviněného na obhajobu, ani těmto námitkám nelze přisvědčit. V první řadě je třeba rozlišovat mezi skutkem a popisem skutku. Skutkem je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně jeho popisu.
Přitom v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu je totožnost skutku zachována tehdy, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku – jednání ani následek přitom nemusí být popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí i shoda částečná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 5 Tdo 115/2019, publikované pod č. 24/2020 Sb. rozh. tr.). Totožnost skutku přitom je zachována i v případě odlišného jednání obviněného při alespoň částečně shodném následku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6.
5. 2009 sp. zn. 8 Tdo 474/2009, publikované pod č. 21/2010 Sb. rozh. tr. a tam citovanou judikaturu). Rozhodující je shoda v podstatných okolnostech (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2021 sp. zn. 5 Tdo 750/2021). Následkem je přitom třeba rozumět porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek (porušení určitého jedinečného vztahu – zájmu).
54. Jak na to přiléhavě poukázala státní zástupkyně, v projednávané věci je tímto následkem konkrétně porušení zájmu na ochraně majetku, jež se projevilo způsobením škody poškozené společnosti ve výši 3.404.917,54 Kč (srov. též východiska rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995 sp. zn. Tzn 12/94, publikovaného pod č. 1/1996 Sb. rozh. tr.). Oproti usnesení o zahájení trestního stíhání a podané obžaloby je soudy zjištěný následek odlišný pouze ve výši škody, jež byla po provedeném dokazování zjištěna jako nižší. Pokud se jedná o povahu vytýkaného jednání, pak se od samého počátku předmětného trestního řízení podává, že se jedná o zpronevěru slunečnicových pelet uskladněných na základě konkrétního smluvního vztahu ve skladovém areálu na adrese XY, k němuž došlo v období mezi 31. 7. 2017 a 23. 8. 2017.
55. Je pravdou, že ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku není výslovně uvedeno, že by obviněný mohl pelety zcela nebo zčásti nechat odvézt nezjištěnými třetími osobami. Tato okolnost však nemá z hlediska trestní odpovědnosti obviněného relevanci, neboť podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku je pachatelem trestného činu i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro (…) omyl, anebo proto, že (…) nejednala zaviněně (tedy nedbalostí či úmyslně porušila zájem chráněný trestním zákonem). Skutečnost, že se dosud nepodařilo vypátrat případné další osoby, které se mohly na odvozu pelet podílet, nemá na trestní odpovědnost obviněného žádný vliv, a to bez ohledu na to, zda se jedná o spolupachatele či nikoliv. Podaří- li se případně orgánům činným v trestním řízení tyto osoby vypátrat, nebrání odsouzení obviněného tomu, aby byly i tyto osoby trestně stíhány a odsouzeny, budou-li shledány podmínky jejich trestní odpovědnosti.
56. Jak již bylo uvedeno výše (viz bod 50.), trestní řízení je vedeno o skutku, nikoliv o jeho popisu. Obviněný, který byl navíc v řízení zastoupen obhájcem, jistě musel být srozuměn se skutečností, že k naplnění skutkové podstaty zločinu zpronevěry není zapotřebí, aby bylo prokázáno, že zboží ze skladu vozil osobně obviněný. Navíc úvahy o využití třetích osob lze nalézt již v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (str. 13), není tedy pravdou, že by obviněný nebyl s touto eventualitou seznámen a nemohl na ni v odvolacím řízení reagovat. Námitky týkající se porušení práva obviněného na obhajobu (dostatečný čas na přípravu obhajoby) je tak třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
57. Lze tedy shrnout, že námitky obviněného sice bylo možné formálně podřadit pod uplatněné dovolací důvody, Nejvyšší soud je však shledal zjevně neopodstatněnými.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
58. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
59. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 6. 2023
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu