3 Tdo 460/2010
U s n e s e n í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26.
května 2010 dovolání obviněné B. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 28. 7. 2009, sp. zn. 8 To 243/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod č. j. 1 T 866/2005-410, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 28. 7. 2009, sp. zn. 8 To 243/2009, a to v části týkající se obviněné B. M.
II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou
část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 3. 2009, č. j. 1 T 866/2005-410,
byla obviněná B. M. uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b
odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustila tím, že:
„s úmyslem získat peníze na hotovosti dne 14. 2. 2003 ve S. prostřednictvím
zprostředkovatelky M. K. požádala o překlenovací úvěr ke smlouvě o stavebním
spoření ze dne 1. 1. 2003, jíž měla uzavřenu s Wűstenrot – stavební
spořitelnou, a. s. P., do žádosti, kterou podepsala uvedla svůj příjem ve výši
23.666,- Kč a k žádosti jako doklad pro zhodnocení své platební schopnosti
předložila potvrzení o výši příjmů ze dne 7. 2. 2003, vystavené M. K., V., s
nepravdivými údaji o jejím příjmu, a to, že její průměrný měsíční příjem bez
přídavků na děti je ve výši 35.498,- Kč s pohyblivou složkou mzdy v průměru na
jeden měsíc ve výši 11.832,- Kč, které po podepsání potvrzení M. K. sama
vypsala těmito nepravdivými údaji, neboť pobírala pouze minimální mzdu ve výši
6.200,- Kč, po schválení žádosti dne 2. 4. 2003 podepsala s a. s. Wűstenrot –
stavební spořitelnou P. smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního
spoření k výše uvedené smlouvě o stavebním spoření na poskytnutí překlenovacího
úvěru do částky 250.000,- Kč, na základě těchto nepravdivých údajů úvěr získala
a způsobila tak škodu a. s. Wűstenrot stavební spořitelna P., ve výši 250.000,-
Kč.“
Za tento trestný čin byl obviněné podle § 250b odst. 3 tr. zák. uložen trest
odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59
odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání jak do výroku o vině, tak do
výroku o trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 8 To
243/2009, výrokem pod bodem II podle § 256 tr. ř. toto odvolání jako nedůvodné
zamítl. Současně rozhodl pod bodem I o odvolání státního zástupce podaného v
neprospěch spoluobviněného F. V.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce
dovolání opřené o ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V úvodu dovolání se namítá absence úmyslu obviněné způsobit škodu. Poukazuje se
na existující záměr provádění stavebních prací, jakož i zajištění úvěru
ručitelstvím, uzavřením životního pojištění s vinkulací pro úvěrovou banku a
podmínky uzavřeného spoření. Podle obviněné soud dále přehlédl jednání
spoluobviněného F. V., jehož se měl dopustit v úmyslu poškodit ji. Odůvodnění
rozsudku soudu prvého stupně vytýká, že neobsahuje řádné odůvodnění.
Za nedostatek řízení považuje fakt, že svědkyně K. byla vyslýchána v
nepřítomnosti obviněné, když na uvedený den nebyli ona ani její obhájce
obesláni, což považuje za porušení jejího práva na spravedlivý proces.
Odvolacímu soudu pak vytýká, že se ztotožnil s odvoláním státní zástupkyně,
aniž by svá tvrzení blíže odůvodnil.
V petitu svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského
soudu i rozsudek okresního soudu a věc vrátil soudu první instance k novému
projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §
265h odst. 2 tr. ř .
V úvodu konstatuje, že dovolání obsahuje námitky, které uplatňovala obviněná
již v odvolání a krajský soud se jimi zabýval. Subjektivní stránku jejího činu
považuje za zřejmou již z popisu skutku v rozsudku. Z ní zřetelně vyplývá, že
obviněná uvedla nepravdivé údaje o výši svého příjmu, aby dosáhla poskytnutí
úvěru, její jednání směřovalo ke způsobení škody ve výši 250.000,- Kč. Účel
úvěru přitom není relevantní, neboť nebyla stíhána pro trestný čin podle § 250b
odst. 2 tr. zák.
K námitce absence obviněné při výslechu svědkyně K. nejvyšší státní zástupkyně
uvádí, že sice nespadá pod deklarovaný dovolací důvod, nicméně odvolací soud se
k ní vyčerpávajícím způsobem vyjádřil na str. 3 svého rozhodnutí. Závěrem svého
vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnila obviněná B. M. ve svém
dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b
odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací
důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl
nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného
činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak
jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost
skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Námitka porušení práva na přítomnost obviněné u výslechu svědkyně K. sice není
námitkou proti právnímu posouzení zjištěného skutku, jak to předpokládá ust. §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně pod vlivem judikatury Ústavního soudu
vykládá Nejvyšší soud tento dovolací důvod v některých výjimečných případech
šířeji. Spadají sem i případy, kdy v řízení dojde k tak zásadnímu procesnímu
pochybení, které znamená porušení některého z esenciálních principů
spravedlivého procesu (fair trial) a má tak za následek zpochybnění správnosti
skutkových zjištění i jejich právního posouzení. O takový případ však v
posuzované věci nešlo, když, jak patrno z protokolu o hlavním líčení ze dne 20.
2. 2008 (viz č. l. 351), je zřejmé, že obviněná i její obhájce JUDr. Josef
Červinka vzali na vědomí, že další hlavní líčení se bude konat dne 28. 5. 2008
s tím, že k němu již nebudou obesíláni. K tomuto hlavnímu líčení se však oba
bez omluvy nedostavili (viz protokol o hlavním líčení č. l. 355). Tato námitka
tedy byla zjevně nepodložená.
Naproti tomu námitky obviněné ve vztahu k absenci jejího úmyslného zavinění ve
vztahu k jednání, kterým byla uznána vinnou, shledává Nejvyšší soud částečně
důvodné.
Obviněná byla uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst.
1, 3 písm. b) tr. zák. Jeho skutkovou podstatu měla naplnit tím, že při
sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a
způsobila takovým činem škodu nikoli malou.
Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na odlišnou konstrukci základní a
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu dle § 250b tr.
zák.
Zdůrazňuje přitom, že k naplnění obou základních skutkových podstat obsažených
v ust. § 250b odst. 1, resp. 2 tr. zák. se způsobení škody nevyžaduje, když
objektem trestného činu je zde zájem na ochraně poskytovatele úvěru a jeho
práva rozhodnout o jeho udělení na podkladě jím požadovaných údajů.
V případě kvalifikované skutkové podstaty dle § 250b odst. 3 pak přistupuje i
ochrana jeho majetku, když jejím znakem je způsobení škody nikoli malé na cizím
majetku. Škoda nikoli malá činí nejméně 25.000,- Kč (§ 89 odst. 11 tr. zák.).
Za způsobenou škodu však nelze bez dalšího považovat částku, která byla úvěrem
poskytnuta. Škoda ve smyslu § 250b odst. 3 tr. zák. se bude rovnat prostředkům,
které budou z úvěru poskytnutého za podmínek § 250b odst. 1 tr. zák. čerpány a
nebyly poté poskytovateli úvěru vráceny v souladu s úvěrovou smlouvou (k tomu
viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 312/2004).
Nejvyšší soud dále poukazuje na judikaturu Ústavního soudu (II. ÚS 566/05),
která vedla i ke změně judikatury Nejvyššího soudu (např. 6 Tdo 573/2009).
Podle ní trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. mohl být spáchán jen za
předpokladu, kdyby poskytnutý úvěr – třebaže dlužník od počátku neměl v úmyslu
jej splácet – byl zajištěn takovou hodnotou zástavy, která nepostačovala k
tomu, aby jejím prodejem byl úvěr splacen, a jestliže si byl této skutečnosti
vědom. V případě, že taková zástava postačuje k okamžitému uspokojení
poskytovatele úvěru jen zčásti, není důvodu, aby způsobená škoda nebyla o tuto
částku snížena. Všechny tyto principy lze aplikovat i na kvalifikovanou
skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 3 tr.
zák.
V posuzované věci soudy uzavřely, že obviněná svým jednáním způsobila škodu ve
výši rovnající se poskytnutému úvěru, tj. ve výši 250.000,- Kč. Z odůvodnění
rozhodnutí okresního i krajského soudu ale není zřejmé, že by se zabývaly také
okolnostmi, které mají ve smyslu shora uvedené judikatury vliv na stanovení
výše způsobené škody, a to přesto, že tyto skutečnosti obviněná částečně
namítala a z provedených důkazů jsou zřejmé.
V prvé řadě nechaly zcela stranou své pozornosti fakt, že obviněná sice jen
dočasně, ale přece jen úvěr splácela. Z ústřižků z poštovních poukázek je
zřejmé, že splatila celkem 6 splátek v celkové výši 27. 256,- Kč na účet
poškozené stavební spořitelny (č. l. 68 - 69). Obviněná také poukazovala na
další jištění úvěru v čl. IV Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze
stavebního spoření (č. l. 23), namítala, že úvěr zajišťovala zástavní smlouvou
k nemovitosti, učitelstvím třetí osoby, povinnostním úvěrovým vkladem a
převodem plnění životní pojistkou. Odvolací soud však k této části obhajoby,
jak je alespoň zřejmé z písemného vyhotovení jeho usnesení, žádné stanovisko
nezaujal, přestože zkoumání reálnosti plnění z těchto zajišťovacích institutů
mohlo mít zásadní dopad na závěr o naplnění kvalifikované skutkové podstaty dle
§ 250b odst. 3 tr. zák.
Lze jen dovozovat, že určité pochybnosti o výši způsobené škody vedly okresní
soud k tomu, že poškozenou společnost Wüstenrot - stavební spořitelnu, a. s.,
odkázal s nárokem na náhradu škody, který uplatnila ve výši 250.000,- Kč, podle
§ 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud by výše škody
uvedená ve výroku vině rozsudku byla jednoznačná, nic by nebránilo rozhodnutí o
povinnosti obviněné ji uhradit dle § 228 odst. 1 tr. ř.
IV.
Ze shora rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněné
podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně v části
týkající se obviněné. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na
zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně pak Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na krajském soudu bude,
aby svou pozornost zaměřil na skutečnosti zmíněné shora, které mají vliv na
závěr o výši způsobené škody v případě trestného činu úvěrového podvodu podle §
250b tr. zák.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr