3 Tdo 578/2025

3 Tdo 578/2025-1032

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání obviněné Geis Solutions CZ s.r.o., IČO 052 02 078, se sídlem Zemská 211, 337 01 Ejpovice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2025, č. j. 5 To 245/2024-994, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 47 T 31/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné právnické osoby Geis Solutions CZ s.r.o. odmítá.

1. Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 27. 6. 2024, č. j. 47 T 31/2023-964, uznal obviněnou Geis Solutions CZ s.r.o. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustila tím, že: P. K., narozený XY, jako zaměstnanec společnosti Geis Solutions CZ s.r.o., vykonával svoji pracovní činnost v rámci její podnikatelské činnosti ve skladovacích prostorách této společnosti v XY, přičemž s vědomím nadřízených pracovníků řídil vysokozdvižné vozíky zn. Linde, přestože nikdy nebyl držitelem oprávnění k řízení vysokozdvižných vozíků a nebyl v jejich řízení proškolen, a v 18:35 hodin dne 28. 12. 2018 při řízení vysokozdvižného vozíku zn. Linde, typ R14 HD v. č. P21120J04621, se plně nevěnoval situaci kolem sebe, ač byl při vstupním proškolení dne 23. 10. 2018 proškolen o prevenční povinnosti upravené zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, zákonem č. 309/2006 Sb. o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a byl proškolen z nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používaní strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, a po zatočení do regálové řady č. 9013 v prostoru regálu č. 25 se střetl horní částí zdvihového sloupu svého vozíku se zde stojícím vysokozdvižným vozíkem zn. Linde typu V Modular, v. č. 615213J00379, který v té době obsluhovali poškozený P. T., narozený XY a poškozená S. S., narozená XY, kteří se nacházeli na výsuvné plošině vozíku ve výšce cca 4 m nad zemí, přičemž v důsledku střetu došlo k překlopení jejich vozíku na bok na podlahu haly a poškozený P. T. zůstal zaklíněn pod jednou ze železných částí vozíku, odkud jej vyprostili ostatní zaměstnanci skladu, čímž poškozenému P. T. způsobil vymknutou zlomeninu horního konce levé loketní kosti otevřenou ránou délky asi 0,5 cm a dále tržně zhmožděnou ránu kůže a podkoží délky 6 cm odhalující pravou Achillovu šlachu, s pracovní neschopností v délce 3 měsíců a poškozené S. S. způsobil pohmoždění hlavy v levé temeno-týlní krajině s krevním výronem a otokem rozsahu asi 6 x 5 cm, pohmoždění levého kolene tržně zhmožděnou ránou kůže a podkoží délky 2,5 cm na čéšce, pohmoždění levého bérce s podkožními krevními výrony a otokem rozsahu 10 x 15 cm resp. 20 x 30 cm (šířením podkožního krevního výronu), lehké podvrtnutí krční páteře a lehké pohmoždění hrudníku s pracovní neschopností v délce 44 dnů.

2. Za toto jednání byla obviněná odsouzena podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 418/2011 Sb., § 18 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 300 000 Kč (tři sta tisíc korun českých), který činí 150 (sto padesát) denních sazeb po 2 000 Kč (dvou tisících korunách českých). Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky byla se svým nárokem odkázána podle § 229 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, jímž napadla všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 2. 2025, č. j. 5 To 245/2024-994, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání. Obviněná dovoláním napadla, nikoli explicitně, výrok o vině, o trestu i o náhradě škody. Dovolání opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.

5. Obviněná v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla zjevný rozpor skutkových zjištění rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu s obsahem provedených důkazů, konkrétně rozporuje nesprávný závěr soudů ohledně oprávnění svědka P. K. k řízení vysokozdvižných vozíků (dále jen „VZV“). Podle dovolatelky byl svědek P. K. držitelem tohoto oprávnění, a proto byl oprávněn VZV řídit v prostorách dovolatelky. Obviněná nezpochybňuje, že svědek P. K. se jako zaměstnanec nezúčastnil školení společnosti LINDE pod vedením S. S., nicméně poukazuje na nutnost zabývat se obsahem jednotlivých školení, protože podle jejího přesvědčení svědek P. K. absolvoval jiná školení (zejména vstupní školení, v jehož rámci je zaměstnanec seznámen mimo jiné s dopravně provozním řádem, která ho k řízení VZV opravňovala), díky nimž mohl VZV řídit. Dále poukazuje na to, že školení od společnosti LINDE, která VZV dovolatelce poskytla, je pouze vhodné, doplňující a nástavbové, nikoli závazné. Výpovědi pouze dvou svědků, konkrétně V. D. a I. D., které soudy ignorovaly, jsou jediné, z nichž měly soudy čerpat, protože jde o odborníky v oblasti proškolování. Ostatní výpovědi k proškolování považuje dovolatelka za nevýznamné, protože je poskytli svědci, kteří nemají přehled o povinnostech zaměstnavatele v proškolování. Obviněná uzavírá, že soudy ignorovaly skutečnosti svědčící v její prospěch, obsahy některých důkazů deformovaly a dospěly k závěrům lichým a spekulativním. Podle jejího názoru bylo prokázáno, že vstupní školení obsahovala veškerá potřebná školení pro řidiče VZV, takže po jejich absolvování včetně praktické zkoušky je osoba s oprávněním k řízení VZV a zkušenostmi z předchozích zaměstnání způsobilá VZV u dovolatelky řídit.

6. Dále dovolatelka spatřuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněným skutkovým zjištěním v závěru soudů ohledně duplikátu průkazu obsluhy motorových manipulačních vozíků (dále jen „průkaz“). Podle dovolatelky nebylo podmínkou k oprávnění řízení VZV u ní předložení průkazu. Zaměstnanec, který disponoval průkazem, musel projít vstupním školením a praktickou zkouškou, čímž byly ověřeny zkušenosti s ovládáním VZV. Dovolatelka se pak logicky nezabývala ověřováním pravosti průkazu, spoléhala na pravdivost skutečností uvedených v osobním dotazníku. Obviněná průkaz vnímá jako deklaraci toho, že někdo absolvoval školení na řízení VZV a je tedy ukazatelem toho, že ten konkrétní zaměstnanec VZV již řídil. Nicméně podle jejího přesvědčení je nezbytné, aby zaměstnanec u jiného zaměstnavatele absolvoval školení z místního dopravně provozního řádu, což svědek P. K. absolvoval.

7. Obviněná uzavírá, že učinila veškeré kroky, které po ní lze spravedlivě požadovat, aby zajistila, že VZV řídí zkušená osoba, konkrétně vypočítává: doložení průkazu s tím, že věřila pravdivosti prohlášení svědka P. K., dále absolvování vstupního školení, prokázání praktické dovednosti a účast na nadstavbovém školení společnosti LINDE. Podle dovolatelky byl svědek P. K. zkušeným řidičem, což je zřejmé z kamerového záznamu, přesto soudy vyvodily opačný skutkový závěr, tedy že neumí řídit VZV, čímž nepřípustně deformovaly důkaz.

8. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v dovolání nesprávně uvedeno písmeno g) – viz str. 11 dovolání] podřadila obviněná ignoraci splnění zákonných podmínek pro exkulpaci ve smyslu ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu dovolatelka namítá, že dodržela všechny zákony a další předpisy, včetně interních předpisů a vynaložení veškeré snahy, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, demonstruje na reakci na dřívější nehodu svědka P. K. Zdůrazňuje, že neexistuje dokonalý compliance program, který řeší veškerá možná rizika na pracovišti, proto je třeba se vyvarovat přepjatému formalizmu.

9. A v rámci posledního dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., v jeho druhé alternativě namítá, že odvolací soud na základě přezkumu napadeného rozsudku soudu prvního stupně nesprávně dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného opravného prostředku, a proto jej zamítl.

10. Obviněná proto navrhla, aby dovolací soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v napadeném rozsahu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2025, č. j. 5 To 245/2024-994, a současně též rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 6. 2024, č. j. 47 T 31/2023-964, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl rozsudkem tak, že dovolatelku podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostí obžaloby z důvodu, že nebylo prokázáno, že se skutek stal, ev. aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem či Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

11. Dovolání obviněné bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněné a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám.

12. Státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že obviněná v podstatě pouze opakuje skutečnosti uplatněné v dřívějších fázích trestního řízení, přestože se s nimi soudy správným a dostatečným způsobem vypořádaly a považovaly je za nedůvodné. Z toho státní zástupce dovodil nedůvodnost podaného dovolání.

13. Státní zástupce konstatoval, že výtky směřují do oblasti dokazování a skutkových zjištění, přičemž on se ztotožnil se závěry soudů ohledně viny obviněné, která byla prokázána bez důvodné pochybnosti na podkladě provedených důkazů. Soudy se podle něj vypořádaly dostatečným a přesvědčivým způsobem s obhajobou obviněné. Bylo tedy prokázáno, že obviněná nepostupovala obezřetně a svědek P. K. neměl příslušné oprávnění.

14. Existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními nelze dovodit, naopak soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodnění rozhodnutí splňuje požadavky uvedené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř. a jako taková jsou přezkoumatelná. Státní zástupce uzavřel, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn v žádné jeho alternativě.

15. Neshledává naplněným ani dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jehož rámci obviněná tvrdí, že došlo k vyvinění ve smyslu ustanovení § 8 odst. 5 TOPO. Státní zástupce stejně jako okresní soud, je přesvědčen, že obviněná si měla a mohla počínat obezřetněji.

16. Z výše uvedených důvodů navrhuje státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. [příp. i jiným než navrženým způsobem podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

18. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.

19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

20. Obviněná uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

25. Na podkladě obviněnou uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné. IV. Důvodnost dovolání

26. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněná napadá rozhodnutí jak odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně. Z obsahu jejího dovolání je dále zřejmé, že obviněná na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. uplatňuje námitky skutkové a právní povahy, které směřují do výroku o vině i trestu.

27. S ohledem na obsah a podobu dovolací argumentace obviněné musí Nejvyšší soud hned úvodem této části svého rozhodnutí připomenout, že pokud je dovolání obviněné založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023). Právě o takovou situaci se přitom jedná i v nyní projednávané věci, když dovolání obviněné se prakticky shoduje s jejími námitkami uplatněnými již před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím. Vzhledem k tomu, že soudy prakticky na všechny námitky obviněné reagovaly správným a odpovídajícím způsobem, bude Nejvyšší soud v dalších částech tohoto svého rozhodnutí, ve kterých bude reagovat na jednotlivé námitky obviněné, na tyto závěry soudů nižších stupňů současně odkazovat.

28. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná namítá zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, konkrétně rozporuje nesprávný závěr soudů ohledně absence oprávnění svědka P. K. k řízení VZV. Dovolatelka má totiž za to, že svědek P. K. byl oprávněn VZV řídit, protože školení na obsluhu VZV zn. LINDE bylo nástavbové. V této souvislosti obviněná tvrdí, že se soudy dopustily zjevného excesu při hodnocení důkazů, deformace obsahu některých podstatných důkazů a ignorovaly podstatné skutečnosti, které vyvracejí vinu dovolatelky. Dovolatelka též nepovažovala za nutné ověřit pravost průkazu obsluhy motorových manipulačních vozíků, který předložil jako pravý nově nastupivší zaměstnanec P. K. a tento průkaz považovala za deklaraci toho, že daný zaměstnanec už VZV řídil.

29. Nejvyšší soud považuje za nutné k takto koncipovaným námitkám obviněné v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejprve v obecné rovině uvést, že tento dovolací důvod je naplněn ve třech různých alternativách. První alternativa uvedeného důvodu dovolání je určována zjevným rozporem mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními. V případě procesně nepoužitelných důkazů (druhá alternativa důvodu dovolání) se jedná o situaci, kdy důkazní prostředek, který je podstatný pro rozhodný skutkový závěr, byl opatřen v rozporu se zákonem. Třetí varianta pak spočívá v neprovedení podstatného důkazu, to však opět ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním.

30. Jakkoliv tedy lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, platí a je to třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).

31. S ohledem na výše uvedená východiska dovolacího přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí Nejvyšší soud konstatovat, že dovolací námitky obviněné žádné z variant uvedeného dovolacího důvodu neodpovídají.

32. Pokud obviněná vznáší námitky v rámci první varianty uvedeného dovolacího důvodu, pak lze opět nejprve v obecné rovině uvést, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).

33. Tato obecná východiska je pak nutno konfrontovat s podstatou dovolacích námitek obviněné. Tyto námitky míří do oblasti dokazování a skutkových zjištění z toho vzešlých. Z argumentace dovolatelky totiž vyplývá, že napadá a nesouhlasí s hodnocením důkazů, které byly ve věci provedeny. Nicméně z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nelze dovodit tvrzené zjevné rozpory mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy vycházely z usvědčujících výpovědí svědků, ať už zaměstnanců obviněné, nebo externích osob a listinných důkazů.

Je nepochybné, že soudy správně došly k závěru, že P. K. nebyl držitelem oprávnění k řízení VZV u obviněné, protože se nezúčastnil kurzu řidičů manipulační techniky a práce ve výškách, který pořádala dodavatelská společnost LINDE dne 7. 12. 2018, což potvrzuje jednak seznam účastníků kurzu a také výpověď samotného P. K. a externího školitele S. S. (srov. str. 15 rozsudku soudu prvního stupně, respektive bod 19. usnesení odvolacího soudu). Uvedený kurz byl jednou z podmínek k získání oprávnění k ovládání VZV zn. LINDE u dovolatelky.

Pokud tedy P. K. nebyl proškolen v řízení VZV, který u obviněné při výkonu zaměstnání používal, nebyl oprávněn VZV obsluhovat.

34. Bylo také zjištěno, že P. K. se nepodrobil ani školení provozně dopravního řádu ani praktickému dozorovanému výcviku pod vedením externího školitele S. S. Nutnost absolvovat právě tato školení jednak potvrdili svědci (blíže viz str. 16 rozsudku soudu prvního stupně nebo bod 19. usnesení odvolacího soudu), ale vyplývá i z požadavku samotné dovolatelky, která trvala na tomto proškolení i u zkušených řidičů VZV (např. J. K. nebo P. T.). Z výpovědi svědka J. H. vyplynulo, že školení řidičů VZV prováděla u obviněné společnost LINDE (str.

16 rozsudku soudu prvního stupně). Prokazatelně tedy není pravdou, že dovolatelka po nově nastupivších řidičích požadovala pouze povolení k řízení VZV, včetně prokázání praktických dovedností a vstupní školení, jak účelově tvrdila svědkyně Ž. P., když zároveň sjednala externího školitele pro řízení VZV zn. LINDE, které ve svém provozu používala a který prokazatelně vyškolil několik dalších nově nastupivších zaměstnanců, konkrétně poškozeného P. T. a S. S. a svědka J. K. Zde je nutné dodat, že poškozený P.

T. a svědek J. K. měli oprávnění a zkušenosti s řízením VZV z předešlého zaměstnání, přesto absolvovali školení řidičů manipulační techniky a práce ve výškách vedeného svědkem S. S. Naopak u svědka P. K. bylo zjištěno, že v předešlém zaměstnání byl proškolen mimo jiné v práci ve výškách, se štaflemi, žebříkem a manipulačním paletovým vozíkem BT, což je ručně vedený vozík bez elektrického pohonu. Jiná školení neabsolvoval. Postup obviněné pak postrádá smysl, pokud trvá na proškolení zkušených řidičů, a naopak u řidiče, který nemá zkušenosti s řízením VZV považuje proškolení na VZV zn. LINDE, které v provozu používá, za vhodné, doplňující či nástavbové, nikoli povinné, jak tvrdily některé svědkyně (např.

V. D. a Ž. P.). Nelze ani logicky rozklíčovat, kdo absolvuje a u koho se nevyžaduje školení řidičů, kdyby bylo možné považovat tvrzení dovolatelky o nástavbovém školení za pravdivé. Svědek L. V. vypověděl, že každý, kdo chce řídit motorový vozík, musí absolvovat proškolení pro danou společnost a prostředí, vozík a interní směrnice. Průkaz vydaný jiným provozovatelem není možné použít bez řádného proškolení z provozních předpisů, rizik, a hlavně z návodu výrobce konkrétních používaných vozíků (č. l. 905). Byť dovolatelka tvrdí, že proškolení zajistila svým zaměstnancem D., který vykonával pozici quality managera, z předloženého záznamu o provedeném vstupním výcviku/školení BOZP nevyplývá, že by zahrnovalo školení řidičů manipulační techniky a práce ve výškách, konkrétně VZV, retraku zn. LINDE, stejně jako z žádného jiného vnitřního předpisu nebo směrnice obviněné, s nimiž se P. K. seznámil při vstupním školení, nevyplývá konkrétní zacházení s používanou technikou.

35. Neproškolený P. K. obsluhoval tento VZV s vědomím vedení obviněné v rámci výkonu svého zaměstnání a před nyní projednávanou trestní věcí způsobil jinou nehodu právě s tímto VZV. Bylo též prokázáno, že P. K. opakovaně jezdil příliš rychle a měl problémy s ovládáním vozíku, což je předvídatelný důsledek absence nutného školení. Na žádné z těchto pochybení obviněná nereagovala přijetím adekvátních nápravných opatření, což vedlo ke způsobení právě projednávané nehody s trestně právně významným následkem na zdraví u dvou osob. Bezpečnost provozu byla v inkriminované době nedostatečná a napravena byla až po této události (snížení rychlosti, instalace zrcadel), jak o tom vypověděli svědci (str. 16 rozsudku soudu prvního stupně).

36. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, a tedy bylo prokázáno bez důvodných pochybností, že svědek P. K. neměl v době, kdy pracoval pro obviněnou, oprávnění řídit VZV, který mu byl obviněnou svěřen za účelem výkonu jeho pracovní pozice. Dovolatelka netrvala na nutném školení řidičů manipulační techniky a praktickém přezkoušení nabytých dovedností a s tímto vědomím nechala svědka P. K. obsluhovat VZV, s nímž způsobil právě projednávanou nehodu.

37. Průkaz obsluhy motorových manipulačních vozíků, který předložil P. K. při nástupu do zaměstnání, mu byl vystaven L. V., jednajícím za společnost Globus ČR, k.s., dne 9. 10. 2018 pod evidenčním číslem 12. Tento průkaz sice opravňuje k řízení tříd I a II, druhy A, D a W1 motorových vozíků, tedy elektrické vozíky, vozíky se spalovacím motorem, a to plošinové, nízkozdvižné, tažné a tlačené ručně vedené, vysokozdvižné ručně vedené, a vysokozdvižné s volantovým řízením do 5 tun hmotnosti, v dané trestní věci se však jednalo se o jeho neplatný duplikát. Z provedeného dokazování vyplynulo, že P. K. byl dne 18. 5. 2018 proškolen externistou L. V. pro zaměstnavatele UNI HOBBY, a.s. Po školení řidičů motorových vozíků byl P. K. vystaven průkaz pro potřeby provozovatele a platný pouze v jeho působnosti. Po skončení pracovního poměru byl jeho průkaz skartován. P. K. chtěl nastoupit u společnosti Globus ČR, k.s., proto mu L. V. vystavil duplikát průkazu pro tuto společnost. Do této společnosti však nakonec nenastoupil a duplikát předložil dovolatelce při nástupu do zaměstnání. Dovolatelka se spokojila s předloženým duplikátem průkazu obsluhy motorových manipulačních vozíků vystavených společností Globus ČR, k.s., jehož pravost nezkoumala a spolehla se na tvrzení zaměstnance, které ji vyhovovalo. Z výpovědi svědka L. V. (č. l. 905) přitom vyplynulo, že průkaz vydaný jiným provozovatelem není možné použít bez řádného proškolení z provozních předpisů, rizik, a hlavně z návodu výrobce konkrétních používaných vozíků. Při zaškolení u nového provozovatele je řidičům vydán nový průkaz s razítkem aktuálního provozovatele. Tím může řidič prokázat seznámení s pravidly použití vozíků u nového provozovatele. Lze uzavřít, že bylo bez pochybností prokázáno, že P. K. v době nástupu do zaměstnání u dovolatelky neměl ani oprávnění k řízení VZV, ani platný průkaz obsluhy motorových manipulačních vozíků.

38. Obviněná dále uplatnila dovolací důvod podle § 256b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod odůvodňuje tvrzením, že se soudy nezabývaly otázkami naplnění důvodů pro exkulpaci ve smyslu ustanovení § 8 odst. 5 TOPO.

39. Tuto dovolací argumentaci obviněné je opět nutno konfrontovat s obecnými východisky dovolacího přezkumu podle uvedeného dovolacího důvodu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn v případech, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že citovaný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. V rámci tohoto dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b (Důvody dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164.].

40. S ohledem na výše uvedená východiska dovolacího přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. musí Nejvyšší soud konstatovat, že dovolací námitky obviněné žádné z variant uvedeného dovolacího důvodu neodpovídají.

41. Protiprávní čin je právnické osobě přičítán buď přímo, prostřednictvím § 8 odst. 2 písm. a) TOPO, který automaticky odkazuje na § 8 odst. 1 písm. a) – c) TOPO nebo zprostředkovaně, prostřednictvím § 8 odst. 2 písm. b) TOPO, který odkazuje na § 8 odst. 1 písm. d) a další podmínky zde uvedené. Na tato ustanovení, ovšem s opačným efektem ohledně trestní odpovědnosti právnické osoby, tedy vyvinění se z trestní odpovědnosti, navazuje ustanovení § 8 odst. 5 TOPO. Přičitatelnost není v tomto konkrétním případě zpochybňována, neboť je prokázáno, že P. K. byl v rozhodné době zaměstnancem obviněné [§ 8 odst. 1 písm. d) TOPO] a v rámci její podnikatelské činnosti s vědomím nadřízených pracovníků [§ 8 odst. 2 písm. b) TOPO] řídil VZV zn. LINDE, přestože nebyl v jejich řízení proškolen a způsobil nehodu s trestněprávním následkem na zdraví dvou osob kvalifikovanou jako přečin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, který není uveden v negativním výčtu trestných činů, jichž se právnická osoba nemůže dopustit podle § 7 TOPO, a tedy je tento přečin přičten dovolatelce.

42. Exkulpační důvod stanovený v § 8 odst. 5 TOPO spočívá ve vynaložení veškerého úsilí, které bylo na právnické osobě možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu osobami vyjmenovanými v § 8 odst. 1 TOPO zabránila. Protože zákon neuvádí legální definici pojmu „vynaložení veškerého úsilí, které lze na právnické osobě spravedlivě požadovat“, hodnoceným úsilím budou zejména vytvořená a přijatá opatření, která mají zabránit trestné činnosti a také jejich dodržování a následné vyvozování důsledků, jednoduše řečeno bude posuzovaná efektivita a funkčnost přijatých opatření.

Aby se mohla právnická osoba vyvinit z trestní odpovědnosti, musí mít nastavený funkční systém vzájemně provázaných opatření, tzv. compliance management systém. Opatření musí být nastavena tak, aby mohla efektivně zabránit spáchání protiprávního činu, který je přičítán právnické osobě. Ke splnění tohoto cíle se nabízí zejména pravidelná školení zaměstnanců, zavedení interních předpisů, řádů a kodexů, s nimiž má každý zaměstnanec povinnost se seznámit, pravidelné kontroly dodržování předepsaných nebo doporučených postupů.

Správně nastavený complience systém je uzavřený a funkční systém prevenčních, detekčních a reakčních opatření (tzv. tři pilíře compliance), který se kontinuálně monitoruje a zlepšuje (blíže viz např. metodika NSZ „Aplikace § 8 odst. 5 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim“ volně dostupná na: https://verejnazaloba.cz).

43. Aplikuje-li Nejvyšší soud výše uvedené požadavky, při jejichž splnění se právnická osoba může zprostit trestní odpovědnosti na právě projednávanou trestní věc, musí konstatovat, že zákonné podmínky splněny nebyly a vyvození trestní odpovědnosti dovolatelky je tak na místě. Chronologicky vzato je třeba primárně poukázat na to, že nově nastupivší zaměstnanec neměl potřebné oprávnění k řízení VZV, protože nebyl řádně proškolen jako řidič manipulační techniky k řízení VZV zn. LINDE. Při vědomí tohoto významného nedostatku jej dovolatelka nechala VZV obsluhovat a v důsledku tohoto počátečního lapsu vznikala další a opakující se pochybení zaměstnance K.

při obsluze VZV (nedodržování rychlosti, dřívější nehoda ze dne 19. 11. 2018). Přesto obviněná ani při detekování protiprávního jednání zaměstnance nepřijala adekvátní opatření, aby předešla případným dalším pochybením, která by mohla vést ke vzniku trestného činu. Pokud dovolatelka argumentuje tím, že bylo na nehodu ze dne 19. 11. 2018 reagováno opakováním proškolení (ovšem bez bližšího určení o jaké proškolení, v jaké formě a s jakým výsledkem se jednalo, přestože sama dovolatelka akcentuje ve svém podání, že je třeba se zabývat obsahem školení – viz bod 16.

dovolání) a poučením o maximální opatrnosti, zjevně se nejednalo o opatření efektivní a vlastně ani preventivní. K jakémukoli proškolení, aby bylo maximálně efektivní, včetně následné praktické zkoušky, by mělo vždy dojít před nástupem do „ostrého“ provozu. V rámci vynaložení veškerého úsilí, které na ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby předešla protiprávnímu činu, měla obviněná například požadovat originál průkazu obsluhy motorových manipulačních vozíků, věnovat větší pozornost tomu, k čemu je držitel průkazu oprávněn, zjistit u předešlých zaměstnavatelů jeho praxi s řízením VZV.

Hlavně ale měla vyžadovat absolvování školení řidičů manipulační techniky, které pro ni zajišťoval externista k řízení VZV zn. LINDE, které v provozu užívá, zejména když dříve opakovaně detekovala pochybení v řízení a obsluze VZV ze strany zaměstnance, a do úspěšného zakončení školení jej přeřadit na jinou práci, aby se vyhnula riziku vzniku protiprávního činu. Pokud firma ví, že její zaměstnanec nesplňuje požadavky na výkon určité pracovní pozice, přesto jej nechá tuto pozici vykonávat, pak zcela jistě nelze hovořit o vynaložení veškerého úsilí k zabránění vzniku trestného činu, ale spíše jde o zřejmou lhostejnost a absenci zájmu řešit detekovaný problém.

V podstatě se obviněná spoléhala na to, že se nic nestane a pokud ano, pak ona neponese následky v podobě trestní odpovědnosti, protože jednání i následek budou přičteny konkrétní fyzické osobě. Nelze také hovořit o přehnaném formalizmu, jak zmiňuje obviněná ve svém dovolání. Nejvyšší soud si je vědom toho, že perfektní compliance program neexistuje, a je třeba jej stále vyvíjet a zlepšovat.

Z provedeného dokazování však vyplynulo, že dovolatelka neměla v inkriminované době zajištěnou bezpečnost na pracovišti, věděla o pochybeních zaměstnance při obsluze VZV, a přesto nepřijala žádné adekvátní opatření, jímž by zabránila spáchání trestného činu. Při důsledně individuálním posouzení podmínek vyvinění z trestní odpovědnosti ve smyslu ustanovení § 8 odst. 5 TOPO nezbývá než konstatovat, že v tomto případě naplněny nebyly.

44. Konečně pak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je ve věci dán v jeho druhé variantě, jelikož odvolání obviněné bylo zamítnuto, ačkoliv obviněná vytýkala vady podřaditelné pod důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Jak je shora uvedeno, žádná z obviněnou uplatněných námitek nedosáhla limitů meritorního dovolacího přezkumu, a proto nemohlo dojít k naplnění ani tohoto důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V. Způsob rozhodnutí

45. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy proto, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 7. 2025

JUDr. Aleš Kolář předseda senátu