3 Tdo 648/2024

3 Tdo 648/2024-1583

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2024 o dovolání, které podal obviněný Paolo Zinni, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2023, č. j. 5 To 217/2023-1523, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 183/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Paolo Zinni odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 5. 2023, sp. zn. 1 T 183/2022, byli obvinění J. Ch. a Paolo Zinni uznáni vinnými přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustili tím, že

po vzájemné předchozí domluvě obžalovaného Paola Zinniho jako osoby fakticky ovládající společnost Zindala s.r.o., IČ: 01795091, se sídlem Praha 10, V dolině 1515/1b, a obžalovaného J. Ch., který ve společnosti Zindala s.r.o. vykonával účetní agendu, za účelem vlastního obohacení, do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolních hlášení společnosti Zindala s.r.o., za zdaňovací období září 2018 (podané dne 23. 10. 2018) a listopad 2018 (podané dne 23. 12. 2018) podaných obžalovaným J. Ch. na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, sídlem Petrohradská 1486/6, Praha 10, neoprávněně zahrnuli fiktivní přijaté faktury vystavené společností Celeborn s.r.o., IČ: 02688000, se sídlem Varšavská 715, Praha 2, kterou rovněž fakticky ovládali, a to konkrétně:

- přijatou (nákladovou) fakturu č. 2018023 s datem uskutečněného zdanitelného plnění: 1. 9. 2018, základem daně: 1 189 400 Kč, daní z přidané hodnoty: 249 774 Kč, - přijatou (nákladovou) fakturu č. 2018024 s datem uskutečněného zdanitelného plnění: 30. 11. 2018, základem daně: 2 183 000 Kč, daní z přidané hodnoty: 458 430 Kč,

ačkoliv věděli, že společnost Zindala s.r.o. od společnosti Celeborn s.r.o. žádná zdanitelná plnění nepřijala a že předmětná plnění uvedená na daných fakturách jsou fiktivní, a tímto svým jednáním neoprávněně vylákali za zdaňovací období září roku 2018 odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 249 774 Kč, který byl správcem daně vyplacen na bankovní účet společnosti Zindala s.r.o. č. XY dne 23. 11. 2018, a dále se pokusili vylákat vyplacení odpočtu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad roku 2018 ve výši 458 430 Kč, k jehož vyplacení správcem daně nedošlo, čímž způsobili poškozenému Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, sídlem Petrohradská 1486/6, Praha 10, 101 00, škodu ve výši 249 774 Kč.

2. Za to byl obviněný Paolo Zinni odsouzen podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 200denních sazeb, přičemž výše jedné denní sazby byla stanovena na 1 000 Kč, celkem tedy ve výši 200 000 Kč. Bylo též rozhodnuto o trestu pro spoluobviněného J. Ch., který dovolání nepodal ani nebylo podáno v jeho prospěch či neprospěch.

3. Naproti tomu byl podle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), spoluobviněný Elton Gjata, který dovolání nepodal ani nebylo podáno v jeho prospěch či neprospěch, zproštěn obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, č. j. 3 ZT 116/2021-172, pro skutek, ve kterém bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal tento obviněný.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání obviněný Paolo Zinni. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 11. 2023, sp. zn. 5 To 217/2023, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný Paolo Zinni prostřednictvím svého obhájce nejprve blanketní dovolání ze dne 20. 3. 2024, které bylo následně doplněno podáním ze dne 22. 3. 2024. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která byla určující pro naplnění znaků přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Námitky obviněného se vztahují k výpisu z účtu společnosti Zindala s.r.o. ze dne 27. 12. 2018, postihujícímu období od 1. 1. 2018 do 27. 12. 2018, dále k výpovědi spoluobviněného Ch., a konečně k e-mailu ze dne 23. 10. 2018.

6. Stran výpisu z účtu společnosti Zindala s.r.o. obviněný poukazuje na to, že tento byl sice k důkazu proveden, byl však v zásadě zcela opomenut, když ve vlastních důvodech rozhodnutí o něm nebyla žádná zmínka či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti takového důkazu. Soud prvního stupně tento opomenutý důkaz neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, stejně pak postupoval i odvolací soud. Žádný ze soudů se zejména ve vztahu k popsanému důkazu nevypořádal s argumentací obviněného, že společnost Zindala s.r.o.

obdržela od Finančního úřadu pro hlavní město Prahu dne 25. 10. 2018 částku ve výši 210 000 Kč (legální plnění) a dne 23. 11. 2018 částku 250 530 Kč (neoprávněnou platbu představující vylákanou výhodu na dani), jak se z výpisu z účtu podává. Přitom v situaci, kdy byl obviněný spoluobviněným Ch. vyrozuměn o tom, že společnost obdrží od finančního úřadu legální plnění, neměl žádný důvod považovat i následně druhé přijaté plnění za jiné než legální, stejně jako plnění v pořadí první. Obviněnému nebylo známo, jaká má být výše plnění, kterou má společnost od finančního úřadu obdržet, ani to, zda se tak uskuteční jednou nebo více platbami.

Odvolací soud nezaujal k argumentům obhajoby v tomto ohledu žádné stanovisko, přičemž obviněný v odvolání poukazoval na to, že tak pochybil již soud prvního stupně. Nesprávně a bez zhodnocení tohoto důkazu pak odvolací soud zkonstatoval pouze to, že k výplatě neoprávněného plnění formou jeho rozdělení mezi více osob došlo (ve skutečnosti se však jednalo jen o obvyklou měsíční výplatu plnění zaměstnancům resp. osobám, které předtím tyto výplaty pravidelně dostávaly od jiné společnosti KILMUN s.r.o., jejíž činnost byla ukončena, jak obviněný ve svých podáních a přednesech vysvětlil), aniž by se však zabýval úvahami, za jakou platbu obviněný tuto platbu od finančního úřadu považoval v návaznosti na další důkazy.

7. Pokud jde o výpověď spoluobviněného Ch., má obviněný za to, že skutková zjištění, která měla podle názoru odvolacího soudu vyplynout z jeho výpovědi, jsou ve vzájemném extrémním nesouladu. Odvolací soud sice tento důkaz neopomněl, naopak, stal se stejně jako u soudu prvního stupně těžištěm jeho rozhodování. Skutková zjištění vyvozená odvolacím soudem z obsahu výpovědi spoluobviněného Ch. však nemají návaznost na provedené dokazování ve smyslu rozlišování obsahu jeho výpovědi na straně jedné ve vztahu k obviněnému a na straně druhé ve vztahu k původně spoluobviněnému Gjatovi.

Zmíněný vzájemný extrémní nesoulad spatřuje obviněný v tom, že podle odvolacího soudu lze právě z výpovědi spoluobviněného Ch. přisuzovat spáchání trestné činnosti obviněnému. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud označuje výpověď spoluobviněného Ch. za zcela věrohodnou, avšak jen ve vztahu k obviněnému, zatímco ve vztahu k obviněnému Gjatovi jeho věrohodnost již neplatí. Odvolací soud tedy v zásadě přiznal výpovědi spoluobviněného Ch. zcela rozdílný význam ve vztahu k obviněnému a zcela rozdílný význam ve vztahu k obviněnému Gjatovi.

Obviněný tím má na mysli to, že ačkoli spoluobviněný Ch. označil za tvrzené pachatele podílející se na jeho trestném jednání obviněného i obviněného Gjatu, za spolupachatele byl soudy označen pouze obviněný. Odvolací soud tedy měl hodnotit obsah výpovědi spoluobviněného Ch. nevěrohodně jako celek, a tudíž tuto nevěrohodnost promítnout nejen vůči obviněnému Gjatovi, jak činil, ale též vůči obviněnému. Pokud odvolací soud postupoval opačně a přisuzoval obsahu výpovědi spoluobviněného Ch. rozdílný význam ve vztahu k dalším spoluobviněným, představuje uvedená okolnost porušení principu skutkového zjištění s návazností na provedené dokazování.

Není zřejmé, co si je možné představit pod konstatováním odvolacího soudu, podle kterého ohledně obviněného Gjaty byla výpověď spoluobviněného Ch. méně jistá, a že z ní tedy jednoznačně podíl obviněného Gjaty na projednávané trestné činnosti nevyplýval. Obviněný přitom již ve vlastním odvolání poukázal na to, ve kterých částech svých několika výpovědí spoluobviněný Ch. spojoval rovněž obviněného Gjatu se svou činností, odvolací soud se však s touto zcela konkrétní argumentací obviněného odkazující na zcela konkrétní části výpovědí spoluobviněného Ch.

nevypořádal. Nepřípustně jen velmi obecně zkonstatoval, že jeho výpověď byla v těchto ohledech „méně jistá“.

8. Ohledně e-mailu ze dne 23. 10. 2018 pak obviněný uvedl, že tento byl sice jako důkaz proveden, dokonce byl spolu s výpovědí spoluobviněného Ch. a jedním dalším e-mailem stěžejním důkazem proti obviněnému, ale následně byl v řízení před odvolacím soudem v zásadě opomenut, a to co do argumentace obviněného ve vztahu k tomuto e-mailu. Odvolací soud se zabýval tímto e-mailem zcela okrajově (soud prvního stupně ve shodě s obžalobou považoval tento důkaz za jeden z hlavních, ale zcela v rozsudku pominul argumentaci obhajoby ve vztahu k tomuto důkazu ve spojitosti s výpisem z účtu) a argumenty obhajoby vůči němu označil toliko za polemiku s výkladem, aniž by se pokusil alespoň s touto polemikou vypořádat.

Obviněný doplňuje, že tento e-mail se týkal zcela legální platby od finančního úřadu, která byla na účet společnosti Zindala s.r.o. připsána dne 25. 10. 2018, tedy pouhé dva dny po odeslání e-mailu, a nemůže tedy jít o spekulaci či pouhou polemiku o tom, s jakým plněním lze jeho obsah spojovat, zvláště, spojoval-li soud prvního stupně tento důkaz s nelegální platbou od finančního úřadu připsanou na účet společnosti Zindala s.r.o. dne 23. 1. 2018. Obviněný navíc uvádí, že tento důkaz byl, z pohledu usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloby i rozsudku soudu prvního stupně, v pořadí třetí nejzásadnější důkaz proti němu (vedle výpovědi spoluobviněného Ch.

a e-mailu ze dne 18. 9. 2018). Pozice tohoto důkazu oslabila poté, co obviněný doložil výpis z účtu prokazující, že je e-mail ze dne 18. 10. 2018 spjat s jinou než tvrzenou nelegální platbou, což nicméně soudu prvního stupně nebránilo v tom, aby důkaz výpisem z účtu a související argumentaci obviněného vážící se k tomuto e-mailu (a výpisu z účtu) zcela ignoroval a pouze jej jako údajně ve vztahu k obviněnému zásadní zkonstatoval. Odvolací soud však nemohl tuto argumentaci obhajoby vztahující se k významnému důkazu, který má obviněného usvědčovat, a se kterou se soud prvního stupně ani zmínkou nevypořádal, v zásadě odbýt tím, že jde jen o polemiku obviněného.

Jeho „polemika“ se totiž vztahovala k zásadnímu důkazu, nebyla přitom vůbec polemikou, ale argumentací v situaci, kdy i přes obviněným uváděné k tomuto důkazu (ve spojení s výpisem z účtu) soud prvního stupně tento důkaz vůči obviněnému použil. Zatímco soud prvního stupně argumentaci obviněného k tomuto důkazu zcela ignoroval, odvolací soud alespoň tuto argumentaci pojmenoval – jako polemiku. Tím však podle obviněného ve vztahu k tomuto (opomenutému) důkazu nastolil stav, kdy i přes argumenty obhajoby k tomuto zásadnímu důkazu v odvolání neučinil polemiku (podle obviněného však věcnou argumentaci) předmětem odvolacího přezkumu a tato zůstala nevypořádána.

Tím současně v dovoláním napadeném rozsudku absentuje popisu vztahu mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení tohoto opomenutého důkazu s účinky dopadajícími na závěry o vině. Obviněný má za to, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal ani s jeho argumentací k e-mailu ze dne 18. 9. 2018, přičemž obviněný v této souvislosti odkázal na příslušnou část svého odvolání.

9. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí nižších soudů zrušil (neuvedl však, jak by měl Nejvyšší soud v takovém případě dále postupovat).

10. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Státní zástupce nejprve uvedl, že na základě dostupných podkladů vyplývají v této věci pochybnosti o včasnosti podaného doplnění dovolání. Jak totiž obviněný uvedl v mimořádném opravném prostředku, napadené usnesení soudu druhého stupně mu bylo doručeno dne 20. 1. 2024. Dovolání podal dne 20. 3. 2024, přičemž ho doplnil dne 22. 3. 2024. Ze zmíněných spisových podkladů není přitom zřejmé, kdy bylo označené usnesení soudu druhého stupně doručeno jeho obhájci JUDr. Františku Kosíkovi. Na základě shora zmíněných časových údajů je proto možné konstatovat, že první podání splňuje formální a obsahové náležitosti a je i přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, a že bylo podáno včas a na místě k tomu určeném. Pokud jde o doplnění tohoto dovolání ze dne 22. 3. 2024, je možné konstatovat, že sice bylo pravděpodobně učiněno po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání ve smyslu § 265e odst. 1 tr. ř., avšak s ohledem na celkový kontext podání nemění rozsah včas podaného dovolání ani jeho důvody. Proto podle státního zástupce lze akceptovat též upřesnění, které je v něm vyjádřeno (§ 265f odst. 1 tr. ř.) s tím, že dovolání se opírá o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

11. Státní zástupce má za to, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. jeho první alternativě, formálně odpovídají námitky obviněného, v nichž uvádí, že rozhodná skutková zjištění jsou v rozporu s výsledky provedeného dokazování. V konkrétní rovině poukazuje na závěry, ke kterým soudy nižších stupňů dospěly na základě výpovědí spoluobviněného Ch. a listinných důkazních prostředků (tj. e-mailové komunikace). Státní zástupce uvedl, že, jak mimo jiné vyplývá z popisu skutku vtěleného do výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný Zinni společně s obviněným Ch. zahrnuli do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty obchodní společnosti Zindala s.r.o. fiktivní přijaté faktury od obchodní společnosti Celeborn s.r.o., ačkoli věděli, že k žádným zdanitelným plněním mezi dotčenými subjekty nedošlo. Popsaným jednáním neoprávněně vylákali odpočet DPH za zdaňovací období září roku 2018 ve výši 249 774 Kč a pokusili se vylákat vyplacení odpočtu DPH za zdaňovací období listopad roku 2018 ve výši 458 430 Kč.

12. Státní zástupce má za to, že rozhodný skutkový závěr soudů nižších stupňů, který je určující pro naplnění znaků přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, je podložen odpovídajícími důkazními prostředky. Spoluobviněný Ch. totiž popsal průběh páchání posuzované trestné činnosti, včetně jednání obviněného Zinniho. Výpověď obviněného není v rozporu ani s dalšími provedenými důkazními prostředky (zejména s e-mailovou komunikací a výpisy ze zájmových bankovních účtů).

Na podkladě provedeného dokazování je proto odůvodněn závěr, že jednání obviněného Zinniho bylo v příčinné souvislosti s vylákáním výhody na DPH ve větším rozsahu. Pro rozhodnutí podstatné důkazní prostředky (zejména výpověď spoluobviněného Ch. a listinné důkazní prostředky) jsou označeny a hodnoceny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud. Věrohodnost výpovědi spoluobviněného Ch. soudy hodnotily v kontextu ostatních důkazních prostředků, přičemž jejich závěry nelze považovat za vadné jen proto, že ve vztahu k dalšímu spoluobviněnému Gjatovi dospěly na základě všech provedených důkazních prostředků (tedy i výpovědi spoluobviněného Ch.) k jinému závěru.

Nehledě již k tomu, že tato námitka se míjí s uplatněným důvodem dovolání, neboť směřuje do způsobu hodnocení důkazů. Současně je zřejmé, že soudy činné dříve ve věci se nedopustily při hodnocení důkazů žádného vnitřního rozporu a nevybočily ze zásad spravedlivého procesu. Přitom vysvětlily, v čem spatřovaly vylákání výhody na DPH, existenci většího rozsahu zkrácení uvedeného druhu daně a úmyslného zavinění obviněného. Na základě dostupných spisových podkladů lze proto konstatovat, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

Důkazní prostředky hodnotily řádně, a to jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž nevybočily z pravidel formální logiky. V posuzované věci tak nevznikly důvodné pochybnosti o vině obviněného Zinniho, neboť provedené a vyhodnocené důkazy svědčí o tom, že posuzovaný skutek se stal, spáchal jej obviněný a tento skutek naplňuje zákonné znaky přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku.

13. Naproti tomu nebyl podle státního zástupce v posuzované věci naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě, protože nalézací soud neopomenul důkazní prostředek spočívající ve výpisech ze zájmových bankovních účtů ani e-mailové komunikace ze dne 23. 10. 2018. Za situace, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, jakým způsobem obviněný vylákal výhodu na DPH, nemá na jeho trestní odpovědnost žádný vliv okolnost, že příslušný správce daně zaslal na bankovní účet obchodní společnosti Zindala s.r.o. platbu, na kterou tomuto daňovému subjektu vznikl nárok. Ostatně vylákání odpočtu DPH ve výši 210 000 Kč, o kterém se obviněný zmínil v podaném dovolání, nebylo obviněnému orgány činnými v trestním řízení ani kladeno za vinu. Stěžejní pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného za citovaný přečin byl obsah e-mailu ze dne 18. 9. 2018, ve kterém spoluobviněný Ch. navrhl obviněnému Zinnimu provést neoprávněnou manipulaci s DPH, což obviněný akceptoval, jak se ostatně podává z výpovědi jmenovaného spoluobviněného. Soudy obou stupňů se těmito důkazními prostředky zabývaly, takže se nemohlo jednat o opomenutý důkaz ve smyslu citovaného důvodu dovolání.

14. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Paola Zinniho odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

16. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

17. S ohledem na pochybnosti státního zástupce ohledně včasnosti doplnění dovolání se dovolací soud blíže zabýval právě včasností podaného dovolání.

18. Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265f odst. 2 tr. ř. lze rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.

19. V daném případě bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2023, č. j. 5 To 217/2023-1523 (tedy rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje) doručeno obhájci dne 4. 12. 2023 a obviněnému dne 20. 1. 2024. Lhůta pro podání dovolání se tady odvíjí od data 20. 1. 2024 a skončila 20. 3. 2024. Samotné dovolání, které bylo podáno dne 20. 3. 2024, tedy bylo podáno včas. Doplnění dovolání pak bylo podáno 22. 3. 2024. V dovolání samotném obviněný vymezil jak rozsah podaného dovolání (napadené rozhodnutí v celém rozsahu), tak důvod dovolání [podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Podle shora citovaného § 265f odst. 2 tr. ř. lze jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání měnit (pouze) rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody k podání dovolání. Ani jednu z těchto veličin však obviněný doplňkem podaného dovolání nezměnil. Pouze konkretizoval, jaké námitky již v dovolání uplatněný dovolací důvod, podle jeho názoru, naplňují. Dovolací soud má tedy za to, že dovolání obviněného bylo podáno včas a zároveň reaguje i na námitky, jež jsou obsahem doplnění dovolání ze dne 22. 3. 2024.

20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

21. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

22. V úvahu přichází rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (jakkoliv obviněným formálně neuplatněný), který je naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písmenech a) až l) tr. ř.

23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

24. Na podkladě obviněným uplatněného důvodu dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV. Důvodnost dovolání

25. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost, a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit jím požadovanou kasaci napadených rozhodnutí a vydání rozhodnutí, jehož se domáhá.

IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

26. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí, činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

27. Obviněný ve svém dovolání v podstatě směšuje dvě alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když uvádí, že primárně považuje některé důkazy za opomenuté a zároveň vytýká soudům chybná skutková zjištění.

28. K naplnění třetí alternativy uplatněného dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) mají směřovat námitky obviněného týkající se „výpisu z účtu společnosti Zindala s.r.o. ze dne 27. 12. 2018 postihující období od 1. 1. 2018 do 27. 12. 2018, výpovědi odsouzeného J. Ch. a e-mailu ze dne 23. 10. 2018“.

29. Námitky obviněného se však s touto alternativou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela míjejí, neboť (jak i sám dovolatel uvádí) všechny shora popsané důkazy byly zákonným způsobem v hlavním líčení provedeny, nemohou tedy naplnit premisu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn, pokud nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod nenaplňuje tvrzení, že určité důkazy sice provedeny byly, avšak soud je ve svém hodnotícím procesu opomněl vyhodnotit nebo z nich dovozuje jiné skutečnosti, než které by podle názoru dovolatele dovodit správně měl. Taková námitka směřuje k hodnocení důkazů a následnému vyvozování skutkových zjištění a spíše odpovídá první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů).

30. Ve vztahu k této první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů. Za rozpor ve smyslu první alternativy tohoto dovolacího důvodu totiž nelze označovat prostý nesouhlas dovolatele se skutkovými závěry vyplývajícími z hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Takový zjevný rozpor nevzniká za situace, kdy soud prvního stupně podrobí provedené důkazy hodnocení v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a při formulaci svých skutkových zjištění vychází z toho či onoho důkazu na úkor jiného, pokud svůj postup náležitě odůvodní. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

31. Námitky obviněného týkající se hodnocení výpovědi spoluobviněného J. Ch. nenaplňují tuto variantu dovolacího důvodu, neboť obviněný ani netvrdí, že zjevný rozpor spatřuje mezi provedeným důkazem a některým skutkovým zjištěním, ale tvrdí, že „skutková zjištění, která měla dle názoru odvolacího soudu vyplynout z výpovědi J. Ch., jsou ve vzájemném rozporu“. Zjednodušeně námitka směřuje k tomu, že je J. Ch. v části jeho výpovědi (ve vztahu k dovolateli) „věřeno“ a v jiné části (týkající se původně spoluobviněného Eltona Gjaty) nikoliv. Jde o zcela krystalickou námitku týkající se hodnocení tohoto důkazu, což překračuje možnosti uplatněného dovolacího důvodu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 3 Tdo 1473/2017). Nadto shora popsaný (zjednodušující) pohled na hodnocení tohoto důkazu z napadených rozhodnutí nevyplývá. Naopak z nich vyplývá, že soudy hodnotily tento důkaz zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (vyplývající z § 2 odst. 6 tr. ř.) tedy nejen výpověď samotnou, ale i v kontextu s dalšími provedenými důkazy. Pokud pak dospěly k závěru, že výpověď J. Ch. obviněného (spolu s dalšími důkazy) bez důvodných pochybností usvědčuje a spoluobviněného Eltona Gjatu (z důvodu osamocenosti i méně jistému sdělení J. Ch. „předpokládám, že Gjata byl o celé záležitosti informován“) nikoliv, nevykročily z rámce volného hodnocení důkazů, když takové hodnocení je logické a srozumitelné. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že je to pouze soud prvního stupně, který může hodnotit provedené důkazy (což platí především o výpovědích obžalovaných, svědků či znalců) i za použití zásad přímosti, bezprostřednosti a ústnosti hlavního líčení, které jsou nedílnou součástí procesu hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Hodnocení výpovědi spoluobviněného J. Ch. tedy nezakládá zjevný rozpor mezi provedeným důkazem a zjištěnými rozhodnými skutečnostmi.

32. I námitky vztahující se ke dvěma dalším důkazům (výpisu z účtu a e-mailu ze dne 23. 10. 2018) jsou námitky týkající se čistě hodnocení těchto důkazů soudy. Nadto je zřejmé, že jak dojití platby 210 000 Kč na účet dne 25. 10. 2018, jakož i e-mail ze dne 23. 10. 2018 se netýkají skutečností, které jsou obviněnému kladeny za vinu, proto tyto skutkové závěry ani nejsou rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jak předpokládá § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud soudy založily svá rozhodnutí na důkazech, které byly v hlavním líčení provedeny a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a logicky odůvodnily, k jakým skutkovým závěrům došly, neexistuje zákonný prostor pro zásah dovolacího soudu. Ani shora popsané marginální skutečnosti a důkazy pak nevytvářejí zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.

33. Námitky obviněného, v nichž obviněný spatřoval naplnění dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou tak zjevně neopodstatněné.

34. Pro úplnost možno uvést, že dovolatel neoznačil druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech), ani žádná z jeho námitek pod ni není podřaditelná.

IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

35. K případné aplikaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze konstatovat pouze tolik, že dovolatel sám tímto dovolacím důvodem neargumentuje. Přesto Nejvyšší soud považuje za nutné alespoň konstatovat, že pokud by byl naplněn některý z výše popsaných dovolacích důvodů ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně, pak by přicházel v úvahu dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve vztahu k usnesení soudu druhého stupně v jeho druhé variantě [bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)]. Ke zjištění, že by v řízení před soudem prvního stupně byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. však dovolací soud z důvodů výše vyložených nedospěl. Proto námitky obviněného neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který ani neuplatnil.

V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

36. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného Paola Zinniho rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

37. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. 8. 2024

JUDr. Aleš Kolář předseda senátu

Zpracoval: Mgr. Martin Lýsek