3 Tdo 718/2025-337
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný T. X. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2025, č. j. 5 To 35/2025-280, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 77/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 11. 2024, č. j. 3 T 77/2024-254, byl obviněný uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu 180denních sazeb po 200 Kč, který byl rozložen do měsíčních splátek 3 000 Kč. Obviněný byl dále zavázán povinností zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku 12 420 Kč a P. Š. na nemajetkové újmě částku 15 536 Kč. Se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného nároku na náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy byla poškozená P. Š. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. K odvoláním obviněného i poškozené P. Š. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 2. 2025, č. j. 5 To 35/2025-280, prvostupňový rozsudek v celém rozsahu zrušil. Znovu pak obviněného uznal vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil jej k peněžitému trestu 100denních sazeb po 200 Kč. Obviněného dále zavázal zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 12 420 Kč a P. Š. jednak na náhradě majetkové škody částku 14 944 Kč a jednak na náhradě nemajetkové újmy částku 15 536 Kč.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný přečinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že dne 5. 8. 2023 v podvečerní hodinách na chodbě společného dvougeneračního domu úmyslně kopl do kabelu bezpečnostní kamery a poté, co byl viděn a byl učiněn pokus o natočení jeho osoby, udeřil silně dlaní pravé ruky do levé strany krku P. Š., které tím vyrazil mobilní telefon a způsobil jí podvrtnutí krční páteře omezující ji v běžném způsobu života po dobu nejméně 14 dnů. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na odvolací rozsudek.
II. Dovolání, vyjádření k němu a replika
4. Proti němu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. Zprvu učinil dovolání blanketní, které však v příslušné zákonné lhůtě náležitě doplnil. Dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Namítl, že prvostupňový i druhostupňový popis skutku vychází zejména ze svědeckých výpovědí P. Š., M. Š., A. X., jakož i z lékařských zpráv, což však neplatí ohledně lokalizace úderu adresovaného P. Š., kdy ve výrocích obou rozsudků je uvedeno, že úder směřoval do levé strany krku, ačkoliv všichni zmínění svědci uváděli, že úder směřoval do její levé tváře. Upozornil, že výpovědím uvedených svědků měly soudy věnovat zvýšenou pozornost a vyvinout maximální úsilí k jejich prověření. V tomto směru shledal potřebným doplnit dokazování znaleckým posudkem, jímž by byla posouzena jejich obecná i specifická věrohodnost. Důkazní deficit spatřoval i v neopatření soudně lékařského odborného vyjádření, případně znaleckého posudku, neboť lékařské zprávy k poškozené nepovažuje za úplné a dostatečně určité, přičemž žádné objektivní fyzické změny ani jiné projevy poranění nebyly na těle poškozené zjištěny. Uvedené důkazní návrhy shledal podstatnými pro objektivní posouzení celé věci.
6. Výhrady vznesl i k hodnocení důkazů nižšími soudy, které označil za neobjektivní, neboť soudy nekriticky vycházely z výpovědí svědků, kteří se předem domluvili. Dovolatel popřel, že by nadměrně požíval alkoholické nápoje, označil to za objektivně nemožné, neboť v té době pracoval jako řidič. Poukazoval-li odvolací soud na to, že v době prvotního příjezdu policejní hlídky se odmítl podrobit alkotestu, tak to neodpovídá skutečnosti, neboť správní řízení stran tohoto podezření bylo zastaveno. Tuto jeho obhajobu týkající se nepožívání alkoholických nápojů mohli také potvrdit jím navržení svědci – sousedé z místa bydliště L., V., Z., M. a V. Hlášení úrazu o svém zranění ze dne 7. 7. 2023 obviněný označil za padělané, neboť v období od 27. 6. 2023 do 12. 7. 2023 se nacházel na dovolené v Řecku. Uvedené bylo možné snadno ověřit dotazem na ortopedickou ambulanci v Krnově.
7. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud odvolací rozsudek stejně jako i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a prvostupňovému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Pro úplnost nutno dodat, že prvotní vyjádření se vztahovalo k blanketnímu odvolání, kdy státní zástupce v té době ještě neměl informaci o tom, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek v zákonné lhůtě doplnil. Navazující vyjádření státního zástupce však na tyto změny již reagovalo.
9. K uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce upozornil, že z obsahu dovolání nevyplývá žádná konkrétní námitka, která by měla ryze hmotněprávní charakter. Dovolací argumentace, kterou obviněný zpochybňoval věrohodnost poškozené, svědka Š. a svědkyně X., nepřesahuje rámec běžné polemiky s hodnotícími úvahami nižších soudů, v němž nebyly identifikovány žádné flagrantní vady, které by zakládaly extrémní nesoulad zjištěného skutkového stavu s provedenými důkazy. U námitky nesouladu mezi skutkovým zjištěním (úder do levé strany krku) na straně jedné a výpověďmi svědků (zásah do oblasti tváře) na straně druhé, je třeba uvést, že jde o anatomicky blízké partie a takové dílčí odchylky v lokalizaci úderu nejsou způsobilé zpochybnit věrohodnost výpovědí svědků, které byly podpořeny fotodokumentací zachycující zarudnutí levé strany krku, přičemž byla zasažena jak spodní část líce, tak zejména levá část krku.
10. Polemika obviněného týkající se jeho konzumace alkoholických nápojů nemá v projednávané věci relevantní význam, neboť nejde o otázku určující pro závěr o vině.
11. Námitku týkající se nevyhovění návrhu na doplnění dokazování znaleckými posudky jednak z psychiatrie a jednak ze soudního lékařství by bylo možno podřadit pod třetí alternativu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolateli však v této námitce nelze přisvědčit, neboť uvedené důkazy nepředstavují důkazy opomenuté, protože soudy náležitě odůvodnily, z jakých důvodů tyto důkazy odmítly provést.
12. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
13. Obviněný reagoval na prvé vyjádření státního zástupce – tj. na vyjádření, které se vztahovalo k původnímu blanketnímu dovolání. V této quasi-replice toliko upozornil, že dovolání doplnil. III. Přípustnost dovolání
14. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání
15. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady obviněného jsou z většiny opakováním argumentace vznášené již v dřívějším řízení. Oba soudy na ni patřičně reagovaly, vyrovnaly se s ní a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč jí nedaly za pravdu. Na argumentaci obou soudů lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
16. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda obviněným vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.
17. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], a · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24 odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
19. Zákonné znění prvé alternativy uvedeného dovolacího důvodu vyžaduje nejen, aby byl předmětem dovolacích námitek rozpor se skutkovými zjištěními rozhodnými pro právní kvalifikaci skutků, ovšem tento rozpor musí být zjevný v tom smyslu, že zjištění nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. II. ÚS 3297/21). S těmito podmínkami se námitky obviněného míjejí, neboť neoznačuje žádný, natožpak zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy. Obviněný vyjadřuje prostý nesouhlas s tím, jak soudy nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy. Neidentifikuje však žádnou trhlinu v logice jejich úvah a netvrdí, že ke skutkovému stavu nebylo možno dospět při žádném z logicky v úvahu připadajících způsobů hodnocení provedených důkazů.
20. Za rozpor naplňující tuto alternativu dovolacího důvodu nelze pokládat ani otázku lokalizace úderu, který obviněný uštědřil poškozené. Jak levá strana jejího krku, tak její levá tvář jsou tělesné partie usazené natolik blízko u sebe, že exaktní stanovení místa dopadu takového úderu, jaký je veden dlaní ruky, je takřka nemožné. Přesnější lokalizace dopadu úderů lze zpravidla požadovat u úderů vedených určitým nástrojem, který na těle napadeného zanechá navenek vnímatelné „značky“, jakými jsou například řezné či bodné rány, místo vstřelu, modřiny či jiné změny kožního krytu a podobně. V případech, kde násilí takové vnější stopy nezanechá a změny zdravotního stavu vyvolá uvnitř tělesné schránky oběti, pak zhusta nelze přesněji určit, zda taková zdravotní změna byla důsledkem úderu do té či oné tělesné partie v lokalizaci požadované tzv. na milimetr či centimetr přesně. Z tohoto hlediska tak mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a tvrzeními svědků na straně druhé nelze žádný zásadní, natožpak zjevný rozpor spatřovat.
21. Ale i kdyby tomu tak hypoteticky být mělo, pak by se nemohlo jednat o rozpor ve skutečnostech rozhodných pro naplnění znaků trestného činu. Mělo-li by totiž být přistoupeno na dovolatelem poptávaný lokalizační purismus, pak jak úder do tváře oběti, tak i úder do jejího krku, jsou způsobilými přivodit podvrtnutí krční páteře, jaké utrpěla poškozená Š. Z hlediska naplnění znaků stíhaného přečinu je nerozhodné, zda dovolatelův úder dopadl na její levou tvář či na levou stranu jejího krku, anebo kamsi do rozhraní těchto tělesných partií.
22. Meze polemiky s hodnotícími úvahami nižších soudů nepřesahují ani námitky obviněného týkající se jeho eventuální alkoholemie a případného padělání hlášení jeho úrazu ze dne 7. 7. 2023. V obou okruzích se navíc jedná o materii, která není nyní rozhodná pro naplnění znaků stíhaného trestného činu. Pro ten je zcela bezvýznamné, zda obviněný byl či nebyl ovlivněn alkoholem, navíc úvaha nižších soudů usuzujících na jeho alkoholemii je z toho, že odmítl alkotest (viz č. l. 15 p. v.), rozhodně svou logiku nepostrádá. Na tom nic nemění ani případné zastavení přestupkového řízení, které se týká odpovědnosti za přestupek, aniž by to automaticky muselo znamenat, že jev zakládající podezření z přestupku (zde odmítnutí alkotestu) nenastal. Primárně však nutno zdůraznit, že otázka alkoholemie je zcela irelevantní.
23. Totéž platí i o výhradách obviněného týkajících se údajného falza hlášení jeho úrazu ze 7. 7. 2023. I kdyby totiž o falzum šlo, a i kdyby bylo možno překlenout se přes nelogický postup, jímž by obviněný toto falzum sám předkládal správní úřadům, pak otázka jeho (ne)zranění není rozhodným znakem trestného činu, jehož se dopustil vůči Š. U tohoto trestného činu je klíčovým její zranění a s ním nemá žádnou souvislost, zda obviněný někdy v minulosti sám nějaké zranění utrpěl.
24. Pod třetí alternativu dovolacího důvodu lze podřazovat námitky obviněného k neprovedení soudně-lékařského znaleckého posudku. Ten by se v obecné rovině vztahoval k rozhodným skutkovým zjištěním a lze jej označit i za důkaz podstatný. Jde však o námitky zjevně neopodstatněné, protože v projednávaném případě není naplněna poslední premisa této alternativy zmíněného dovolacího důvodu, a to že uvedený důkaz nebyl proveden nedůvodně. Oba nižší soudy vysvětlily, proč tento důkaz shledaly nadbytečným – totiž že to, co by měl onen důkaz objasňovat, bylo spolehlivě osvětleno z jiného důkazního zdroje. Argumentace nižších soudů je dostatečně podrobná, logická, přesvědčivá a srozumitelně vyjádřená a Nejvyšší soud se s ní zcela ztotožňuje. Z lékařských zpráv (č. l. 75, 76), z nichž nižší soudy spolehlivě zjistily to, co obviněný poptávkou po soudně-lékařském znaleckém posudku chce zjišťovat znovu, je zřejmé, že jsou dostatečně určité a komplexní. Obsahují jak anamnézu pacientky, tak lékařský nález, včetně metodiky jeho zjištění, dále též terapii i potíže, jimiž byla pacientka omezována v běžném životě. Jestliže nižší soudy opodstatněně na podkladě takového důkazu učinily své skutkové zjištění o charakteru zranění poškozené, pak důkazní deficit – a tím méně v rozměru opomenutého důkazu – nelze spatřovat v tom, že obviněný se skutkovými závěry soudu nesouhlasí a přál by si, aby vyzněly jinak.
25. Mimo zmíněnou alternativu označeného dovolacího důvodu stojí naopak požadavky obviněného na opatření věrohodnostního znaleckého posudku a na výslech jeho sousedů ohledně jeho zvyklostí a vztahu k alkoholu. Jak zmíněno výše, otázka alkoholemie obviněného je zcela irelevantní, a proto ani důkazy, které by ji snad mohly nějak objasňovat, nemohou být pokládány za důkazy vztahující se k rozhodným skutkovým zjištěním.
26. Totéž dopadá i na obviněným poptávaný znalecký posudek k posouzení věrohodnosti svědků Š. a X. I věrohodnostní znalecký posudek je toliko jedním z důkazů, které musí být hodnoceny stejně jako důkazy jiné, takže z tohoto hlediska ani hypotetický závěr znaleckého posudku, v jaký obviněný doufá, by nemusel mít žádný význam a vliv na rozhodná skutková zjištění učiněná nižšími soudy. Zpracování věrohodnostního znaleckého posudku je navíc indikováno zpravidla pouze v případech, kde existuje nějaký symptom naznačující, že následně posuzovaný jedinec by z konkrétního a hmatatelného důvodu (většinou věk, intelektový handicap, duševní porucha apod.) mohl trpět určitým deficitem v oblasti schopností náležitě vnímat prožitý děj, uchovat jej v paměti a poté jej reprodukovat. Žádný psychologický věrohodnostní posudek však patrně není mocen odhalit, zda někdo záměrně vypovídá nepravdu. Přitom právě to obviněný o označených svědcích tvrdí poukazem na to, že se proti němu domluvili. Takže poptávkou po věrohodnostním posudku se domáhá provedení důkazu, který vůbec není nadán schopností prokázat či vyvrátit tvrzenou skutečnost. IV./2. K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
27. K tomuto dovolacímu důvodu obviněný nesnesl žádnou argumentaci. V rámci tohoto dovolacího důvodu je totiž posuzován soulad skutkových zjištění učiněných soudy na straně jedné s hmotným právem na straně druhé. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu však nelze zpochybňovat skutková zjištění učiněná nižšími soudy, přičemž právě to obviněný činí. Ve svém dovolání totiž neuvádí žádnou právní argumentaci, ale toliko napadá skutková zjištění soudů, s nimiž nesouhlasí. Proti skutkovým závěrům však lze brojit pouze v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Žádnou z námitek obviněného tedy pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřazovat nelze. V. Způsob rozhodnutí
28. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl jednak námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody míjejí, a jednak výhrady, které se s dovolacími důvody sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
29. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.). V Brně dne 24. 9. 2025
JUDr. Petr Šabata předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů