3 Tdo 749/2024

3 Tdo 749/2024-315

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2024 o dovolání, které podal obviněný K. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2024, č. j. 13 To 21/2024-280, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 51/2022,

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. Č. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 27. 11. 2023, č. j. 2 T 51/2022-238, uznal obviněného K. Č. vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se obviněný dopustil tak, že:

po předchozí slovní rozepři s manželkou L. Č, a s dcerou AAAAA (pseudonym) s vědomím, že se v rodinném domě již nenacházejí žádné osoby, šel dne 15. 8. 2022 okolo 19:00 hodin do přízemí rodinného domu v obci XY čp. XY, okres XY, který užíval s manželkou a svými třemi dětmi na základě nájemní smlouvy, zde na dvě místa naskládal různé věci – mimo jiné křovinořez a vlastní pánské jízdní kolo, které poté polil benzínem a zapálil s úmyslem zapálit celý rodinný dům, a z místa utekl, čímž způsobil vlastníkovi domu P. A. škodu v důsledku ohoření sklepních místností ve výši 61.780 Kč, přičemž k další škodě, která mohla vzniknout ve výši 1.284.200 Kč zahořením celého rodinného domu, nedošlo jen díky včasnému zásahu Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje.

2. Za to byl obviněný podle § 228 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 62 odst. 1, odst. 3, § 63 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle § 63 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dále nalézací soud uložil obviněnému omezení spočívající v povinnosti podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tr. zákoníku, a podle § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku omezení spočívající v povinnosti zdržet se v době výkonu trestu požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek.

3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 26. 3. 2024, č. j. 13 To 21/2024-280, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Rozsudek odvolacího soudu napadá v celém jeho rozsahu. Dovolání opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Obviněný uplatnil jedinou dovolací námitku. Poukázal na to, že objektem trestného činu poškození cizí věci je vlastnické právo. Nesouhlasí se způsobem stanovení škody, která byla v popisu skutku vyčíslena na částku 61.780 Kč. Vlastník domu P. A. ve své výpovědi uvedl, že mu žádná škoda nevznikla, neboť věci ve sklepě nebyly jeho a na zdech a stropu žádná škoda způsobena nebyla. Podle obviněného tedy není jasné, zda vůbec škoda vznikla, a pokud ano, tak v jaké výši. V tomto směru obviněný odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se způsobu stanovení výše škody. Uzavírá, že skutek se nestal tak, jak je popsán v odsuzujícím rozsudku.

6. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

7. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.

8. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle státního zástupce naplněn nebyl. Skutkové závěry o vzniku škody odpovídají závěrům znaleckého posudku z oboru požární ochrany, jehož relevantní pasáže státní zástupce ve svém vyjádření reprodukuje. Uzavírá, že v případě pozdějšího zpozorování požáru mohlo zcela reálně dojít k rozšíření požáru do 2. nadzemního podlaží.

9. Skutkové závěry o výši škody jsou pak založeny na závěrech znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Znalec takto vyčíslil hodnotu domu, na kterém mohla následkem jednání obviněného vzniknout škoda. Skutečné poškození domu je pak zřejmé z protokolu o ohledání místa činu a pořízené fotodokumentace a je znaleckým posudkem vyčísleno na částku 61.780 Kč včetně DPH.

10. Dovolací námitky obviněného, vztahující se k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou podle státního zástupce neopodstatněné. Všechny znaky skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku byly v trestní věci obviněného naplněny. Otázky možného vzniku a výše způsobené škody trestným činem spáchaným ve stadiu pokusu byly posouzeny v souladu s trestním zákoníkem.

11. Vzhledem ke zvolené právní kvalifikaci je rozhodné, jaká škoda mohla jednáním obviněného vzniknout, nikoliv jaká škoda skutečně vznikla. Výše možné škody byla stanovena podle již zmíněných znaleckých posudků na částku 1.284.200 Kč, což představuje značnou škodu ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.

12. Závěr o absenci vzniku škody podle státního zástupce nelze činit z procesního postupu poškozeného vlastníka domu v trestním řízení, tedy z neuplatnění nároku na náhradu způsobené škody. Poškozenému P. A. škoda na jeho domě vznikla, což je zřejmé z protokolu o ohledání místa činu a z fotodokumentace. Poškozený škodu v trestním řízení neuplatnil proto, že většinu domu obviněný uvedl do původního stavu a že poškozenému přislíbil, že na vlastní náklady zrekonstruuje také požárem zasažený strop sklepa. Skutečnost, že poškozený z uvedených důvodů nárok na náhradu škody neuplatnil, nemá vliv na závěr, že skutečná škoda jednáním obviněného vznikla a že v případě dokonání činu mohla vzniknout škoda ve výši přesahující hranici značné škody. V důsledku neuplatnění nároku na náhradu škody je bezpředmětné zabývat se otázkou její skutečné výše, i otázkou, zda byla skutečná škoda vyčíslena v souladu se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 304/2005.

13. Dovolací námitky jsou tedy podle státního zástupce neopodstatněné a zároveň jsou zcela totožné s námitkami uplatněnými v odvolání, kterými se odvolací soud zabýval a s nimiž se vypořádal. Proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.

16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

17. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

21. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV. Důvodnost dovolání

22. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný jím brojí proti výroku o vině přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, resp. proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání. Namítá, že skutek se nestal tak, jak je popsán ve skutkové větě. Zpochybňuje způsobení škody a její výši.

23. Předtím, než se Nejvyšší soud mohl zabývat posouzením samotné důvodnosti a opodstatněnosti dovolání, je podanému dovolání nejprve nucen vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

24. Pokud jde o samotnou dovolací argumentaci obviněného, je tuto nutno označit za převážně skutkové povahy, pouze částečně povahy právní, celkově pak o argumentaci značně kusou a toliko stroze odůvodněnou. Obviněný namítá, že jeho činem nebyla způsobena žádná škoda, a pokud snad ano, panují pochybnosti o její výši. Tyto námitky však obviněný nedoprovází žádnou konkrétní argumentací. Jedinou konkrétní námitkou je odkaz na výpověď poškozeného, který v hlavním líčení uvedl, že mu žádná škoda nevznikla.

25. Současně je nutno konstatovat, že právě uvedené námitky již obviněný uplatňoval v rámci své obhajoby před nalézacím soudem a zopakoval je i ve svém odvolání. Soudy obou stupňů tak již měly možnost na námitky obviněného reagovat, což také učinily, když se s nimi v odůvodněních svých rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vypořádaly (nalézací soud v bodech 8. – 16. odůvodnění rozsudku a odvolací soud v bodech 15. – 17. odůvodnění napadeného usnesení). Přitom platí, že je-li dovolání obviněného založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. 6 Tdo 974/2023).

26. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda je vůbec takto koncipovanou argumentaci možno podřadit pod některý ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.

27. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dospěl k závěru, že příslušné námitky obviněného se s obsahovým zaměřením tohoto důvodu dovolání zcela míjí.

28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je v trestním řádu upraven ve třech variantách. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

29. Z obsahu dovolání podaného obviněným lze dovodit, že obviněný dovolací důvod ve druhé a ve třetí variantě neuplatňuje, protože procesní nepoužitelnost některého z důkazů ani nedůvodné neprovedení navrženého podstatného důkazu nenamítá. Z obsahu dovolání podaného obviněným lze dovodit první variantu dovolacího důvodu, a to z nesouhlasu obviněného se závěry o stavu poškození věcí před požárem a po požáru a dalšího možného rozšíření požáru, a tak vzniku další škody.

30. V obecné rovině lze dále uvést, že zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021) přicházel do úvahy pouze v situaci, kdy by byly zjištěny nejtěžší vady důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).

31. V posuzované věci dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v namítané první variantě není dán. Skutkové závěry o vzniku škody odpovídají závěrům znaleckého posudku z oboru požární ochrany se specializací „zjišťování příčin vzniku požáru“, a jednoznačně vyplývají také z protokolu o ohledání místa činu a fotografické dokumentace. Konečně, vznik škody ve své poněkud nekonzistentní obhajobě připouští sám obviněný, který na jedné straně tvrdí, že žádná škoda nevznikla, současně však sám uvádí, že následky požáru sám odstranil. Skutkové závěry týkající se výše způsobené a hrozící škody pak vyplývají ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí.

32. Lze tedy uzavřít, že obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. způsobem, kdy konstruuje vlastní skutkové závěry, které nereflektují poškození domu, respektive příčinu a rozsah tohoto poškození, čímž se obviněný sám dostává do zjevného rozporu s provedenými znaleckými posudky, a to jak z oboru požární ochrany, tak i z oboru ekonomiky, a s výpověďmi obou znalců. 33. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítá, že skutek, pro který byl uznán vinným, nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to v důsledku nesprávného posouzení otázky vzniku škody a její výše. Obviněný se domnívá, že žádná škoda jeho jednáním nevznikla, tedy není naplněn znak škody jako jeden ze znaků skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci.

34. Opět nejprve obecně lze k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvést, že ten je dán tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. S poukazem na tento dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání na podkladě tohoto dovolacího důvodu hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

35. Nejvyšší soud shledal dovolací námitky obviněného, vztahující se k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. za neopodstatněné. Je tomu tak proto, že všechny znaky skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v trestní věci obviněného byly naplněny.

36. Prostřednictvím zpochybnění vzniku škody se obviněný zjevně snaží zpochybnit naplnění objektivní stránky trestného činu poškození cizí věci. K této argumentaci je třeba uvést, že (jak již bylo zmíněno výše) ze skutkových zjištění jednoznačně vyplývá, že škoda na domě poškozeného vznikla (ohořelé zdi, stropy, dveře, zdi ve vyšších patrech znečištěné sazemi). Další škoda pak bezprostředně hrozila, jelikož z dokazování (a zejména ze znaleckého posudku) vyplynulo, že pokud by hasiči proti požáru včas nezasáhli, tak by objekt celý byl zasažen požárem a nebyla zde žádná konstrukce, která by bránila jeho šíření. Bezprostředně hrozilo, že se požár rozšíří do celého domu, jehož horní část je dřevostavbou, a dům mohl být poškozen natolik, že by ho již nebylo možné opravit. Bezprostředně tak hrozil vznik škody ve výši 1.284.200 Kč.

37. Současně je třeba zdůraznit, že pro stanovení právní kvalifikace skutku, z něhož byl obviněný uznán vinným, je rozhodné, jaká škoda jednáním obviněného mohla vzniknout, nikoli jaká škoda jednáním obviněného ukončeném ve stadiu pokusu skutečně vznikla. Otázkou možného vzniku škody a otázkou její výše v případě přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku se přitom soudy odpovídajícím způsobem zabývaly (srov. body 13. – 15. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 17. napadeného usnesení odvolacího soudu). Rozhodná skutková zjištění přitom soudy učinily ze zcela dostatečného dokazování, zejména pak ze závěrů již zmíněných znaleckých posudků a navazujících výslechů znalců, a jsou tak odpovídajícím podkladem pro závěry právní.

38. Otázku výše škody pak soudy posoudily v souladu s trestním zákoníkem. Jednáním obviněného mohla na domě zasaženém požárem vzniknout škoda ve výši 1.284.200 Kč, což představuje značnou škodu ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Lze tedy uzavřít, že objektivní stránka přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku byla jednáním obviněného bezpochyby naplněna. Zvolená právní kvalifikace je proto správná.

39. Právě uvedené nemůže být dotčeno ani tím, že poškozený (vlastník domu) neuplatnil nárok na náhradu způsobené škody. Poškozený tak učinil proto, že horní patra domu obviněný na své náklady uvedl do původního stavu a současně poškozenému přislíbil, že na vlastní náklady zrekonstruuje i požárem zasažený strop sklepa. Tento procesní postup poškozeného v trestním řízení však nemá vliv na již výše zmíněná rozhodná skutková zjištění o tom, že obviněným založený požár mohl bezprostředně vést ke zkáze celého domu a že tím bezprostředně hrozilo způsobení škody ve výši přesahující hranici značné škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.

40. Nejvyšší soud tak uzavírá, že vzhledem k tomu, že dovolací argumentaci obviněného bylo možno pod některý ze zákonem stanovených důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. podřadit pouze zcela okrajově, přičemž pokud tak bylo možno učinit, šlo o námitku neopodstatněnou, nemohlo dojít k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů.

V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

41. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

42. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. 9. 2024

JUDr. Aleš Kolář předseda senátu