3 Tdo 790/2025-907
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které společně podali obviněná B. K. a obviněný J. R. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 5. 2025, č. j. 55 To 6/2025-840, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 4 T 65/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných B. K. a J. R. odmítá.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 4 T 65/2022-785, uznal obviněnou B. K. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) a obviněného J. R. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“ společně pak „obvinění“ nebo „dovolatelé“) vinnými spácháním přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustili třemi skutky uvedenými ve výroku rozsudku.
2. Za to byli odsouzeni podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku – obviněná B. K. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu povolání účetní v délce 5 (pěti) let. Obviněný J. R. pak byl podle téhož ustanovení (§ 209 odst. 3 tr. zákoníku) odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 2,5 (dva a půl) roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň pak byla oběma obviněným uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozené obci XY na náhradě škody částku 549.680 Kč.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podali oba obvinění odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O něm rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 20. 5. 2025, č. j. 55 To 6/2025-840, tak, že napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu skutků uvedených pod body 2. a 3. napadeného rozsudku vrátil k soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné shledal vinnými přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustili tak, že
poté, co nechal obžalovaný J. R. v období od 8. 1. 2020 do 16. 10. 2020 vystavit od Jany Seidlové, IČ 42149266 šest faktur v celkové hodnotě 164.100 Kč (tj. fakturu – daňový doklad č. 01/2020 z 8. 1. 2020 na částku 39.600 Kč, fakturu – daňový doklad č. 03/2020 z 10. 2. 2020 na částku 12.800 Kč, fakturu – daňový doklad č. 04/2020 z 10. 2. 2020 na částku 39.600 Kč, fakturu – daňový doklad č, 08/2020 z 3. 3. 2020 na částku 39.600 Kč, fakturu – daňový doklad č. 09/2020 z 3. 3. 2020 na částku 12.900 Kč a fakturu – daňový doklad č. 10/2020 z 23. 3. 2020 na částku 19.600 Kč), od společnosti Garmet Investsment s.r.o., IČ 06461468 (od 2. 6. 2020 nově Silica Servicers s.r.o.) dvě faktury v celkové hodnotě 54.400 Kč (tj. faktura č. 20200001 z 15. 4. 2020 na částku 39.800 Kč a faktura č. 20200002 z 15. 4. 2020 na částku 14.600 Kč) a od společnosti HJV s.r.o., IČ 07892454 čtyři faktury v celkové hodnotě 129.300 Kč (tj. faktura – daňový doklad ev. č. 202010 z 9. 6. 2020 na částku 39.800 Kč, faktura – daňový doklad ev. č. 202012 z 14. 7. 2020 na částku 39.800 Kč, faktura – daňový doklad ev. č. 202014 z 30. 9. 2020 na částku 24.900 Kč a faktura – daňový doklad ev. č. 202015 z 2. 10. 2020 na částku 24.800 Kč), kdy jako odběratel byla uvedena obec XY, využila obžalovaná B. K. zaměstnaná na pozici účetní obecního úřadu obce XY zdravotní indispozice starosty J. M., který nemohl ze zdravotních důvodů zastávat svůj úřad a nechala tyto faktury zanést do účetnictví obce a následně provedla jejich úhradu, přičemž uvedeného jednání se dopustila s vědomím, že uvedené faktury nebyly schváleny k proplacení starostou ani místostarostou obce, přičemž fakturovány byly činnosti, které nebyly fakticky provedeny, případně byly provedeny někým jiným, nebo byly fakturovány duplicitně, čímž způsobili obci XY škodu v celkové výši 347.800 Kč.
4. Za to byli odsouzeni podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku – obviněná B. K. k trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku jí byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu povolání účetní v délce 2 (dvou) let. Obviněný J. R. byl podle téhož ustanovení (§ 209 odst. 3 tr. zákoníku) odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 18 (osmnáct) měsíců, jehož výkon byl podle § 84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v § 81 odst. 1 tr. zákoníku odložen za současného vyslovení dohledu a podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba 30 (třicet) měsíců. Zároveň pak byla oběma obviněným uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozené obci XY na náhradě škody částku 347.800 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obec odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Oba obvinění podali proti rozsudku soudu druhého stupně prostřednictvím obhájce společné dovolání, které opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Z jejich vlastní dovolací argumentace vyplývá, že tento svůj mimořádný opravný prostředek zaměřili do výroku o vině.
6. Konkrétně obvinění brojili proti ve věci provedenému dokazování a z něj utvořeným skutkovým zjištěním, v nichž spatřovali rozpor dosahující svojí intenzitou nutnosti dovolacího přezkumu. Prvním byl požadavek na provedení znaleckého posudku oceňující rozsah a hodnotu prací provedených obviněným J. R. Ten měl totiž být proveden v celé věci, a nikoliv jen ve vztahu k té části jednání, která byla vrácena soudu prvního stupně k novému pojednání a rozhodnutí. Bylo totiž třeba ocenit všechny práce provedené obviněným.
7. Dále zpochybnili odborné vyjádření prokazující pravost, respektive nepravost, podpisů na vystavených fakturách. Zároveň vznesli návrh na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru neuropsychologie k působení stáří a nemoci na dynamiku písma. Obvinění vyjádřili přesvědčení o nesprávnosti zmíněného odborného vyjádření, které opřeli o postoj znalce PhDr. Jiřího Závory, Ph.D., jehož závěrům ovšem odvolací soud nevěnoval patřičnou pozornost. Obvinění uvedli velice obšírné argumenty pramenící z přesvědčení, že podpisy na fakturách byly pravé a k odlišnostem došlo toliko s ohledem na nemoc a nepohodlí, které měl autor v nemocnici. Odbornému vyjádření vyčetli metodické pochybení spočívající v tom, že nepracovalo s dostatečným souborem srovnávacích podpisů, neboť chyběly ty z nemocnice, následný sběr podpisů z nemocnice byl proveden neprofesionálně, když není jasné, kdo a jak srovnávací podpisy vybíral. Bude tedy nutné vyžádat kompletní originály zdravotnické dokumentace. Stejně tak soubor označený „nesporné podpisy“, s nímž odborné vyjádření pracovalo, nebyl nikterak specifikován, a soudy tak vycházely z nepravdivé premisy, že soubor srovnávacích podpisů podepisoval J. M., ačkoliv toto z odborného vyjádření nikterak nevyplynulo. Dále označili dovolatelé závěry odborného vyjádření za nepřezkoumatelné, neboť na jednom místě deklarovalo hromadnou komparaci podpisů, na jiném pak individuální analýzu, přičemž tyto varianty se vzájemně vylučují. Nadto je paušální přístup non lege artis. Současně obvinění vyčetli odbornému vyjádření též směšování výsledků analýzy a její interpretace, která znemožňuje přezkoumání výsledků zde uvedených. Samotná analýza totiž již obsahuje hodnotící prvky. I v tomto směru je tedy odborné vyjádření nepřezkoumatelné. Zároveň pak absentovala část týkající se kontroly postupu, což svědčí o slabých místech i odbornosti zpracovatele. Obvinění postrádali i časovou analýzu kvality podpisů, ačkoliv data ukázala výrazné rozdíly v kvalitě podpisů v řádu dnů. Závěrem pak shrnuli, že OKTE, jakožto zpracovatel, se dopustil metodických pochybení, která měla za následek nepřezkoumatelnost vyjádřených závěrů. Skutečnost, že odvolací soud přesto z jejich závěrů vycházel a nadto odmítl návrh obhajoby na vypracování doplňujícího znaleckého posudku, naplnila zvolený dovolací důvod a zároveň jí došlo k porušení ústavně zaručených práv obviněných.
8. Závěrem pak obvinění připomněli v obecnosti premisy, na kterých je vybudován trestní řád a trestní řízení a následně vyjádřili přesvědčení, že jimi napadené rozhodnutí ve spojení s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně, vykazuje vady předpokládané dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. g), respektive m) tr. ř. V této souvislosti tedy navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 5. 2025, č. j. 55 To 6/2025-840, v odsuzující části zrušil a aby v této části vrátil věc odvolacímu soudu se závaznými pokyny k dalšímu řízení.
9. Své podání následně obvinění doplnili o přípis poškozené obce XY, jejímž jménem požadoval starosta obce po obviněné zpětvzetí žaloby v jiné civilní věci výměnou za souhlas s plněním dluhu ve splátkách. Stejně tak připojili odmítavý postoj k poskytnutí informací týkajících se přijatých faktur za roky 2019 a 2020. Tímto obvinění ilustrovali přístup obce k věci.
10. Dovolání obviněných bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého práva a reagoval na předložené dovolání. Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení a jeho výsledku shrnul argumentaci dovolatelů a uvedl, že ačkoliv uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., z jejich argumentace žádná hmotněprávní otázka nevyplynula a omezili se toliko na rámec důvodů § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. K zpochybnění svědecké výpovědi J. M. podotkl, že nepřekračuje meze běžné polemiky s hodnocením důkazů, aniž by identifikovala zásadní pochybení v důkazním řízení odůvodňující výjimečný zásah dovolacího soudu. Soud prvního stupně si byl podstatou svědecké výpovědi J. M. vědom a věnoval mu náležitou pozornost. Jeho svědectví nestálo osamoceně, ale korespondovalo s ve věci dalšími provedenými důkazy.
12. V souvislosti s expertním zkoumáním rozsahu a hodnoty prací provedených obviněným J. R. se v dovolání obviněných vyskytly nepřesnosti v terminologii. Státní zástupce poukázal na to, že ve věci bylo nejprve zpracováno odborné vyjádření Odborem kriminalistické techniky a expertiz Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústí nad Labem. S ním se soud prvního stupně vypořádal a přihlédl k výhradám obhajoby a jí předložené analýze a výslechu PhDr. Jiřího Závory, Ph.D. S ohledem na potřebu nového srovnávacího materiálu přistoupil k doplnění odborného vyjádření, a to formou znaleckého posudku. Soud prvního stupně tedy postupoval plně v souladu s procesními pravidly a s ohledem na všechna práva obviněných. Co se pak týkalo samotného odborného vyjádření, to nemuselo splňovat totožné požadavky jako znalecký posudek.
13. Dále poukázal na to, že analýza PhDr. Jiřího Závory, Ph.D., není konkurenčním důkazem, ale toliko kritickým zhodnocením metodického postupu Odboru kriminalistické techniky a expertiz Policie ČR. Vztahovala se tedy primárně k procesním otázce využitelnosti odborného podkladu. Krajský soud se pak touto analýzou zabýval, avšak nevyhodnotil ji jako zpochybňující závěry OKTE. Stejně tak soud prvního stupně. Oba soudy tedy k tomuto důkazu přistoupily pečlivě a způsobem korespondujícím s požadavky judikatury Ústavního soudu.
14. Následně uvedl stěžejní skutečnosti ve vztahu k argumentaci dovolatelů. Sporné i srovnávací podpisové materiály byly shromážděny primárně policejním orgánem, pouze dílčí vzorky byly předány k doplnění znaleckého posudku Okresním soudem v Jablonci nad Nisou. Za nesporné byly označeny ty podpisy, které byly učiněny na úředních listinách sepsaných J. M. a následně podepsané před policejním orgánem. OKTE provedl rozbor, přičemž měl k dispozici vybavení pracující s identifikačně významnými znaky. Sporné podpisy byly rozděleny do tří skupin a komparovány ve stanovených kategoriích, zároveň však byl analyzován každý podpis zvlášť.
15. K námitce požadující vyhovění důkaznímu návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru neuropsychologie připomněl státní zástupce, že odvolací soud tomuto návrhu nevyhověl s ohledem na jeho omezený důkazní potenciál a nejednalo se tedy o opomenutý důkaz.
16. Pokud pak obvinění požadovali stejné hodnocení jako ve vztahu k ostatním skutkům, pro které byla věc vrácena soudu prvního stupně, nebylo možno jim vyhovět. Tato část jednání byla totiž vrácena proto, že se jednalo o předčasné závěry, vyžadující doplnění dokazování, což ovšem v nyní posuzované věci nenastalo.
17. Na základě shora uvedených skutečností státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby tak Nejvyšší soud učinil (případně aby rozhodl i jinak) v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné.
19. Shledal přitom, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splnilo i obsahové náležitosti uvedené v § 265f tr. ř.
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
21. Obvinění uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
23. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
24. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. najde své uplatnění ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
25. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněných obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
26. Na podkladě obviněnými uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek. IV. Důvodnost dovolání
27. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obvinění napadli rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Z jeho obsahu je patrno, že směřovalo i vůči rozsudku soudu prvního stupně, a to do výroku o vině. Současně bylo možno konstatovat, že ačkoliv uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., které prostřednictvím písm. m) téhož ustanovení v jeho druhé variantě vztáhli i na závěry nalézacího soudu, jejich argumentace se omezila toliko na námitky skutkové povahy.
28. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, lze stručně v obecnosti uvést, že explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal druhým odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
29. V rámci tohoto dovolacího důvodu obvinění namítali zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem důkazu a taky tvrdili vadu opomenutých důkazů. Nutno však předeslat, že ani jednu z těchto variant neuplatnili právně relevantním způsobem.
30. Co se týkalo výhrady opomenutého důkazu, za takový považovali nevyhovění jejich návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru neuropsychologie k působení stáří a nemoci na dynamiku písma. Nejvyšší soud nejprve považuje za nutné připomenout, že dokazování není bezbřehé, a je to soud nalézací, který je odpovědný za zjištění skutkového stavu věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, tedy bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Soud tak nemusí vyhovět všem důkazním návrhům stran, pokud svůj postup řádně odůvodní (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
1. 2025, sp. zn. 7 Tdo 1115/2024, nebo též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 2 To 62/2006-2.). Do úvahy pak připadají tři skupiny okolností, o které lze zamítnutí důkazních návrhů opřít – navrhovaný důkaz nemá relevanci k předmětu řízení, důkaz není způsobilý potvrdit nebo vyvrátit tvrzení, k němuž byl navržen a konečně je pak důkaz nadbytečný (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09). Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy byl návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru neuropsychologie shledán nadbytečným, jak uvedl již soud odvolací, konkrétně v bodě 6.
odůvodnění svého rozhodnutí. Zde konstatoval, že OKTE, který vypracovával odborné vyjádření k pravosti podpisů svědka, měl dostatečné penzum srovnávacích podpisů právě z předmětného období hospitalizace svědka J. M. v nemocnici. Mohl tedy učinit srovnání mezi pravými podpisy učiněnými ve stejné době, tedy věku i zdravotním stavu, a za stejných podmínek (nemocniční prostředí) a podpisy na sporných fakturách. Provedení znaleckého posudku ke zkoumání změny dynamiky písma proto shledal odvolací soud zcela nadbytečným a Nejvyšší soud se s ním v tomto směru ztotožnil.
31. Další výtka obviněných vyžadující znalecké zkoumání hodnoty všech prací provedených obviněným J. R., tedy i těch zahrnutých ve fakturách uvedených v bodě 1. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, pro něž byl obviněný shledán vinným soudem odvolacím, sice směřovala do rozsahu provedeného dokazování, avšak nemohla ani potencionálně nabýt rozměru opomenutého důkazu. Nejednalo se totiž o učiněný důkazní návrh, avšak toliko o výhradu k rozsahu do úvahy připadajícího dokazování. Jinak řečeno obvinění nabyli přesvědčení, že i faktury uvedené ve skutku, pro který byli shledáni vinnými, měly být podrobeny přezkumu, zda hodnota odvedené práce tam fakturovaným částkám odpovídala či nikoliv. Zcela ovšem ignorovali závěr odvolacího, respektive nalézacího soudu, který se právě těmito částkami precizně zabýval. Dospěl k tomu, že se jednalo o faktury, které vůbec neprošly podatelnou, nebyly předloženy ke schválení, chybí na nich pravý podpis oprávněné osoby autorizující jejich proplacení. U těchto částek tak nevyvstaly žádné pochybnosti o tom, že se jimi obvinění obohatili tím, že uvedli jiného (obec) v omyl a způsobili jí tím škodu ve výši 347.800 Kč. Ani tato námitka proto nedosáhla limitů dovolacího přezkumu, neboť pramenila toliko z urputné snahy zvrátit i ustálená skutková zjištění v naději na odlišný výsledek dalšího řízení.
32. Následně obvinění tvrdili rozpor mezi obsahem provedených důkazu a z něj vzešlých skutkových zjištění, aniž by jej ovšem identifikovali. Jejich argumentace se omezila na výčet formálních výhrad, které měli vůči odbornému vyjádření vypracovanému OKTE. Ty pak opřeli o závěry znalce PhDr. Jiřího Závory. Ph.D., aniž by však reflektovali tu skutečnost, že tento se zabýval nikoliv samotným obsahem tohoto vyjádření, ale toliko jeho formální a metodologickou správností. Tím tedy nemohlo dojít ke konkurenci důkazů ve smyslu předpokládaném uplatněným dovolacím důvodem. V podstatě se tedy jednalo toliko o zpochybnění formální správnosti tohoto důkazu, po jehož destrukci očekávali obvinění přijetí dalších důkazních prostředků, které by do věci vnesly jimi chtěné pochybnosti. Takto ovšem trestní řízení postaveno není. Pokud totiž soudy provedly všechny ve věci připadající důkazy v rozsahu a kvalitě dostatečné pro vytvoření skutkových závěrů, jež nevzbuzují pochybnosti, pak není úkolem Nejvyššího soudu vytvořit k přání obviněných platformu pro umělé naleptání takovéto (nutno podotknout, že ideální a kýžené) situace. Jinak řečeno soudy provedly dokazování co do rozsahu a kvality dostatečné pro zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), tyto hodnotily jednotlivě i v jejich souladu (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a závěrům z nich vzešlým nelze nic vyčíst, přičemž nepostrádaly ani náležité odůvodnění (§ 125 odst. 1 tr. ř.).
33. Pokud pak obvinění vytýkali zkoumání nesprávný postup při dodatečném sběru podpisů z nemocnice, pak je nutno připomenout, že srovnávací materiál z nemocnice poskytl znalkyni přímo soud a nedošlo tedy k svévolnému sběru dat, jak naznačovali obvinění. Totéž pak platí i k tvrzením o pochybném původu původních srovnávacích podpisů, kdy se jednalo z podstatné části o podpisy učiněné před policejním orgánem, před nímž lze stěží pochybovat o tom, že by skutečný pisatel nebyl správně ztotožněn, tudíž závěr o „prefabrikovanosti výběru“ ze strany OKTE bylo nutno kategoricky odmítnout.
34. Stejně tak nebylo možno vyhovět ani výhradám vůči metodickému postupu zpracovatele odborného vyjádření. Z něj totiž vyplynulo, že se zabýval každým ze zkoumaných podpisů zvlášť a plně tak dostál povinnosti individualizace zkoumání.
35. K další výhradě vůči chybějící časové analýze podpisů lze odkázat na bod 30. tohoto odůvodnění, neboť pro takovou analýzu nebyl důvod, když zpracovatel srovnával podpisy ze stejného období. Argument, že zdravotní stav se může měnit i hodinově, nemohl zvrátit empirické závěry odborného vyjádření, na něž lze v podrobnostech odkázat. I z obecné zkušenosti si lze stěží představit, že by pisatel v rámci hodin měnil svůj podpis včetně jeho dynamiky a užitých tahů (tři versus dva) natolik výrazným způsobem, že by tím zmátl i znalce.
36. Obvinění též odbornému vyjádření vyčetli směšování výsledků analýzy s interpretací, aniž by však tuto námitku specifikovali. K takto obecné námitce nelze poskytnout bližší vyjádření, neboť Nejvyšší soud žádnou takovouto vadu nedetekoval, naopak jak bude uvedeno dále, postupy i závěry odborného zkoumání shledal zcela dostatečnými a soudy nepochybily, pokud se o ně opřely.
37. Nejvyšší soud uzavřel, že neshledal žádné pochybení, pokud soudy vycházely z předmětného odborného vyjádření, neboť toto bylo vypracováno osobu odborně způsobilou, disponovalo dostatečnými podklady a bylo podpořeno i ostatními ve věci zjištěnými okolnostmi (právě faktury s padělanými podpisy neprošly podatelnou, neměly číslo jednací a na jejich základě byly požadovány úhrady ze standardu se vymykající práce co do obsahu tak i rozsahu). Snaze obviněných o diskvalifikaci tohoto důkazu odkazem na formalistické požadavky nebylo možno vyhovět, neboť jak bylo shora uvedeno, veškeré výhrady obviněných jsou pouhou snahou o destabilizaci skutkových zjištění vnesením formálních pochybností, aniž by však reflektovali podstatu věci a obsahu tohoto důkazu. OKTE se zabýval početným srovnávacím vzorkem podpisů, přičemž zcela pregnantně vysvětlil, jaké markanty a proč vzal v úvahu a individuálně poukázal na rozdíly mezi srovnávacími podpisy a podpisy na fakturách, které tak označil za nepravé. Kvalita tohoto důkazu ve spojení s ostatními ve věci provedenými důkazy, zejména výslechy svědků, je tak dostatečná pro závěr o tom, že podpisy na předmětných fakturách jsou padělky. Není úkolem Nejvyššího soudu na tomto místě opětovně hodnotit již provedený důkaz, neboť obviněnými vytknuté vady zůstaly v rovině pouhé polemiky ani ne s obsahem důkazu jako s jeho formálními náležitostmi, aniž by však dosáhly kvalitou a intenzitou tvrzených pochybení mezí dovolacího přezkumu.
38. V návaznosti na tuto argumentaci pak obvinění předestřeli i vlastní verzi motivace svědka J. M. k tomu, aby popřel pravost jím uvedených podpisů. Předně nutno podotknout, že se jednalo toliko o verzi obviněných, která neměla oporu v žádném z provedených důkazů a kterou již zcela trefně vyvrátil odvolací soud v bodě 6. na straně 8 uprostřed odůvodnění rozsudku. V tomto směru se tedy jednalo o prostou fabulaci obviněných.
39. V rámci dalšího uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. S poukazem na tento dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání na podkladě tohoto dovolacího důvodu hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
40. Jak již bylo shora naznačeno, obvinění neuplatnili žádnou námitku, kterou by bylo možno pod daný dovolací důvod podřadit, neboť se omezili toliko na polemiku se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního, respektive aprobovanými soudem druhého stupně.
41. Konečně pak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nepřipadal ve věci vůbec v úvahu, neboť odvolací soud právě z podnětu odvolání obviněných zrušil rozsudek nalézacího soudu a částečně vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí (skutky 2. a 3.) a částečně ve věci sám rozhodl. Nenastala tedy ani analogicky situace předvídaná tímto ustanovením, neboť nedošlo k zamítnutí ani odmítnutí řádného opravného prostředku, naopak tento byl řádně projednán a bylo mu částečně vyhověno.
42. Co se pak týkalo obviněnými zaslaných listin, k těmto Nejvyšší soud nikterak nepřihlížel, neboť nebylo jeho úkolem přezkoumávat vzájemné vztahy mezi obviněnými a poškozenou, nadto v zcela odlišné civilní věci.
43. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněných, byť formálně deklarovaly existenci zjevného rozporu skutkových zjištění a obsahu provedených důkazů, zůstaly v rovině spekulací a polemik s rozsahem a výsledky dokazování a jako takové též mimo mantinely dovolacího řízení.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
44. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obou obviněných rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání obviněných bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
45. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 10. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu