3 Tdo 824/2024-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2024 o dovolání, které podal obviněný L. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 5 To 30/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 49/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 1 T 49/2022, byl obviněný L. V. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
dne 23. 12. 2021 kolem 18:15 hod. nejméně po silnici II. tř. č. 602 z obce XY, okres XY, do XY, okres XY,
po předchozím požití omamných a psychotropních látek, když provedeným testem DrugWipe 5S u něho bylo zjištěno aktuální ovlivnění amfetaminy a metamfetaminy, přičemž následným rozborem krve odebrané téhož dne v 20:35 hod. mu bylo prokázáno v krevním séru ještě 372 ng/ml metamfetaminu a 560 ng/ml amfetaminu,
řídil nákladní automobil tov. zn. Peugeot Boxer, registrační značky XY, přičemž z důvodu podezřelé jízdy, při které ohrožoval a omezoval další účastníky silničního provozu, byl po oznámení spoluobčanů kontrolován hlídkou Policie ČR, Dálniční oddělení Velký Beranov.
2. Za to byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100denních sazeb po 350 Kč, tj. v celkové výši 35 000 Kč. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný L. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 5 To 30/2024, tak, že je podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný L. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to prostřednictvím dvou podání shodně datovaných ke dni 2. 7. 2024. Z obsahu těchto podání je patrné, že obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný má za to, že soudy nižších stupňů pochybily, pokud jeho jednání právně posoudily jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v jeho případě vůbec nešlo o trestněprávní jednání. Soudy podle něj nesprávně vyhodnotily důkazy a skutkový stav nesprávně právně posoudily. Tvrzený skutek nebyl spolehlivě prokázán. Obviněný všechno řádně vysvětlil a obhájil. Obviněný drogy nebere a není možné, aby v jeho krvi nějaké drogy byly. Je podle něj nesmyslné, aby požil drogy, když je běžně nepožívá. Nic takového podle něj nebylo prokázáno. Nebylo žádným způsobem prokázáno, že by požil drogy před jízdou. Stran této skutečnosti panují důvodné pochybnosti. Výpovědi svědků jsou neprůkazné a nelze je použít jako usvědčující důkaz proti obviněnému. Důkazy o vině obviněného jsou proto nedostatečné. V této souvislosti se obviněný odvolává na princip in dubio pro reo a má za to, že v trestním řízení byla porušena jeho ústavně zaručená práva.
6. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších soudů a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
7. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
8. Státní zástupce předně poukázal na to, že posuzovaná trestní věc se obvyklým případům značně vymyká, a to zejména tím, že se jedná o věc důkazně „přeplněnou“. K rozhodnutí o vině obviněného by podle něj postačovala i jen část provedených důkazů. Svědci kličkování vozidla obviněného nejen shodně popsali, ale dokonce i natočili mobilním telefonem. Zaparkované vozidlo obviněného pak sledovali až do příjezdu policie. Nadlimitní množství drog v těle obviněného bylo prokázáno nejen přístrojem na místě, ale i znaleckým posudkem z odběrů, kterým se obviněný podvolil. Jiným věcem se vymyká i pasivita obviněného v trestním řízení – jako obviněný žádnou obhajobu nezformuloval, k ničemu se nevyjadřoval a většině soudních jednání se mu podařilo vyhnout. Včetně odvolacího řízení. Touto svou pasivitou ovšem značně zúžil argumentační pole svému obhájci, který snad i z tohoto důvodu, ani v jednom ze svých dvou pokusů o zpracování dovolání, nedokázal zformulovat konkrétní dovolací argumentaci.
9. V další části svého vyjádření státní zástupce rozebírá obsah obou podání obviněného označených jako dovolání a poukazuje na jednotlivé jejich nedostatky. K tvrzení obviněného, že nešlo vůbec o trestněprávní jednání, státní zástupce poukázal na to, že soud prvního stupně své právní závěry správně opřel o stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2020. Ke skutkovým námitkám obviněného pak státní zástupce uvedl, že tyto zcela zjevně neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. K tvrzení obviněného, že drogy nebere a není tedy možné, aby je měl ve své krvi, státní zástupce poukázal na to, že obviněný k tomuto nepoukazuje na žádné důkazy, které by mohly zpochybnit provedené dokazování – jeho klikatou a nejistou jízdu a hladinu drog ve své krvi. Nezpochybňuje svědectví ani videozáznam ani odběry ani znalecké postupy. K tvrzení obviněného, že všechno řádně vysvětlil a obhájil, státní zástupce uvedl, že obviněný ve skutečnosti na žádné takové své vysvětlení nepoukazuje.
A poukázat ani nemůže, když se k věci nikdy nijak blíže nevyjadřoval a soudním jednáním se vyhýbal. Jediná obhajoba tak zazněla u hlavního líčení dne 28. 11. 2023 z úst jeho obhájkyně, která ve své závěrečné řeči uvedla, že obviněný možná vozidlo neřídil a možná byl ovlivněn až po jízdě před příjezdem policie. Tato tvrzení ovšem nemohla obhájkyně opřít o žádné tvrzení svého klienta, který nic takového ani nenaznačil – že by vozidlo řídil někdo jiný nebo že by během 5 minut před příjezdem policie rychle požil metamfetamin nebo amfetamin.
Obviněný to neuvedl ani v průběhu dokazování ani ve své závěrečné řeči, v níž prohlásil jen že se necítí vinen a že souhlasí se svou obhájkyní. Tvrzení obviněného o řádném vysvětlení a obhájení tedy odporuje tomu, jak v průběhu trestního řízení sám vystupoval. Stejně tak obviněný podle státního zástupce nikdy nevyslovil verzi, že by drogy nepožil. Ve svém odporu proti trestnímu příkazu uvedl, že jeho důvody „budou sděleny během hlavního líčení“. K hlavním líčením se opakovaně nedostavil, a nakonec po něm bylo pátráno.
Dostavil se, byť opožděně, až k poslednímu hlavnímu líčení konanému dne 28. 11. 2023. K videozáznamu ani výpovědím svědků zde nic neuvedl. Přestože byla přítomna jeho obhájkyně, obviněný neučinil žádný pokus k věci se dodatečně jakkoliv vyjádřit. Obhajoba pak neměla žádné návrhy na doplnění dokazování. Pokud tedy existuje nějaká „verze“ obviněného, že drogy nepožil, soudům ji dosud nesdělil, a to ani ve svém dovolání. V tomto směru existují pouze náznaky ze strany jeho obhájců, že obviněný možná jednal jinak.
Při dosavadní netečnosti obviněného však neexistuje žádné jeho tvrzení, na jehož základě by bylo možno konstruovat alternativní skutkový děj. K námitce obviněného, že výpovědi svědků jsou neprůkazné a nelze je použít jako usvědčující důkaz proti obviněnému, státní zástupce uvedl, že ani toto jeho tvrzení není doprovázeno jakoukoliv bližší argumentací. Proto pouze opět odkázal na důkazní „přeplněnost“ této trestní věci.
Z hlediska dovolání považuje za podstatné, že ohledně skutkových zjištění se obviněný ani nepokusil podřadit některou ze svých námitek některé ze tří konkrétních variant dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. A takové podřazení je za jeho stávající kusé argumentace nemožné. V této části proto jeho dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. Pokud obviněný poukázal na zásadu in dubio pro reo, jedná se o zásadu procesní, která v zásadě žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Ani ohledně této zásady navíc obviněný neuvedl natolik konkrétní námitky, aby z nich bylo možno s jistotou dovodit, v čem by vůbec měly tvrzené pochybnosti spočívat.
Obviněný totiž v žádné své procesní výpovědi požití drog před jízdou nepopřel – k věci se vůbec nevyjadřoval. Existují tak pouze důkazy, které jej usvědčují a proti nim důkazně nepodložená tvrzení jeho obhájců v ústních vyjádřeních či opravných prostředcích. Pochybnost by musela být založena odporujícími si důkazy ve vztahu ke konkrétnímu skutkovému zjištění. Nikoliv souladnými důkazy na straně jedné a jim odporujícím důkazně nepodepřeným tvrzením obhajoby (či obžaloby) na straně druhé. Obviněný neuvádí, že by jeho vinu nějaký důkaz zpochybňoval.
Pouze obecně tvrdí, že je nevinen. Pokud jeho obhájce v dovolání tvrdí, že obviněný drogy nepožil, neexistuje žádná procesní výpověď obviněného, o kterou by bylo možno takové tvrzení opřít.
10. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného proti soudy učiněným skutkovým zjištěním žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají, přičemž pokud obviněný brojí také proti právnímu posouzení skutku, jedná se o novou námitku,
která je zjevně neopodstatněná, neboť právní posouzení skutku je správné, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného L. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
12. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
15. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. O dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak jde tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě obviněným uplatněných důvodů dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
19. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný L. V. jím brojí proti výroku o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, resp. proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání. Namítá přitom, že nebylo prokázáno, že by před jízdou požil návykové látky, a vyjadřuje přesvědčení, že právní posouzení věci soudy nižších stupňů je vadné.
20. Předtím, než se Nejvyšší soud mohl zabývat posouzením samotné důvodnosti a opodstatněnosti dovolání, je podanému dovolání nejprve nucen vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
21. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
22. Pokud jde o samotnou dovolací argumentaci obviněného, je tuto nutno označit za převážně skutkové povahy, nadto značně kusou a toliko stroze odůvodněnou. Obviněný v zásadě bez bližšího odůvodnění vyjadřuje přesvědčení, že před jízdou žádné návykové látky nepožil a že jeho vina nebyla bez důvodných pochybností prokázána. Pokud jde o právní posouzení, obviněný toliko stroze konstatuje, že posuzované jednání nevykazuje znaky trestného činu.
23. Nejvyšší soud se tak zabýval otázkou, zda je vůbec takto koncipovanou argumentaci možno podřadit pod některý ze zákonem stanovených dovolacích důvodů. Dospěl přitom k závěru, že ačkoliv obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se ve své první alternativě skutečně týká otázek souvisejících s hodnocením provedených důkazů, příslušné námitky obviněného se s obsahovým zaměřením tohoto důvodu dovolání zcela míjí.
24. Je tomu tak proto, že zakotvením dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo ani po 1. 1. 2022 k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestal jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
25. Pokud obviněný v nyní projednávaném dovolání bez bližšího odůvodnění namítá, že jeho vina nebyla provedenými důkazy prokázána, je nutno konstatovat, že tuto kusou a blíže neodůvodněnou námitku není z právě uvedených důvodů možné podřadit pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolání obviněného totiž neobsahuje žádnou kvalifikovanou argumentaci týkající se zjevného (extrémního) rozporu učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy (obviněný takový rozpor nepopisuje), ale jde pouze o strohé vyjádření nesouhlasu se závěry soudů nižších stupňů týkajícími se jeho viny.
26. Pouze nad rámec uvedeného konstatování nicméně Nejvyšší soud ve stručnosti uvádí, že závěr o vině obviněného žalovaným skutkem je opřen zejména o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní toxikologie, který vypracovala znalkyně MUDr. Andrea Brzobohatá, Ph.D. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku vyplývá, že koncentrace metamfetaminu a amfetaminu v krevním séru obviněného výrazně přesáhly hodnoty, při kterých se řidič již nachází ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorových vozidel ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Tyto všeobecně uznávané hranice, které pro obě zmíněné návykové látky činí 150 ng/ml, vycházejí ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, publikovaného pod č. 2/2020 Sb. rozh. tr. Závěr o tom, že obviněný se v době, kdy řídil motorové vozidlo, nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti, tak bylo možno učinit již na podkladě zjištění o výši koncentrace příslušné návykové látky vyjádřeného ve zmíněném znaleckém posudku. Pokud byly v řízení před soudem prvního stupně provedeny i další důkazy, tj. výslech svědků Š. a Ž., kteří pozorovali nebezpečnou jízdu obviněného, resp. videozáznam, který pořídila svědkyně Ž., jedná se toliko o podpůrné důkazy posilující již znaleckým zkoumáním bezpečně zjištěný závěr, že obviněný se v dané době nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorových vozidel. Lze proto uzavřít, že obhajoba obviněného, byť jde o argumentaci značně kusou a blíže neodůvodněnou (rozhodně nelze akceptovat tvrzení obviněného, že vše řádně vysvětlil a obhájil), byla provedeným dokazováním bezpečně vyvrácena. Vzhledem k tomu, že žádné pochybnosti o jeho vině žalovaným skutkem nepanují, nepřichází v úvahu ani aplikace zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného).
27. Pokud jde dále o strohý poukaz obviněného na údajně nesprávné právní posouzení skutku, je nutno tuto argumentaci označit za zcela nedostatečně odůvodněnou. Obviněný totiž nad rámec své skutkové polemiky neuvádí žádný konkrétní důvod, pro který by jeho jednání nemělo naplňovat znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. K této kusé námitce, kterou bylo pod uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. možno podřadit pouze s notnou dávkou benevolence, proto Nejvyšší soud rovněž ve stručnosti uvádí, že s ohledem na to, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že obviněný řídil motorové vozidlo v době, kdy u něj byly významně překročeny trestněprávně relevantní hranice koncentrace metamfetaminu a amfetaminu v krevním séru (viz výše), vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Právní posouzení takového jednání jako přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku je proto správné.
28. Nejvyšší soud tak uzavírá, že vzhledem k tomu, že dovolací argumentaci obviněného bylo možno pod některý ze zákonem stanovených důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. podřadit pouze zcela okrajově, přičemž pokud tak bylo možno učinit, šlo o námitku neopodstatněnou, nemohlo dojít k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
29. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného L. V. rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
30. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 9. 2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu