3 Tdo 953/2012-32
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29.
srpna 2012 dovolání, které podal obviněný R. L., nar., proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 9 To 94/2012, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 10/2011, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. L. o d m í t á.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. 8 T 10/2011, byl
obviněný R. L. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č.
40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a současně přečinem porušování
domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jichž se dle
skutkových zjištění pod bodem 1) výroku dopustil společně se spoluobviněným R.
S., nar., tím, že „ve společném v úmyslu se obohatit, spolu s nejméně jednou
další osobou, dne 12. 3. 2011 kolem 19.40 hod. v Č. B., okr. K., vnikli do domu
čp. v ul. P. V., majitelů H. a F. M., a to tak, že obv. R. S. zaťukal na okno a
přitom, když pošk. M. otvírala vrata, natlačili ji dovnitř, jeden z nich ji
silou srazil na zem a po zemi ji vlekl až do kuchyně, čímž jí způsobil lehké
zhmoždění horní končetiny vyžadující lékařské ošetření, následně jeden z nich
poškozenou v přítomnosti pošk. M. v kuchyni střežil, další dva pak prohledali
dům, z něhož odcizili finanční hotovost ve výši 5.360,- Kč, ke škodě T. M.,
nar., a dále finanční hotovost ve výši 15.000,- Kč a tři obrazy od akademického
malíře J. P. v pozlacených rámech v celkové hodnotě 40.000,- Kč ke škodě H. M.,
nar. , a F. M., nar.“.
Za to byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 178
odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu dle § 43 odst. 1 tr. zákoníku k
nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl
podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále
bylo obviněnému podle § 43 odst. 3 trestního řádu a § 121 písm. a) tr. ř.
uloženo, aby společně a nerozdílně se spoluobviněným R. S. nahradili škodu,
kterou trestným činem způsobili, a to poškozenému T. M., nar., ve výši
5.360,-Kč a poškozené H. M., nar.,ve výši 15.000,- Kč.
Současně byl obviněný R. L. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obvinění dle
bodu 3) obžaloby Okresního státního zastupitelství v Kolíně ze dne 19. 9. 2011,
sp. zn. ZT 98/2011, pro skutek, v němž byl spatřován přečin maření výkonu
úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť
nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. 8 T
10/2011, podali obviněný R. L. a spoluobviněný R. S. odvolání. Odvolání v
neprospěch obviněných podal i státní zástupce Okresního státního zastupitelství
v Kolíně.
O odvoláním rozhodl Krajský soudu v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2012, sp. zn.
9 To 94/2012, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř.
napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce ohledně obou obviněných
částečně zrušil, a to pouze ve výroku o trestu, kdy při nedotčeném výroku o
vině, výroku o náhradě škody a výroku zprošťujícím týkajícím se obviněného R.
L. , s použitím § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. L.
podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil
k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků a 6 (šesti) měsíců,
pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen
do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o trestu spoluobviněného R. S..
Odvolání obviněného R. L. a spoluobviněného R. S. byla podle § 256 tr. ř.
zamítnuta.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. L. dovolání (č. l. 587), v
němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu spatřuje v tom, že dle
ustanovení § 36 odst. 3 tr. ř. měl mít obhájce již v přípravném řízení, a to od
jeho zahájení, neboť od počátku trestního stíhání byl stíhán pro trestný čin
loupeže, za který trestní zákoník stanoví trest, jehož horní hranice převyšuje
5 let. Usnesení o zahájení trestního stíhání mu bylo doručeno dne 14. 3. 2011 a
téhož dne mu byl ustanoven obhájce. Opatření o ustanovení obhájce mu bylo
doručeno dne 17. 3. 2011. Za porušení svého práva na obhajobu považuje to, že
ač mu byl obhájce ustanoven, nebyl o tomto vyrozuměn a písemné vyhotovení
opatření soudce o ustanovení obhájce ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 20 Nt
525/2011, mu bylo doručeno až dne 26. 5. 2011, tedy po více než dvou měsících
od zahájení trestního stíhání. Na jedné straně tak sice měl obhájce již od
počátku přípravného řízení, na druhé straně však z jeho pohledu jako obviněného
obhájce neměl, a nemohl proto vykonávat své právo na obhajobu, které měl
zaručeno, nejenom proto, že byl stíhán pro závažný zločin, ale i proto, že byl
ve vazbě, kde se právo na obhajobu bez obhájce vykonává nesnadno. Jelikož
nevěděl, jestli vůbec obhájce má či kdo jím případně je, bylo mu znemožněno,
aby se se svým obhájcem radil, obdržel kvalifikované informace jak z hmotného,
tak procesního práva, podával důkazní či jiné procesní návrhy a prostřednictvím
obhájce vykonával další procesní práva. Dle obviněného nelze připustit, aby
docházelo k situacím, kdy obviněný sice bude mít ustanoveného obhájce, ale
nebude o tom vědět nebo nebude vědět, kdo tímto obhájcem je. Má za to, že
situaci, která v jeho případě nastala, je třeba posoudit tak, že obhájce neměl
v přípravném řízení až do 26. 5. 2011, byť mu ustanoven byl.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř.
napadený rozsudek a vadné řízení mu předcházející zrušil a věc vrátil k novému
projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále
jen „státní zástupkyně“). Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky
obviněného, uvedla, že porušení práva na obhajobu na straně obviněného
nenastalo. A to ani za té tvrzené, a pouze obsahem trestního spisu Okresního
soudu v Kolíně sp. zn. 8 T 10/2011, doložitelné okolnosti, že mu písemné
vyhotovení opatření soudce Okresního soudu v Kolíně Mgr. J. K. ze dne 14. 3.
2011, sp. zn. 20 Nt 525/2011, kterým se mu z důvodu nutné obhajoby ve smyslu §
36 odst. 3 tr. ř. ustanovuje podle § 39 odst. 1 tr. ř. obhájce JUDr. T. N.,
bylo doručeno až dne 26. 5. 2011. Obviněný převzal usnesení o zahájení
trestního stíhání ve smyslu § 160 odst. 1 tr. ř. ze dne 14. 3. 2011 téhož dne v
17.20 hodin. Jelikož nevyužil svého práva zvolit si obhájce za podmínek § 38
odst. 1 tr. ř., kdy požádal o jeho ustanovení ze strany Okresního soudu v
Kolíně, byl mu obhájce z důvodu nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 3 tr. ř.
ustanoven. Soudem ustanovený obhájce JUDr. T. N. se účastnil prvého
dovolatelova výslechu v postavení obviněného, započatého ještě dne 14. 3. 2011
ve 21.05 hodin. Nelze přehlédnout, že úvodní část označeného procesního úkonu
obsahuje nejen prohlášení, že poskytnuté zákonné poučení obviněného bere na
vědomí, ale především jeho srozumění se skutečností, kterou deklaroval slovy
„mého výslechu se od počátku účastní můj obhájce JUDr. T. N.“. Tím dal
dostatečným způsobem najevo, že nemá pochyb o tom, že vedle dalších
ustanovených obhájců jeho spoluobviněných vystupuje při této procesní
příležitosti právě JUDr. T. N. poprvé v postavení jeho obhájce.
Vzhledem k shora uvedeným zjištěním státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší
soud dovolání obviněného R. L. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.,
neboť je zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve
zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §
265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst.
1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti
rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým
byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil,
že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr.
ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§ 265d odst. 1 písm. b/,
odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném
tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem
uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným R. L. vznesené námitky naplňují jím uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jedná se tedy o
porušení ustanovení o nutné obhajobě (srov. § 36 tr. ř. a § 42 zákona č.
218/2003, Sb. zákona o soudnictví ve věcech mládeže), neboť právo na obhajobu
je jedním ze základních procesních práv a je garantováno mezinárodními
smlouvami i ústavními předpisy.
V této souvislosti je nutno připomenout, že tento dovolací důvod nedopadá pouze
na případy nutné obhajoby a na porušení příslušných zákonných ustanovení ji
upravujících v tom smyslu, že obviněný obhájcem v řízení, kde jsou podmínky
nutné obhajoby, formálně vůbec nedisponoval, jak by se mohlo zdát z
restriktivního výkladu tohoto dovolacího důvodu, ale Nejvyšší soud má za to, že
pokrývá i případy, kdy sice obviněný obhájce má (ať již zvoleného nebo
ustanoveného soudem), ale orgány činnými v trestním řízení nejsou plněny
zákonné povinnosti z této situace vyplývající, jež mají obhájci umožnit, aby
svá zákonná oprávnění a povinnosti plnil. Rovněž v případě, v němž sice nejsou
splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, ale k ustanovení obhájce soudem dojde
z jiných zákonem stanovených důvodů nebo si obviněný obhájce sám zvolí, resp.
mu jej zvolí oprávněná osoba, a orgány činné v trestním řízení postupují tak,
jakoby se tak nestalo, lze dovodit, že obviněný v řízení obhájce neměl, ač jej
ze zákona mít měl ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (srov.
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 636/2002, sp. zn. 11 Tdo 1286/2003).
V daném případě obviněný tento dovolací důvod uplatnil s tím, že v jeho případě
byla porušena ustanovení o nutné obhajobě, neboť mu písemné vyhotovení
rozhodnutí o ustanovení obhájce ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 20 Nt 525/2011,
bylo doručeno až dnem 26. 5. 2011, čímž byl postaven do situace, kdy nevěděl,
jestli obhájce vůbec má, případně kdo tímto obhájcem je, a bylo mu tedy
znemožněno, aby se se svým obhájcem radil a uplatňoval tak své právo na
obhajobu.
Ustanovení o nutné obhajobě je důležitou součástí práva na obhajobu zakotveného
v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Shrnují se tu případy, kdy
obviněný musí mít obhájce, a to i tehdy, kdyby zastoupení výslovně odmítal.
Zákon v těchto případech vzhledem k určitým přesně stanoveným okolnostem
považuje obhajobu obhájcem za tak důležitou, že rozhodnutí o ní nenechává na
úvaze obviněného. Nutná obhajoba je stanovena především v těch případech, kdy
obviněný nemůže svou obhajobu vzhledem k určitým objektivním okolnostem sám
náležitě obstarávat (např. je ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody, nemá
plnou způsobilost k právním úkonům, není dostatečně vyspělý, je nepřítomen,
trpí závažnými tělesnými nebo duševními vadami nebo jde o závažnou či právně
složitou věc). Jestliže obviněný v případech uvedených v § 36 tr. ř. (příp. v §
36a tr. ř.) obhájce nemá a nezvolil si ho (§ 33 odst. 1 tr. ř. a § 37 tr. ř.),
postupuje se podle § 38 a § 39 tr. ř., a to ihned poté, co důvod nutné obhajoby
vznikl. Nutná obhajoba začíná v přípravném řízení od zahájení trestního stíhání
(§ 160 odst. 1 tr. ř.) a pokračuje v dalších stadiích řízení, pokud její důvod
nadále trvá, nebo pokud je jeden důvod, který odpadl, současně nahrazen jiným
(srov. též § 202 odst. 4 a § 263 odst. 3 tr. ř.; viz R 1/1968, R 2/1978, R
1/1979).
Přesto, že přípravné řízení nyní zahrnuje i postup před zahájením trestního
stíhání, od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení
neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí,
nutná obhajoba počíná až od zahájení trestního stíhání, což vyplývá z použitého
pojmu obviněný v návětí § 36 tr. ř., když od té doby se také řízení vede proti
konkrétní osobě (srov. § 160 odst. 1 tr. ř.). V případě vazby povinnost mít
obhájce vzniká vzetím do vazby; u výkonu trestu odnětí svobody nástupem výkonu
trestu. Obhajoba je nutná, i když obviněný byl vzat do vazby v jiné trestní
věci (srov. R 16/1970). Pochybnosti o způsobilosti náležitě se hájit mohou
vzniknout např. u obviněných, u nichž jejich duševní stav vyvolává v tomto
směru pochybnosti, dále u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s
vadami řeči nebo těžce nemocných (např. u osob s organickým onemocněním mozku,
silným kornatěním apod.), u obviněných, kteří jsou po utrpěném úrazu v kómatu
nebo v jiném obdobném stavu hospitalizováni v nemocnici, anebo u obviněných,
kteří neumí číst nebo psát, apod. (srov. R 27/1977, R 65/1978) – srovnej Šámal,
P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008,
str. 270 – 272.
K zahájení trestního stíhání obviněného ve smyslu § 160 odst. 1 tr. ř. došlo
usnesením komisařky Služby kriminální policie Krajského ředitelství Policie
Středočeského kraje, Územního odboru Kolín pod č. j. KRPS-8834-26/TČ
2011-010471 ze dne 14. 3. 2011 (č. l. 16 až 19), a to pro skutek právně
kvalifikovaný jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný v
jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1,
odst. 3 tr. zákoníku. Obviněný téhož dne ve 17.20 hodin stvrdil svým podpisem
převzetí tohoto rozhodnutí (č. l. 19) s tím, že si nevolí obhájce a žádá o jeho
ustanovení Okresní soud v Kolíně. Obviněnému byl dne 14. 3. 2011 podle § 39
odst. 1 tr. ř. z důvodu nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 3 tr. ř. ustanoven
obhájce JUDr. T. N. (č. l. 28).
Soudem ustanovený obhájce JUDr. T. N. se téhož dne, tj. 14. 3. 2011, účastnil
prvého výslechu R. L. v postavení obviněného, uskutečněného ve 21.00 hodin. Z
protokolu o výslechu obviněného se na č. l. 66 podává, že obviněný se vyjádřil
k jím poskytnutému poučení, kdy svým podpisem stvrdil, že před započetím
výslechu byl vyslýchajícím poučen o svých právech a poučení v plném rozsahu
porozuměl, a dále uvedl, že „mého výslechu se od počátku účastnil můj obhájce
JUDr. T. N., s jeho osobou souhlasím , nemám žádných námitek proti jeho osobě“.
Obviněný tak svým podpisem stvrdil, že si byl vědom toho, že mu byl ustanoven
obhájce, kdo tímto obhájcem je, a že tento byl přítomen jeho výslechu, tedy, že
vedle dalších osob zúčastněných jeho výslechu (zejména pak obhájců či zástupců
těchto obhájců spoluobviněných P. H. /JUDr. J. M. / a R. S. /JUDr. F. R. /),
vystupoval v pozici jeho obhájce právě JUDr. T. N.. Obviněný sám v rámci
podaného dovolání uvedl, že jeho obhájci byla umožněna účast na všech
rozhodných procesních úkonech přípravného řízení.
Ačkoli bylo obviněnému písemné vyhotovení o ustanovení obhájce doručeno až dnem
26. 5. 2011, obviněný se s jemu ustanoveným obhájcem setkal v den jeho
jmenování u prvního výslechu v postavení obviněného dne 14. 3. 2011, a nadále
mu nic nebránilo v tom, aby se na konkrétní osobu svého obhájce obracel. Naopak
jejím prostřednictvím došlo k uplatnění obviněného práva na obhajobu ve smyslu
§ 2 odst. 13 tr. ř. a tím i k využití všech jejích zákonných možností tak, jak
jsou v ustanovení § 33 tr. ř. specifikovány. Nejvyšší soud tedy dospěl k
závěru, že obviněnému bylo zajištěno jeho právo na obhajobu, a to z
kvalifikovaných důvodů nutné obhajoby dle § 36 odst. 3 tr. ř., později podle §
36 odst. 1 písm. a) tr. ř., a jeho námitku proto shledal neopodstatněnou.
IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr.
ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona
dovolání obviněného R. L. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a