Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. října 2001 v
neveřejném zasedání stížnost odsouzeného Ing. J. D., kterou podal proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. 3 To 84/2001,
jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti, a rozhodl t a k t o :
Podle § 27a odst. 1, 2 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a
soudcích, ve znění pozdějších předpisů se věc postupuje k rozhodnutí velkému
senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky.
Usnesením senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2001,
sp. zn. 3 To 84/2001 bylo rozhodnuto o námitce podjatosti, vznesené obžalovaným
Ing. J. D. podle § 30 odst. 1 tr. řádu tak, že senát Vrchního soudu v Olomouci
ve složení z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Rutara a soudců JUDr. Milana
Kaderky a JUDr. Jiřího Zouhara není z vykonávání úkonů trestního řízení
vyloučen. V závěru uvedeného rozhodnutí - v poučení o opravných prostředcích
vrchní soud uvedl, že proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost do tří dnů od
oznámení tohoto usnesení, podaná k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně
prostřednictvím Vrchního soudu v Olomouci. Po vyhlášení rozhodnutí obžalovaný v
souladu s tímto poučením podal do protokolu stížnost, kterou následně písemně
odůvodnil.
V rámci rozhodování v této věci se senát 3 To stejně tak jako v
předchozích případech nejprve zabýval otázkou přípustnosti stížnosti proti
rozhodnutí nikoli ve věci samé, pokud soudy rozhodovaly jako soudy druhého
stupně. Senát zastává právní názor, vyjádřený ve svých předchozích
rozhodnutích (viz 3 Tvo 14/2001, 3 Tvo 28/2001), že vzhledem k ustanovení § 141
odst. 2 tr. řádu není v případě rozhodnutí soudu druhého stupně stížnost
přípustná. V projednávaném případě, tedy v souladu s dosavadní rozhodovací
praxí senátu, by musela být stížnost obžalovaného Ing. J. D., kterou podal
proti rozhodnutí odvolacího senátu vrchního soudu v rámci odvolacího řízení,
podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu zamítnuta.
Naproti tomu jiné senáty Nejvyššího soudu (5 Tz) zastávají
názor, že přezkum rozhodnutí odvolacího soudu, které se netýkají rozhodování ve
věci samé (např. o vazbě, o vyloučení soudců, o pořádkové pokutě, o přibrání
znalce atd.), vyžadují zásady spravedlivého procesu ve smyslu článku 6 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Protože jde o právní názor v procesní otázce a senát Nejvyššího
soudu nabyl přesvědčení, že řešená procesní otázka je zásadního právního
významu, byla věc postoupena k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia
podle § 27a odst. 1, odst. 2 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve
znění pozdějších předpisů.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. října 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h