3 Tz 43/2025-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 10. 2025 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky v trestní věci obviněné právnické osoby ELMO-PLAST a.s., IČ: 281 26 548, se sídlem Alojzov 171, 798 04 Alojzov, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 6/2023, o návrhu ministryně spravedlnosti České republiky na přerušení výkonu trestu propadnutí náhradní hodnoty, takto:
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se nařizuje do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona pozastavení nakládání s částkou ve výši 55.344.459,31 Kč, která představuje náhradní hodnotu propadlou na základě trestu propadnutí náhradní hodnoty uloženého podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku obviněné právnické osobě ELMO-PLAST a.s., IČ: 281 26 548, se sídlem Alojzov 171, 798 04, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2023, č. j. 40 T 6/2023-68.
1. Dne 20. 10. 2025 byla Nejvyššímu soudu doručena stížnost pro porušení zákona podaná ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch právnické osoby ELMO-PLAST a.s. (dále rovněž jako „obviněná právnická osoba“), a to proti výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2023, č. j. 40 T 6/2023-68, kterým byl této obviněné právnické osobě podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku a § 19 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti PO“), uložen trest propadnutí náhradní hodnoty. Stěžovatelka namítla, že Krajský soud v Brně pochybil, pakliže obviněné právnické osobě, vůči níž bylo dne 16. 5. 2017 zahájeno insolvenční řízení, uložil v rozporu s § 71 odst. 1 tr. zákoníku a § 19 zákona o trestní odpovědnosti PO trest propadnutí náhradní hodnoty. Současně má za to, že takto uložený trest neodpovídal hodnotě věci, kterou soud mohl prohlásit za propadlou podle § 70 tr. zákoníku. Z obou důvodů je tedy podle stěžovatelky uložené propadnutí náhradní hodnoty druhem trestu, který je nezákonný a ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
2. Stěžovatelka dospěla k závěru, že za situace, kdy bylo vůči obviněné právnické osobě dne 16. 5. 2017 zahájeno insolvenční řízení, bylo uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty v rozporu s ustanoveními § 71 odst. 1 tr. zákoníku a § 19 zákona o trestní odpovědnosti PO. V tomto směru odkázala na stávající judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 7 Tz 25/2020, podle něhož soud prvního stupně (v citované věci) pochybil, pokud navzdory ustanovením § 140b a § 170 písm. d) insolvenčního zákona uložil obviněné právnické osobě trest propadnutí věci, konkrétně částky ve výši 147.690 Kč, náležející do majetkové podstaty, která jí byla zajištěna v průběhu řízení. Závěr o tom, proč mohly být použity § 140b a § 170 písm. d) insolvenčního zákona, přitom vyplynul z faktu, že propadlé finanční prostředky nepocházely z výnosů trestné činnosti, ale z finančních zdrojů vzešlých z podnikání, tedy byly ve vlastnictví odsouzené, a spadaly proto do majetkové podstaty. U propadlých peněžních prostředků tak bylo fakticky zhoršeno postavení věřitelů tím, že došlo k ponížení majetkové podstaty odsouzené společnosti. Uložení tohoto druhu trestu tedy nebylo podle Nejvyššího soudu možné.
3. Dále stěžovatelka poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 8 Tz 110/2023, a ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 3 Tz 104/2023, která konstatovala, že je nutno rozlišovat mezi bezprostředním či zprostředkovaným výnosem trestné činnosti (který nemůže být součástí majetkové podstaty) a mezi náhradní hodnotou. Je tedy nezbytné nejprve vždy posoudit, jakou povahu mají finanční prostředky, na něž předmětná trestní sankce či ochranné opatření dopadá, konkrétně zda jsou bezprostředním, eventuálně zprostředkovaným výnosem spáchané trestné činnosti, nebo zda spadají do majetku dlužníka, a podle toho určit, zda mohou být pohledávkou nebo jiným právem majetkové podstaty.
Pro posouzení možnosti propadnutí v průběhu trestního řízení zajištěných peněžních prostředků ve vlastnictví obviněné právnické osoby na základě ustanovení § 71 odst. 1 tr. zákoníku je, za situace, kdy se obviněná právnická osoba v době vyhlášení odsuzujícího rozsudku nacházela v režimu insolvenčního řízení, rozhodující řádně zjistit důvod zajištění. V projednávané věci se podle stěžovatelky z usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení hospodářské kriminality (dále jen „policejní orgán“) ze dne 9.
8. 2016, č. j. KRPM 100961-380/TČ-2015-140080, jímž byly zajištěny jako náhradní hodnota předmětné peněžní prostředky obviněné právnické osoby ELMO-PLAST a.s. na bankovním účtu této právnické osoby vedeném u obchodní společnosti Raiffeisenbank a.s., jasně podává, že k tomuto řešení vyplývajícímu z tehdy platného ustanovení § 79f odst. 1 tr. ř. bylo přistoupeno proto, že nebylo možné zajistit peněžní prostředky získané stíhanou trestnou činností (tzn. nebylo možné zajistit výnos z trestné činnosti).
Podle stěžovatelky jsou takto zajištěné peněžní prostředky představující náhradní hodnotu součástí majetkové podstaty obviněné právnické osoby ELMO-PLAST a.s., neboť nepochází z trestného činu. Pakliže jde o věc, která je součástí majetkové podstaty, není trestní soud oprávněn, s ohledem na shora citovaná ustanovení insolvenčního zákona, obviněné trest propadnutí náhradní hodnoty uložit. Jestliže tedy Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem uložil obviněné právnické osobě trest propadnutí náhradní hodnoty, konkrétně částky 55.344.459,31 Kč náležející do majetkové podstaty, která jí byla zajištěna v průběhu trestního řízení, nelze podle stěžovatelky než konstatovat, že pochybil, neboť nerespektoval ustanovení § 140b a § 170 písm. d) insolvenčního zákona.
4. Podle ustanovení § 275 odst. 4 věta první tr. ř. může Nejvyšší soud před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona, anebo nařídit pozastavení nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí. Pokud tak učiní, provede všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
5. Jelikož stížnost pro porušení zákona nemá odkladný účinek a v případě její opodstatněnosti by zejména výkonem některých druhů trestu mohlo dojít k těžko napravitelným újmám v právní sféře obviněných, zákon v citovaném ustanovení počítá s možností zvláštním rozhodnutím Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána. Pojem „rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona“ je nutno vykládat extenzivně tak, že zahrnuje i obsahově navazující rozhodnutí, ve spojení s nimiž je napadené rozhodnutí vykonáváno. Novelou trestního řádu č. 422/2022 Sb., s účinností od 1. 1. 2023, bylo ustanovení § 275 odst. 4 tr. ř. doplněno o možnost nařídit pozastavení nakládání s věcmi, které propadly nebo byly na základě vydaného rozhodnutí zabrány. Pokud tedy došlo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2023, č. j. 40 T 6/2023-68, k uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku a § 19 zákona o trestní odpovědnosti PO, kdy výrok o trestu je pravomocný, je možno ve smyslu ustanovení § 275 odst. 4 tr. ř. pozastavit nakládání s touto náhradní hodnotou, resp. s věcí náhradní hodnotu představující.
6. V projednávané věci byl návrh podle § 275 odst. 4 tr. ř. podán ministryní spravedlnosti jako součást podané stížnosti pro porušení zákona (§ 266 odst. 7 tr. ř.). Podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. platí, že navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu. V posuzované věci byla stížnost pro porušení zákona spolu se spisovým materiálem předložena Nejvyššímu soudu dne 20. 10. 2025.
7. Po prostudování spisového materiálu a posouzení argumentace stěžovatelky dospěl Nejvyšší soud k závěru, že z důvodu procesní opatrnosti, s ohledem na složitost posuzovaného případu vyžadujícího detailní seznámení se se spisovým materiálem, je namístě návrhu vyhovět, aby se předešlo případným újmám v právní sféře obviněné právnické osoby ELMO-PLAST a.s.
8. Aniž by tedy bylo jakkoli předjímáno rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci, Nejvyšší soud do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona nařídil podle § 275 odst. 4 tr. ř. pozastavení nakládání s částkou ve výši 55.344.459,31 Kč, která představuje náhradní hodnotu propadlou na základě trestu propadnutí náhradní hodnoty uloženého rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2023, č. j. 40 T 6/2023-68, podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku a § 19 zákona o trestní odpovědnosti PO obviněné právnické osobě ELMO-PLAST a.s., IČ: 281 26 548, se sídlem Alojzov 171, 798 04 Alojzov.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. 10. 2025
JUDr. Petr Šabata předseda senátu