30 Cdo 1195/2025-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobkyně D. K., ustanovené správkyně dědictví po zůstaviteli Mgr. Leonardu Korczyńském, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 32 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 46 C 239/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2025, č. j. 54 Co 536/2024-83, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou průtahy v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 116/2007 a zaplacení částky 32 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za procesní pochybení soudkyně doložené v soudním spise v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 116/2007.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 10. 2024, č. j. 46 C 239/2023-71, zamítl návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 4. 2024, č. j. 46 C 239/2023-60.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že v případě žalobkyně nebyly dány důvody pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení ze dne 23. 4. 2024, neboť žalobkyně žádný omluvitelný důvod netvrdila ani neprokázala.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, v němž zároveň požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání.
Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o.
s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.). Z dovolání nevyplývá, že by žalobkyně byla právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že sama má právnické vzdělání.
Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení § 241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.). Ačkoli dovolatelka nebyla podle obsahu spisu soudem prvního stupně v tomto aktuálním dovolacím řízení vyzvána k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolila a aby jeho prostřednictvím též podala řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení.
Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že dovolatelka podává značné množství dovolání. Žalobkyně si proto musela být vědoma podmínky povinného zastoupení, když byla již mnohokrát poučena o následcích neodstranění takové vady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3681/2016, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5091/2016, nebo ze dne 3. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2194/2022). Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8.
8. 2013, sp. zn. II.
ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“ Navíc v nynějším řízení bylo již o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů negativně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 3.
2024, č. j. 46 C 239/2023-48. Řízení o další žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne 30. 3. 2024 bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 4. 2024, č. j. 46 C 239/2023-60, neboť žalobkyně neuvedla žádné nové skutečnosti svědčící o změně v jejích majetkových poměrech. K dalším žádostem již přihlíženo nebylo. Ze stejných důvodů nepřihlédl dovolací soud ani k opětovné žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce obsažené v podaném dovolání.
Žalobkyně nezaplatila ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatelku již nevyzýval, neboť z postoje dovolatelky v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu.
Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo v usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němuž podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2025
Mgr. Vít Bičák předseda senátu