30 Cdo 1256/2011
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. D., a b) I. D., obou zastoupených JUDr. Štěpánem Maškem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 21a, proti žalovanému T. Z., zastoupenému JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Na Pláni 3794/2, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 6 C 169/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 35 Co 175/2010-199, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 35 Co 175/2010-199, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 24. února 2010, č. j. 6 C 169/2007-176, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou k dalšímu řízení.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. února 2010, č. j. 6 C 169/2007-176, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že vlastníkem budovy č. p. 5006 – rodinný dům postavené na parcele č. 1030 a parcele č. 1012/2, dále vlastníkem parcely č. 1030 – zastavěná plocha a nádvoří, parcely č. 1028 – ostatní plocha a parcely č. 1029 – ostatní plocha, vše evidováno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou na LV č. 2860 pro obec J.
n. N. a katastrální území V., byl ke dni 21. 4. 2008 J. D., zemřelý dne 21. 4. 2008, posledně hlášen na adrese J. n. N. (výrok I). Žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 21.200,- Kč (výrok II). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi J. D., (zemřelým v průběhu soudního řízení 21. 4. 2008; soud prvního stupně poté vyslovil, že na jeho straně bude v řízení pokračováno s žalobci), jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, byla uzavřena dne 8. 11. 2006 kupní smlouva (dále již „kupní smlouva“), jejímž předmětem byly nemovitosti označené jako dům č. p.
125 – V. na stavební parcele č. 1030 a pozemkové parcely č. 1028 a 1029 zapsané u zmíněného katastrálního úřadu na LV č. 2860 pro obec J. n. N., katastrální území V. Soud prvního stupně neshledal důvodnými námitky žalobců (dědiců původního žalobce) o absolutní neplatnosti kupní smlouvy, a to z žádného žalobci tvrzeného důvodu. Jako první důvod neplatnosti kupní smlouvy žalobci tvrdili, že předmět kupní smlouvy představuje plnění neexistující a nemožné. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastníky kupní smlouvy bylo nepochybné, co je předmětem koupě, oběma byl stav nemovitostí znám.
Jak žalovaný, tak svědkyně A. Z. potvrdili, pokud jim byl na fotografiích předestřen dům č. p. 125 před demolicí a novostavba po demolici, že dům před demolicí jim není znám. Když se přistěhovali, byl již dům ve stavu novostavby (rozestavěné stavby). Při sepisu kupní smlouvy jak účastníci, tak svědek D. F., který koncipoval text kupní smlouvy, vycházeli z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí v důvěře ve správnost zápisů v katastru nemovitostí, když výpis z katastru nemovitostí je veřejnou listinou.
S odkazem na příslušná ustanovení katastrálních předpisů soud prvního stupně dospěl k závěru, že nelze přičítat k tíži žalovaného, že v katastru nemovitostí nebyla zapsána změna týkající se dotčené stavby, tj. odstranění původní stavby č. p. 125, na jejímž místě zahájil prodávající výstavbu nové stavby. Soud prvního stupně tak shledal z hlediska vymezení předmětu kupní smlouvu za platnou. Soud prvního stupně přitom zjistil, že na základě ohlášení žalovaného došlo k zápisu v katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou na LV č. 2860 pro obec J.
n. N. a katastrální území V., že žalovaný je vlastníkem předmětných nemovitostí budovy č. p. 5006 – rodinný dům postavené na parcele č. 1030 a parcele č. 1012/2, dále vlastníkem parcely č. 1030 – zastavěná plocha a nádvoří, parcely č. 1028 – ostatní plocha a parcely č.
1029
– ostatní plocha. K odvolání žalobců Krajský soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se určuje, že vlastníkem budovy č. p. 5006 – rodinný dům na parcelách č. 1030 a č. 1012/2, a dále parcely č. 1030 – zastavěná plocha a nádvoří, parcely č. 1028 – ostatní plocha a parcely č. 1029 – ostatní plocha, vše evidováno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou na LV č. 2860 pro obec J.
n. N. a katastrální území V., je ke dni 21. 4. 2008 J. D., zemřelý dne 21. 4. 2008, posledně hlášen na adrese J. n. N. (výrok I.) Současně rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobcům společně a nerozdílně náklady za řízení před okresním soudem ve výši 33.640,- Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 18.960,- Kč (výrok II.). Odvolací soud převzal skutkové závěry soudu prvního stupně, avšak dospěl k odlišnému právnímu posouzení. Věc posoudil podle ustanovení § 588, § 37 odst. 1 a § 35 odst. 2 obč. zák. Vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.
11. 2001 sp. zn. 22 Cdo 1236/2001, dle kterého smlouva o převodu budovy nezapsaná v evidenci nemovitostí, není neurčitá, je-li v ní uvedeno nesprávné číslo jedné z parcel, na které budova stojí, je-li jinak ve smlouvě popsána tak, že i třetím osobám musí být zřejmé, o jakou budovu jde. Dovodil, že byť z provedených důkazů lze usuzovat, že účastníci zamýšleli převést vlastnické právo k rozestavěné budově, respektive k novostavbě, v kupní smlouvě označili za předmět převodu budovu č. p. 125, která však v době uzavření kupní smlouvy již neexistovala.
Ze strany účastníků kupní smlouvy nešlo o omyl v totožnosti předmětu, nýbrž o nesprávné označení převáděné budovy (odvolací soud v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1485/2008). Z hlediska správného označení převáděného domu, které by bylo možné vysledovat podle dalších identifikujících znaků v rámci celého obsahu kupní smlouvy (viz. odkaz na cit. rozhodnutí dovolacího soudu), odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě není zachována v kupní smlouvě ani totožnost v označení parcely, na níž stála původní budova č. 125, a na níž nyní stojí předmětná novostavba.
Vyplývá to z kolaudačního rozhodnutí k novostavbě vydaného Stavebním úřadem v Jablonci nad Nisou dne 24. 7. 2008, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 25. 8. 2008, jakož i z výpisu z katastru nemovitostí z LV č. 2860 u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou. Zatímco původní budova č. p. 125 stála toliko na stavební parcele č. 1030 pro katastrální území V., je novostavba umístěna jak na parcele č. 1030, tak na parcele č. 1012/2 v témže katastrálním území.
Vodítkem pro správnou identifikaci převáděné budovy nemůže být ani znalecký posudek Ing. J. P. z 25. 10. 2006, jímž byla oceňována nikoli původní stavba, nýbrž nedokončená novostavba, a z nějž by tedy bylo možno usuzovat, že předmětem převodu je právě novostavba. V kupní smlouvě není totiž obsažen žádný odkaz na tento znalecký posudek.
Odvolací soud proto uzavřel, že předmět kupní smlouvy, pokud jde o převáděný dům, byl v kupní smlouvě ze dne 8. 11. 2006 sjednán neurčitě. To způsobuje neplatnost kupní smlouvy jako celku, neboť kupní smlouva byla sjednána ve smlouvě jen celkovou částkou pro všechny převáděné nemovitosti a není tak zřejmé, jaká má být kupní cena převáděných pozemků, když z povahy převáděných nemovitostí vyplývá, že nemůžou mít stejnou cenu (viz. odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2127/2000).
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování dle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Zejména namítá nesprávnost závěru odvolacího soudu o neurčitě sjednaném předmětu kupní smlouvy a o její absolutní neplatnosti.
Kupní smlouvou převáděnou budovu lze dostatečně identifikovat i z pohledu třetích osob, takže převáděná budova by nemohla být zaměněna za jinou. Při posuzování určitosti převáděné budovy lze použít i jiná kritéria, než příkladmo zvolil odvolací soud, a z provedeného dokazování vyšly najevo okolnosti, které jsou důležité pro posouzení věci a které odvolací soud při svém rozhodování zcela opomenul. Soudy obou stupňů se shodly v tom, že mezi účastníky kupní smlouvy bylo nepochybné, co bylo jejím předmětem.
Byly jím dle prohlášení prodávajícího veškeré nemovitosti, jak v okamžiku sepisu kupní smlouvy stojí a leží, zapsané na LV č. 2860 pro katastrální území V., obec J. n. N. u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou. Na pozemcích zapsaných na uvedeném listu vlastnictví se nacházela v době sepisu kupní smlouvy pouze jediná budova s číslem orientačním 16, které se nezměnilo. Přesto, že byla převáděná budova ve smlouvě označená č. p. 125 (v souladu s výpisem z katastru nemovitostí), které mělo být v té době zrušeno, nemohla být jako jediná budova na pozemku zaměněna za jinou, a to ani mezi účastníky ani ve vztahu k třetím osobám.
Třebaže původní žalobce sám předchozí objekt č. p. 125 převážně do 31. 12. 1990 odstranil, v následující době ohledně předmětných nemovitostí uzavřel několik smluv, Okresní soud v Jablonci nad Nisou od roku 1998 do roku 1999 nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k týmž nemovitostem, byl vydán dne 29. 9. 2004 exekuční příkaz o provedení exekuce prodejem majetku povinného týkající se týchž nemovitostí a celá řada dalších rozhodnutí exekutora. Z toho je zřejmé, že všechny uvedené třetí osoby vycházely při svých úkonech nejméně po dobu 14 let z téhož zápisu v katastru nemovitostí a nikdy od nich nebyla vznesena žádná pochybnost o tom, zda stav v katastru nemovitostí je totožný se stavem reálným.
Odvolací soud své závěry o tom, že např. v kupní smlouvě není zachována ani totožnost v označení parcely, na níž stála původní budova a na níž stojí novostavba, mimo jiné opírá o kolaudační rozhodnutí ze dne 24. 7. 2008, tedy listinu vydanou téměř za dva roky po uzavření smlouvy. Žalovaný navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobci se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem.
Zdůraznili, že není možno dospět k závěru v rozporu se skutkovým a právním stavem, že žalovaný nabyl vlastnictví k rozestavěné stavbě (novostavbě) vkladem do katastru nemovitostí. Navrhli, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl. Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.
s. ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. l písm. a) dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o. .
ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Při posuzování dovolacího důvodu přitom vychází z toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud řešil v napadeném rozhodnutí dovoláním vymezenou právní otázku posouzení platnosti kupní smlouvy z hlediska vymezení určitosti jejího předmětu ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák., za situace, kdy účastníci kupní smlouvy zamýšleli převést právo k rozestavěné budově, respektive k novostavbě, nicméně v kupní smlouvě označili za předmět převodu budovu, která v době smlouvy již neexistovala.
Odvolací soud vymezenou právní otázku posuzoval správně podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák., dle kterého právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Přitom vycházel ze závěrů ustálené judikatury dovolacího soudu, že jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, nestačí, že účastníku (účastníkům) právního vztahu je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to poznatelné z jejího textu i pro třetí osoby.
U převodu nemovitostí totiž převažuje obecný zájem na určitosti vlastnických práv, která působí absolutně („proti všem“). Proto musí být individualizace nemovitosti v obligatorně písemném právním úkonu týkajícím se jejího převodu provedena natolik určitým způsobem, aby bylo i osobám třetím nepochybně zřejmé, které nemovitosti jsou předmětem právního úkonu – kupní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2001, sp. zn. 22 Cdo 1236/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 837).
V daném případě vycházeje ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které pro své rozhodnutí ve věci převzal i odvolací soud, správně dovodil, že v projednávané věci nešlo o omyl v totožnosti předmětu smlouvy mezi účastníky, ale o nesprávné označení převáděné budovy; účastníci totiž sledovali učinit předmětem převodu též shora již specifikovanou rozestavěnou budovu, kterou však v jimi uzavřené kupní smlouvě označili dosud v katastru nemovitostí evidovanou, avšak v době uzavření smlouvy již neexistující budovou č. p.
125 v J. n. N. v nesprávném přesvědčení, že je tím i pro účely řízení o povolení vkladu podle této smlouvy tato nemovitost náležitě identifikována (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn. 30 Cdo 1485/2008, který je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Pokud převáděná nemovitost není ve smlouvě správně označena v souladu s požadavky podle katastrálního zákona, nemusí tato okolnost vždy představovat vadu v identifikaci předmětu právního úkonu, která způsobuje jeho neplatnost.
U nedostatků v označení předmětu právního úkonu je totiž nutno pečlivě rozlišovat, zda takové nedostatky zakládají vadu směřující k neurčitosti nebo nesrozumitelnosti právního úkonu či nikoliv; o tzv. podstatnou vadu jdoucí na vrub platnosti právního úkonu by se nemělo jednat v těch skutkových okolnostech, jestliže by správné označení předmětu učiněného právního úkonu bylo seznatelné podle dalších identifikačních znaků nebo i z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.), popř. objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, aniž by tím došlo k odklonu od toho, co bylo vyjádřeno navenek v písemné formě.
Lze k tomu na podkladě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2007, sp. zn. 30 Cdo 2105/2006, který je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, dodat, že nemovitosti, jež jsou z důvodu faktické nemožnosti jejich fyzického označení jedinečným způsobem evidovány a popsány v katastru nemovitostí, nemusí být v právním úkonu nutně identifikovány všemi údaji vyžadovanými jinak katastrálními předpisy, pokud i při použití jen některých z těchto údajů je lze ve smlouvě jednoznačně individualizovat (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.
února 2010, sp. zn. 30 Cdo 1485/2008). V uvedeném smyslu odvolací soud zkoumal, zda by například bylo možno přihlédnout k tomu, že u převáděné novostavby, byť nesprávně v kupní smlouvě označené číslem popisným již neexistující původní budovy, by šlo o identitu stavební parcely a její výměry, na níž se nacházela jak původní budova, tak převáděná budova. Dospěl přitom k závěru, že v daném případě není zachována v předmětné kupní smlouvě ani totožnost v označení parcely, na níž stála původní budova č. p.
125 a na níž stojí novostavba. Uvedl, že to vyplývá z kolaudačního rozhodnutí k novostavbě Stavebním úřadem v Jablonci nad Nisou ze dne 24. 7. 2008, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 25. 8. 2008, jakož i z výpisu z katastru nemovitostí z LV č.
2860 u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou. Zatímco původní budova č. p. 125 stála toliko na stavební parcele č. 1030 pro katastrální území V., je novostavba umístěna jak na parcele 103, tak na parcele č. 1012/2 v témže katastrálním územím. Odvolací soud proto uzavřel, že předmět kupní smlouvy, pokud jde o převáděný dům, byl v kupní smlouvě ze dne 8. 11. 2006 sjednán neurčitě a proto je kupní smlouva o převodu domu – novostavby absolutně neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák., když kupní smlouva byla sjednána ve smlouvě jen celkovou částkou pro všechny převáděné nemovitosti a není tak zřejmé, jaká má být kupní cena převáděných pozemků, když z povahy převáděných nemovitostí vyplývá, že nemůžou mít stejnou cenu.
S tímto závěrem odvolacího soudu se dovolací soud neztotožňuje. Platnost právního úkonu je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. prosince 1986, sp. zn. 1 Cz 34/86 in ASPI). Z tohoto hlediska je třeba přisvědčit dovolateli, který namítá, že odvolací soud svůj závěr o tom, že v daném případě není zachována v předmětné kupní smlouvě ani totožnost v označení parcely, na níž stála původní budova č. p. 125 a na níž stojí novostavba, mimo jiné opírá o kolaudační rozhodnutí ze dne 24.
7. 2008, tedy listinu vydanou téměř za dva roky po uzavření kupní smlouvy. Z hlediska skutkového, pokud účastníci předmětnou kupní smlouvou sledovali převést vlastnické právo ze žalobce na žalovaného k novostavbě, jež měla být postavena na pozemku označeném jako stavební parcela č. 1030, v katastrálním území V., přičemž ve smlouvě byl tento předmět účastníky označen jako dům č. p. 125 – V. na stavební parcele č. 1030, obec J. n. N., s přihlédnutím k tomu, že se na uvedeném pozemku jednalo o jediný dům, pak by bylo možno dovodit, že při identitě stavební parcely, obce, označení předmětu domem (byť nesprávně s uvedením čísla popisného původního domu namísto označení, že jde o rozestavěný dům), kupní smlouva v tomto označení jejího předmětu není postižena absolutní neplatností ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Byť odvolací soud odkazoval na citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.
února 2010, sp. zn. 30 Cdo 1485/2008, přehlédl, že dovolací soud posuzoval totožnou situaci, pokud jde o identitu stavební parcely, na které stojí novostavba, a totiž, že v době uzavření smlouvy byla dle stavu v katastru nemovitostí označena původní stavební parcela a až následně po několika letech po uzavření smlouvy došlo na základě nového zaměření geometrickým plánem k doplnění téže stavební parcely o další. Z uvedeného je zřejmé, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.
s. ř.). Vzhledem k námitce žalobců, že v daném případě není možno dospět k závěru v rozporu se skutkovým a právním stavem, že žalovaný nabyl vlastnictví k rozestavěné stavbě vkladem do katastru nemovitostí, dovolací soud dále poznamenává.
Vyřešením otázky identifikace nemovitosti ústící v závěr o platnosti právního úkonu učiněného ve formě kupní smlouvy o převodu nemovitostí nemohlo z hlediska skutkového stavu dojít ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a tudíž k řádnému převodu vlastnictví k rozestavěné budově, pokud tento (v tomto případě dílčí) předmět převodu nebyl ve smlouvě označen jako rozestavěná budova (srov. § 5 odst. 1 písm. d/ katastrálního zákona), nýbrž jako budova s přiděleným číslem popisným, která však v době uzavření smlouvy (v důsledku demolice) již právně neexistovala.
Byl-li přesto podle této smlouvy katastrálním úřadem (který vzhledem k označení předmětu převáděné budovy v uvedené smlouvě výše uvedené okolnosti nemohl ani zaznamenat a tedy případně na ně v rámci řízení o povolení vkladu procesně reagovat) povolen vklad k již neexistující budově, nelze z toho (implicite) dovozovat, že tím de lege lata došlo k převodu vlastnictví k rozestavěné budově, přesto, že k tomuto převodu – jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů – účastníci směřovali. V tomto případě totiž – vzhledem k použitému označení podle evidenčních údajů v katastru, z nichž katastrální úřad v řízení o povolení vkladu vychází - předmětem vkladu se stala (již neexistující) budova č. p.
125 v J. n. N. postavená na pozemku označeném jako stavební parcela č. 1030, v katastrálním území V. a v tomto směru byl také žalovaný v evidenci katastru nemovitostí uveden jako vlastník zmíněné budovy, nikoliv jako vlastník rozestavěné stavby, pro jejíž evidenci v katastru absentoval příslušný vklad práva ve vazbě na promítnutí mimo jiné požadavku zpracovaného geometrického plánu (k tomu srov. § 5 odst. 5 katastrálního zákona). Vklad vlastnického práva k jiné (již právně neexistující) nemovitosti, nepochybně - též k přetrvávajícím obligačním účinkům - vytváří prostor k řádnému označení nemovitosti, pokud ve smlouvě provedená identifikace neodpovídá již výše připomenutým požadavkům katastrálního zákona, tedy umožňuje dodatečně doplnit potřebné údaje za účelem sledovaného vkladu vlastnického práva k předmětné nemovitosti (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 21.
září 1998, sp. zn. IV. ÚS 298/98, in ASPI, a již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn. 30 Cdo 1485/2008). Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nesprávný a nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., a nebyla zjištěna ani jiná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty za středníkem o.
s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá o. s .ř.).
Vzhledem k tomu o návrhu, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, již nerozhodoval (§ 243 o.s.ř.). Poněvadž z uvedených a judikaturou podepřených hledisek soudy v dané věci nevycházely, bude nyní především na soudu prvního stupně, aby v dalším řízení všechny tyto okolnosti pečlivě reflektoval a ve všech souvislostech zhodnotil při meritorním rozhodování. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2012
JUDr. Pavel Vrcha, v. r. předseda senátu