30 Cdo
1507/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci
žalobce S. M., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v
Šumperku, nám. Míru č. 9, proti žalované České republice - Okresnímu státnímu
zastupitelství v Přerově, se sídlem v Přerově, Smetanova 2, o ochranu
osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 48/1999, o
dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. srpna 2008,
č.j. 1 Co 191/2008 – 63, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. srpna 2008, č.j. 1 Co
191/2008-63, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2008, č.j.
23 C 48/1999-53, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Žalobou ze dne 30.3.1999 se žalobce domáhal ochrany své osobnosti
jako poškozeného v trestním řízení a požadoval náhradu nemajetkové újmy a
škody, jejichž výši vyčíslí a své nároky blíže odůvodní při nařízeném soudním
jednání. Uvedl, že újma na osobnostních právech mu byla způsobena tím, že
žalovaná zabránila trestnímu stíhání pachatelů trestné činnosti a porušila
ustanovení trestního řádu a Ústavy České republiky. Současně požádal, aby byl
osvobozen od soudních poplatků. Usnesením ze dne 14.4.1999, č.j. 23 C 48/99-3, Krajský soud v
Ostravě řízení přerušil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že u Okresního soudu v
Šumperku probíhá řízení ve věci návrhu na změnu omezení způsobilosti žalobce k
právním úkonům, případně na jeho zbavení způsobilosti k právním úkonům, a toto
řízení není dosud skončeno. Usnesení o přerušení řízení bylo potvrzeno
usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.6.1999, č.j.1 Co 96/99-11. Usnesením ze dne 30. října 2007, č.j. 1 Co 48/1999-22, Krajský
soud v Ostravě rozhodl, že v řízení bude pokračováno. Současně přiznal žalobci
osvobození od soudních poplatků a zástupcem v tomto řízení mu ustanovil Mgr. P. F., advokátku se sídlem v Š. K odvolání žalobce, který nesouhlasil s ustanovením této advokátky
a žádal, aby mu byl ustanoven zástupcem JUDr. T. S., advokát se sídlem v P.,
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. ledna 2008, č.j. 1 Co 318/2007-33,
usnesení soudu prvního stupně v napadené části týkající se ustanovení zástupce
zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně tento soud zavázal, aby v dalším řízení nejprve postupem podle § 43
odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobce k
odstranění vad žaloby spočívajících v nedostatečných skutkových tvrzeních a v
nedostatcích žalobního petitu tak, aby bylo možno posoudit, zda je ustanovení
zástupce žalobci zapotřebí k ochraně jeho práv a zda by zástupcem měl být
advokát. Pokud žalobce vytýkané vady žaloby zhojí, vyzve ho soud, pokud to
žalobce sám dobrovolně neučiní, k doplnění skutkových tvrzení o jeho
majetkových a osobních poměrech a k jejich doložení, aby posoudil, zda nedošlo
k jejich změně, která by mohla vést k (částečnému) odnětí osvobození od
soudních poplatků. Teprve poté, budou-li splněny procesní podmínky, rozhodne o
žádosti žalobce o ustanovení právního zástupce. Krajský soud v Ostravě potom usnesením ze dne 5. března 2008, č.j. 23 C 48/1999-38, vyzval žalobce, aby ve lhůtě 14 dnů odstranil vady žaloby tak,
že ji doplní o elementární skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit,
čeho a na jakém základě se žalobou domáhá, a uvede zcela jednoznačně, zda žádá
zaplacení nemajetkové újmy, v jaké výši, a pokud požaduje i škodu, uvede, v
jaké výši ji po žalované požaduje, a poučil ho, že nevyhoví-li výzvě ve
stanovené lhůtě, žaloba bude odmítnuta. Žalobce reagoval na výzvu přípisem ze
dne 26.3.2008, v němž opět žádal, aby mu byl v tomto řízení ustanoven jako
zástupce advokát JUDr. T. S. a aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních
poplatků.
ze dne 30.3.1999 podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. srpna 2008, č.j. 1 Co 191/2008-63, usnesení soudu prvního stupně podle § 219
o.s.ř. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Posoudil věc
podle § 30 odst. 1 o.s.ř. a připomněl, že při rozhodování o ustanovení
zástupcem advokáta soud přihlíží nejen k majetkovým a sociálním poměrům
žadatele a k výši soudního poplatku, ale i k povaze uplatněného nároku, to
znamená i ke skutečnosti, zda ve věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva půjde
tehdy, jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele, aniž by bylo třeba provádět
dokazování, je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Za tímto účelem
žalobce v návrhu musí uvést alespoň základní skutkové okolnosti, z nichž by
bylo možno zjistit, čeho a na jakém základě se žalobce žalobou domáhá. Pokud
takové minimální náležitosti žalobce v podání neuvede, nejsou splněny procesní
podmínky pro vyhovění návrhu na ustanovení právního zástupce. Odvolací soud se
ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce přes výzvu soudu ze dne
5. března. 2008, č.j. 23 C 48/1999-38, neuvedl, čeho a na jakém konkrétním
základě se domáhá, i když každý žalobce obvykle nepochybně disponuje takovými
schopnostmi, aby jeho žaloba elementárním zákonným náležitostem vyhověla. Konstatoval, že žalobce bez zjevných příčin takovou žalobu nepodal a soudu
znemožnil posoudit, zda ve věci jde či nejde o zjevně bezúspěšné uplatňování
práva. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, uzavřel, že žádosti
žalobce o ustanovení advokáta jako zástupce nebylo možno vyhovět a že žaloba
zůstala neprojednatelnou. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci 28.8.2008 a téhož
dne nabylo právní moci. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dne
28.8.2008 dovolání doplněné jeho zástupcem, který mu byl ustanoven soudem pro
dovolací řízení, v podání ze dne 23.3.2009. Přípustnost dovolání dovozuje z
ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu
ustanovení 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., neboť má za to, že řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje na to, že mu
v daném řízení bylo odňato právo jednat před soudem, že soud nenařídil ve věci
samé jednání, nepředvolal účastníky, neprovedl dokazování a ve věci samé vůbec
nerozhodl. Domnívá se také, že k ochraně jeho zájmů mu měl být již od samého
počátku řízení ustanoven zástupce, o což opakovaně žádal. K dovolání nebylo podáno vyjádření. Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení
Čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,
a konstatuje, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, řádně zastoupenou
advokátem podle ustanovení 241 odst.1 o.s.ř., dovolání bylo podáno ve lhůtě
stanovené § 240 odst.1 o.s.ř., má všechny obsahové a formální náležitosti
požadované ustanovením § 241a odst.1 o.s.ř. a je přípustné podle 239 odst. 3
o.s.ř. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) potom
přezkoumal usnesení Vrchního soudu v Olomouci v souladu s ustanovením § 242
odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání je důvodné. Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu
dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i
uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání
přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1,
§ 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak vyplývá z
obsahu spisu a z napadeného rozhodnutí, právě tato vada poznamenala předmětné
řízení. Podle ustanovení § 30 odst. 1 věty první o.s.ř. účastníku, u něhož
jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 téhož
zákona), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba
k ochraně jeho zájmů. Podle ustanovení § 138 o.s.ř. na návrh může předseda senátu
přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků,
odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje
se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před
rozhodnutím o osvobození se však nevracejí (odst. 1). Přiznané osvobození
předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka
osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly (odst.2). Byl-li účastníku
osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v
rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje a na odměnu za zastupování
(odst. 3). Ze spisu vyplývá, jak již bylo zmíněno výše, že žalobce požádal o
přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce ve věci. Soud prvního stupně poté, co jeho usnesení o ustanovení zástupce
bylo odvolacím soudem zrušeno a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu
řízení, již o této žádosti žalobce o ustanovení zástupce nerozhodl, stejně tak
jako o jeho další žádosti z 26.3.2008. Pouze vyzval žalobce k opravě a doplnění
jeho podání a posléze výše citovaným usnesením žalobu odmítl. Jestliže účastník podá v zahájeném řízení žádost o ustanovení
zástupce podle § 30 o.s.ř., soud o ní musí rozhodnout před tím než učiní další
úkony v řízení.
Protože soud prvního stupně žádost žalobce o ustanovení
zástupce pominul a pro nedostatky žaloby, jež ani přes výzvu doručenou žalobci
nebyly odstraněny, jeho žalobu odmítl, byť v zásadě vycházel z právního názoru
odvolacího soudu obsaženého v citovaném zrušovacím rozhodnutí, zatížil řízení
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu
ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného
usnesení Vrchního soudu v Olomouci, odvolací soud tento nesprávný postup soudu
prvního stupně aproboval (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 25.2.2004,
sp.zn. 25 Cdo 63/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek
Nejvyššího soudu pod číslem C 2319, ročník 2004, nebo obdobně usnesení téhož
soudu ze 3.6.2008, sp.zn. 30 Cdo 2629/2006). Zde dovolací soud vyslovuje
přesvědčení, že soudy obou stupňů takto zřejmě nepřiléhavě fakticky vyložily
zásadu vyjádřenou v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. května 2005, sp.zn. 25 Cdo 218/2005, podle níž jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl
vadné podání účastníka, aniž rozhodl o jeho žádosti o ustanovení zástupce za
situace, kdy předpoklady pro takový postup nebyly splněny z důvodu svévolného
nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva (§ 138 o.s.ř.), nejde o
vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a
odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. V posuzovaném případě však soudy obou stupňů, jak
ostatně samy konstatují, věc takto neposuzovaly s tím, že obsahová úroveň
žaloby takovéto zhodnocení vylučuje. Je tedy zcela zřejmé, že domnělou
příčinou, proč soudy o žádosti o ustanovení zástupce pro řízení nerozhodly,
nebylo eventuální zjištění, že by se jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování či bránění práva, jak má na mysli ustanovení § 138 o.s.ř., ale
důvod zcela jiný, který proto bylo třeba posoudit v rámci samostatného
rozhodnutí podle § 30 odst. 1 o.s.ř. Důvody uváděné soudy obou stupňů, proč
podle jejich názoru nebylo třeba o žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro
řízení rozhodovat, proto vybočily z rámce úpravy obsažené v § 30 a § 138 odst. 1 o.s.ř. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že v daném případě byl naplněn
dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Nejvyšší soud
proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za
středníkem o.s.ř.). Protože dovolací důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud
zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno
jednání (§ 243a odst.1 o.s.ř.). Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán
právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení
s § 226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud
rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243 odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.