U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka, ve věci žalobce Ing. P. R., zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 21/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2014, č. j. 16 Co 273/2014-45, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal částky 60 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 106/2011 (dále jen „posuzované řízení“). Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, přičemž splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že některé právní otázky hmotného práva dosud nebyly dovolacím soudem řešeny a v některých se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel formuluje následující otázky:
1. Lze mít soudní řízení, trvající k datu vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu 3 roky a 1 měsíc, za nepřiměřeně dlouhé?
2. Je nesprávným úředním postupem orgánu žalované neučinění žádných relevantních úkonů během 16 měsíců od zahájení soudního řízení a vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé, které bylo následně zrušeno odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost?
3. Je soud při posuzování, zdali žalobcem tvrzená nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), povinen při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění též aplikovat kritéria uvedená v § 31 odst. 3 OdpŠk?
Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel následně v obsáhlém dovolání rozvíjí výše uvedené otázky a uvádí procesní pochybení soudů obou stupňů, přičemž navrhuje dovolacímu soudu k provedení řadu
důkazů. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně změnil tak, že žalobnímu návrhu žalobce se zcela vyhovuje. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle § 241 odst. 1 o.
s. ř, dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. K otázce průtahů řízení se dovolací soud již opakovaně vyjádřil. Ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod R 58/2011 (dále jen „Stanovisko“), uvedl následující: „Je nezbytné vymezit pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud (či jiný státní orgán) nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (nikoliv však vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení.
K porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu.“ Ustálená judikatura tedy toleruje ojedinělé průtahy v řízení, pokud se neukáží jako dostatečně závažné, aby mohl být učiněn závěr o zjevně nepřiměřené celkové délce řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 05. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4987/2010, nebo rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8.
12. 1983 ve věci Pretto proti Itálii, stížnost č. 7984/77, odst. 37). Nejvyšší soud ve své judikatuře dále opakovaně uvádí, že učinit závěr o tom, zda orgán veřejné moci porušil povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě je především úkolem soudu prvního stupně a soudu odvolacího, přičemž předmětem dovolacího přezkumu mohou být pouze právní otázky spojené s výkladem pojmu přiměřenosti délky řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 381/2011).
Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s tímto závěrem, neboť ten se odvíjí od okolností každého konkrétního případu, a nemůže sám o sobě představovat právní otázku dovolacím soudem dosud neřešenou ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolací soud při přezkumu toho, zda došlo či nedošlo k porušení uvedeného práva a tím i nesprávnému úřednímu postupu, v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. (dále jen „OdpŠk“, srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.
12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na www.nsoud.cz).
Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelem vymezená otázka č. 3, neboť její řešení plyne již ze Stanoviska, v němž Nejvyšší soud uvedl, že i v případě posouzení přiměřenosti délky řízení „[j]e třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Vychází se z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění.“ Z odůvodnění napadeného rozhodnutí však plyne, že odvolací soud se kritérii dle § 31a odst. 3 OdpŠk zabýval, neboť hodnotil celkovou délku řízení, složitost řízení (počet instancí), postup soudu i význam předmětu řízení pro poškozeného. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.