30 Cdo 2057/2024-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně EKO Logistics s.r.o., IČO 26710170, se sídlem v Týnci nad Labem, Tyršova 68, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 13, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 185 304 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 79 C 33/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2024, č. j. 39 Co 18/2024-187, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 185 304 Kč s příslušenstvím za nepřiměřeně dlouhé daňové řízení. Daňové řízení bylo dle žalobkyně zahájeno dne 25. 6. 2012 podáním daňového přiznání k dani z přidané hodnoty a mělo trvat celkem 9 let a 7 měsíců. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 5. 3. 2022, žalovaná v rámci předběžného projednání nároku nárok žalobkyně odmítla.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 11. 2023, č. j. 79 C 33/2022-150, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 46 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 250 Kč od 5. 9. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 139 054 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 9. 2022 do zaplacení (výrok II), a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů tohoto i odvolacího řízení v částce 39 026 Kč (výrok III).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se konstatuje, že v řízení zahájeném daňovou kontrolou dne 10. 11. 2014 u Finančního úřadu pro Středočeský kraj, a v navazujících soudních řízeních u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 43 Af 37/2018 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2018, č. j. 38290/18/5300-21444-711428, a v řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 10 Afs 57/2021 bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, v části, v níž soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 250 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 47 254 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. V rozsahu výroku III rozsudku odvolacího soudu, kterým byla uložena povinnost žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, není však dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobkyně odmítl jako objektivně nepřípustné.
6. Otázka zohlednění výsledku průtažného řízení při stanovení zadostiučinění přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. nezakládá. Za situace, kdy odvolací soud uzavřel, že nejistota žalobkyně ohledně výsledku řízení spočívá pouze v tom, zda bude nebo nebude odhalen její nepoctivý úmysl a jako dostačující satisfakci za nepřiměřenou délku daňového řízení shledal konstatování nepřiměřené délky posuzovaného řízení (viz bod 22 napadeného rozsudku), neodchýlil se od judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2980/2023, bod 8 a 9). Dovolací soud již dříve zdůraznil, že okolnost, že se účastník průtažného civilního řízení dopustil protiprávního jednání, nevylučuje sama o sobě právo na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 429/2021), nicméně konstatoval, že i v nepřiměřeně dlouhých řízeních, která s ohledem na svoji podstatu neskončí odsouzením účastníka pro trestný čin, lze s ohledem na výjimečné okolnosti případu učinit závěr, že postačí účastníku poskytnout pouze satisfakci ve formě konstatování nepřiměřené délky, aniž by došlo k jeho finančnímu odškodnění. V již citovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2980/2023, bod 9, proti kterému podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. I. ÚS 231/24, jako zjevně neopodstatněnou, pak dospěl Nejvyšší soud k souladnému závěru jako odvolací soud v této věci, že skutkové zjištění o vědomém podílu žalobkyně na daňovém úniku přesahujícím 500 000 Kč lze považovat za natolik zásadní a odůvodňující jako dostatečné zadostiučinění ve formě konstatování nepřiměřené délky daňového řízení.
7. Pokud žalobkyně v dovolání napadá závěr odvolacího soudu o vysoké nebezpečnosti podvodného jednání (bod 12 dovolání), o úmyslném zapojení žalobkyně do podvodného obchodního řetězce (bod 9 a 11 dovolání) nebo o tom, že žalobkyně o podvodu věděla či vědět měla a mohla a nepřijala dostatečná preventivní opatření (bod 8 dovolání), míří její námitky proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení a nemohou založit přípustnost dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
8. Odvolací soud se v napadeném rozsudku neodchýlil ani od závěrů učiněných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2870/2023, jak namítá žalobkyně v dovolání, neboť ve věci sp. zn. 30 Cdo 2870/2023 odvolací soud a tedy i následně dovolací soud nevycházel ze stejného skutkového zjištění jako v této věci, na jehož základě učinil závěr o nepoctivém úmyslu. V rozsudku ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3531/2023, body 26 až 28, pak Nejvyšší soud rozhodoval ve věci přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o porušení povinnosti při nakládání s odpady a vycházel ze skutkového zjištění o protiprávnosti jednání účastníka průtažného řízení, tedy rovněž nikoli o zaviněném zapojení se účastníka průtažného řízení do podvodného obchodního řetězce jako v této věci.
Závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3531/2023, že okolností, která vylučuje předpoklad o tom, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, není bez dalšího skutečnost, že se účastník průtažného řízení dopustil protiprávního jednání, tedy není v rozporu se závěrem odvolacího soudu v této věci.
26. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
27. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2024
JUDr. Pavel Simon předseda senátu