30 Cdo 2057/2024-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců
Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně EKO Logistics
s.r.o., IČO 26710170, se sídlem v Týnci nad Labem, Tyršova 68, zastoupené Mgr.
Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 13, Sluneční náměstí 2588/14,
proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1,
Letenská 525/15, o zaplacení 185 304 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 79 C 33/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2024, č. j. 39 Co 18/2024-187, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve
výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 185
304 Kč s příslušenstvím za nepřiměřeně dlouhé daňové řízení. Daňové řízení bylo
dle žalobkyně zahájeno dne 25. 6. 2012 podáním daňového přiznání k dani z
přidané hodnoty a mělo trvat celkem 9 let a 7 měsíců. Žalobkyně svůj nárok
uplatnila u žalované dne 5. 3. 2022, žalovaná v rámci předběžného projednání
nároku nárok žalobkyně odmítla.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne
2. 11. 2023, č. j. 79 C 33/2022-150, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku
46 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 250 Kč od 5. 9.
2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po
žalované zaplacení částky 139 054 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této
částky od 5. 9. 2022 do zaplacení (výrok II), a uložil žalované zaplatit
žalobkyni náhradu nákladů tohoto i odvolacího řízení v částce 39 026 Kč (výrok
III).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek
soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se konstatuje, že v řízení
zahájeném daňovou kontrolou dne 10. 11. 2014 u Finančního úřadu pro Středočeský
kraj, a v navazujících soudních řízeních u Krajského soudu v Praze pod sp. zn.
43 Af 37/2018 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2018, č. j.
38290/18/5300-21444-711428, a v řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 10 Afs 57/2021 bylo porušeno právo žalobkyně na
projednání věci v přiměřené lhůtě, v části, v níž soud prvního stupně uložil
žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 250 Kč s příslušenstvím, žalobu
zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II rozsudek soudu prvního
stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované zaplatit
žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 47 254 Kč
(výrok III rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným
dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č.
286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. V rozsahu výroku III rozsudku odvolacího soudu, kterým byla uložena
povinnost žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou
stupňů, není však dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. proti
rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné. Nejvyšší
soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobkyně odmítl jako objektivně
nepřípustné.
6. Otázka zohlednění výsledku průtažného řízení při stanovení
zadostiučinění přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. nezakládá. Za situace,
kdy odvolací soud uzavřel, že nejistota žalobkyně ohledně výsledku řízení
spočívá pouze v tom, zda bude nebo nebude odhalen její nepoctivý úmysl a jako
dostačující satisfakci za nepřiměřenou délku daňového řízení shledal
konstatování nepřiměřené délky posuzovaného řízení (viz bod 22 napadeného
rozsudku), neodchýlil se od judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015, a usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2980/2023, bod 8 a 9).
Dovolací soud již dříve zdůraznil, že okolnost, že se účastník průtažného
civilního řízení dopustil protiprávního jednání, nevylučuje sama o sobě právo
na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním
postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 429/2021), nicméně konstatoval, že i v
nepřiměřeně dlouhých řízeních, která s ohledem na svoji podstatu neskončí
odsouzením účastníka pro trestný čin, lze s ohledem na výjimečné okolnosti
případu učinit závěr, že postačí účastníku poskytnout pouze satisfakci ve formě
konstatování nepřiměřené délky, aniž by došlo k jeho finančnímu odškodnění. V
již citovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 30 Cdo
2980/2023, bod 9, proti kterému podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud
usnesením ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. I. ÚS 231/24, jako zjevně
neopodstatněnou, pak dospěl Nejvyšší soud k souladnému závěru jako odvolací
soud v této věci, že skutkové zjištění o vědomém podílu žalobkyně na daňovém
úniku přesahujícím 500 000 Kč lze považovat za natolik zásadní a odůvodňující
jako dostatečné zadostiučinění ve formě konstatování nepřiměřené délky daňového
řízení.
7. Pokud žalobkyně v dovolání napadá závěr odvolacího soudu o vysoké
nebezpečnosti podvodného jednání (bod 12 dovolání), o úmyslném zapojení
žalobkyně do podvodného obchodního řetězce (bod 9 a 11 dovolání) nebo o tom, že
žalobkyně o podvodu věděla či vědět měla a mohla a nepřijala dostatečná
preventivní opatření (bod 8 dovolání), míří její námitky proti skutkovým
zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení a
nemohou založit přípustnost dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
8. Odvolací soud se v napadeném rozsudku neodchýlil ani od závěrů
učiněných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. 30 Cdo
2870/2023, jak namítá žalobkyně v dovolání, neboť ve věci sp. zn. 30 Cdo
2870/2023 odvolací soud a tedy i následně dovolací soud nevycházel ze stejného
skutkového zjištění jako v této věci, na jehož základě učinil závěr o
nepoctivém úmyslu. V rozsudku ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3531/2023,
body 26 až 28, pak Nejvyšší soud rozhodoval ve věci přiznání zadostiučinění za
nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o porušení povinnosti
při nakládání s odpady a vycházel ze skutkového zjištění o protiprávnosti
jednání účastníka průtažného řízení, tedy rovněž nikoli o zaviněném zapojení se
účastníka průtažného řízení do podvodného obchodního řetězce jako v této věci.
Závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo
3531/2023, že okolností, která vylučuje předpoklad o tom, že nepřiměřeně dlouhé
řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v
penězích, není bez dalšího skutečnost, že se účastník průtažného řízení
dopustil protiprávního jednání, tedy není v rozporu se závěrem odvolacího soudu
v této věci.
26. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání
přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
27. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §
243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. a
zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího
řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které
nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena
advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o
paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném
od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), ve
výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2024
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu