30 Cdo 2134/2019-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem
Zoubkem v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o
zadostiučinění a náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.
zn. 19 C 263/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 15. 2. 2019, č. j. 29 Co 35/2019-10, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání
nebyl zastoupen advokátem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona
č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí,
je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241,
postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno
opožděně, někým, kdo
k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není
dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat
v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví. Podle § 241b odst. 3 věty třetí o. s. ř. nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v
§ 241 ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu
soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví. Podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu
prvního stupně podle § 241b odst. 3 věty třetí, ačkoliv se nezdařilo odstranit
nedostatek podmínky uvedené v § 241, rozhodne o zastavení dovolacího řízení pro
nesplnění této podmínky dovolací soud. Dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem a netvrdil
ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli žalobce nebyl soudem prvního
stupně vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání, je z rozhodovací činnosti dovolacímu
soudu známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, v nichž po
žalované České republice požaduje náhradu ať již majetkové škody nebo
imateriální újmy, aniž by byl schopen srozumitelně zformulovat titul, na jehož
základě peněžitou náhradu požaduje, a omezuje se na proklamace o „zločineckém
režimu“, „státních zločincích“, „ochraně bohatých zlodějů a zločinců“ a
podobně. V řízeních zahájených takto neurčitými, popřípadě nedůvodnými žalobami
pak žalobce podává opravné prostředky včetně dovolání, které jsou opět vesměs
zjevně bezúspěšné. Závěr, že takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční a
sudičské, učinil Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08),
jakož i Nejvyšší soud, a to nejen v obecné poloze např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nýbrž i konkrétně ve vztahu k osobě žalobce
např. v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016, proti němuž
podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 713/17.
Dovolací soud z uvedeného důvodu ustáleně dovozuje, že žalobce si musí být
vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu
tato povinnost musí být známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž
byl žalobce mnohokrát bezúspěšně vyzýván k odstranění nedostatku povinného
zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo
624/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo
464/2018). Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem, který ve svém
usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému
poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu předestřel:
„Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat,
že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení
poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení
dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví
setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a
formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na
podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl
stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o
nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním
případě jako neúčelné.“
Dovolací soud uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení nejsou
splněny podmínky pro pokračování v dovolacím řízení, a proto řízení o dovolání
žalobce zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 7. 2019
Mgr. Hynek Zoubek
pověřený člen senátu