30 Cdo 2424/2022-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Miroslavem Hromadou, Ph.D.,
v právní věci žalobce P. R., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská
427/16, o zaplacení částky 225 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 43/2020, o dovolání žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2021, č. j. 28 Co 137/2021-43, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 7. 7. 2021 včasné dovolání,
při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II
a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele
při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž
nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o
dovolání. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není
třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit,
je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §
241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání
podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti
rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat
v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky
uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3
věta třetí o. s. ř.). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá
svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě
nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs
neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných
prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a
cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne
27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, dostupná z https://nalus.usoud.cz, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne
27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo
46/2021, dostupná z www.nsoud.cz). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání
žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající
procesní úkon žalobce pak dle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany,
a proto se k němu podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). I ve věci vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 2 byl žalobce opakovaně neúspěšný s žádostí o
osvobození od soudních poplatků (kromě předmětného usnesení viz dále usnesení
ze dne 28. 5. 2021, č. j.
47 C 43/2020-50) a byl již poučován o povinnosti
zastoupení advokátem při podání dovolání (viz usnesení ze dne 23. 11. 2021, č. j. 47 C 43/2020-93). Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal
ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z
uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku
povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o
jeho dovolání. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 3 věty třetí
o. s. ř. a řízení zastavil. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením
dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost
zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě k
zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto
i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné
žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tímto postupem pak žalobce
dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu, když podává mnohočetné
návrhy na zahájení různých řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i
nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by svá podání
zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující
jejich věcné projednání; takové počínání pak lze pokládat za obstrukční a
sudičské (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30
Cdo 4936/2017).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2022
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D.
pověřený člen senátu