USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Hynka Zoubka ve věci žalobce J. B.,
nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem v
Praze 5, Malátova 633/12, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro
zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží
390/42, o zaplacení částky 77 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 267/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2018, č. j. 70 Co 436/2017-339, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
000 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I) a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Takto soudy v řízení rozhodovaly poté, co Ústavní soud nálezem ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1680/13, zrušil předchozí zamítavý rozsudek Obvodního soudu
pro Prahu 2 ze dne 24. 2. 2011, č. j. 27 C 267/2008-78, potvrzující rozsudek
Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2011, č. j. 70 Co 317/2011-94, a usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 28 Cdo 122/2012-110. Uvedené částky se žalobce domáhal jako náhrady škody, která mu měla být
způsobena rozhodnutím o vazbě a nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního
stíhání ve věci posléze vedené před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 36 T
2/98 tím, že došlo ke znehodnocení jím vlastněných akcií společnosti SLATE -
B. D. S. O., a. s. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním (výslovně pouze jeho
výrok I), které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II přechodných
ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. Otázka „za jakých podmínek může odvolací soud potvrdit rozhodnutí soudu prvního
stupně, pokud tak učiní z jiných důvodů, než na jakých bylo založeno rozhodnutí
soudu prvního stupně“, jejímž prostřednictvím dovolatel namítá překvapivost
napadeného rozhodnutí, nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.,
neboť odvolací soud se při vydání svého rozhodnutí neodchýlil od judikatury
Nejvyššího soudu (či dovolatelem citovaného usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 743/16), jestliže uzavřel, že žalobce neunesl břemeno
tvrzení ohledně příčinné souvislosti mezi trestním stíháním a vznikem škody v
situaci, kdy byl žalobce již soudem prvního stupně (po zrušení předchozích
rozhodnutí ve věci nálezem Ústavního soudu) poučen o nutnosti doplnit svá
tvrzení o příčinách vzniku škodu o konkrétní skutečnosti, přičemž vycházel
právě z těch tvrzení, jež žalobce po výzvě soudu prvního stupně doplnil. Žalobce nebyl zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat ve vztahu k otázce
příčinné souvislosti, jež byla předmětem posuzování soudy obou stupňů, a
rozhodnutí odvolacího soudu tak nelze považovat za překvapivé (srov. například
rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009, či ze
dne 19. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3342/2016). Námitka dovolatele, že závěr odvolacího soudu o neunesení břemene tvrzení lze
považovat za „extrémně nesouladný s principy spravedlnosti“ rovněž nemůže
založit přípustnost dovolání, neboť při řešení otázky břemene tvrzení se
odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud
uzavřel, že bylo povinností žalobce tvrdit zcela konkrétní skutkové okolnosti
týkající se hospodaření společnosti SLATE - B. D. S. O., a. s.
a trestního
stíhání včetně toho, jak konkrétně jednotlivé z těchto skutečností ovlivnily
cenu akcií společnosti, a že absence konkrétních skutkových tvrzení nemůže být
nahrazena dokazováním (srov. například rozsudek velkého senátu občanskoprávního
a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo
619/2011, uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Poukazuje-li dovolatel v této souvislosti na skutečnost, že by
Ústavní soud jen stěží vyhověl předchozí ústavní stížnosti žalobce, pokud by
měl za to, že žalobní tvrzení byla zjevně nedostatečná, přehlíží, že důvodem
zrušení předchozích rozhodnutí byla jejich nepřezkoumatelnost a že Ústavní soud
uložil soudům vyhodnotit (nikoliv bez dalšího akceptovat) i další tvrzení
žalobce o příčinách vzniku škody a okolnostech případu. Tím, zda taková tvrzení
žalobce jsou úplná, se nezabýval. Dovolání nelze připustit ani pro posouzení otázky, zda „minulý zaměstnanecký
poměr soudce k účastníkovi řízení by v zásadě měl zakládat důvod pro vyloučení
soudce z projednání a rozhodnutí věci, pokud zde s ohledem na další okolnosti
nelze mít za to, že důvody k jakýmkoliv obavám o nestrannost soudce již
bezpečně pominuly“, jejímž prostřednictvím dovolatel fakticky namítá
zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Taková vada řízení není podle § 241a odst. 1 věta druhá o. s. ř. způsobilým
dovolacím důvodem, k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002,
uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne
30. 1. 2019, sen. zn. 29 NSCR 165/2018). K této vadě, jakož i k jiným vadám,
jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, smí dovolací soud
přihlédnout toliko v případě, že je dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může
se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.