30 Cdo 304/2025-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 60/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 3. 2015, č. j. 17 C 60/2014-37, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2015, č. j. 11 Co 126/2015-42, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 3. 2015, č. j. 17 C 60/2014-37, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů.
2. Usnesením ze dne 20. 4. 2015, č. j. 11 Co 126/2015-42, Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
3. Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podal dne 19. 5. 2015 žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. V dovolání současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, tuto žádost však nijak neodůvodnil.
4. Nejvyšší soud se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl v souladu s bodem 2 čl. II zákona č. 296/2017 Sb., zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
5. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
6. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
7. Podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
8. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
9. Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Ve zbylé části dovolání směřující proti usnesení odvolacího soudu se Nejvyšší soud zabýval splněním podmínek § 241 o. s. ř.
11. Pokud jde o žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků za toto dovolání a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
12. Navíc o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení soud prvního stupně rozhodl a zamítl ji unesením ze dne 21. 5. 2015, č. j. 17 C 60/2014-45, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 7. 2015, č. j. 11 Co 241/2015-49. Dovolací řízení proti tomuto usnesení odvolacího soudu pak bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, č. j. 30 Cdo 3716/2015-54, který rovněž uzavřel, že nejsou splněny podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci, poněvadž jeho majetkové poměry osvobození od soudních poplatků a tedy ani ustanovení zástupce z řad advokátů neodůvodňují.
13. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a jeho žádost u ustanovení zástupce byla zamítnuta. Nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. a dovolací řízení zastavil i ve vztahu k napadenému usnesení odvolacího soudu.
14. Pokud pak jde o žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků pro toto dovolací řízení, tak o této žádosti soudy nerozhodovaly a žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání nevyzývaly, neboť s ohledem na datum podání předmětného dovolání bylo celé řízení od placení soudních poplatků, tedy i poplatku z dovolání, osvobozeno [§ 11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 1. 5. 2015 do 6. 6. 2016].
15. Žalobce v dovolání vznesl „požadavek dle § 243 osř.“ a žádal „odkladný účinek“, tedy podal žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
16. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 2. 2025
JUDr. Hana Polášková Wincorová pověřená členka senátu