USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce M. B., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 351/25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 845 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 70/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2024, č. j. 19 Co 331/2023-215, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení 845 500 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání a nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 109/2012.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. 28 C 70/2021-185, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 40 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od 10. 5. 2021 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ročně od 10. 5. 2021 do zaplacení z částky 104 500 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Žalobu ve zbývajícím rozsahu co do požadavku žalobce na zaplacení 805 125 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok III) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 42 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV), že žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady řízení ve výši 256,50 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V), a že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady řízení ve výši 193,50 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI).
3. Městský soud v Praze k odvolání žalobce jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 1. 2024, č. j. 19 Co 331/2023-215, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III, IV, V a VI potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, účinného od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani samotný důvod dovolání.
5. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
6. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde. Těmto požadavkům však dovolatel nedostál, přičemž nevymezil ani vskutku konkrétní dovolací důvod (právní otázku) ve smyslu § 241a odst. 1, 3 o. s. ř., kterou by se dovolací soud měl zabývat.
8. Dovolatel ve svém podání a jeho doplnění ze dne 19. 4. 2024 – dále jen „dovolání“, k přípustnosti dovolání pouze ocitoval ustanovení § 237 o. s. ř. a uvedl, že má za to, že v dané věci jsou naplněny všechny předpoklady přípustnosti dovolání dle tohoto ustanovení „tak, jak dále vysvětlí v dovolacích důvodech“. Dále se však v dovolání ke konkrétnímu vymezení jeho přípustnosti již nevyjádřil. Žalobce v dovolání především vyjadřuje nesouhlas s výší přiznaného zadostiučinění a s porovnáním projednávané věci s obdobnými případy, které považuje za neodpovídající. Popisuje, o co v projednávané věci šlo, vysvětluje, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 109/2012, v němž žalobce vystupoval v pozici obžalovaného, bylo nezákonné, a jak vedení tohoto řízení negativně ovlivnilo kvalitu života žalobce, což mělo být promítnuto do poskytnutí finančního zadostiučinění. Rovněž uvedl, že požadoval a požaduje náhradu nákladů na vypracování znaleckých posudků z oboru psychiatrie, jejichž vypracování považuje za důvodné.
9. Dodává se, že dovolání proti části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok IV, V a VI rozsudku soudu prvního stupně, a proti výroku II rozsudku odvolacího soudu není objektivně přípustné, neboť podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 12. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu