Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 3283/2020

ze dne 2021-05-12
ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.3283.2020.1

30 Cdo 3283/2020-185

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta

Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce

B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu

spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 695 000 Kč,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 174/2015, o dovolání

žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2019, č. j. 39 Co

354/2019-131, t a k t o:

I. Dovolací řízení, týkající se části výroku I odvolacího soudu, kterou

bylo potvrzeno odmítnutí žaloby o zaplacení 500 000 Kč, se zastavuje.

II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího

řízení.

Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení souhrnné částky 695

000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla vzniknout následkem

nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřených délkách mnoha

soudních řízení a též zásahem do osobnostních práv žalobce.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29.

8. 2019, č. j. 26 C 174/2015-123, odmítl žalobu o zaplacení 500 000 Kč (výrok

I), zastavil řízení o částku 30 000 Kč (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení

165 000 Kč (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil

rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV, odmítl odvolání žalobce

proti výroku III (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na

náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Podáním dovolání ze dne 3. 1. 2020 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní

poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o

soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. K souvisejícím žádostem

žalobce odvolací soud potvrdil usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 39 Co

164/2020-153, usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 5. 2020, č. j. 26 C

174/2015-149, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků

pro dovolací řízení, a ve vztahu k témuž řízení byla zamítnuta žádost žalobce o

ustanovení právního zástupce. O žalobcově námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu Mgr. Víta Bičáka bylo

usnesením téhož soudu ze dne 24. 2. 2021, č. j. 32 Nd 95/2021-177, rozhodnuto

tak, že tento soudce není vyloučen z projednávání této věci. Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl

vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2021, č. j. 30 Cdo

3283/2020-167, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému

usnesení, v rozsahu odvolacím soudem potvrzeného výroku I soudu prvního stupně,

podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil (k

opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků podané žalobcem po uplynutí

dodatečné lhůty k jeho zaplacení Nejvyšší soud již nepřihlížel; srov. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod

číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve zbylém rozsahu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,

občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání odmítl jako nepřípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti

každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže

napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není

přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle

§ 229 odst. 4 o. s. ř. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout

rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání

nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení

odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního

stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Pokud tedy odvolací soud svým usnesením zčásti odmítnul odvolání žalobce (co do

výroku III soudu prvního stupně), nemůže být v tomu odpovídajícím rozsahu proti

uvedenému rozhodnutí dovolání přípustné, neboť je proti němu možno brojit

žalobou pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

dovolání podle § 237 není přípustné proti

rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání

rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč,

včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze

spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se

přitom nepřihlíží. Dovolání směřující proti té části výroku I usnesení odvolacího soudu, jíž bylo

potvrzeno zastavení řízení o částku 30 000 Kč, tak není podle § 238 odst. 1

písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť v této části bylo rozhodnuto o peněžitém

plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Konečně podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat

splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241b odst. 2 o. s. ř.), ani se

zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání

věcně projednat. Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle § 3 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i)

zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017,

zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla

povinnost zaplatit soudní poplatek za zbylé dovolání. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být

vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných

odkladů po předložení věci zčásti zastaveno a pro objektivní nepřípustnost ve

smyslu § 238 o. s. ř. dovolání ve zbylé části odmítnuto, nebylo již o návrhu na

odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017,

sp. zn. 30 Cdo 4619/2017). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.