30 Cdo 3283/2020-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta
Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce
B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 695 000 Kč,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 174/2015, o dovolání
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2019, č. j. 39 Co
354/2019-131, t a k t o:
I. Dovolací řízení, týkající se části výroku I odvolacího soudu, kterou
bylo potvrzeno odmítnutí žaloby o zaplacení 500 000 Kč, se zastavuje.
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení souhrnné částky 695
000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla vzniknout následkem
nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřených délkách mnoha
soudních řízení a též zásahem do osobnostních práv žalobce.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29.
8. 2019, č. j. 26 C 174/2015-123, odmítl žalobu o zaplacení 500 000 Kč (výrok
I), zastavil řízení o částku 30 000 Kč (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení
165 000 Kč (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV, odmítl odvolání žalobce
proti výroku III (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Podáním dovolání ze dne 3. 1. 2020 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní
poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o
soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. K souvisejícím žádostem
žalobce odvolací soud potvrdil usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 39 Co
164/2020-153, usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 5. 2020, č. j. 26 C
174/2015-149, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků
pro dovolací řízení, a ve vztahu k témuž řízení byla zamítnuta žádost žalobce o
ustanovení právního zástupce. O žalobcově námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu Mgr. Víta Bičáka bylo
usnesením téhož soudu ze dne 24. 2. 2021, č. j. 32 Nd 95/2021-177, rozhodnuto
tak, že tento soudce není vyloučen z projednávání této věci. Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl
vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2021, č. j. 30 Cdo
3283/2020-167, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému
usnesení, v rozsahu odvolacím soudem potvrzeného výroku I soudu prvního stupně,
podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil (k
opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků podané žalobcem po uplynutí
dodatečné lhůty k jeho zaplacení Nejvyšší soud již nepřihlížel; srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod
číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve zbylém rozsahu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání odmítl jako nepřípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není
přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle
§ 229 odst. 4 o. s. ř. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout
rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání
nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Pokud tedy odvolací soud svým usnesením zčásti odmítnul odvolání žalobce (co do
výroku III soudu prvního stupně), nemůže být v tomu odpovídajícím rozsahu proti
uvedenému rozhodnutí dovolání přípustné, neboť je proti němu možno brojit
žalobou pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
dovolání podle § 237 není přípustné proti
rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání
rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč,
včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží. Dovolání směřující proti té části výroku I usnesení odvolacího soudu, jíž bylo
potvrzeno zastavení řízení o částku 30 000 Kč, tak není podle § 238 odst. 1
písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť v této části bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Konečně podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat
splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241b odst. 2 o. s. ř.), ani se
zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání
věcně projednat. Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle § 3 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i)
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017,
zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla
povinnost zaplatit soudní poplatek za zbylé dovolání. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být
vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných
odkladů po předložení věci zčásti zastaveno a pro objektivní nepřípustnost ve
smyslu § 238 o. s. ř. dovolání ve zbylé části odmítnuto, nebylo již o návrhu na
odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017,
sp. zn. 30 Cdo 4619/2017). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.