USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců
Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobců a) V. S., a b) M.
S., zastoupených JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad
Moravou, Karlova 252, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za
nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 C
45/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.
5. 2023, č. j. 55 Co 122, 123/2023-123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Každý ze žalobců se žalobou došlou soudu dne 6. 9. 2021 na žalované domáhá
zaplacení částky 91 666 Kč s příslušenstvím, coby přiměřeného zadostiučinění za
nemajetkovou újmu způsobenou jim tvrzeným nesprávným úředním postupem
spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Hodoníně
pod sp. zn. 44 EXE 274/2016. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 8. 2022,
č. j. 44 C 45/2021-79, uložil žalované zaplatit každému ze žalobců ad a) a ad
b) částku 3 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z
částky 30 000 Kč od 4. 9. 2021 do 12. 11. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve
výši 8,5 % ročně z částky 3 750 Kč od 4. 9. 2021 do zaplacení (výrok I), zamítl
žalobu co do částky 57 916 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 %
ročně z částky 57 916 Kč od 4. 9. 2021 do zaplacení a z částky 30 000 Kč od 13. 11. 2021 do budoucna (výrok II), a uložil žalované zaplatit každému ze žalobců
ad a) a ad b) náhradu nákladů řízení ve výši 8 365 Kč (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek
soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému
ze žalobců 7 500 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 4. 9. 2021 do zaplacení, jinak
jej v tomto výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil
žalované zaplatit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů po 18 083 Kč
každému (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v plném rozsahu včasným dovoláním,
které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021
Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Podle § 238 odst. 1 písm. h) není dovolání podle § 237 přípustné proti
rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného
zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto
soudu úkolem soudu odvolacího. Nejvyšší soud při přezkumu výše zadostiučinění v
zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených
v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při
výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně
zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti
(notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, přičemž výslednou částkou se
zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní
případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobců není. Jinými slovy,
dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném
opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem
pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly
splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního
chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly
soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 %) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.
12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009. Otázka, zda mají průtahy v exekučním řízení větší dopad do osobní a majetkové
sféry povinného než průtahy v civilním řízení, a tedy je důvod pro nekrácení
základní částky zadostiučinění v nepřiměřeně dlouhém exekučním řízení za první
dva roky řízení, přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť
odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. část
VI stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“; a usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 21. 6. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1535/2022, proti němuž podaná ústavní stížnost
byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2022, sp. zn. I. ÚS
1721/22), pokud výši základní částky zadostiučinění zkrátil za první dva roky
na polovinu z důvodu, že každé řízení nějakou dobu trvá. Výjimkou není ani
řízení exekuční, zvláště mají-li v něm být posouzeny složitější právní otázky
jako například vykonatelnost exekučního titulu. Žalobci namítané okolnosti s
daným snížením základní částky zadostiučinění nijak nesouvisejí a jsou
zohlednitelné jen v rámci kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného ve
smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk. Otázka, zda může jít k tíži účastníka procesní postup zvolený soudem, když
takový postup vede k prodlužování řízení a následně v rámci řízení o přiznání
zadostiučinění za průtahy je přičten k tíži účastníka pro procesní složitost,
přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní
nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v
judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud zhodnotil jak kritérium
složitosti řízení, v rámci kterého snížil základní částku o 20 % z důvodu
procesní složitosti, neboť řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy
včetně Ústavního soudu, tak kritérium postupu soudů v řízení, kdy naopak dospěl
ke zvýšení základní částky o 10 % z důvodu dvou období dlouhodobější nečinnosti
obou obecných soudů (srov. část VI. Stanoviska). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 12. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu