Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 3357/2024

ze dne 2024-12-10
ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.3357.2024.1

30 Cdo 3357/2024-115

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 10 222 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 120/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, č. j. 58 Co 265/2024-109,

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

1. Žalobce se svým podáním ze dne 3. 10. 2023 domáhal po žalované zaplacení odškodnění ve výši 10 222 000 Kč, avšak nijak nedoložil ani neuvedl, že by nejprve uplatnil svůj požadavek u žalované, jak by dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb., byl povinen učinit.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 tak usnesením ze dne 8. 7. 2024, č. j. 37 C 120/2024-104, řízení zastavil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

5. Podle § 241 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy.

6. V situaci, kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.

7. Přestože žalobce nebyl vyzván, aby si pro podání dovolání proti napadenému usnesení zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, je nutno konstatovat, že z rozhodovací činnosti je dovolacímu soudu známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, a tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 302/2021, či přímo k osobě žalobce usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1470/2024, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 30 Cdo 855/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3170/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2642/2021). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a že poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.

8. Žalobce nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Dovolací soud si je vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě však žalobce k zaplacení soudního poplatku již nevyzýval, neboť z jeho postoje ve velkém množství dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož žalobce) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 12. 2024

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu