30 Cdo 3402/2024-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobce A. Ž., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 400 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 242/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2019, č. j. 11 Co 279/2019-52, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 7. 2019, č. j. 12 C 191/2018-46, zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2018, č. j. 11 Co 331/2018-14, z důvodu nezaplacení soudního poplatku z dovolání.
2. Usnesením ze dne 16. 9. 2019, č. j. 11 Co 279/2019-52, Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 19. 11. 2019 a současně požádal o osvobození od soudních poplatků z dovolání. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
5. Po vydání napadeného usnesení a postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému v souladu s usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 8. 2018, č. j. 12 C 191/2018-6, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. 11 Co 331/2018-14, vyzval Obvodní soud pro Prahu 2 žalobce usnesením ze dne 3. 12. 2019, č. j. 18 C 242/2019-58, které bylo žalobci doručeno dne 9. 12. 2019, k zaplacení soudního poplatku ze žaloby ve výši 2 000 Kč, na což žalobce reagoval další (textově zcela shodnou) žádostí o osvobození od soudních poplatků ze dne 24. 12. 2019. Po prověření poměrů žalobce Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 29. 6. 2020, č. j. 18 C 242/2019-127, žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal, čímž vyřídil i (jen cca o měsíc dříve podanou textově shodnou) žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků pro toto dovolací řízení, týkající se dovolání proti procesnímu, nikoliv konečnému, rozhodnutí v dané věci, vydanému v rámci řízení před soudem prvního stupně. Soudní poplatek z dovolání, ani ze žaloby žalobce neuhradil. Obvodní soud pro Prahu 2 tedy usnesením ze dne 21. 8. 2020, č. j. 18 C 242/2019-129, řízení pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby zastavil a teprve po více jak čtyřech letech předložil věc Nejvyššímu soudu k vyřízení dosud procesně neukončeného dovolacího řízení proti zastavení dovolacího řízení ohledně posouzení místní nepříslušnosti soudu prvního stupně.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
7. Podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem.
8. Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, jenž tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích, 4 000 Kč, tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný [srov. § 4 odst. 1 písm. c) a § 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích].
9. Protože žalobce nebyl od placení soudního poplatku z dovolání osvobozen a soudní poplatek z dovolání dosud nezaplatil, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, za použití § 243f odst. 2 o. s. ř.
10. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení k zaplacení soudního poplatku z dovolání vyzván, neboť si této své poplatkové povinnosti byl vědom, poněvadž k dovolání připojil žádost o osvobození od placení tohoto soudního poplatku. Navíc byl o povinnosti platit poplatek z dovolání, jeho výši i následcích jeho nezaplacení poučen již ve vztahu ke svému předchozímu dovolání usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 7. 2019, č. j. 12 C 191/2018-44, které mu bylo doručeno dne 4. 7. 2019 (k tomu srov. obdobně například usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2295/2024, nebo ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2148/2024).
11. Vzhledem k tomu, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), otázkou nedostatku zastoupení žalobce v dovolacím řízení se Nejvyšší soud již nezbýval.
12. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že k zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání přistoupil z důvodu, že pouze tak v souladu s § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zanikne žalobci povinnost soudní poplatek z dovolání zaplatit, ačkoliv s ohledem na skončení samotného řízení o žalobě by přicházelo v úvahu i odmítnutí dovolání dle § 243c odst. 1 o. s. ř. z důvodu jeho bezpředmětnosti v důsledku okolností nastalých po vydání napadeného usnesení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2022, nebo ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2045/2015).
13. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2024
JUDr. Hana Polášková Wincorová pověřená členka senátu