30 Cdo 3486/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 640.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 56/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013, č. j. 11 Co 211/2013 - 26, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání žalobce odmítl.
Odvolací soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. 1. 2013, č. j. 23 C 56/2012 – 19, kterým soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, dle kterého žalobce před podáním žaloby žalovanou nepožádal o mimosoudní uspokojení svého nároku podle ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
V dovolání žalobce zpochybňuje skutkové zjištění o tom, že nárok nebyl u
žalované uplatněn v rámci předběžného projednání, nikoli právní posouzení věci odvolacím soudem, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). V otázce nemožnosti vyhovět žalobě na náhradu nemajetkové újmy proti státu v rozsahu, v jakém nebyl nárok uplatněn v rámci předběžného projednání u žalované, pak napadené rozhodnutí odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 197/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1891/2007; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz). V posuzovaném případě se nejednalo o situaci, kdy by bylo možno o nároku žalobce rozhodnout, ačkoliv tento nárok nebyl uplatněn v rámci předběžného projednání u žalované, neboť žalovaná v řízení nedala najevo, že nárok žalobce uspokojit nehodlá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 25 Cdo 737/2008). Ostatní námitky žalobce nesplňují formální požadavky na vymezení dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., proto k nim dovolací soud nemohl přihlédnout. Přípustnost dovolání nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z žalobcem vymezených otázek. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 31. března 2014
JUDr. Pavel Simon předseda senátu