USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně R. Š., zastoupené Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem v Táboře, Klokotská 103/13, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 18/2016, o dovolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2024, č. j. 14 Co 265/2022-934, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2024, č. j. 14 Co 265/2022-952, takto:
I. Dovolání žalobkyně i žalované se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou (po částečném zastavení řízení a připuštěné změně žaloby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 6. 2019, č. j. 22 C 18/2016-222, a usnesením stejného soudu vyhlášeným při jednání dne 24. 7. 2020) domáhala po žalované zaplacení částky 1 210 762 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 760 762 Kč od 3. 12. 2015 do 5. 9. 2017 a z částky 1 210 762 Kč od 6. 9. 2017 do zaplacení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou 22 správních řízení a na ně navazujících 2 soudních řízení o doplatcích na bydlení žalobkyně za říjen 2012 až květen 2013, říjen 2013, prosinec 2013 až srpen 2014 a o příspěvku na živobytí žalobkyně za říjen 2013 až leden 2014 s tím, že žalobkyně určila, jakou částku z důvodu nepřiměřené délky toho kterého řízení požaduje.
Prvním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 7. 2020, č. j. 22 C 18/2016-303, který nabyl právní moci jen ve výroku I, bylo žalované uloženo uhradit žalobkyni částku 10 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2005 do zaplacení; jinak byl tento první rozsudek zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2021, č. j. 14 Co 426/2020-427. Nadále tedy žalobkyně požadovala za správní řízení ohledně příspěvku na živobytí za říjen 2013 částku 55 000 Kč, ohledně příspěvku na živobytí za listopad 2013 částku 60 000 Kč, ohledně příspěvku na živobytí za prosinec 2013 částku 100 000 Kč, ohledně příspěvku na živobytí za leden 2014 částku 50 000 Kč, ohledně doplatku na bydlení za říjen 2012 částku 127 375 Kč (tj. 137 500 Kč snížených o přiznaných 10 125 Kč), ohledně doplatku na bydlení za listopad 2012 částku 8 250 Kč, ohledně doplatku na bydlení za prosinec 2012 částku 6 875 Kč, za soudní řízení ohledně doplatku na bydlení za listopad a prosinec 2012 u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 60 Ad 15/2013 částku 7 500 Kč, za správní řízení ohledně doplatku na bydlení za leden 2013 částku 7 062 Kč, ohledně doplatku na bydlení za únor 2013 částku 5 400 Kč, ohledně doplatku na bydlení za březen 2013 částku 1 500 Kč, ohledně doplatku na bydlení za duben 2013 částku 2 175 Kč, ohledně doplatku na bydlení za květen 2013 částku 1 500 Kč, za soudní řízení ohledně doplatku na bydlení za leden až květen 2013 u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 60 Ad 10/2014 a Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 175/2014 částku 7 500 Kč, za správní řízení ohledně doplatku na bydlení za říjen 2013 částku 500 Kč, ohledně doplatku na bydlení za prosinec 2013 částku 102 500 Kč, ohledně doplatku na bydlení za leden 2014 částku 60 000 Kč, ohledně doplatku na bydlení za únor 2014 částku 97 500 Kč, ohledně doplatku na bydlení za březen 2014 částku 72 500 Kč, ohledně doplatku na bydlení za duben 2014 částku 90 000 Kč, ohledně doplatku na bydlení za květen 2014 částku 87 500 Kč, ohledně doplatku na bydlení za červen 2014 částku 85 000 Kč, ohledně doplatku na bydlení za červenec 2014 částku 82 500 Kč a ohledně doplatku na bydlení za srpen 2014 částku 82 500 Kč (dále jen „posuzovaná řízení“).
Následně žalobkyně podáním ze dne 28. 7. 2021 rozšířila žalobu o částku 90 000 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí vzniká i nepřiměřeně dlouhým odškodňovacím řízením. Tuto změnu žaloby připustil Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením vyhlášeným při jednání dne 23. 2. 2022.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 4. 3. 2022, č. j. 22 C 18/2016-688, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 063 Kč (výrok I) a ohledně částky ve výši 43 937 Kč žalobu zamítl (výrok II), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 563 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok III) a ohledně částky ve výši 48 437 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3.
12. 2015 do zaplacení žalobu zamítl (výrok IV), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 313 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok V) a ohledně částky ve výši 49 687 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení žalobu zamítl (výrok VI), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok VII) a ohledně částky ve výši 76 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6.
9. 2017 do zaplacení a z částky 34 250 Kč od 3. 12. 2015 do 5. 9. 2017 žalobu zamítl (výrok VIII), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok IX) a ohledně částky ve výši 41 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení žalobu zamítl (výrok X), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 89 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82 375 Kč od 3.
12. 2015 do zaplacení a z částky 7 500 Kč od 6. 9. 2017 do zaplacení (výrok XI) a ohledně částky ve výši 37 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 9. 2017 do zaplacení žalobu zamítl (výrok XII), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok XIII) a ohledně částky ve výši 2 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení žalobu zamítl (výrok XIV), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 688 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3.
12. 2015 do zaplacení (výrok XV) a ohledně částky ve výši 1 187 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok XVI) a částky ve výši 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení žalobu zamítl (výrok XVII), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok XVIII) a ohledně částky ve výši 1 812 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3.
12. 2015 do zaplacení žalobu zamítl (výrok XIX), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 031 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12.
2015 do zaplacení (výrok
XX) a ohledně částky ve výši 369 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok XXI) a částky ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení žalobu zamítl (výrok XXII), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok XXIII) a částku ve výši 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3.
12. 2015 do zaplacení (výrok XXIV) a ohledně částky ve výši 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení žalobu zamítl (výrok XXV), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok XXVI) a částku ve výši 35 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok XXVII) a ohledně částky ve výši 66 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6.
9. 2017 do zaplacení a z částky 21 750 Kč od 3. 12. 2015 do 5. 9. 2017 žalobu zamítl (výrok XXVIII), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 313 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok XXIX) a ohledně částky ve výši 49 687 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 9. 2017 do zaplacení a z částky 44 687 Kč od 3. 12. 2015 do 5. 9. 2017 žalobu zamítl (výrok XXX), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3.
12. 2015 do zaplacení (výrok XXXI) a ohledně částky ve výši 71 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 9. 2017 do zaplacení a z částky 26 500 Kč od 3. 12. 2015 do 5. 9. 2017 žalobu zamítl (výrok XXXII), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok XXXIII) a ohledně částky ve výši 57 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 9. 2017 do zaplacení a z částky 30 000 Kč od 3.
12. 2015 do 5. 9. 2017 žalobu zamítl (výrok XXXIV), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok XXXV) a ohledně částky ve výši 62 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 9. 2017 do zaplacení a z částky 15 375 Kč od 3. 12. 2015 do 5. 9. 2017 žalobu zamítl (výrok XXXVI), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3.
12. 2015 do zaplacení (výrok XXXVII) a ohledně částky ve výši 69 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 9. 2017 do zaplacení a z částky 22 000 Kč od 3. 12. 2015 do 5. 9. 2017 žalobu zamítl (výrok XXXVIII), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12.
2015 do zaplacení (výrok
XXXIX) a ohledně částky ve výši 61 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 9. 2017 do zaplacení a z částky 13 750 Kč od 3. 12. 2015 do 5. 9. 2017 žalobu zamítl (výrok XL), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok XLI) a ohledně částky ve výši 63 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 9. 2017 do zaplacení a z částky 16 250 Kč od 3. 12. 2015 do 5.
9. 2017 žalobu zamítl (výrok XLII), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení (výrok XLIII) a ohledně částky ve výši 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 9. 2017 do zaplacení a z částky 10 000 Kč od 3. 12. 2015 do 5. 9. 2017 žalobu zamítl (výrok XLIV) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 734 Kč (výrok XLV) a vedlejší účastnici na straně žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí (která již svou účast na řízení ukončila dopisem ze dne 13.
11. 2024; dále jen „bývalá vedlejší účastnice“) povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 734 Kč (výrok XLVI).
3. Městský soud v Praze jako odvolací soud k odvolání žalované a bývalé vedlejší účastnice na její straně svým prvním rozsudkem ze dne 9. 12. 2022, č. j. 14 Co 265/2022-780, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, XLV a XLVI zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I prvního rozsudku odvolacího soudu) a ve výrocích III, V, VII, IX, XI, XIII, XV, XVIII, XX, XXIII, XXIV, XXVI, XXVII, XXIX, XXXI, XXXIII, XXXV, XXXVII, XXXIX, XLI a XLIII ohledně částky 139 473 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3.
12. 2015 do zaplacení jej potvrdil, ve zbylé části těchto výroků jej změnil tak, že žalobu ohledně zaplacení částky 222 610 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II prvního rozsudku odvolacího soudu). Následně soud prvního stupně s ohledem na zpětvzetí žaloby co do zbylé části předmětu řízení (tj. co do částky 46 063 Kč přiznané zrušeným výrokem I rozsudku soudu prvního stupně), kterou žalovaná žalobkyni uhradila, usnesením ze dne 31. 3. 2023, č. j. 22 C 18/2016-859, řízení zastavil (výrok I), rozhodl o vrácení soudního poplatku za rozšíření žaloby ve výši 2 000 Kč (výrok II), rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči České republice – Ministerstvu spravedlnosti, označené jako žalovaná 2) (výrok III), a České republice – Ministerstvu financí, označené jako žalovaná 1), a bývalé vedlejší účastnici uložil povinnost rovným dílem zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 125 Kč (výrok IV).
Výše uvedený první rozsudek odvolacího soudu však byl na základě dovolání žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2024, č. j. 30 Cdo 1592/2023-878, v části výroku II, jíž byly změněny výroky III, V, VII, IX, XI, XIII, XV, XVIII, XX, XXIII, XXIV, XXVI, XXVII, XXIX, XXXI, XXXIII, XXXV, XXXVII, XXXIX, XLI a XLIII rozsudku soudu prvního stupně a žaloba ohledně částky 222 610 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 215 110 Kč od 3. 12. 2015 do zaplacení a z částky 7 500 Kč od 6.
9. 2017 do zaplacení byla zamítnuta, a dále usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2023, č. j. 22 C 18/2016-859, ve výroku IV o nákladech řízení zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve zbytku pak bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.
4. Následně odvolací soud rozsudkem ze dne 2. 8. 2024, č. j. 14 Co 265/2022-934, ve znění opravného usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 9. 2024, č. j. 14 Co 265/2022-952, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III, XVIII, XX, XXIII, XXIV a XXVI změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 6 563 Kč s příslušenstvím, částky 5 250 Kč s příslušenstvím, částky 5 031 Kč s příslušenstvím, částky 2 175 Kč s příslušenstvím, částky 1 500 Kč s příslušenstvím a částky 500 Kč s příslušenstvím zamítl, ve výrocích VII, IX, XXVII a XXIX jej ohledně částky 22 938 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 22 938 Kč s příslušenstvím zamítl, jinak jej v těchto výrocích a dále ve výrocích V, XI, XIII, XV, XXXI, XXXIII, XXXV, XXXVII, XXXIX, XLI a XLIII ohledně částky 178 653 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 3. 12. 2015 do zaplacení potvrdil (výrok I druhého rozsudku odvolacího soudu). Dále žalované a bývalé vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 17 143 Kč (výrok II druhého rozsudku odvolacího soudu) a na nákladech odvolacího řízení pak částku 34 250 Kč (výrok III druhého rozsudku odvolacího soudu).
5. Druhý rozsudek odvolacího soudu napadly včasným dovoláním žalobkyně i žalovaná. Žalobkyně výslovně podala dovolání proti druhému rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, žalovaná jej pak dle obsahu dovolání napadla jen ve výroku I v rozsahu potvrzení přiznání částky 178 653 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 3. 12. 2015 do zaplacení. Obě tato dovolání však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro nepřípustnost.
6. Pokud jde o dovolání žalobkyně, tak Nejvyšší soud předně konstatuje, že toto dovolání proti části výroku I druhého rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzení některých výroků rozsudku soudu prvního stupně, resp. jejich částí, není subjektivně přípustné, neboť odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná a napadla pouze výroky, kterými bylo žalobě částečně vyhověno. Jejich potvrzením tedy odvolací soud potvrdil přiznání těchto částek žalobkyni. Oprávnění dovolání podat (subjektivní přípustnost) pak svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 31 Cdo 2675/99), což není případ dovolání žalobkyně v rozsahu napadeného potvrzení vyhovujících výroků. Nejvyšší soud tedy dovolání žalobkyně v této části jako subjektivně nepřípustné dle § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
7. Dále není dovolání žalobkyně přípustné ani v části směřující proti výrokům II a III druhého rozsudku odvolacího soudu, a to podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení, jak byla žalobkyně v napadeném rozsudku výslovně poučena (byť s odkazem na nesprávné písmeno § 238 odst. 1 o. s. ř.). Z těchto důvodů se tudíž dovolací soud nemůže zabývat ani otázkami formulovanými žalobkyní ve vztahu k těmto výrokům [zejm. část II písm. f) dovolání].
8. Pokud jde o dovolání žalobkyně v části směřující proti výroku I druhého rozsudku odvolacího soudu v rozsahu změny rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby ohledně částky 43 957 Kč (tj. 6 563 Kč, 5 250 Kč, 5 031 Kč, 2 175 Kč, 1 500 Kč, 500 Kč a 22 938 Kč) s příslušenstvím, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ani v tomto směru není dovolání objektivně přípustné, a to dle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť takto bylo rozhodnuto o nároku nepřevyšujícím částku 50 000 Kč a současně se nejedná o vztahy ze spotřebitelských smluv či pracovněprávní vztahy. Tento závěr je pak v souladu i s nejnovější judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, publikovaný pod č. 74/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), neboť součet všech (jinak samostatných) nároků, ohledně nichž žalobkyně podala subjektivně přípustné dovolání, nedosahuje částky 50 000 Kč, není tudíž třeba podrobně se zabývat tím, které z formulovaných otázek se vztahují k jakým z těchto nároků a zda se týkají jen jednoho či více z nich. Přípustnost dovolání v tomto směru nemůže založit ani skutečnost, že žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu i v dalším, pro ni již subjektivně nepřípustném rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3219/2020, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 403/21, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2169/2017).
9. Ve vztahu k dovolání žalované se pak Nejvyšší soud zabýval jeho přípustností dle § 237 o. s. ř. Jediná žalovanou vymezená právní otázka, zda lze přiznat na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky řízení vyšší částku, než jaká byla předmětem posuzovaného řízení, přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud uzavřel, že posuzovaná řízení (o dávky v hmotné nouzi) představují dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva řízení s typově zvýšeným významem pro poškozeného.
K námitkám žalované (a bývalé vedlejší účastnice) prosazujícím snížený význam posuzovaných řízení (mimo jiné i s ohledem na výši částek, o něž v řízení šlo) pak uvedl, že výši částek, o které v jednotlivých řízeních šlo, do úpravy základní částky odškodnění nelze promítnout, neboť jejich výše význam řízení nesnižuje. Dávky v hmotné nouzi jsou poskytovány obvykle v řádech stovek či jednotek tisíc korun, ovšem již z povahy těchto dávek je zřejmé, že pro osoby ocitající se v hmotné nouzi je příjem dávek vzhledem k jejich sociálním a majetkovým poměrům podstatný a význam těchto dávek nelze bagatelizovat výší částky.
Z ostatních žalovanou tvrzených okolností (že se žalobkyně sama dobrovolně rozhodla při studiu využít samostatné bydlení, nakonec jí vypomohli rodiče, že úkony v řízeních za ni činil od určité doby její otec a žalobkyně se již o jejich průběh příliš nezajímala, a že od 1. 9. 2017 nastoupila do zaměstnání a dávky hmotné nouze pro ni pozbyly na významu) nicméně odvolací soud snížení (typově zvýšeného) významu posuzovaných řízení následně dovodil a uzavřel tedy, že význam posuzovaných řízení pro žalobkyni byl standardní, nikoli zvýšený (viz odstavec 59 odůvodnění druhého rozsudku odvolacího soudu).
V první řadě se tudíž dovolání žalované míjí s obsahem druhého rozsudku odvolacího soudu, pokud namítá, že se s touto její námitkou odvolací soud nevypořádal, neboť tak odvolací soud učinil. Napadený rozsudek se tudíž neocitl v rozporu s žalovanou citovanými nálezy Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. I. ÚS 729/00, jenž se navíc věnoval opomenutým důkazům, nikoliv nevypořádání právních námitek, nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 3316/15, ze dne 4.
4. 2013, sp. zn. I. ÚS 3271/12, ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 176/96, ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 563/03, a ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11).
10. Současně se odvolací soud svým výše uvedeným závěrem neodchýlil ani od judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k posouzení kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“)], podle níž má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován, a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného.
Je-li předmětem řízení peněžité plnění (nešlo-li o řízení s typově zvýšeným významem), není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010, nebo žalovanou odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.
11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011). Závěr judikatury Nejvyššího soudu tudíž kategoricky nezakazuje, aby výše zadostiučinění přesahovala peněžitý předmět řízení, pokud pro to svědčí další zákonná kritéria. Navíc tento závěr nelze bez dalšího aplikovat na řízení s typově zvýšeným významem, mezi něž posuzovaná řízení patří, jak ostatně odvolací soud ve svém druhém rozsudku výslovně zdůraznil.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 2. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu