30 Cdo 3825/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobce F. F., proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 20 000 000
Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 252/2014, o dovolání
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, č. j. 25 Co
517/2014-108, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 11.
2014, č. j. 22 C 252/2014-92, zamítl žádost žalobce o ustanovení právního
zástupce. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce přesvědčivým způsobem
neprokázal, že jeho majetkové a sociální poměry osvobození od soudních poplatků
opodstatňují. Žalobcem poskytnuté údaje jsou nedostatečné, neumožňují si udělat
představu o tom, jak si žalobce opatřuje obživu, a zda je skutečně nezbytné
žalobci osvobození od soudních poplatků poskytnout (resp. ustanovit právního
zástupce). Soud dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010,
sp. zn. 30 Cdo 1507/2009, a konstatoval, že žalobce ani po výzvě žalobu
nedoplnil. Ta tak zůstává neprojednatelná, když neobsahuje minimální
náležitosti.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení výrokem I rozhodl,
že soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 JUDr. Veleman není vyloučen z
projednávání a rozhodování této věci. Výrokem II usnesení soudu prvního stupně
potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce své osobní, sociální a
finanční poměry věrohodně neprokázal. Vady žaloby přes podrobné poučení
neodstranil. Nelze tak zjistit čeho a na jakém základě se žalobce domáhá. S
ohledem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1507/2009 soud prvního
stupně správně žádost žalobce zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne
27. 4. 2015 (č. l. 113), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a
které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce
zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Žalobce současně v dovolání požádal o ustanovení zástupce (advokáta).
Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 12. 2015, č. j. 22 C 252/2014-163,
které bylo žalobci doručeno dne 4. 1. 2016, a usnesením ze dne 6. 6. 2016, č.
j. 22 C 252/2014-181, které bylo žalobci doručeno dne 22. 7. 2016, vyzval
žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání proti napadenému usnesení odvolacího
soudu, a současně žalobce poučil, že nebude-li do deseti dnů ode dne doručení
tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané
dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na uvedené výzvy reagoval podáním ze dne 6. 1. 2016 (č. l. 164) a
podáním ze dne 5. 8. 2016 (č. l. 185) označeným jako dovolání, ve kterých opět
požádal o ustanovení zástupce (advokáta). Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž
odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti
účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí
odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015). Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení
ustanoven zástupce z řad advokátů. Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti
známo, že žalobce zahajuje velké množství soudních sporů se státem, většinou
neúspěšně. V podání, kterým řízení zahájil, a v podáních následujících přitom
žalobce neuvedl ani takové rozhodné skutečnosti, na základě kterých by bylo
možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby. Vzhledem ke všem
okolnostem lze mít nárok žalobce (při daném stavu řízení) za zjevně bezúspěšné
uplatňování práva (k tomu dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016).
S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší soud dále nezabýval ostatními závěry
soudu odvolacího (poměry žalobce), neboť nebyla splněna již první podmínka
uvedená v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení
Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se
řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 16. února 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu