U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 606 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 35 C 19/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2017, č. j. 62 Co 166/2017-63, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 3. 2017, č. j. 35 C 19/2017-55, řízení zastavil (výrok I), dále nevyhověl návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z toho, že nárok uplatněný žalobou v této věci byl již dříve u Obvodního soudu pro Prahu 5 uplatněn (pod sp. zn. 9 C 27/2016), když účastníci i předmět sporu v obou těchto řízeních jsou totožné.
Na základě uvedeného soud prvního stupně dospěl k závěru, že projednání věci brání neodstranitelný nedostatek podmínky spočívající v překážce litispendence. Při rozhodování o žádosti žalobce o ustanovení zástupce soud prvního stupně též uvážil, že projednání věci brání překážka věci zahájené a shledal, že pro nedostatek podmínek řízení se v této věci jedná o bezúspěšné uplatňování práva, pročež nemohou být splněny podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků, jež jsou předpokladem pro ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 16. 6. 2017, č. j. 62 Co 166/2017-63, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel z týchž skutkových zjištění jako soud prvního stupně a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že u obou projednávaných věcí je totožný předmět řízení, neboť nárok vymezený žalobním petitem vyplývá v obou případech ze stejného skutkového vylíčení a založena je tím i totožnost účastníků řízení.
Jedná se proto o neodstranitelný nedostatek podmínky občanského soudního řízení spočívající v překážce věci zahájené. Odvolací soud pak rovněž shledal správným i závěr soudu prvního stupně o tom, že v případě podání žalobce jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když ve věci nemohou být splněny zákonné podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků a tedy ani pro to, aby byl žalobci v této věci ustanoven zástupce z řad advokátů. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 27.
7. 2017 (č. l. 66) včasné dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o.
s. ř.“
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta ve smyslu § 241 o.
s. ř. a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Je nutno konstatovat, že o této podmínce byl žalobce soudy prvního stupně poučen v řízeních, ve kterých se rozhodovalo (či rozhoduje) o jeho obdobných nárocích. Z rozhodovací činnosti dovolacího soudu je známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění podmínky vyzýván, a tudíž žalobce musel být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. řízení před dovolacím soudem pod sp. zn. 30 Cdo 2314/2017, 30 Cdo 2012/2017, 30 Cdo 2013/2017, 30 Cdo 1487/2017, 30 Cdo 1488/2017).
Nejvyšší soud má proto za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 31. ledna 2018
JUDr. Pavel Simon předseda senátu