USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem
Vláčilem v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o
zaplacení 944 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C
120/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.
3. 2018, č. j. 13 Co 109/2018-22, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým usnesením ze dne
23. 2. 2018, č. j. 43 C 120/2017-17, odmítl žalobu (výrok I) a vyslovil, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a dále
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení
(výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání
nebyl zastoupen advokátem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické
vzdělání. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241,
postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno
opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti
rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat
v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví. Dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem a netvrdil
ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli žalobce nebyl soudem prvního
stupně vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání, je z rozhodovací činnosti dovolacímu
soudu známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, v nichž po
žalované České republice požaduje náhradu ať již majetkové škody nebo
imateriální újmy, aniž by byl schopen srozumitelně zformulovat titul, na jehož
základě peněžitou náhradu požaduje, a omezuje se na proklamace o „zločineckém
režimu“, „státních zločincích“, „ochraně bohatých zlodějů a zločinců“ a
podobně. V řízeních zahájených takto neurčitými, popřípadě nedůvodnými žalobami
pak žalobce podává opravné prostředky včetně dovolání, které jsou opět vesměs
zjevně bezúspěšné. Závěr, že takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční a
sudičské, učinil minulosti již Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze
dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08), jakož i Nejvyšší soud, a to nejen v obecné poloze např. v usnesení
ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nýbrž i konkrétně ve vztahu k
osobě žalobce např. v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016,
proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze
dne 28. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 713/17. Nejvyšší soud na základě řečeného pravidelně dovozuje, že žalobce si musí být
vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen advokátem,
jelikož mu tato povinnost musí být známa z jiných paralelně probíhajících
řízení, v nichž byl žalobce mnohokrát bezúspěšně vyzýván k odstranění
nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018).
Dovolací soud zde odkazuje i na obdobné závěry
plynoucí z usnesení Ústavního soudu, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13,
podle nichž „pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti
opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na
poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Nejvyšší soud tak vzhledem k řečenému uzavírá, že pro nedostatek
povinného zastoupení nejsou splněny podmínky pro pokračování v dovolacím
řízení, a proto řízení o dovolání žalobce zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2018
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu