30 Cdo 4169/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v
právní věci žalobkyně S-INVEST, s. r. o., se sídlem Strání, Květná 186,
identifikační číslo osoby 607 48 656, zastoupené JUDr. Janem Hrbáčkem,
advokátem se sídlem v Brně, Kachlíkova 15, proti žalované Kociánka REALITY, a.
s., se sídlem v Brně, Rašínova 2, identifikační číslo osoby 269 19 231,
zastoupené Mgr. Radovanem Dospělem, advokátem se sídlem v Brně, Tábor 2333/8, o
určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti
pod sp. zn. 3 C 39/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v
Brně, pobočce ve Zlíně, ze dne 19. prosince 2013, č. j. 60 Co 511/2013-64,
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku usnesení Krajského soudu v Brně,
pobočce ve Zlíně, ze dne 19. prosince 2013, č. j. 60 Co 511/2013-64, jímž byl
změněn rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. září 2013, č. j.
3 C 39/2013-78, v jeho nákladovém výroku II. (kterým byla žalované uložena
povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 114.100,- Kč do
tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně) tak, že „náhrada
nákladů řízení se nepřiznává žádnému z účastníků“, a dále bylo rozhodnuto, že
žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, je třeba
podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout, neboť odvolací soud (z hlediska
konečného výsledku) se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu. Podle názoru dovolacího soudu - s ohledem na princip materiální
publicity údajů zapsaných v obchodním rejstříku dle předchozí právní úpravy –
obch. zák. č. 513/1991 Sb., v rozhodném znění, jakož i s přihlédnutím ke
konstantní judikatuře dovolacího soudu vztahující se k dané materii (srov.
např. usnesení ze dne 16. dubna 2008, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007, usnesení ze dne
10. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2627/2007, rozsudek ze dne 30. července 2008,
sp. zn. 29 Odo 840/2006, rozsudek ze dne 19. září 2008, sp. zn. 21 Cdo
4141/2007, rozsudek ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 4553/2008, rozsudek
ze dne 21. září 2011, sp. zn. 30 Cdo 729/2010; všechna uvedená rozhodnutí jsou
veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu
http://www.nsoud.cz) – nebylo možné na vrub žalované přičítat, že mohla a měla
zjistit, že „v důsledku aplikace § 381 odst. 1, 6 obchodního zákoníku skončilo
jednatelství (J. K.) u žalobce datem 19. 3. 2013 vzhledem k tomu, že na
společnost IPOS – Group, s. r. o., kde je J. K. jediným jednatelem a
společníkem, byl dne 19. 12. 2012 prohlášen konkurz.“ Protože z hlediska
výsledku by již z vyloženého důvodu žalobkyně nemohla být v řízení procesně
úspěšná, pak je třeba uzavřít, že její dovolání s dovolací argumentací, která
vyvěrá z odlišného právního názoru, než který je konstantně zaujímán ve shora
připomenuté judikatuře dovolacího soudu, bylo dovolacím soudem shledáno
nepřípustným.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první
o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst.
3 věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu