U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v
právní věci žalobkyně INEL – Ingen, s. r. o., identifikační číslo osoby
27996611, se sídlem v Plzni, Kollárova 623/42, zastoupené JUDr. Markem
Görgesem, advokátem GÖRGES & PARTNERS, advokátní kancelář, se sídlem v Plzni,
Žižkova 52, proti žalované České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu,
se sídlem v Praze 1, Na Františku 1039/32, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 25 C 67/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 7. 5. 2015, č. j. 29 Co 27/2015-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního
stupně o zaplacení částky 968 105,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody,
která měla žalobkyni vzniknout nevyplacením dotace v důsledku nesprávného
úředního postupu pracovnice Agentury pro podporu podnikání a investic
CzechInvest při poskytnutí informace o podmínkách čerpání dotace.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, včasným
dovoláním, kterým podle obsahu brojí proti potvrzujícímu výroku napadeného
rozsudku.
Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7
zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s.
ř.“, odmítl dovolání jako nepřípustné.
Podle dovolatelky se odvolací soud ve smyslu § 237 o. s. ř. odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování otázky „splnění
předpokladů odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., konkrétně
zda s ohledem na zjištěný skutkový stav bylo možné učinit právní závěr o
neexistenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním Agentury pro
podporu podnikání a investic CzechInvest a škodou vzniklou žalobkyni. Soud se
při řešení této otázky odchýlil od judikatury dovolacího soudu, kterým byla
tato otázka opakovaně řešena, a to např. v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3471/2009,
25 Cdo 2101/2002, 30 Cdo 509/2013 a dalších.“
Dovolatelka tímto ve smyslu § 237 o. s. ř. neformuluje žádnou právní otázku, na
jejímž posouzení záviselo napadené rozhodnutí, nýbrž se domáhá, aby dovolací
soud na podkladě skutkových zjištění odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a
judikatorních závěrů týkajících se posuzování příčinné souvislosti učinil závěr
o existenci příčinné souvislosti v projednávané věci. Tímto postupem
přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nelze. Závěr odvolacího soudu
o nedostatku příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním pracovnice Agentury
pro podporu podnikání a investic CzechInvest a neposkytnutím dotace žalobkyni
je výsledkem hodnocení provedených důkazů, tudíž jde o závěr skutkový. Obecně
platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem
škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v
Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025). Právní posouzení příčinné
souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými
okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou
či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Žádnou takovou
otázku týkající se právního posouzení příčinné souvislosti dovolatelka v
dovolání nevymezuje. Není úkolem dovolacího soudu, aby na podkladě odůvodnění
napadeného rozhodnutí sám vymezoval právní otázky, na jejichž vyřešení napadené
rozhodnutí záviselo.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani v dovolání namítané vady řízení, neboť
podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. smí dovolací soud k vadám řízení
přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, a usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 762/2013). Tento předpoklad v posuzované
věci naplnění není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. 2. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu